23 C 23/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Marií Miczkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: 213,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 213,82 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 213,82 Kč za dobu od 7. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné soudní poplatek v částce 1 000 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí na účet Okresního soudu v Karviné, vedený u ČNB obec, č. účtu: číslo, variabilní symbol.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 213,82 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 213,82 Kč za dobu 7. 2. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil tím, že žalobce vynaložil dlužnou částku na dopravu žalovaného, který v silně podnapilém stavu kopal do dveří bytu své družky na adrese adresa žalovaného, k vystřízlivění do Protialkoholní záchytné stanice v obec dne 28. 12. 2019. Provedeným vyšetřením v protialkoholní záchytné stanici byla u žalovaného prokázána přítomnost alkoholu v dechu s výsledkem 2,64 promile.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobce se z jednání omluvil, avšak nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné dle § 202 odst. 2 o. s. ř., soud proto v odůvodnění uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci dle § 157 odst. 4 o. s. ř.

4. Z žalobcem předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaný byl dne 28. 12. 2019 v čase 16:00 až 16:25 hodin žalobcem převezen do Protialkoholní záchytné stanice v obec, kde byl v 16:25 hodin předán k ošetření, byl vyšetřen na přítomnost alkoholu v dechu (naměřeno 2,64 promile alkoholu v dechu). Žalobce zaplatil za dopravu vozidlem Policie ČR částku 213,82 Kč. Vozidlo žalobce ujelo 32 kilometrů při kombinované spotřebě vozidla 7,8 litrů paliva benzín Natural 95 na 100 km, základní sazbě opotřebení 4,10 Kč za 1 km a ceně paliva benzínu Natural 95 ve výši 33,10 Kč za 1 litr dle vyhl. č. 333/2018 Sb., kdy tyto cestovní náklady činí částku 213,82 Kč. Žalovaného vyzval žalobce k úhradě žalované částky výzvou ze dne 14. 1. 2020, jež mu byla prokazatelně doručena dne 22. 1. 2020.

5. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je plně důvodná. Soud právně posoudil závazkový vztah účastníků vzniklý z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle kterého se bezdůvodně se obohatil i ten, za něhož bylo plněno, co měl po právu plnit sám a podle dle § 24 odst. 3 věta první zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, dle kterého náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Žalovaný byl policií převezen do zdravotnického zařízení (protialkoholní záchytné stanici) za účelem provedení odborného lékařského vyšetření. U žalovaného byla přítomnost návykových látek zjištěna. Vznikla mu tak povinnost k úhradě nákladů na dopravu do zařízení. Jelikož žalovaný dosud žalobci na dopravu do zařízení nic nezaplatil, byla mu povinnost k úhradě stanovena tímto rozhodnutím. O úroku z prodlení soud rozhodl dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

6. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl ve sporu plný úspěch, a přísluší mu proto náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení se sestávají z režijního paušálu ke dvěma úkonům (sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1, 2 a 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 600 Kč.

8. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit státu soudní poplatek, protože žalobce byl v řízení od soudního poplatku osvobozen, soud jeho návrhu vyhověl a dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů přešla poplatková povinnost na žalovaného, který byl procesně zcela neúspěšný; výše soudního poplatku byla stanovena dle položky 1 Sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).