23 C 306/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Marií Miczkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 33 815,21 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se co do částky 885,08 Kč zastavuje.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 9 330,13 Kč, úrok ve výši 12,90 % ročně z částky 33 815,21 Kč za dobu od 27. 12. 2008 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši dvoutýdenní repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, z částky 33 815,21 Kč od 27. 12. 2008 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 23 600 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23 600 Kč za dobu od 25. 10. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši, jež bude specifikována v písemném vyhotovení rozhodnutí do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 33 815,21 Kč spolu s úrokem ve výši 12,90 % ročně z částky 33 815,21 Kč za dobu od 27. 12. 2008 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 33 815,21 Kč za dobu od 27. 12. 2008 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný dne 29. 10. 2007 požádal právního předchůdce žalobce [právnická osoba] (nová firma [právnická osoba]), [IČO], se sídlem [adresa] (dále jako původní věřitel nebo banka) o osobní půjčku ve výši 190 000 Kč (žádostí o osobní půjčku), která byla schválena (akceptací návrhu na uzavření smlouvy o půjčce) dne 2. 11. 2007 a téhož dne byly peněžní prostředky vyplaceny na běžný účet žalovaného v plné výši, čímž byla uzavřena mezi bankou a žalovaným smlouva o osobní půjčce, která byla smlouvou o úvěru (dále jen smlouva). Žalovaný se zavázal splácet úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 12,90 % ročně, poplatky a pojištěním ve výši 230 Kč měsíčně v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 4 122 Kč splatných vždy k 15. dni příslušného měsíce počínaje dnem 15. 12. 2007. Žalovaný však v rozporu se smlouvou a Obchodními podmínkami osobní půjčky účinnými od 6. 11. 2006, jež byly nedílnou součástí smlouvy a které se zavázal dodržovat, nehradil splátky úvěru řádně a včas, a proto mu původní věřitel oznámil dopisem (Oznámením o zesplatnění závazků a výzvou k zaplacení) ze dne 11. 12. 2008 zesplatnění nesplacené části jistiny úvěru spolu s příslušenstvím ke dni 11. 12. 2008 a vyzval jej k úhradě dluhu. Po zesplatnění úvěru žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho. Následně byla pohledávka bankou postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 4. 2011 a následně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2016 na žalobce. Část dlužné pohledávky ve výši jistiny 150 000 Kč s příslušenstvím byla pravomocně přiznána v právní věci vedené u Okresního soudu v Karviné v řízení sp. zn. 21 C 377/2021, když ve zbytku žalobce chtěl umožnit žalovanému dohodnout se mimosoudně, k mimosoudní dohodě však nedošlo. Z tohoto důvodu se žalobce domáhá zbytku dlužné pohledávky, kterou žalobce vyčíslil ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na dlužné jistině úvěru částku 33 815,21 Kč a na dlužných poplatcích částku 4 693,27 Kč.

2. Podáním učiněným do protokolu u jednání dne 12. 4. 2022 vzal žalobce žalobu zpět co do částky ve výši 885,08 Kč. Jelikož došlo k částečnému zpětvzetí žaloby před jednáním, soud řízení v souladu s ust. § 96 o. s. ř. v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného k tomuto procesnímu úkonu žalobce.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil a zůstal v řízení procesně nečinným. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. Žalobce v podání (doplnění žaloby) ze dne 21. 3. 2022, doručeném soudu dne 28. 3. 2022 a následně u jednání dne 12. 4. 2022, tvrdil, že žalovaný ode dne poskytnutí úvěru uhradil na splátkách úvěru částku v souhrnné výši 16 400 Kč, a to ve třech splátkách dne 18. 12. 2007 v částce 4 200 Kč, dne 22. 1. 2008 v částce 4 200 Kč a dne 19. 3. 2008 v částce 8 000 Kč.

5. Z žalobcem předložených listinných důkazů, a to z Žádosti o osobní půjčku ze dne 29. 10. 2007, Žádosti o osobní půjčku ze dne 30. 10. 2007, akceptace poskytnutí půjčky ze dne 2. 11. 2007, Obchodních podmínek osobní půjčky účinných od 6. 11. 2006, Upomínky [číslo] k zaplacení dlužné částky ze dne 3. 3. 2008, Upomínky [číslo] k zaplacení dlužné částky ze dne 2. 5. 2008, Upomínky [číslo] posledního pokusu o řešení pohledávky smírnou cestou ze dne 2. 7. 2008, Druhé upomínky [číslo] k zaplacení dlužné částky ze dne 30. 5. 2008 včetně kopie nedoručené zásilky ze dne 8. 7. 2008, Oznámení o zesplatnění závazků a výzvy k zaplacení ze dne 11. 12. 2008 včetně kopie nedoručené zásilky ze dne 31. 12. 2008, hromadného příkazu k úhradě ze dne 2. 11. 2007, Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] účinných od 1. 6. 2003, transakční historie úvěrového účtu, Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 4. 2011, Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2016 včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek, výpisu z obchodního rejstříku žalobce a z předžalobní upomínky ze dne 10. 10. 2016 včetně podacího lístku ze dne 10. 10. 2016, soud zjistil následující skutkový stav věci: Právní předchůdce žalobce jako věřitel uzavřel s žalovaným jako dlužníkem dne 2. 11. 2007 Smlouvu o osobní půjčce, jež byla obsahově smlouvou o úvěru a jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 190 000 Kč. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně dne 2. 11. 2007 v plné výši převodem na jeho bankovní účet č. ú. [bankovní účet] vedený u e [právnická osoba], která se v důsledku sloučení fúzí stala součástí obchodní skupiny [právnická osoba] Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 12,90 % ročně a poplatku za vedení účtu ve výši 50 Kč měsíčně a poplatku pojištění ve výši 230 Kč měsíčně v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 4 122 Kč. Byla sjednána 12,90 % roční úroková sazba, 16,98 % roční procentní sazba nákladů na úvěr, pojištění ve výši 230 Kč měsíčně a také poplatky za vedení splátkového účtu ve výši 50 Kč měsíčně a poplatky za úkony související s upomínáním. Z obchodních podmínek osobní půjčky [právnická osoba] účinných od 6. 11. 2006 bylo zjištěno, že žalovaný souhlasil s tím, že v případě porušení závazků vyplývajících ze smlouvy, mj. v případě, že je klient v prodlení se splacením dvou po sobě následujících splátek nebo jakékoliv částky splatné podle smlouvy k datu její splatnosti po dobu delší než dva měsíce, je banka oprávněna prohlásit půjčku za okamžitě splatnou a požadovat okamžité splacení všech dlužných částek úvěru, zcela nebo z části, společně s narostlými úroky a všemi dalšími částkami splatnými podle Smlouvy o osobní půjčce (čl. 6 bod 6, 7 obchodních podmínek). Na bankovní účet žalovaného č. ú. [bankovní účet] vedený u e [právnická osoba] byla poukázána dne 2. 11. 2007 částka 190 000 Kč. Z transakční historie účtu bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na splátkách úvěru v postupných platbách v období od 2. 11. 2007 do 3. 2. 2009 částku v souhrnné výši 16 400 Kč, další splátky neuhradil, čímž se dostal do prodlení s úhradou dluhu. Upomínkou [číslo] k zaplacení dlužné částky ze dne 3. 3. 2008 vyzvala banka žalovaného k úhradě dlužných splátek osobní půjčky včetně úroků z prodlení a smluvní pokuty. Upomínkou [číslo] k zaplacení dlužné částky ze dne 2. 5. 2008 vyzvala banka žalovaného k úhradě dlužných splátek osobní půjčky včetně úroků z prodlení a smluvní pokuty. Druhou upomínkou [číslo] k zaplacení dlužné částky ze dne 30. 5. 2008 včetně kopie nedoručené zásilky ze dne 8. 7. 2008 vyzvala banka žalovaného k úhradě dlužných splátek osobní půjčky včetně úroků z prodlení a smluvní pokuty, jež k datu 30. 5. 2008 činila částku v celkové výši 9 464,09 Kč a poskytla mu dodatečnou lhůtu k úhradě, současně upozornila žalovaného, že v případě neuhrazení budou veškeré dlužné částky vzniklé z osobní půjčky zesplatněny. Tato upomínka byla jako poštovní zásilka předána k poštovní přepravě dne 4. 7. 2008, byla doručována žalovanému na adresu pro doručování (korespondenční adresu) ul. [ulice a číslo], [obec a číslo] a byla jako nedoručená zásilka dne 8. 7. 2008 vrácena zpět bance. Upomínkou [číslo] poslední pokus o řešení pohledávky smírnou cestou ze dne 2. 7. 2008 vyzvala banka žalovaného k úhradě celé dlužné částky osobní půjčky, jež k datu 2. 7. 2008 činila částku v celkové výši 14 278,41 Kč a upozornila žalovaného, že v případě neuhrazení budou veškeré dlužné částky vzniklé z osobní půjčky zesplatněny. Oznámením o zesplatnění závazků a výzvou k zaplacení ze dne 11. 12. 2008 včetně kopie nedoručené zásilky ze dne 31. 12. 2008 bylo zjištěno, že banka oznámila žalovanému okamžité osobní půjčky včetně příslušenství z důvodu neuhrazení dlužné částky osobní půjčky a z důvodu porušení čl. 6 obchodních podmínek z důvodu prodlení se splácením závazku vůči bance a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu včetně příslušenství v dodatečné lhůtě 15 dnů ode dne vyhotovení výzvy. Toto oznámení bylo jako poštovní zásilka předáno k poštovní přepravě dne 12. 12. 2008 a bylo doručováno žalovanému na adresu pro doručování [adresa]. Osobní půjčka byla zesplatněna ke dni 11. 12. 2008. Z interního dokumentu banky – žádosti o osobní půjčku bylo zjištěno, že žalovaný deklaroval v žádosti o úvěrový produkt, že je svobodný, je zaměstnán jako zaměstnanec služeb u zaměstnavatele obch. spol. [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], v pracovním poměru na dobu neurčitou s průměrným měsíčním příjmem ze zaměstnání ve výši 21 193 Kč, uvedl, že je v zaměstnání od 1. 3. 2005, není ve zkušební době ani není ve výpovědní lhůtě, uvedl, že nemá žádné další příjmy. Žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, nemá žádné vyživovací povinnosti, nemá žádné stavební, penzijní spoření nebo jiné spoření, nemá žádné splátky leasingu, nemá žádné srážky z příjmu u zaměstnavatele, ke svým výdajům uvedl, že má měsíční splátky úvěru nebo zápůjček ve výši 1 300 Kč, nehradí si žádné pojištění životní, úrazové nebo jiné, má limit na kreditní nebo úvěrové kartě 20 000 Kč, jeho výdaje na nájemné činí částku 0 Kč, jeho celkové náklady domácnosti činí částku 1 300 Kč, nemá žádné další závazky ani ručitelská prohlášení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena Smlouvou o postoupení o pohledávky ze dne 12. 4. 2011 a následně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2016 na žalobce. Žalobce dopisem (předžalobní výzvou) ze dne 10. 10. 2016 vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky spolu s příslušenstvím. Předžalobní výzva byla dle podacího lístku předána k poštovní přepravě dne 10. 10. 2016 a byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu trvalého pobytu žalovaného nám. [ulice a číslo], [obec]. Z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 13. 2. 2020, č. j. 21 C 377/2019-60, který nabyl právní moci dne 15. 4. 2020, bylo zjištěno, že soud rozsudkem pro zmeškání zavázal žalovaného k zaplacení částky 150 000 Kč (části jistiny úvěru) spolu s příslušenstvím, tj. úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 150 000 Kč za dobu od 27. 12. 2008 do 31. 12. 2008, ve výši 9,25 % ročně z částky 150 000 Kč za dobu od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, ve výši 8,50 % ročně z částky 150 000 Kč za dobu od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, ve výši 8,00 % ročně z částky 150 000 Kč za dobu od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75 % ročně z částky 150 000 Kč za dobu od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, ve výši 7,50 % ročně z částky 150 000 Kč za dobu od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, ve výši 7,05 % ročně z částky 150 000 Kč za dobu od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017, ve výši 7,50 % ročně z částky 150 000 Kč za dobu od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8,00 % ročně z částky 150 000 Kč za dobu od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně z částky 150 000 Kč za dobu od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9,00 % ročně z částky 150 000 Kč za dobu od 1. 7. 2019 do 13. 2. 2020 a dále do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, z titulu smlouvy o osobní půjčce ze dne 2. 11. 2007 a k zaplacení náhrady nákladů řízení žalobci ve výši 42 853,09 Kč.

6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 tohoto ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 tohoto ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

7. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obchodní zákoník), se smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 502 odst. 1 věta první obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

9. Podle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku ve vztazích podle § 261 obchodního zákoníku nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

10. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen občanský zákoník), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

11. Podle § 52 odst. 1, 2 a 3 občanského zákoníku spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

12. Podle § 55 odst. 1 občanského zákoníku se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

13. Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku se spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

14. Podle § 517 odst. 1 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dle odst. 2 téhož ustanovení jde-li o prodlení s plněním peněžního dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 33/2010 Sb. a č. 163/2005 Sb.

15. Podle § 451 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

16. Podle § 451 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

17. Podle § 456 věta prvá občanského zákoníku předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán.

18. Podle § 458 odst. 1 občanského zákoníku musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.

19. Podle § 517 odst. 1 věta první, odst. 2 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah účastníků, vzniklý na základě smlouvy o osobní půjčce, která je obsahově smlouvou o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 497 a násl. obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 ve spojení s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 o. z. a současně je nutno na danou věc aplikovat zákon [číslo] Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Soud shledal, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 39 občanského zákoníku ve spojení s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 o. z.

22. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích (srov. rozsudek NS ČR ze dne ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) mj. platí, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

23. V návaznosti na výše uvedené judikoval rovněž Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. V posuzovaném případě (rozhodnutí napadené ústavní stížností) pak Ústavní soudu vytkl krajskému soudu, že se úvěryschopností stěžovatele (žalovaného), dostatečně nezabýval.

24. V tomto rámci a v souladu s výše uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR se soud zabýval posouzením úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele.

25. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalovaného uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 8. 3. 2022, ze dne 21. 3. 2022 a u jednání dne 12. 4. 2022, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr získáním informací přímo od žalovaného, když žalovaný v žádosti o poskytnutí osobní půjčky uvedl, že je zaměstnán s měsíčním příjmem ve výši 21 193 Kč, u zaměstnavatele obch. spol. [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], v pracovním poměru na dobu neurčitou, uvedl, že bydlí u rodičů, má celkové měsíční výdaje ve výši 1 300 Kč a další výdaje ve výši 0 Kč, má splátky úvěrů a půjček ve výši 1 300 Kč měsíčně, výdaje na nájemné 0 Kč. K výzvě soudu žalobce žádná další skutková tvrzení nedoplnil, svá skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, nedoložil pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jedná, potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalovaného. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel bankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě zjištění o příjmech podávájících se ze žádosti o poskytnutí úvěrového nebo půjčkového produktu. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného vyšel právní předchůdce žalobce pouze z prohlášení žalovaného, aniž by si tyto údaje ověřil, nezkoumal náklady na bydlení, nezkoumal typ bydlení, náklady na bydlení ani netrval na doložení skutečné výše nákladů na bydlení, nezkoumal náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje. Právní předchůdce žalobce zcela nedostatečně zkoumal a prověřoval zejména otázku výdajů žalovaného, vycházel pouze údajů o výdajích poskytnutých samotným žalovaným, jevících se jako velmi nevěrohodné a neodpovídající potřebám reálného života, zejména pokud jde o náklady na bydlení a živobytí ve výši 1 300 Kč měsíčně, čímž nesplnil povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Žalobce i přes poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu nebo jej obchází. Podle § 39 občanského zákoníku soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání.

26. V důsledku neplatnosti smlouvy o osobní půjčce jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení dlužných poplatků v částce 4 693,27 Kč.

27. Plnil-li původní věřitel žalovanému z neplatné smlouvy o osobní půjčce částku 190 000 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky převzal a disponoval s nimi, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaný na dluh uhradil pouze částku 16 400 Kč a částka 150 000 Kč byla žalobci již přiznána jiným exekučním titulem, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu podle ust. § 451 odst. 2 občanského zákoníku. Proto soud podle ust. § 458 odst. 1 občanského zákoníku zavázal žalovaného uhradit žalobci částku 23 600 Kč představující dosud nevrácené (nezaplacené) peněžní prostředky. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu ve smyslu ust. § 517 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, zavázal jej soud podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s přechodným ust. § 3028 odst. 3 o. z., ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši ročně z částky 23 600 Kč za dobu od 25. 10. 2016 do zaplacení, neboť do prodlení s úhradou této částky se dostal žalovaný až den následující po doručení předžalobní upomínky (předžalobní upomínka byla žalovanému doručena dne 24. 10. 2016), jako výzvy k dobrovolnému plnění bezdůvodného obohacení, čímž nastala splatnost dluhu žalovaného z bezdůvodného obohacení. Ve zbytku nároku a nárokovaného příslušenství, tj. úroku ve výši 12,90 % ročně z částky 33 815,21 Kč za dobu od 27. 12. 2008 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši odpovídající ročně výši dvoutýdenní repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, z částky 33 815,21 Kč od 27. 12. 2008 do zaplacení, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

28. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.

29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení byl žalovaný, měřeno poměrem úspěchu, ve věci úspěšnější než žalobce. Podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. by měl žalobce povinnost nahradit žalovanému poměrnou část nákladů řízení; žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.