23 C 226/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Marií Miczkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o příslušenství

I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci úrok ve výši 36 450,43 Kč a dále ve výši 12,90 % ročně z částky 51 091,08 Kč za dobu od 4. 4. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 1 350,78 Kč a dále ve výši 10,00 % ročně z částky 1 949,66 Kč za dobu od 4. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 915,29 Kč za dobu od 26. 11. 2024 do 3. 4. 2025 kapitalizovaný v částce 32,32 Kč a úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 915,29 Kč za dobu od 4. 4. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu úrok ve výši 36 450,43 Kč a dále ve výši 12,90 % ročně z částky 51 091,08 Kč za dobu od 4. 4. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 1 383,10 Kč a dále ve výši 10,00 % ročně z částky 2 264,95 Kč za dobu od 4. 4. 2025 do zaplacení a s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce mezi právním předchůdcem žalobce obch. spol. právnická osoba., se sídlem adresa, IČO IČO (dále také jako původní věřitel) a žalovaným byla dne 24. 3. 2015 uzavřena Smlouva o úvěru – expres půjčka (dále také jako úvěrová smlouva), na základě které původní věřitel poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 100 000 Kč, který žalovaný čerpal v plné výši převodem peněžních prostředků na jeho bankovní účet č. ú. č. účtu vedený u právnická osoba. Úvěr nebyl účelově vázán. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 12,90 % ročně, poplatky a pojištěním ve výši 153 Kč měsíčně v pravidelných 84 anuitních měsíčních splátkách po 1 966,76 Kč splatných vždy k 16. dni příslušného měsíce počínaje dnem 16. 4. 2015. Žalovaný však v rozporu s úvěrovou smlouvou a Všeobecnými produktovými podmínkami právnická osoba. (dále jako VOP), jež byly nedílnou součástí úvěrové smlouvy a které se zavázal dodržovat, nehradil splátky řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradami splátek úvěru. V důsledku prodlení žalovaného s úhradami splátek žalobce dopisem ze dne 23. 10. 2019 zesplatnil nesplacenou část jistiny úvěru ke dni 21. 10. 2019 a vyzval jej k úhradě dluhu. Po zesplatnění úvěru neuhradil žalovaný ničeho. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na úroku kapitalizovaném ke dni 3. 4. 2025 částku 36 450,43 Kč a na úroku z prodlení kapitalizovaném ke dni 3. 4. 2025 částku 1 383,10 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Žalobce v podání (doplnění žalobních tvrzení) ze dne 22. 8. 2025, doručeném soudu dne 15. 9. 2025, tvrdil, že žalovaný zaplatil na dluh částku v souhrnné výši 99 084,71 Kč.

4. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to z Žádosti o úvěr ze dne 24. 3. 2015, ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka ze dne 24. 3. 2015, z výpisu z běžného účtu č. ú. č. účtu – čerpání úvěru, z Všeobecných obchodních podmínek účinných od 1. 1. 2012, z Všeobecných produktových podmínek účinných od 1. 9. 2014, z výpisu z úvěrového účtu č. ú. č. účtu za období od 3/2015 do 12/2015, od 1/2016 do 12/2016, za období od 1/2017 do 12/2017 a za období 1/2018 do 12/2018, za období od 1/2019 do 12/2019, za období od 1/2020 do 5/2020, z transakční historie úvěrového účtu, z Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 23. 10. 2019 včetně poštovního podacího archu ze dne 24. 10. 2019, z potvrzení o výši příjmu ze dne 24. 3. 2015, z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti, ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 3. 2023 včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 3. 2023 a z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 12. 11. 2024 včetně podacího lístku ze dne 12. 11. 2024, soud zjistil následující skutkový stav věci: Právní předchůdce žalobce jako původní věřitel a úvěrující uzavřel s žalovaným jako dlužníkem a úvěrovaným dne 24. 3. 2015 Smlouvu o úvěru – Expres půjčka, jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal dne 24. 3. 2015 bezhotovostně převodem na jeho běžný bankovní účet č. ú. č. účtu vedený u právnická osoba. Žalovaný se zavázal splatit úvěr pravidelnými 84měsíčními anuitními splátkami po 1 966,76 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši 12,90 % ročně, poplatky a pojištěním splatnými vždy k 16. dni kalendářního měsíce počínaje dnem 16. 4. 2015. Součástí smlouvy učinili účastníci Všeobecné obchodní podmínky účinné od 1. 1. 2012, Všeobecné produktové podmínky účinné od 1. 9. 2014 a sazebník poplatků. V čl. 32 písm. a) produktových podmínek bylo sjednáno, že je banka oprávněna v případě porušení smlouvy dle čl. 31 písm. d) prohlásit svým rozhodnutím kterékoli pohledávku banky za klientem za ihned splatnou a požadovat její předčasné splacení, jestliže mj. je klient v prodlení se splněním jakékoliv pohledávky banky. Žalovaný nehradil dohodnuté splátky úvěru řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou splátek úvěru za měsíce červenec až říjen 2019. Oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 23. 10. 2019 oznámil žalobce žalovanému zesplatnění úvěru s příslušenstvím ke dni 21. 10. 2019 a vyzval jej k úhradě dluhu. Toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 24. 10. 2019 a bylo doručováno žalovanému na adresu původního trvalého pobytu adresa. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. ú. č. účtu vedeného u právnická osoba. za období 1. 3. 2015 do 31. 3. 2015 byly zjištěny jednotlivé platební transakce zúčtované na běžném účtu žalovaného č. ú. č. účtu, přičemž dne 24. 3. 2015 byla zúčtována platba 100 000 Kč jako čerpání úvěru. Pohledávka byla původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 3. 2023 na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 3. 2023. Žalobce dopisem (výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě) ze dne 12. 11. 2024 vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky spolu s příslušenstvím. Předžalobní výzva byla dle poštovního podacího archu předána k poštovní přepravě dne 12. 11. 2024 a byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu trvalého pobytu žalovaného.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 1. 12. 2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

13. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah účastníků, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.

14. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 22. 8. 2025 a u jednání dne 6. 10. 2025, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v databázi insolvenčního rejstříku, prověřením platnosti občanského průkazu žalovaného v databázi neplatných dokladů MV ČR, získal informace přímo od žalovaného, kdy žalovaný v žádosti o úvěr deklaroval průměrný čistý měsíční příjem ve výši 31 319 Kč pracovní poměr hlavní jako horník u zaměstnavatele obch. spol. právnická osoba., se sídlem adresa, IČO IČO, v pracovním poměru na dobu určitou do 30. 6. 2015, dále uvedl, že je ženatý a má jednu vyživovací povinnost; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, žalobce doložil pouze potvrzení o výši příjmu ze dne 24. 3. 2015 pro pracovní poměr na dobu určitou do 30. 6. 2015 s potvrzením o průměrném čistém měsíčním příjmu za poslední tři měsíce ve výši 31 319 Kč, další důkazy nedoložil, nedoložil pracovní smlouvu, výplatní pásky, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př. SOLUS, BRKI, NRKI, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalovaného. Žalobce i přes poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, žádná skutková tvrzení a důkazy nedoplnil. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR-právnická osoba. v. GK., ve věci C-679/18).

15. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy.

16. Plnil-li právní předchůdce žalobce žalovanému z neplatné smlouvy o úvěru částku 100 000 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky převzal a disponoval s nimi, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaný na dluh uhradil pouze částku 99 084,71 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. a žalovaný by měl povinnosti uhradit žalobci, na něhož byla pohledávka platně postoupena, jistinu nesplaceného úvěru ve výši 915,29 Kč, žalobce se však jistinu nesplaceného úvěru nenárokoval, když předmětem žaloby bylo pouze příslušenství pohledávky. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu ve smyslu ust. § 1968 o. z., zavázal soud žalovaného podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k zaplacení úroku z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 915,29 Kč za dobu od 26. 11. 2024 do 3. 4. 2025 kapitalizovaného v částce 32,32 Kč a úroku z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 915,29 Kč za dobu od 4. 4. 2025 do zaplacení, neboť do prodlení s úhradou jistiny dluhu se dostal žalovaný až den následující po doručení předžalobní upomínky (předžalobní upomínka byla žalovanému doručena dne 3. 4. 2025), jako výzvy k dobrovolnému plnění bezdůvodného obohacení, čímž nastala splatnost dluhu žalovaného z bezdůvodného obohacení. Ve zbytku nárokovaného příslušenství, tj. úroku ve výši 36 450,43 Kč a dále ve výši 12,90 % ročně z částky 51 091,08 Kč za dobu od 4. 4. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1 350,78 Kč a dále ve výši 10,00 % ročně z částky 1 949,66 Kč za dobu od 4. 4. 2025 do zaplacení, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.

18. Žalovaný byl, měřeno poměrem úspěchu, ve věci úspěšnější než žalobce. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl žalobce povinnost nahradit žalovanému náklady řízení; žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).