23 C 248/2023

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Marií Miczkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 23 866 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 19 256 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 19 256 Kč ve výši 7,05 % ročně za dobu od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, ve výši 7,50 % ročně za dobu od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8,00 % ročně za dobu od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně za dobu od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9,00 % ročně za dobu od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně za dobu od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, ve výši 7,50 % ročně za dobu od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, ve výši 10,75 % ročně za dobu od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, ve výši 14,00 % ročně za dobu od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2022 a za dobu od 1. 1. 2023, trvá-li prodlení, až do zaplacení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla sedm a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repooperace ČNB vyhlášené ve Věstníku ČNB a platné vždy k prvému dni příslušného kalendářního pololetí, zamítá.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 610 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 4 610 Kč ve výši 7,05 % ročně za dobu od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, ve výši 7,50 % ročně za dobu od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8,00 % ročně za dobu od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně za dobu od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9,00 % ročně za dobu od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně za dobu od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, ve výši 7,50 % ročně za dobu od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, ve výši 10,75 % ročně za dobu od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, ve výši 14,00 % ročně za dobu od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2022 a za dobu od 1. 1. 2023, trvá-li prodlení, až do zaplacení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla sedm a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repooperace ČNB vyhlášené ve Věstníku ČNB a platné vždy k prvému dni příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 23 866 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 23 866 Kč za dobu od 2. 7. 2015 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce obch. spol. [právnická osoba] a žalovaným byla dne 1. 12. 2005 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] (dále též jako smlouva), na základě které žalobce poskytl žalovanému půjčku ve výši 29 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným souhrnným poplatkem ve výši 19 256 Kč v pravidelných 52 týdenních splátkách po 928 Kč splatných tak, že první splátka byla splatná nejpozději do 7 kalendářních dnů ode dne uzavření smlouvy a poslední splátka byla splatná dne 30. 11. 2006. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce. Žalovaný uhradil na splátkách půjčky pouze částku 24 390 Kč (26,28 splátek), další splátky neuhradil, čímž se dostal do prodlení s úhradou dluhu. Půjčka byla zesplatněna ke dni poslední splátky půjčky. Poté žalovaný na dluh neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy o půjčce byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, což bylo žalovanému oznámeno dopisem (oznámením o postoupení pohledávky) ze dne 25. 6. 2015 a následně ze dne 17. 9. 2018. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na dlužné jistině půjčky částku 23 866 Kč.

2. Vzhledem k tomu, že žalobce je zahraniční právnickou osobou, zabýval se soud nejprve otázkou, zda český soud má právo rozhodnout v této věci a dále pak podle kterého právního řádu bude věc posouzena a rozhodnuta. Pravomoc českých soudů je dána na základě čl. 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Vzhledem k tomu, že žalovaný má místo trvalého bydliště v České republice, a to v obvodu Okresního soudu v Karviné, byla věc posouzena a rozhodnuta Okresním soudem v Karviné, a to podle českého právního řádu s ohledem na skutečnost, že smlouva o půjčce byla uzavřena podle českého právního řádu a realizována na území České republiky.

3. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 1. 12. 2005, Smluvních podmínek smlouvy o půjčce, Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 včetně přílohy – detailu postupované pohledávky, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 včetně poštovního podacího archu ze dne 30. 7. 2015, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 9. 2018 včetně poštovního podacího archu ze dne 19. 9. 2018, výpisu z obchodního rejstříku žalobce a z Výzvy před podáním žaloby ze dne 26. 4. 2023 včetně poštovního podacího archu ze dne 27. 4. 2023, soud zjistil následující skutkový stav věci: Právní předchůdce žalobce jako věřitel uzavřel s žalovaným jako dlužníkem dne 1. 12. 2005 smlouvu o půjčce [číslo] jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému půjčku (peněžní prostředky) ve výši 29 000 Kč. Žalovaný čerpal půjčku hotovostně v plné výši. Žalovaný se zavázal splatit půjčku včetně souhrnného poplatku ve výši 19 256 Kč v pravidelných 52 týdenních splátkách po 928 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce. V čl. 1 smluvních podmínek byla sjednána roční procentní sazba nákladů (RPSN) půjčky se splatností 52 týdnů ve výši 199,40 % s tím, že RPSN nebude v průběhu účinnosti této smlouvy upravována, nedohodnou-li se smluvní strany jinak. V článku 3 smluvních podmínek bylo dohodnuto, že žalovaný je oprávněn od smlouvy do 7 dnů od jejího uzavření odstoupit a je povinen vrátit částku půjčky v plné výši. Dle čl. 5 smluvních podmínek bylo sjednáno, že jakékoliv splátky zaplacené zákazníkem, se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek, a teprve po úplném uhrazení částky souhrnného poplatku budou započítány na vlastní částku půjčky. Dle čl. 7 smluvních podmínek byl žalovaný oprávněn splatit celkovou částku půjčky kdykoliv před termínem splatnosti a v případě předčasného úplného splacení částky má zákazník nárok na snížení plateb s půjčkou souvisejících, a to způsobem stanoveným v § 11 zákona č. 321/2001 Sb. Dle čl. 8 smluvních podmínek se účastníci smlouvy dohodli, že v případě, kdy dlužník nesplní povinnost uhradit splátku, má původní věřitel právo požadovat úhradu celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Dle čl. 13 smluvních podmínek bylo sjednáno, že zákazník souhlasí s tím, že práva Providentu z této smlouvy včetně vybírání dlužných splátek mohou být jménem Providentu vykonávána jakýmkoliv oprávněným zástupcem či zaměstnancem, nestanoví-li smlouva jinak. Žalovaný uhradil na splátkách půjčky pouze částku 24 390 Kč (26,28 splátek), další splátky neuhradil. Půjčka byla zesplatněna ke dni poslední splátky půjčky. Následně byla pohledávka původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 na žalobce. Žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 25. 6. 2015 a následně ze dne 17. 9. 2018 a vyzval jej k úhradě dluhu. Ze statistiky ČNB vzal soud za prokázáno, že úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům v době sjednání smlouvy v období prosinec 2005 je 12,44 %.

4. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 tohoto ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 tohoto ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

5. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen občanský zákoník), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

6. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

7. Podle § 52 odst. 1, 2 a 3 občanského zákoníku spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

8. Podle § 55 odst. 1 občanského zákoníku se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

9. Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku se spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

10. Podle § 517 odst. 1 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dle odst. 2 téhož ustanovení jde-li o prodlení s plněním peněžního dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 33/2010 Sb.

11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Po právní stránce soud posoudil věc podle ust. § 657 a násl. občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, ve spojení s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 o. z. a současně je nutno na danou věc aplikovat zákon [číslo] Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru.

13. Soud shledal, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena platná smlouva o půjčce. Splatnost půjčky nastala ke dni poslední splátky, jež byla splatná dne 30. 11. 2006. Dle smlouvy o půjčce se smluvní strany dohodly na souhrnném poplatku ve výši 19 256 Kč, jedná se o fixní částku, kterou se žalovaný zavázal zaplatit. Žalobce tvrdí, že souhrnný poplatek je sjednán za půjčené peněžní poplatky a za administrativní zpracování půjčky. Souhrnný poplatek hodnotí soud jako odměnu sjednanou smluvními stranami za poskytnutí půjčky. Souhrnný poplatek je samostatná pohledávka se samostatným hmotněprávním základem. Pokud byl souhrnný poplatek sjednán ve výši 19 256 Kč při půjčené jistině 29 000 Kč, představuje 66,40 % půjčené jistiny, pak soud ujednání o souhrnném poplatku považuje za absolutně neplatné dle ust. § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy, neboť jeho výše podstatně převyšuje (5,33×) odměnu bank za poskytované úvěry v období uzavření smlouvy. Jedná se o neplatnost části ujednání, kterou lze oddělit od zbylého smluvního ujednání. Neplatnost této části způsobuje, že žalobci tento nárok nevznikl od samého počátku. Pokud žalobce tvrdí, že souhrnný poplatek v plné výši 19 256 Kč byl uhrazen, znamená to, že žalovaný poskytl původnímu věřiteli plnění ve výši 19 256 Kč. Navíc žalobce tvrdí, že žalovaný uhradil na dluh částku v celkové výši 24 390 Kč Tyto platby původní věřitel použil v části na úhradu souhrnného poplatku a v části na úhradu jistiny. Pokud soud ujednání o souhrnném poplatku vyhodnotil jako absolutně neplatné, je neplatné i ujednání smluvních stran o použití plateb nejprve na souhrnný poplatek a po jeho úplném uhrazení na jistinu půjčky. Za této situace platby přijaté na souhrnný poplatek je nutné posoudit jako plnění na jistinu půjčky. Pokud žalobce tvrdí, že dluh na jistině půjčky činí 23 866 Kč a soud konstatoval neplatnost ujednání o souhrnném poplatku, je nutno úhrady žalovaného, jež původní věřitel přijal a přiřadil na úhradu souhrnného poplatku, posoudit jako plnění na jistinu půjčky, když ze smlouvy nevyplývá jiný závazek mezi účastníky než závazek k úhradě jistiny a souhrnného poplatku. Protože žalovaný netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by ke dni rozhodnutí dluh uhradil, zavázal jej soud k povinnosti zaplatit žalobci, na něhož byla pohledávka platně postoupena, částku 4 610 Kč představující jistinu půjčky (29 000 – 24 390 = 4 610). Dále soud žalovaného podle § 517 odst. 1 občanského zákoníku zavázal k úhradě úroku z prodlení, které byly přiznány podle ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění nařízení vlády č. 33/2010 Sb., ve výši 7,05 % ročně z částky 4 610 Kč za dobu od 2. 7. 2015 do zaplacení, když ve zbytku nárokovaného příslušenství žalobu jako nedůvodnou zamítl.

14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.

15. Žalovaný byl, měřeno poměrem úspěchu, ve věci úspěšnější než žalobce. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl žalobce povinnost nahradit žalovanému náklady řízení; žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.