23 C 313/2020

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Marií Miczkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 5 880 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci</b> <b>-) částku 2 364 Kč, úrok ve výši 2 271 Kč a dále ve výši 20,98 % ročně z částky 2 312,64 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 867,76 Kč a dále ve výši 8,05 % ročně z částky 2 312,67 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do 25. 5. 2020 a z částky 1 826,67 Kč za dobu od 26. 5. 2020 do zaplacení,</b> <b>-) částku 3 030 Kč, úrok ve výši 2 616,83 Kč a dále ve výši 23,72 % ročně z částky 2 333,48 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 884,44 Kč a dále ve výši 8,05 % ročně z částky 2 333,48 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení,</b> <b>zamítá.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 486 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 486 Kč za dobu od 26. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaná byla zavázána zaplatit mu částku 2 850 Kč spolu s úrokem ve výši 2 271 Kč a dále ve výši 20,98 % ročně z částky 2 312,67 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 867,76 Kč a dále v zákonné výši ročně z částky 2 312,67 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení (nárok ad 1) a částku 3 030 Kč spolu s úrokem ve výši 2 616,83 Kč a dále ve výši 23,72 % ročně z částky 2 333,48 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 884,44 Kč a dále v zákonné výši ročně z částky 2 333,48 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení (nárok ad 2) s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce obch. spol. [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen původní věřitel) a žalovanou byla dne 29. 6. 2014 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] (dále též jako smlouva ad 1), na základě které původní věřitel poskytl žalované zápůjčku ve výši 4 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 20,98 % ročně a poplatkem v pravidelných 43 týdenních splátkách po 148 Kč splatných tak, že první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každá následující splátka do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Následně byla mezi právním předchůdcem žalobce obch. spol. [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], se sídlem [adresa], [IČO] a žalovanou dne 27. 2. 2014 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] (dále též jako smlouva ad 2), na základě které původní věřitel poskytl žalované zápůjčku ve výši 6 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 23,72 % ročně a poplatkem v pravidelných 58 týdenních splátkách po 180 Kč splatných tak, že první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každá následující splátka do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Nedílnou součástí smlouvy ad 1) a ad 2) byly Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce. Žalovaná však v rozporu se smlouvou ad 1) a ad 2) nehradila splátky řádně a včas, čímž se dostala do prodlení s úhradou dluhu. Zápůjčka byla zesplatněna ke dni poslední splátky zápůjčky. Žalovaná na dluh uhradila ze smlouvy ad 1) částku 3 514 Kč a ze smlouvy ad 2) částku 7 410 Kč, poté již neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou ze smlouvy ad 1) a ad 2) byla původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 na žalobce, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí ze smlouvy ad 1) na jistině zápůjčky částku 2 312,67 Kč, na úroku částku 2 271 Kč, na úroku z prodlení částku 867,76 Kč a na dlužném poplatku částku 537,33 Kč a ze smlouvy ad 2) na jistině zápůjčky částku 2 333,48 Kč, na úroku částku 2 616,83 Kč, na úroku z prodlení částku 884,44 Kč a na dlužném poplatku částku 696,52 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Z žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 29. 6. 2014, Smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce, karty zákazníka ze dne 29. 6. 2014, interního přehledu plateb, Smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 27. 2. 2014, Smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce, karty zákazníka ze dne 27. 2. 2014, interního přehledu plateb, Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 včetně přílohy – seznamu postupovaných pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 včetně podacího lístku ze dne 7. 1. 2020 a z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 7. 5. 2020 včetně podacího lístku ze dne 10. 5. 2020, soud zjistil následující skutkový stav věci: Právní předchůdce žalobce jako věřitel a zapůjčitel uzavřel s žalovanou jako dlužníkem a vydlužitelem dne 29. 6. 2014 Smlouvu o zápůjčce [číslo] jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalované zápůjčku (peněžní prostředky) ve výši 4 000 Kč. Žalovaná čerpala zápůjčku hotovostně dne 29. 6. 2014 v plné výši. Žalovaná se zavázala splatit zápůjčku včetně sjednaného fixního úroku ve výši 364 Kč, administrativního poplatku ve výši 800 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč v pravidelných 43 měsíčních splátkách po 148 Kč. Žalovaná uhradila na splátkách zápůjčky v postupných platbách dne15. 7. 2014 částku 450 Kč, dne 21. 6. 2015 částku 250 Kč, dne 18. 7. 2015 částku 264 Kč, dne 15. 2. 2016 částku 250 Kč, dne 18. 3. 2016 částku 250 Kč, dne 19. 4. 2016 částku 250 Kč, dne 16. 6. 2016 částku 250 Kč, dne 22. 8. 2016 částku 100 Kč, dne 12. 12. 2016 částku 200 Kč, dne 12. 1. 2017 částku 500 Kč, dne 21. 2. 2017 částku 100 Kč, dne 12. 6. 2017 částku 150 Kč, dne 3. 11. 2017 částku 200 Kč, dne 12. 6. 2018 částku 100 Kč, dne 21. 1. 2019 částku 100 Kč a dne 25. 2. 2019 částku 100 Kč, tedy souhrnnou částku 3 514 Kč, další splátky neuhradila, čímž se dostala do prodlení s úhradou dluhu. Zápůjčka byla zesplatněna ke dni poslední splátky zápůjčky. Následně dne 27. 2. 2014 právní předchůdce žalobce jako věřitel a zapůjčitel uzavřel s žalovanou jako dlužníkem a vydlužitelem Smlouvu o zápůjčce [číslo] jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalované zápůjčku (peněžní prostředky) ve výši 6 000 Kč. Žalovaná čerpala zápůjčku hotovostně dne 27. 2. 2014 v plné výši. Žalovaná se zavázala splatit zápůjčku včetně sjednaného fixního úroku ve výši 840 Kč, administrativního poplatku ve výši 1 200 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč v pravidelných 58 měsíčních splátkách po 180 Kč. Žalovaná uhradila na splátkách zápůjčky v postupných platbách dne 7. 3. 2014 částku 200 Kč, dne 13. 3. 2014 částku 180 Kč, dne 23. 3. 2014 částku 180 Kč, dne 30. 3. 2014 částku 200 Kč, dne 12. 4. 2014 částku 400 Kč, dne 19. 4. 2014 částku 400 Kč, dne 6. 5. 2014 částku 200 Kč, dne 13. 5. 2014 částku 200 Kč, dne 18. 5. 2014 částku 200 Kč, dne 15. 6. 2014 částku 600 Kč, dne 22. 6. 2014 částku 200 Kč, dne 29. 6. 2014 částku 200 Kč, dne 15. 7. 2014 částku 600 Kč, dne 16. 9. 2014 částku 500 Kč, dne 21. 6. 2015 částku 250 Kč, dne 18. 7. 2015 částku 250 Kč, dne 15. 2. 2016 částku 250 Kč, dne 18. 3. 2016 částku 250 Kč, dne 19. 4. 2016 částku 250 Kč, dne 16. 6. 2016 částku 250 Kč, dne 22. 8. 2016 částku 100 Kč, dne 12. 12. 2016 částku 200 Kč, dne 12. 1. 2017 částku 500 Kč, dne 17. 3. 2017 částku 100 Kč, dne 25. 4. 2017 částku 100 Kč, dne 12. 6. 2017 částku 150 Kč, dne 3. 11. 2017 částku 200 Kč, dne 12. 6. 2018 částku 100 Kč, dne 21. 1. 2019 částku 100 Kč a dne 25. 2. 2019 částku 100 Kč, tedy souhrnnou částku 7 410 Kč, další splátky neuhradila, čímž se dostala do prodlení s úhradou dluhu. Zápůjčka byla zesplatněna ke dni poslední splátky zápůjčky. Žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzval žalovanou dopisem (předžalobní výzvou) ze dne 7. 5. 2020 k úhradě dluhu.

4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o zápůjčce přenechává zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

5. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.

11. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 1. 12. 2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

13. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah právního předchůdce žalobce a žalované, vzniklý na základě smlouvy o zápůjčce ad 1) a ad 2), soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2390 o. z., a shledal, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.

14. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalované uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 15. 12. 2020, že původní věřitel prověřoval schopnost žalované splácet zápůjčku vyhledáváním žalované v databázi dlužníků, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, získal informace přímo od žalované, které byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, kdy žalovaná v žádosti o zápůjčku deklarovala čistý měsíční příjem ve výši 17 500 Kč, bez pracovního poměru na rodičovské dovolené, s příjmem ze sociálních dávek; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, nedoložil rozhodnutí o přiznaných sociálních dávkách nebo dávkách hmotné nouze, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př. SOLUS, BRKI, NRKI, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalované. Žalobce i přes poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalované splácet zápůjčku, žádná skutková tvrzení a důkazy nedoplnil. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku ze smlouvy ad 1), ad 2). Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Neplatnost smlouvy o zápůjčce stanovená § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak neplatností absolutní a soud je povinen k ní přihlédnout, aniž by se jí kterýkoliv z účastníků řízení musel dovolat.

15. V důsledku neplatnosti smlouvy o zápůjčce ad 1), ad 2) jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení dlužných poplatků ze smlouvy ad 1) v částce 537,33 Kč a ze smlouvy ad 2) v částce 696,52 Kč.

16. Plnil-li právní předchůdce žalobce žalované z neplatné smlouvy o zápůjčce ad 1) částku 4 000 Kč a žalovaná tyto peněžní prostředky převzala a disponovala s nimi, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaná na dluh uhradila pouze částku 3 514 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. Proto soud podle ust. § 2993 o. z. zavázal žalovanou uhradit žalobci ze smlouvy ad 1) částku 486 Kč představující dosud nevrácené (nezaplacené) peněžní prostředky.

17. Plnil-li právní předchůdce žalobce žalované z neplatné smlouvy o zápůjčce ad 2) částku 6 000 Kč, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaná na dluh ke dni 25. 2. 2019 zaplatila částku v celkové výši 7 410 Kč, splnila žalovaná svou povinnost vrátit plnění z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné smlouvy vůči žalobci v plné výši. Žalovaná se nedostala ani do prodlení se splněním této povinnosti, neboť nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na základě výzvy věřitele (§ 563 o. z.). Žalovaná byla poprvé prokazatelně vyzvána k plnění až dopisem (předžalobní upomínkou) ze dne 7. 5. 2020, tj. v době, kdy již měla celý dluh z bezdůvodného obohacení uhrazen. Soud proto žalobu ve vztahu k žalobnímu nároku ad 2) ze smlouvy o zápůjčce ad 2) zamítnul.

18. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu ve smyslu ust. 1968 o. z., zavázal jej soud podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši ročně z částky 486 Kč za dobu od 26. 5. 2020 do zaplacení (ze smlouvy ad 1), neboť do prodlení s úhradou této částky se dostala žalovaná až den následující po doručení předžalobní upomínky (předžalobní upomínka byla žalované doručena dne 25. 5. 2020), jako výzvy k dobrovolnému plnění bezdůvodného obohacení, čímž nastala splatnost dluhu žalované z bezdůvodného obohacení. Ve zbytku nárokovaného příslušenství ze smlouvy ad 1), tj. kapitalizovaného úroku ve výši 2 271 Kč, úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 2 312,64 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 867,76 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 312,67 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do 25. 5. 2020 a z částky 1 826,67 Kč za dobu od 26. 5. 2020 do zaplacení, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

19. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.

20. Žalovaná byla, měřeno poměrem úspěchu, ve věci úspěšnější než žalobce. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl žalobce povinnost nahradit žalované náklady řízení; žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.