23 C 255/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Marií Miczkovou ve věci žalobce: ; Česká republika - Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, IČO sídlem adresa žalobkyně proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa 72 obec ; zastoupenému zákonnými zástupci matkou jméno příjmení , narozenou datum bytem adresa a otcem jméno celé jméno žalovaného , narozeným datum bytem adresa o 917,13 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 917,13 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 917,13 Kč za dobu od 4. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 917,13 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 917,13 Kč počínaje dnem vydání rozhodnutí až do zaplacení s odůvodněním, že se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil tím, že žalobce vynaložil dlužnou částku dne 8. 10. 2018 a dne 17. 7. 2020 na převezení žalovaného do diagnostického ústavu. Žalovaný byl dne 7. 10. 2018 v 22:10 hodin zajištěn hlídkou Policie ČR a bylo zjištěno, že je nezletilý a že mu byla nařízena ústavní výchova, kterou žalovaný nedodržel a z diagnostického ústavu, kam byl umístěn, utekl. [příjmení] diagnostický ústav, středisko výchovné péče, základní škola a školní jídelna [obec] – [část obce], přísp. org. nebyl schopen zajistit převoz žalovaného, proto byl žalovaný převezen a předán do [příjmení] diagnostického ústavu [obec] – [část obce] dne 8. 10. 2018 v 03:30 hodin. Následně byl žalovaný dne 16. 7. 2020 v 23:15 hodin zajištěn hlídkou Policie ČR a bylo zjištěno, že je nezletilý a že mu byla nařízena ústavní výchova, kterou žalovaný nedodržel a z dětského domova, kam byl umístěn (přeložen), utekl. [příjmení] domov se školou, základní škola a školní jídelna [obec], přísp. org. nebyl schopen zajistit převoz žalovaného, proto byl žalovaný převezen a předán do nejbližšího záchytného pracoviště do [příjmení] diagnostického ústavu v [obec] dne 17. 7. 2020 v 00:40 hodin.

2. Žalovanému (zákonným zástupcům žalovaného) bylo doručeno předvolání k prvému jednání ve věci dne 26. 7. 2021 do vlastních rukou v souladu s ust. § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný (zákonní zástupci žalovaného) se přesto bez omluvy k prvému jednání ve věci nedostavil, k žalobě se nevyjádřil.

3. Z žalobcem předložených listinných důkazů, a to z Úředního záznamu č. j. KRPT-230806-9/ČJ-2018-070213 ze dne 7. 10. 2018, Úředního záznamu o zajištění osoby č. j. KRPT-230806-9/ČJ-2018-070213 ze dne 7. 10. 2018, Rozhodnutí o eskortě č. j. KRPT-230834-9/ČJ-2018-070050-ES ze dne 8. 10. 2018, Úředního záznamu o předání (převozu) nezletilé osoby výchovnému zařízení č. j. KRPT-230834-6/ČJ-2018-070050-ES ze dne 10. 10. 2018, Záznamu – převozu nezletilé osoby, která není trestně odpovědná ze dne 10. 10. 2018, Vyčíslení (výpočtu) nákladů ke spisu č. j. KRPT-243002/ČJ-2018-0700EU-OV ze dne 31. 10. 2018 včetně technického průkazu vozidla [registrační značka], Předžalobní výzvy k úhradě ze dne 14. 11. 2018 včetně dodejky ze dne 22. 11. 2018, Předžalobní výzvy k úhradě ze dne 14. 11. 2018 adresované matce žalovaného včetně kopie nedoručené zásilky ze dne 29. 11. 2018, Úředního záznamu č. j. KRPT-144379-6/ČJ-2020-070315 ze dne 17. 7. 2020, Rozhodnutí o eskortě č. j. KRPT-144379-4/ČJ-2020-070315 ze dne 17. 7. 2020, Úředního záznamu o předání (převozu) nezletilé osoby výchovnému zařízení č. j. KRPT-144379-7/ČJ-2020-070315 ze dne 17. 7. 2020, Vyčíslení (výpočtu) nákladů ke spisu č. j. KRPT-147329/ČJ-2020-0700EU-KI ze dne 21. 7. 2020 včetně technického průkazu vozidla [registrační značka], Předžalobní výzvy k úhradě ze dne 21. 7. 2020 včetně doručenky ze dne 7. 9. 2020 a z Předžalobní výzvy k úhradě ze dne 21. 7. 2020 adresovaná matce žalovaného včetně dodejky ze dne 5. 8. 2020, soud zjistil následující skutkový stav věci: Nezletilý žalovaný byl rozhodnutím soudu umístěn do [příjmení] diagnostického ústavu, střediska výchovné péče, základní školy a školní jídelny [obec] – [část obce], přísp. org. Žalovaný byl dne 7. 10. 2018 v 22:10 hodin zajištěn hlídkou Policie ČR. [příjmení] diagnostický ústav, středisko výchovné péče, základní škola a školní jídelna [obec] – [část obce], přísp. org. nemohl zajistit přepravu chovance, proto s ohledem na věk nezletilého žalovaného (13 let) byl žalovaný přepraven hlídkou Policie ČR a předán do [příjmení] diagnostického ústavu, střediska výchovné péče, základní školy a školní jídelny [obec] – [část obce], přísp. org. dne 8. 10. 2018 v 03:30 hodin. Náklady na přepravu byly vyčísleny žalobcem ve výši 661,19 Kč. Následně byl žalovaný rozhodnutím soudu umístěn do [příjmení] domova se školou, základní školy a školní jídelny [obec], přísp. org. Žalovaný byl dne 16. 7. 2020 v 23:15 hodin zajištěn hlídkou Policie ČR. [příjmení] domov se školou, základní škola a školní jídelna [obec], přísp. org. nemohl zajistit přepravu chovance, proto s ohledem na věk nezletilého žalovaného (15 let) byl žalovaný přepraven hlídkou Policie ČR a předán do nejbližšího záchytného pracoviště do [příjmení] diagnostického ústavu v [obec] dne 17. 7. 2020 v 00:40 hodin. Náklady na přepravu byly vyčísleny žalobcem ve výši 255,94 Kč. Zákonní zástupci žalovaného i přes písemnou výzvu k úhradě ze dne 21. 7. 2020 dluh neuhradili.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

5. Žalobce svůj nárok na zaplacení vzniklých nákladů na přepravu žalovaným opírá o úpravu v § 26 odst. 4 zákona [číslo] o Policii České republiky, ve znění pozdějších změn, (dále jen zákon o [obec] ČR), podle kterého zajistí-li policista osobu nezletilou nebo osobu, která není trestně odpovědná, je povinen informovat o této skutečnosti neprodleně jejího zákonného zástupce, opatrovníka nebo školské anebo výchovné zařízení, ze kterého osoba utekla, nebo jiné obdobné zařízení, ve kterém je tato osoba umístěna na základě rozhodnutí soudu anebo na základě souhlasu zákonných zástupců anebo opatrovníka. Zákonný zástupce, opatrovník nebo uvedené zařízení jsou povinni bez zbytečného odkladu zajistit odvoz této osoby z útvaru, v němž je osoba zajištěna. Zajistí-li policie výjimečně převezení osoby sama, má tato osoba, její zákonný zástupce nebo opatrovník povinnost uhradit náklady převozu. Policie zajištěnou osobu, která utekla z výkonu ústavní výchovy, ochranné výchovy nebo předběžného opatření, převeze na nejbližší záchytné pracoviště diagnostického ústavu, pokud není školské zařízení, z něhož osoba utekla, blíže než toto záchytné pracoviště.

6. Soud považuje v daném případě za nezbytné podotknout, že rozhodnutím o nařízení ústavní výchovy není nezletilá (a tím spíše ani zletilá svéprávná osoba) nijak omezena na osobní svobodě či svobodě pohybu a pobytu, na rozdíl od osoby s uloženou ochrannou výchovou. Mladého nezletilého (staršího 14 let, popř. 15 let) a zejména plně svéprávnou zletilou osobu, které byla tzv. prodloužena ústavní výchova do 19 let ve smyslu § 974 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.), nelze proti její vůli zadržovat v ústavu násilím ani není důvod ji do ústavu dopravovat postrkem. Nelze ji tedy zásadně považovat za uprchlou, pokud se o své vůli z ústavu vzdálí. Potřebu vrátit nezletilou osobu do rodičovské nebo jiné (poručenské, pěstounské, ústavní) péče nelze automaticky vyvozovat z pouhého faktu, že osoba je nezletilá. Zatímco u osoby mladší 15 let (dítě) je třeba v zásadě vycházet z toho, že setrváním mimo uvedenou péči ohrožuje sama sebe na životě a zdraví, u osoby mladistvé (do 18 let) toto paušálně tvrdit nelze. Osoby mladistvé jsou v některých případech schopné se o sebe postarat. Je tedy třeba v případě 13leté, resp. 15leté osoby, která se vzdálila z rodičovské péče a nechce v ní již setrvávat, vždy zvažovat, zda je nezbytné jí zajišťovat za účelem navrácení do této péče. Pokud např. má kde bydlet, je schopná se o sebe postarat, nebo se o ni postará osoba blízká, zvláště pokud je v ročovské péči objektem zanedbávání nebo poškozujícího jednání, není zde dána nezbytnost navrácení do rodičovské či jiné obdobné péče (k tomu srovnej komentář k § 20 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů – ASPI).

7. Při výkladu § 26 odst. 4 zákona o [obec] ČR soud přihlédl jednak k nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. II. ÚS 1864/16, jednak ke stanovisku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 6. 2012 sp. zn. Cpjn 205/2011.

8. Z citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1864/16 mimo jiné vyplývá povinnost soudu při svém rozhodování "chránit zájem dítěte, aby do dospělosti nevstupovalo se závazky, jež mohou mít rdousící efekt".

9. Z citovaného stanoviska Nejvyššího soudu pak vyplývá, že pokud zařízení nezajistí bezodkladný převoz dítěte s nařízenou ústavní nebo ochrannou výchovou, které z tohoto zařízení uprchlo, z útvaru policie, který dítě zajistil, je povinno hradit Policii České republiky náklady vzniklé převezením dítěte do zařízení (§ 40a zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů), (dále jen zákon o ústavní výchově).

10. Přestože ustanovení § 40a zákona o ústavní výchově bylo bez náhrady zrušeno zákonem č. 333/2012 Sb. (s účinností od 1. 11. 2012), bylo současně s vypuštěním ust. § 40a zákonem č. 333/2012 Sb. vypuštěno i ustanovení § 20 odst. 2 písm. c) zákona o ústavní výchově, tedy povinnost svěřeného dítěte "hradit ze svých příjmů náklady spojené s přepravou do zařízení, které neoprávněně opustilo nebo se do něj nevrátilo".

11. S ohledem na uvedené je tedy nezbytné vykládat ustanovení § 26 odst. 4 zákona o [obec] ČR tak, že chovanec nemá náklady související s jeho převozem zpět do ústavu v důsledku uprchnutí z ústavu hradit ani z části. Tedy je nemá hradit vůbec a regres podle obecných občanskoprávních předpisů se nepřipouští.

12. Pakliže zákon o Policii ČR definuje osobu povinnou k úhradě nákladů převozu, vedle chovance samotného, jen jako zákonného zástupce nebo opatrovníka, pak je zřejmé, že ve vztahu k uprchnutí z péče a zaopatření ústavního zařízení, povinnost uhradit náklady převozu vzniká právě tomuto ústavnímu zařízení, nikoli rodičům nebo poručníku. Ve smyslu školského zákona (zákon č. 561/2004 Sb.) i obecného občanského práva tak v rozsahu osobní péče o dítě a poskytování výchovy, výživy a zaopatření dítěti vystupuje v souvislosti s uprchnutím z ústavu v pozici zákonného zástupce, resp. opatrovníka, na prvním místě ředitel ústavního zařízení. Odpovědný za splnění úhradové povinnosti ústavního zařízení je tedy v plném rozsahu jeho ředitel a úhrada má být provedena na vrub rozpočtu ústavu. Rodič s uprchnutím dítěte z ústavu a jeho dopravením zpět nemá totiž společného vůbec nic; jde o poměr mezi ústavem, uprchlým dítětem a tím, kdo je zadržel a dopravil zpět (útvarem Policie). Úhradová povinnost nějaké třetí osoby (rodiče) by tu byla zjevně zcela absurdní. O úhradové povinnosti rodiče lze totiž uvažovat jen tehdy, pokud dítě uprchne jemu a s pomocí orgánu veřejné moci (útvaru Policie) je tomuto rodiči dítě také vráceno do péče (rodiči, nikoli ústavu, je tak tímto útvarem poskytnuta určitá služba podle zásady že: "rodiče jsou oprávněni pohřešované děti vyhledati, uprchlé nazpět žádati a prchnuvší s vrchnostenskou pomocí zpět přivésti" dle § 145 obecného zákoníku občanského (k tomu srovnej komentář k § 40a zákona o ústavní výchově – ASPI).

13. Jiný, než výše uvedený výklad ustanovení § 26 odst. 4 zákona o Policii ČR (viz odst. 11 tohoto rozsudku), by byl podle soudu v rozporu s § 2 odst. 3 o. z., podle kterého výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Lze si totiž představit, že pokud by žalovaný (dítě mladší 14 let), kterému stát poskytl ochranu umístěním do ústavního zařízení, a který pobytem mimo uvedenou péči ohrožuje zejména sám sebe na životě a zdraví, volal Policii ČR (na linku 158) v době, kdy ústavní zařízení mohlo zajistit jeho převoz, a které by také jeho převoz zajistilo, pak náklady na převoz vzniklé tomuto zařízení nebyly po žalovaném požadovány (srovnej odstavec 10 tohoto rozsudku). Ze všech výše uvedených důvodů nemohlo být žalobě vyhověno, proto byla v celém rozsahu zamítnuta.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o. s. ř.), neboť zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Žalobkyně byla ze zákona osvobozena od placení soudních poplatků, proto stát nemá právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkům ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř.