23 C 258/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Marií Miczkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o: 6 124 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 6 124 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 6 124 Kč za dobu od 2. 7. 2015 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaná byla zavázána zaplatit mu částku 6 124 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 6 124 Kč za dobu od 2. 7. 2015 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce obch. spol. právnická osoba a žalovanou byla dne 1. 8. 2009 uzavřena smlouva o půjčce číslo (dále též jako smlouva), na základě které žalobce poskytl žalované půjčku ve výši 9 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednaným souhrnným poplatkem ve výši 7 524 Kč v pravidelných 61 týdenních splátkách po 279 Kč splatných tak, že první splátka byla splatná nejpozději do 7 kalendářních dnů ode dne uzavření smlouvy a poslední splátka byla splatná dne 4. 10. 2010. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce. Žalovaná uhradila na splátkách půjčky pouze částku 10 400 Kč (37,27 splátek), další splátky neuhradila, čímž se dostala do prodlení s úhradou dluhu. Půjčka byla zesplatněna ke dni poslední splátky půjčky. Poté žalovaná na dluh neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou ze smlouvy o půjčce byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a následně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 na žalobce, což bylo žalované oznámeno dopisem (oznámením o postoupení pohledávky) ze dne 25. 6. 2015 a následně ze dne 12. 9. 2018. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na dlužné jistině půjčky částku 6 124 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Žalobce a právní zástupce žalobce se z jednání omluvili, avšak nepožádali z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Vzhledem k tomu, že žalobce je zahraniční právnickou osobou, zabýval se soud nejprve otázkou, zda český soud má právo rozhodnout v této věci a dále pak podle kterého právního řádu bude věc posouzena a rozhodnuta. Pravomoc českých soudů je dána na základě čl. 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Vzhledem k tomu, že žalovaná má místo trvalého bydliště v České republice, a to v obvodu Okresního soudu v Karviné, byla věc posouzena a rozhodnuta Okresním soudem v Karviné, a to podle českého právního řádu s ohledem na skutečnost, že smlouva o půjčce byla uzavřena podle českého právního řádu a realizována na území České republiky. Z žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o půjčce ze dne 1. 8. 2009, Smluvních podmínek smlouvy o půjčce, Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 včetně přílohy – detailu postupované pohledávky, Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 včetně přílohy – detailu postupované pohledávky, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 včetně poštovního podacího archu ze dne 30. 7. 2015, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 9. 2018 včetně poštovního podacího archu ze dne 14. 9. 2018, výpisu z obchodního rejstříku žalobce a z Výzvy před podáním žaloby ze dne 12. 4. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 14. 4. 2021, soud zjistil následující skutkový stav věci:

4. Právní předchůdce žalobce jako věřitel uzavřel s žalovanou jako dlužníkem dne 1. 8. 2009 smlouvu o půjčce, jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalované půjčku (peněžní prostředky) ve výši 9 000 Kč. Žalovaná čerpala půjčku hotovostně v plné výši. Žalovaná se zavázala splatit půjčku včetně souhrnného poplatku ve výši 7 524 Kč v pravidelných 61 týdenních splátkách po 279 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce. V čl. 1 smluvních podmínek byla sjednána roční procentní sazba nákladů (RPSN) půjčky se splatností 60 týdnů ve výši 224,28 % s tím, že RPSN nebude v průběhu účinnosti této smlouvy upravována, nedohodnou-li se smluvní strany jinak. V článku 3 smluvních podmínek bylo dohodnuto, že žalovaná je oprávněna od smlouvy do 14 dnů od jejího uzavření odstoupit a je povinna vrátit částku půjčky v plné výši. Dle čl. 5 smluvních podmínek bylo sjednáno, že jakékoliv splátky zaplacené zákazníkem, se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek, a teprve po úplném uhrazení částky souhrnného poplatku budou započítány na vlastní částku půjčky. Dle čl. 7 smluvních podmínek byla žalovaná oprávněna splatit celkovou částku půjčky kdykoliv před termínem splatnosti a v případě předčasného úplného splacení částky má zákazník nárok na snížení plateb s půjčkou souvisejících, a to způsobem stanoveným v § 11 zákona č. 321/2001 Sb. Dle čl. 8 smluvních podmínek se účastníci smlouvy dohodli, že v případě, kdy dlužník nesplní povinnost uhradit splátku, má právní předchůdce žalobce právo požadovat úhradu celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Dle čl. 13 smluvních podmínek bylo sjednáno, že zákazník souhlasí s tím, že práva anonymizováno z této smlouvy včetně vybírání dlužných splátek mohou být jménem anonymizováno vykonávána jakýmkoliv oprávněným zástupcem či zaměstnancem, nestanoví-li smlouva jinak. Žalovaná uhradila na splátkách půjčky pouze částku 10 400 Kč (37,27 splátek), další splátky neuhradila. Půjčka byla zesplatněna ke dni poslední splátky půjčky. Následně byla pohledávka původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 na žalobce. Žalobce oznámil žalované postoupení pohledávky dopisem ze dne 25. 6. 2015 a ze dne 12. 9. 2018 a vyzval ji k úhradě dluhu. Ze statistiky ČNB vzal soud za prokázáno, že úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům v době sjednání smlouvy v období srpen 2009 je 14,13 %.

5. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 tohoto ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 tohoto ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

6. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

7. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen občanský zákoník), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

8. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

9. Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

10. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná. Po právní stránce soud posoudil věc podle ust. § 657 a násl. občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, ve spojení s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 o. z. a současně je nutno na danou věc aplikovat zákon číslo Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru.

11. Soud shledal, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena platná smlouva o půjčce. Dle smlouvy o půjčce se smluvní strany dohodly na souhrnném poplatku ve výši 7 524 Kč, jedná se o fixní částku, kterou se žalovaná zavázala zaplatit. Žalobce tvrdí, že souhrnný poplatek je sjednán za půjčené peněžní poplatky a za administrativní zpracování půjčky. Souhrnný poplatek hodnotí soud jako odměnu sjednanou smluvními stranami za poskytnutí půjčky. Souhrnný poplatek je samostatná pohledávka se samostatným hmotněprávním základem. Pokud byl souhrnný poplatek sjednán ve výši 7 524 Kč při půjčené jistině 9 000 Kč, představuje 83,60 % půjčené jistiny, pak soud ujednání o souhrnném poplatku považuje za absolutně neplatné dle ust. § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy, neboť jeho výše podstatně převyšuje (6×) odměnu bank za poskytované úvěry v období uzavření smlouvy. Jedná se o neplatnost části ujednání, kterou lze oddělit od zbylého smluvního ujednání. Neplatnost této části způsobuje, že žalobci tento nárok nevznikl od samého počátku. Pokud žalobce tvrdí, že souhrnný poplatek v plné výši 7 524 Kč byl uhrazen, znamená to, že žalovaná poskytla původnímu věřiteli plnění ve výši 7 524 Kč. Navíc žalobce tvrdí, že žalovaná uhradila na dluh částku v celkové výši 10 400 Kč Tyto platby původní věřitel použil na úhradu souhrnného poplatku. Pokud soud ujednání o souhrnném poplatku vyhodnotil jako absolutně neplatné, je neplatné i ujednání smluvních stran o použití plateb nejprve na souhrnný poplatek a po jeho úplném uhrazení na jistinu půjčky. Za této situace platby přijaté na souhrnný poplatek je nutné posoudit jako plnění na jistinu půjčky. Pokud žalobce tvrdí, že dluh na jistině půjčky činí 6 124 Kč a soud konstatoval neplatnost ujednání o souhrnném poplatku, je nutno úhrady žalované, jež původní věřitel přijal a přiřadil na úhradu souhrnného poplatku, posoudit jako plnění na jistinu půjčky, když ze smlouvy nevyplývá jiný závazek mezi účastníky než závazek k úhradě jistiny a souhrnného poplatku. Z toho důvodu je zjevné, že jistina byla uhrazena zcela. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to i pokud jde o požadovaný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 6 124 Kč za dobu od 2. 7. 2015 do zaplacení. Obdobný právní názor byl vysloven i Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 15 Co 447/2016.

12. Žalovaná byla, měřeno poměrem úspěchu, ve věci úspěšnější než žalobce. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl žalobce povinnost nahradit žalované náklady řízení; žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).