23 C 305/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Marií Miczkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 8 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 2 250 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 2 250 Kč ve výši 7,05 % ročně za dobu od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, ve výši 7,50 % ročně za dobu od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8,00 % ročně za dobu od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně za dobu od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9,00 % ročně za dobu od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, ve výši 9,00 % ročně za dobu od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, ve výši 7,75 % ročně za dobu od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, trvá-li prodlení a za dobu od 1. 1. 2021, trvá-li prodlení, až do zaplacení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla sedm a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repooperace ČNB vyhlášené ve Věstníku ČNB a platné vždy k prvému dni příslušného kalendářního pololetí a souhrnný poplatek ve výši 3 318 Kč, zamítá.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5 750 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 5 750 Kč ve výši 7,05 % ročně za dobu od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, ve výši 7,50 % ročně za dobu od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8,00 % ročně za dobu od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně za dobu od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9,00 % ročně za dobu od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, ve výši 9,00 % ročně za dobu od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, ve výši 7,75 % ročně za dobu od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, trvá-li prodlení a za dobu od 1. 1. 2021, trvá-li prodlení, až do zaplacení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla sedm a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repooperace ČNB vyhlášené ve Věstníku ČNB a platné vždy k prvému dni příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaná byla zavázána zaplatit mu částku 8 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 8 000 Kč za dobu od 2. 7. 2015 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce obch. spol. [právnická osoba] (dále jako původní věřitel) a žalovanou byla dne 15. 2. 2007 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] (dále jako smlouva), na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované půjčku ve výši 8 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednaným souhrnným poplatkem ve výši 5 568 Kč v pravidelných 53 týdenních splátkách po 256 Kč splatných tak, že první splátka byla splatná nejpozději do 7 kalendářních dnů ode dne uzavření smlouvy a poslední splátka byla splatná dne 21. 2. 2008. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce. Žalovaná uhradila na splátkách půjčky pouze částku 2 250 Kč (8,79 splátek), další splátky neuhradila, čímž se dostala do prodlení s úhradou dluhu. Půjčka byla zesplatněna ke dni poslední splátky půjčky. Poté žalovaná na dluh neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a následně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 na žalobce. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 a ze dne 14. 9. 2018 oznámil původní věřitel žalované postoupení pohledávky na žalobce. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na dlužné jistině půjčky částku 8 000 Kč a na souhrnném poplatku (úroku) částku 3 318 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Žalobce se z jednání omluvil, avšak nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Vzhledem k tomu, že žalobce je zahraniční právnickou osobou, zabýval se soud nejprve otázkou, zda český soud má právo rozhodnout v této věci a dále pak podle kterého právního řádu bude věc posouzena a rozhodnuta. Pravomoc českých soudů je dána na základě čl. 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Vzhledem k tomu, že žalovaná má místo trvalého bydliště v České republice, a to v obvodu Okresního soudu v Karviné, byla věc posouzena a rozhodnuta Okresním soudem v Karviné, a to podle českého právního řádu s ohledem na skutečnost, že smlouva o půjčce byla uzavřena podle českého právního řádu a realizována na území České republiky.

4. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o půjčce ze dne 15. 2. 2007, Smluvních podmínek smlouvy o půjčce, Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 včetně přílohy – detailu postupované pohledávky, Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 včetně přílohy – detailu postupované pohledávky, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 včetně poštovního podacího archu ze dne 30. 7. 2015, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2018 včetně poštovního podacího archu ze dne 19. 9. 2018, výpisu z obchodního rejstříku žalobce a z Výzvy před podáním žaloby ze dne 10. 5. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 12. 5. 2021, soud zjistil následující skutkový stav věci: Právní předchůdce žalobce jako věřitel uzavřel s žalovanou jako dlužníkem dne 15. 2. 2007 smlouvu o půjčce, jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalované půjčku (peněžní prostředky) ve výši 8 000 Kč. Žalovaná čerpala půjčku hotovostně v plné výši. Žalovaná se zavázala splatit půjčku včetně souhrnného poplatku ve výši 5 568 Kč v pravidelných 53 týdenních splátkách po 256 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce. Žalovaná uhradila na splátkách půjčky pouze částku 2 250 Kč (8,79 splátek) další splátky neuhradila, čímž se dostala do prodlení s úhradou dluhu. Půjčka byla zesplatněna ke dni poslední splátky půjčky. Následně byla pohledávka původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 na žalobce. Žalobce oznámil žalované postoupení pohledávky dopisem ze dne 25. 6. 2015 ze dne 14. 9. 2018 a vyzval ji k úhradě dluhu. Žalovaná dlužnou částku neuhradila.

5. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 tohoto ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 tohoto ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

6. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen občanský zákoník), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

7. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

8. Podle § 52 odst. 1, 2 a 3 občanského zákoníku spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

9. Podle § 55 odst. 1 občanského zákoníku se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

10. Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku se spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle § 517 odst. 1 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dle odst. 2 téhož ustanovení jde-li o prodlení s plněním peněžního dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb.

13. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Po právní stránce soud posoudil věc podle ust. § 657 a násl. občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, ve spojení s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 o. z. a shledal, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena platná smlouva o půjčce. Protože žalovaná půjčku čerpala, vznikl jí závazek poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve lhůtě splatnosti během 53 týdnů formou sjednaných týdenních splátek. Žalovaná půjčku nezaplatila řádně a včas a dostala se do prodlení s úhradou dlužné částky, a to nejpozději ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky půjčky, tj. ode dne 22. 2. 2008, proto jí vznikla v souladu s ust. § 1968 o. z. též povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení. Splatnost půjčky nastala ke dni poslední splátky, jež byla splatná dne 21. 2. 2008. Protože žalovaná netvrdila a tedy ani neprokázala, že by ke dni rozhodnutí dluh uhradila, zavázal ji soud k povinnosti zaplatit žalobci, na něhož byla pohledávka platně postoupena, částku 5 750 Kč představující jistinu půjčky (8 000 – 2 250 = 5 750). Celkové úhrady na dluh ve výši 2 250 Kč, jež žalovaná zaplatila v jednotlivých týdenních splátkách, byly započteny na jistinu půjčky. Dále soud žalovanou zavázal k úhradě úroku z prodlení, které byly přiznány podle ust. § 517 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s ust. § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb., z částky 5 750 Kč za dobu od 2. 7. 2015 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované, když ve zbytku nárokovaného příslušenství žalobu jako nedůvodnou zamítl.

14. Vedlejší ujednání smlouvy o půjčce, v němž se žalovaná zavázala zaplatit původnímu věřiteli souhrnný poplatek v částce 5 568 Kč, soud posoudil jako absolutně neplatné pro rozpor se zákonem (§ 55, §56 občanského zákoníku). Ujednání stran, na jehož základě se žalovaná jako dlužník a spotřebitel zavazuje zaplatit při půjčené částce 8 000 Kč tzv. souhrnný poplatek ve výši 5 568 Kč, tj. 69,60 % půjčené částky, a to během 53 týdnů, je nepřiměřenou podmínkou, která v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, v neprospěch spotřebitele (ust. § 55, 56 občanského zákoníku) Smlouvu o půjčce soud posoudil jako spotřebitelskou smlouvu dle ust. § 52 ve spojení s ust. § 55 občanského zákoníku, při aplikaci Směrnice Rady [číslo] ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách.

15. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.

16. Žalovaná byla, měřeno poměrem úspěchu, ve věci úspěšnější než žalobce. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl žalobce povinnost nahradit žalované náklady řízení; žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.