23 C 71/2026

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Marií Miczkovou ve věci žalobkyně: B2 Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem Anonymizováno o 16 576,85 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 5 232,45 Kč, úrok ve výši 12,00 % ročně z částky 12 770,18 Kč za dobu od 24. 9. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 15 470,18 Kč za dobu od 24. 9. 2025 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 344,40 Kč k rukám žalobce a náhradu nákladů řízení ve výši 1 015,10 Kč k rukám právního zástupce žalobce v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 150 Kč splatných vždy do 25. dne každého měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozhodnutí až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 16 576,85 Kč spolu s úrokem ve výši 12,00 % ročně z částky 12 770,18 Kč za dobu od 24. 9. 2025 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 15 470,18 Kč za dobu od 24. 9. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce obch. spol , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČO , IČO, (dále jako původní věřitel) a žalovaným byla dne 6. 9. 2024 uzavřena Smlouva o úvěru – Expres půjčka (dále také jako úvěrová smlouva), na základě které původní věřitel poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 15 000 Kč, který žalovaný čerpal v plné výši převodem peněžních prostředků na jeho bankovní účet č. ú. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . Úvěr nebyl účelově vázán. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 12,80 % ročně a poplatky v pravidelných 24 anuitních měsíčních splátkách po 711,72 Kč splatných vždy k 7. dni příslušného měsíce počínaje dnem 7. 10. 2024. Žalovaný však v rozporu s úvěrovou smlouvou a Všeobecnými obchodními podmínkami , právnická osoba, ., jež byly nedílnou součástí úvěrové smlouvy a které se zavázal dodržovat, nehradil splátky řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradami splátek úvěru. V důsledku prodlení žalovaného s úhradami splátek původní věřitel dopisem ze dne 15. 5. 2025 zesplatnil nesplacenou část jistiny úvěru ke dni 13. 5. 2025 a vyzval jej k úhradě dluhu. Po zesplatnění úvěru neuhradil žalovaný na dluh ničeho. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2025 na žalobce. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na dlužné jistině úvěru částku 12 770,18 Kč, na úroku částku 572,46 Kč, na úroku z prodlení částku 534,21 Kč a na dlužných poplatcích částku 2 700 Kč.

2. Opatrovník žalovaného navrhoval zamítnutí žaloby, resp. ponechal rozhodnutí na úvaze soudu. Namítal, že původní věřitel neprověřoval platební možnosti a celkovou finanční situaci žalovaného, když ve stejné době žalovaný uzavřel i jiné úvěrové smlouvy. Z toho důvodu považuje smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, protože původní věřitel řádně nezkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet. Dále uvedl, že opatrovníkovi není známo, že by žalovaný vlastnil nějaký hodnotnější movitý nebo nemovitý majetek, jediným příjmem žalovaného je dávka invalidního důchodu II. stupně ve výši 11 275 Kč měsíčně a dávka státní sociální pomoci ve výši 3 316 Kč měsíčně. Žalovaný je omezený ve svéprávnosti a je ubytován od 1. 2. 2025 dosud na ubytovně , Anonymizováno, v , adresa, , jeho náklady na ubytování činí částku 9 000 Kč měsíčně a náklady na obědy částku 1 365 Kč měsíčně, zbývající peněžní prostředky slouží k úhradě životních potřeb žalovaného (stravy, léků, oblečení a dopravy). Doplnil, že žalovaný má sníženou schopnost uplatnění na trhu práce a omezenou možnost zvýšit si příjem prací, s ohledem na to není schopen hradit na dluh žádnou částku.

3. Žalobce v podání (doplnění žaloby) ze dne 1. 6. 2026, doručeném soudu dne 1. 6. 2026, tvrdil, že žalovaný ode dne poskytnutí úvěru v období od 6. 9. 2024 do 15. 5. 2025 zaplatil na dluh částku v souhrnné výši 3 655,60 Kč. Opatrovník žalovaného učinil nesporným, že žalovaný celkově uhradil na dluh částku 3 655,60 Kč.

4. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Žádosti o úvěr č. 240906N29X ze dne 6. 9. 2024, ze Smlouvy o úvěru - Expres půjčka ze dne 6. 9. 2024, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z produktových podmínek spotřebitelského úvěru účinných od 1. 4. 2025, z transakční historie úvěrového účtu a platební historie, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 18. 9. 2025, z upozornění před prohlášením úvěru za splatný ze dne 20. 3. 2025, z Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 15. 5. 2025, z výpisu z běžného účtu žalovaného č. ú. , č. účtu, za období od 1. 6. 2024 do 30. 6. 2024, od 2. 7. 2024 do 31. 7. 2024, od 2. 8. 2024 do 31. 8. 2024, od 3. 9. 2024 do 30. 9. 2024, ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2025 včetně přílohy – seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty a z výzvy k úhradě dluhu ze dne 9. 10. 2025 včetně potvrzení o podání ze dne 13. 10. 2025,soud zjistil následující skutkový stav věci:Právní předchůdce žalobce jako původní věřitel a úvěrující uzavřel s žalovaným jako dlužníkem a úvěrovaným dne 6. 9. 2024 Smlouvu o úvěru– Expres půjčka, jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal dne 6. 9. 2024 bezhotovostně převodem peněžních prostředků na jeho běžný bankovní účet č. ú. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . Žalovaný se zavázal splatit úvěr pravidelnými 24 měsíčními anuitními splátkami po 711,72 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši 12,80 % ročně a poplatky splatnými vždy k 7. dni kalendářního měsíce počínaje dnem 7. 10. 2024. V čl. III bod 11 písm. a) úvěrové smlouvy bylo sjednáno, že je původní věřitel oprávněn v případě porušení smlouvy dle čl. III bod 10. prohlásit svým rozhodnutím kterékoliv dluhy klienta vůči bance za ihned splatné a požadovat jejich předčasné splacení, jestliže mj. je klient v prodlení se splněním jakékoliv pohledávky banky. Součástí smlouvy učinili účastníci Všeobecné obchodní podmínky, Základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru a sazebník poplatků. Žalovaný nehradil dohodnuté splátky úvěru řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou splátek úvěru za měsíce únor až květen 2025. Upozorněním před prohlášením úvěru za splatný ze dne 20. 3. 2025 vyzval původní věřitel žalovaného k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy a upozornil jej, že pokud nebude dluh uhrazen, je věřitel oprávněn v souladu se smluvními ujednáními prohlásit úvěr za splatný a požadovat okamžité jednorázové splacení celé jistiny úvěru včetně příslušenství. Oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 15. 5. 2025 oznámil původní věřitel žalovanému zesplatnění úvěru s příslušenstvím ke dni 13. 5. 2025 a vyzval jej k úhradě dluhu. Z transakční historie úvěrového účtu za období od 6. 9. 2024 do 13. 5. 2025 byly zjištěny jednotlivé platební transakce zúčtované na úvěrovém účtu žalovaného č. ú. , č. účtu, , přičemž činil počáteční zůstatek účtu částku -15 000 Kč jako čerpání úvěru. Žalovaný ode dne poskytnutí úvěru v období od 6. 9. 2024 do 13. 5. 2025 zaplatil na dluh částku v souhrnné výši 3 655,60 Kč. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2025 na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 9. 10. 2025. Žalobce dopisem (výzvou k úhradě dluhu) ze dne 9. 10. 2025 vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky spolu s příslušenstvím. Předžalobní výzva byla dle poštovního podacího lístku předána k poštovní přepravě dne 13. 10. 2025 a byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu trvalého pobytu žalovaného , adresa, .

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

10. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

11. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah právního předchůdce žalobce a žalovaného, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.

13. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 1. 6. 2026, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v databázi insolvenčního rejstříku, prověřením platnosti občanského průkazu žalovaného v databázi neplatných dokladů MV ČR, získal informace přímo od žalovaného, kdy žalovaný v žádosti o úvěr deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 16 749 Kč z invalidního důchodu, s celkovým příjmem domácnosti žalovaného ve výši 30 000 Kč; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, nedoložil rozhodnutí o dávce starobního nebo invalidního důchodu, příp. rozhodnutí o přiznaných sociálních dávkách nebo dávkách hmotné nouze, nedoložil žádné důkazy dokládající ostatní příjmy domácnosti žalovaného, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př. SOLUS, BRKI, NRKI, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalovaného, žalobce zcela nedostatečně zkoumal a prověřoval zejména otázku výdajů žalovaného, vycházel pouze z údajů o výdajích poskytnutých samotným žalovaným, jevících se jako velmi nevěrohodné (náklady ve výši 2 000 Kč měsíčně). Žalobce i přes poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, žádná skutková tvrzení a důkazy nedoplnil. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR-, právnická osoba, . v. GK., ve věci C-679/18).

14. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení smluvních úroků a dlužných poplatků.

15. Plnil-li právní předchůdce žalobce žalovanému z neplatné smlouvy o úvěru částku 15 000 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky převzal a disponoval s nimi, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaný na dluh uhradil pouze částku 3 655,60 Kč, pak žalobci vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o úvěru. Proto soud podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovaného uhradit žalobci, na něhož byla pohledávka platně postoupena, ze smlouvy o úvěru částku 11 344,40 Kč představující dosud nesplacenou jistinu úvěru. Ve zbytku nároku a nárokovaného příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. Dále soud zavázal žalovaného vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele (ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) tak, že splatnost nároku určil v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 150 Kč splatných vždy do 25. dne každého měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozhodnutí až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení činí úspěch žalobce 59,64 % a jeho neúspěch 40,36 %. Ve výši rozdílu (19,28 %) má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 1 015,10 Kč. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za tři úkony právní služby ve výši 1 200 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, sepis žaloby) dle ust. 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokáta ve výši režijního paušálu 100 Kč ke třem úkonům právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, tj. ve výši 300 Kč, a z odměny za zastupování advokátem za jeden úkon právní služby ve výši 1 740 Kč (účast na jednání před soudem) dle ust. § 7 vyhlášky a z hotových výloh advokáta ve výši režijního paušálu 450 Kč k jednomu úkonu právní služby dle ust. § 13 vyhlášky, tj. ve výši 450 Kč. Jelikož advokát žalobce osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobci i nárok advokáta na úhradu 21 % DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkové náklady řízení tak činí částku 5 264,90 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 19,28 % činí částku 1 015,10 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku advokátu žalobce.