23 C 47/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní titul titul Marií Miczkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: 4 600 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 4 600 Kč, úrok ve výši 3 562,08 Kč a dále ve výši 23,72 % ročně z částky 3 542,72 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 1 203,34 Kč a dále ve výši 8,05 % ročně z částky 3 542,72 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 4 600 Kč spolu s úrokem ve výši 3 562,08 Kč a dále ve výši 23,72 % ročně z částky 3 542,72 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 203,34 Kč a dále v zákonné výši ročně z částky 3 542,72 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce obch. spol. [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen původní věřitel) a žalovaným byla dne 22. 8. 2014 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] (dále též jako smlouva), na základě které původní věřitel poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 23,72 % ročně a poplatkem v pravidelných 58 týdenních splátkách po 300 Kč splatných tak, že první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každá následující splátka do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce. Žalovaný však v rozporu se smlouvou nehradil splátky řádně a včas, čímž se dostal do prodlení s úhradou dluhu. Zápůjčka byla zesplatněna ke dni poslední splátky zápůjčky. Žalovaný na dluh uhradil částku 12 800 Kč, poté již neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na jistině zápůjčky částku 3 542,72 Kč, na úroku částku 3 562,08 Kč, na úroku z prodlení částku 1 203,34 Kč a na dlužném poplatku částku 1 057,28 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Z žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 22. 8. 2014, Smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce, karty zákazníka ze dne 22. 8. 2014, přehledu plateb ke smlouvě, Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 včetně přílohy – seznamu postupovaných pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 včetně podacího lístku ze dne 7. 1. 2020, informací o zpracování osobních údajů ze dne 6. 12. 2019 a z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 7. 5. 2020 včetně podacího lístku ze dne 10. 5. 2020, soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalobce jako věřitel a zapůjčitel uzavřel s žalovaným jako dlužníkem a vydlužitelem dne 22. 8. 2014 Smlouvu o zápůjčce [číslo] jejímž předmětem byl závazek žalobce poskytnout žalovanému zápůjčku (peněžní prostředky) ve výši 10 000 Kč. Žalovaný čerpal zápůjčku hotovostně dne 22. 8. 2014 v plné výši. Žalovaný se zavázal splatit zápůjčku včetně sjednaného fixního úroku ve výši 1 400 Kč, administrativního poplatku ve výši 2 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč v pravidelných 58 měsíčních splátkách po 300 Kč. Žalovaný uhradil na splátkách zápůjčky v postupných platbách dne 28. 8. 2014 částku 300 Kč, dne 5. 9. 2014 částku 300 Kč, dne 12. 9. 2014 částku 300 Kč, dne 22. 9. 2014 částku 300 Kč, dne 29. 9. 2014 částku 300 Kč, dne 5. 10. 2014 částku 1 200 Kč, dne 4. 11. 2014 částku 1 000 Kč, dne 24. 11. 2014 částku 300 Kč, dne 28. 11. 2014 částku 1 500 Kč, dne 6. 1. 2015 částku 500 Kč, dne 15. 1. 2015 částku 300 Kč, dne 2. 2. 2015 částku 300 Kč, dne 16. 2. 2015 částku 600 Kč, dne 28. 2. 2015 částku 400 Kč, dne 19. 3. 2015 částku 300 Kč, dne 2. 4. 2015 částku 300 Kč, dne 12. 10. 2015 částku 1 800 Kč, dne 16. 1. 2016 částku 1 000 Kč, dne 14. 10. 2016 částku 1 000 Kč, dne 25. 5. 2017 částku 300 Kč, dne 14. 11. 2017 částku 500 Kč, tedy souhrnnou částku 12 800 Kč, další splátky neuhradil, čímž se dostal do prodlení s úhradou dluhu. Zápůjčka byla zesplatněna ke dni poslední splátky zápůjčky. Žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzval žalovaného dopisem (předžalobní výzvou) ze dne 7. 5. 2020 k úhradě dluhu.

4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o zápůjčce přenechává zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

5. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.

11. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 1. 12. 2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

13. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Závazkový vztah účastníků, vzniklý na základě smlouvy o zápůjčce, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2390 o. z., a shledal, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.

14. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalovaného uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 17. 3. 2021, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet zápůjčku vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, získal informace přímo od žalovaného, které byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, kdy žalovaný v žádosti o zápůjčku deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 13 500 Kč, pracovní poměr hlavní jako operátor výroby; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, nedoložil pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jedná, výplatní pásky nebo potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př. SOLUS, BRKI, NRKI, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalovaného. Žalobce i přes poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet zápůjčku, žádná skutková tvrzení a důkazy nedoplnil. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Neplatnost smlouvy o zápůjčce stanovená § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak neplatností absolutní a soud je povinen k ní přihlédnout, aniž by se jí kterýkoliv z účastníků řízení musel dovolat.

15. V důsledku neplatnosti smlouvy o zápůjčce jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy.

16. Plnil-li právní předchůdce žalobce žalovanému z neplatné smlouvy o zápůjčce částku 10 000 Kč, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaný na dluh ke dni 14. 11. 2017 zaplatil částku v celkové výši 12 800 Kč, splnil žalovaný svou povinnost vrátit plnění z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné smlouvy vůči žalobci v plné výši. Žalovaný se nedostal ani do prodlení se splněním této povinnosti, neboť nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na základě výzvy věřitele (§ 563 o. z.). Žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k plnění až dopisem (předžalobní upomínkou) ze dne 7. 5. 2020, tj. v době, kdy již měl celý dluh z bezdůvodného obohacení uhrazen. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítnul.

17. Žalovaný byl, měřeno poměrem úspěchu, ve věci úspěšnější než žalobce. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl žalobce povinnost nahradit žalovanému náklady řízení; žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.