23 C 144/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Marií Miczkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 67 915,80 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci</b> <b>-) částku 12 789,80 Kč, úrok ve výši 4 720,21 Kč a dále ve výši 29,00 % ročně z částky 16 789,59 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 2 525,20 Kč a dále ve výši 8,50 % ročně z částky 16 789,59 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do 31. 12. 2020 a z částky 3 254,59 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení,</b> <b>-) částku 23 986 Kč, úrok ve výši 8 478,78 Kč a dále ve výši 29,00 % ročně z částky 24 308,05 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 3 656 Kč a dále ve výši 8,50 % ročně z částky 24 308,05 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do 31. 12. 2020 a z částky 6 703,05 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení,</b> <b>zamítá.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci</b> <b>-) částku 13 535 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 13 535 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení,</b> <b>-) částku 17 605 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 17 605 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaná byla zavázána zaplatit mu částku 26 324,80 Kč spolu s úrokem ve výši 4 720,21 Kč a dále ve výši 29,00 % ročně z částky 16 789,59 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 525,20 Kč a dále v zákonné výši ročně z částky 16 789,59 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení (nárok ad 1) a částku 41 591 Kč spolu s úrokem ve výši 8 478,78 Kč a dále ve výši 29,00 % ročně z částky 24 308,05 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 3 656 Kč a dále v zákonné výši ročně z částky 24 308,05 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení (nárok ad 2) s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce obch. spol. [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen původní věřitel) a žalovanou byla dne 12. 12. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] (dále též jako smlouva ad 1), na základě které původní věřitel poskytl žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 29,00 % ročně a poplatkem v pravidelných 60 týdenních splátkách po 565 Kč splatných tak, že první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každá následující splátka do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Následně byla mezi právním předchůdcem žalobce obch. spol. [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] a žalovanou dne 19. 9. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] (dále též jako smlouva ad 2), na základě které původní věřitel poskytl žalované zápůjčku ve výši 30 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 29,00 % ročně a poplatkem v pravidelných 60 týdenních splátkách po 930 Kč splatných tak, že první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každá následující splátka do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Nedílnou součástí smlouvy ad 1) a ad 2) byly Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce. Žalovaná však v rozporu se smlouvou ad 1) a ad 2) nehradila splátky řádně a včas, čímž se dostala do prodlení s úhradou dluhu. Zápůjčka byla zesplatněna ke dni poslední splátky zápůjčky. Žalovaná na dluh uhradila ze smlouvy ad 1) částku 6 465 Kč a ze smlouvy ad 2) částku 12 395 Kč, poté již neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou ze smlouvy ad 1) a ad 2) byla původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 na žalobce, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí ze smlouvy ad 1) na jistině zápůjčky částku 16 789,59 Kč, na úroku částku 4 720,21 Kč, na úroku z prodlení částku 2 525,20 Kč a na dlužném poplatku částku 9 535,21 Kč a ze smlouvy ad 2) na jistině zápůjčky částku 24 308,05 Kč, na úroku částku 8 478,78 Kč, na úroku z prodlení částku 3 656 Kč a na dlužném poplatku částku 17 282,95 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Žalobce se z jednání omluvil, avšak nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 12. 12. 2017, Smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce, Zákaznické karty ze dne 12. 12. 2017, tabulky umoření, Smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 19. 9. 2017, Smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce, Zákaznické karty ze dne 19. 9. 2017, tabulky umoření, Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně přílohy – seznamu postupovaných pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 včetně podacího lístku ze dne 14. 2. 2020, informací o zpracování osobních údajů ze dne 20. 1. 2020 a z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 16. 12. 2020 včetně podacího lístku ze dne 17. 12. 2020, soud zjistil následující skutkový stav věci: Právní předchůdce žalobce jako původní věřitel a zapůjčitel uzavřel s žalovanou jako dlužníkem a vydlužitelem dne 12. 12. 2017 Smlouvu o zápůjčce [číslo] jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalované zápůjčku (peněžní prostředky) ve výši 20 000 Kč. Žalovaná čerpala zápůjčku hotovostně dne 12. 12. 2017 v plné výši. Žalovaná se zavázala splatit zápůjčku včetně sjednaného fixního úroku ve výši 3 577 Kč, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 340 Kč a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 4 944 Kč v pravidelných 60 týdenních splátkách po 565 Kč. Žalovaná uhradila na splátkách zápůjčky dne 12. 12. 2017 částku 2 550 Kč, dne 15. 1. 2018 částku 275 Kč, dne 22. 1. 2018 částku 570 Kč, dne 9. 2. 2018 částku 570 Kč, dne 14. 2. 2018 částku 1 000 Kč, dne 23. 2. 2018 částku 1 000 Kč a dne 16. 4. 2018 částku 500 Kč, tedy souhrnnou částku 6 465 Kč, další splátky neuhradila, čímž se dostala do prodlení s úhradou dluhu. Zápůjčka ad 1) byla zesplatněna ke dni poslední splátky zápůjčky. Následně dne právní předchůdce žalobce jako původní věřitel a zapůjčitel uzavřel s žalovanou jako dlužníkem a vydlužitelem dne 19. 9. 2017 Smlouvu o zápůjčce [číslo] jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalované zápůjčku (peněžní prostředky) ve výši 30 000 Kč. Žalovaná čerpala zápůjčku hotovostně dne 19. 9. 2017 v plné výši. Žalovaná se zavázala splatit zápůjčku včetně sjednaného fixního úroku ve výši 5 366 Kč, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 7 760 Kč a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 12 624 Kč v pravidelných 60 týdenních splátkách po 930 Kč. Žalovaná uhradila na splátkách zápůjčky dne 24. 9. 2017 částku 1 900 Kč, dne 13. 10. 2017 částku 930 Kč, dne 23. 10. 2017 částku 1 820 Kč, dne 13. 11. 2017 částku 2 000 Kč, dne 27. 11. 2017 částku 800 Kč, dne 11. 12. 2017 částku 930 Kč, dne 23. 12. 2017 částku 930 Kč, dne 15. 1. 2018 částku 725 Kč, dne 22. 1. 2018 částku 430 Kč, dne 9. 2. 2018 částku 430 Kč, dne 14. 2. 2018 částku 1 000 Kč a dne 16. 4. 2018 částku 500 Kč, tedy souhrnnou částku 12 395 Kč, další splátky neuhradila, čímž se dostala do prodlení s úhradou dluhu. Zápůjčka ad 2) byla zesplatněna ke dni poslední splátky zápůjčky. Žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzval žalovanou dopisem (předžalobní výzvou) ze dne 16. 12. 2020 k úhradě dluhu.

4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o zápůjčce přenechává zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

5. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.

12. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

13. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

14. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah právního předchůdce žalobce a žalované, vzniklý na základě smlouvy o zápůjčce ad 1) a ad 2), soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2390 o. z. ve spojení s ust. § 2053 o. z. a ust. § 639 o. z.

15. Uznávací prohlášení žalované ze dne 20. 11. 2018 soud považuje za zcela neurčité z hlediska konkretizace nároku, který žalovaná uznala. Z uznání souhrnné částky ve výši 74 939,07 Kč není patrno, kolik činil dluh ke dni 20. 11. 2018 u každé z obou uzavřených smluv o zápůjčce, stejně jako to, z jakých jednotlivých nároků se tento dluh na každé ze smluv o zápůjčce sestával, vyplývá-li jak žaloby, tak z obou uzavřených smluv o zápůjčce, že nároky věřitele jsou tvořeny jak jistinou zápůjčky, tak také kapitalizovaným smluvním úrokem a úrokem z prodlení, u nichž není patrno, z jakých částek a za jaké období byl účtován, dále poplatky za zpracování, doručení a flexibilní splácení a poplatky za administrativní činnost a komfortní splácení, které žalobce v žalobě souhrnně nazývá poplatkem. Uznání celkové částky 74 939,07 Kč tak není možno v žádném případě ztotožnit s nároky uplatněnými v žalobě. Současně se uplatní judikatorní závěr, podle kterého v případě uznání více dluhů musí z písemného prohlášení dlužníka nepochybně vyplývat, které jednotlivé dluhy co do důvodu i výše uznává (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 11. 2019 ve věci sp. zn. 21 Cdo 2226/2019). Z tohoto hlediska je proto uznávací prohlášení žalované zcela neurčité. Takové uznávací prohlášení je proto u závazků vzniklých do 31. 12. 2013 ve smyslu ust. § 37 odst. 1 obč. zák. neplatné a u závazků vzniklých po datu 1. 1. 2014 dle § 553 odst. 1 o. z. pouze zdánlivé. Jelikož nedošlo k platnému uznání dluhu žalované z obou smluv o zápůjčce, nemohly ani nastat účinky předpokládané v ust. § 639 o. z. o běhu nové, desetileté promlčecí doby či promlčecí lhůty, a to ode dne, kdy k uznání dluhu došlo nebo od uplynutí posledního dne doby určené v uznání dluhu k jeho splnění (§ 639 o. z.).

16. Vzhledem k výše uvedenému právnímu závěru soud shledal, že smlouva o zápůjčce ad 1) a ad 2) uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.

17. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalované uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 17. 5. 2021, že původní věřitel prověřoval schopnost žalované splácet zápůjčku vyhledáváním žalované v databázi dlužníků, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, získal informace přímo od žalované, které byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, kdy žalovaná v žádosti o zápůjčku deklarovala čistý měsíční příjem ve výši 15 600 Kč, pracovní poměr hlavní jako prodavačka, s příjmem ze závislé činnosti a s dalším příjmem; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, nedoložil pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jedná, nedoložil výplatní pásky nebo potvrzení o výši příjmů, nedoložil žádné důkazy dokládající ostatní příjmy žalované, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př. SOLUS, BRKI, NRKI, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalované. Jelikož se žalobce nedostavil k jednání, nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalované splácet zápůjčku. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku ze smlouvy ad 1), ad 2). Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR- [právnická osoba], ve věci C [číslo]).

18. V důsledku neplatnosti smlouvy o zápůjčce ad 1), ad 2) jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení dlužných poplatků ze smlouvy ad 1) v částce 9 535,21 Kč a ze smlouvy ad 2) v částce 17 282,95 Kč.

19. Plnil-li právní předchůdce žalobce žalované z neplatné smlouvy o zápůjčce ad 1) částku 20 000 Kč a žalovaná tyto peněžní prostředky převzala a disponovala s nimi, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaná na dluh uhradila pouze částku 6 465 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. Proto soud podle ust. § 2993 o. z. zavázal žalovanou uhradit žalobci ze smlouvy ad 1) částku 13 535 Kč představující dosud nevrácené (nezaplacené) peněžní prostředky.

20. Plnil-li právní předchůdce žalobce žalované z neplatné smlouvy o zápůjčce ad 2) částku 30 000 Kč a žalovaná tyto peněžní prostředky převzala a disponovala s nimi, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaná na dluh uhradila pouze částku 12 395 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. Proto soud podle ust. § 2993 o. z. zavázal žalovanou uhradit žalobci ze smlouvy ad 2) částku 17 605 Kč představující dosud nevrácené (nezaplacené) peněžní prostředky.

21. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu ve smyslu ust. 1968 o. z., zavázal jej soud podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši ročně z částky 13 535 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení (ze smlouvy ad 1) a z částky 17 605 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení (ze smlouvy ad 2), neboť do prodlení s úhradou této částky se dostala žalovaná až den následující po doručení předžalobní upomínky (předžalobní upomínka byla žalované doručena dne 31. 12. 2020), jako výzvy k dobrovolnému plnění bezdůvodného obohacení, čímž nastala splatnost dluhu žalované z bezdůvodného obohacení. Ve zbytku nárokovaného příslušenství ze smlouvy ad 1), tj. kapitalizovaného úroku ve výši 4 720,21 Kč, úroku ve výši 29,00 % ročně z částky 16 789,59 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 525,20 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 16 789,59 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do 31. 12. 2020 a z částky 3 254,59 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení a ze smlouvy ad 2), tj. kapitalizovaného úroku ve výši 8 478,78 Kč, úroku ve výši 29,00 % ročně z částky 24 308,05 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 656 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 24 308,05 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do 31. 12. 2020 a z částky 6 703,05 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.

23. Žalovaná byla, měřeno poměrem úspěchu, ve věci úspěšnější než žalobce. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl žalobce povinnost nahradit žalované náklady řízení; žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.