23 C 94/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Marií Miczkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 2 482,58 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 17,29 Kč, úrok ve výši 1 434,63 Kč a dále ve výši 21,00 % ročně z částky 2 482,58 Kč za dobu od 26. 6. 2018 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 549,92 Kč a dále ve výši 8,05 % ročně z částky 2 482,58 Kč za dobu od 26. 6. 2018 do 8. 11. 2019 a z částky 17,29 Kč za dobu od 9. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 465,29 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 465,29 Kč za dobu od 9. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 2 482,58 Kč spolu s úrokem ve výši 1 434,63 Kč a dále ve výši 21,00 % ročně z částky 2 482,58 Kč za dobu od 26. 6. 2018 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 549,92 Kč a dále v zákonné výši ročně z částky 2 482,58 Kč za dobu od 26. 6. 2018 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce obch. spol. [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen původní věřitel) a žalovaným byla dne 19. 5. 2011 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] (dále též jako smlouva), na základě které původní věřitel poskytl žalovanému půjčku ve výši 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,00 % ročně a poplatkem v pravidelných 45 týdenních splátkách po 192 Kč splatných tak, že první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každá následující splátka do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce. Žalovaný však v rozporu se smlouvou nehradil splátky řádně a včas, čímž se dostal do prodlení s úhradou dluhu. Půjčka byla zesplatněna ke dni poslední splátky půjčky. Žalovaný na dluh uhradil částku 2 534,71 Kč, poté již neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy byla původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016 na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 17. 6. 2016. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí ze smlouvy na jistině půjčky částku 2 482,58 Kč, na úroku částku 1 434,63 Kč a na úroku z prodlení částku 549,92 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobce se z jednání omluvil, avšak nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Z žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 19. 5. 2011, smluvních podmínek smlouvy o půjčce, transakční historie půjčkového účtu, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016 včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016 a z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 24. 10. 2019 včetně poštovního podacího listu ze dne 24. 10. 2019, soud zjistil následující skutkový stav věci: Právní předchůdce žalobce jako původní věřitel uzavřel s žalovaným jako dlužníkem dne 19. 5. 2011 Smlouvu o půjčce [číslo] jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému půjčku (peněžní prostředky) ve výši 5 000 Kč. Žalovaný čerpal půjčku hotovostně dne 19. 5. 2011 v plné výši. Žalovaný se zavázal splatit půjčku včetně sjednaného fixního úroku ve výši 477 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 800 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 349 Kč v pravidelných 45 týdenních splátkách po 192 Kč. Žalovaný uhradil na splátkách půjčky v postupných platbách dne 30. 5. 2011 částku 192 Kč, dne 17. 6. 2011 částku 100 Kč, dne 24. 6. 2011 částku 250 Kč, dne 4. 8. 2011 částku 100 Kč, dne 22. 8. 2011 částku 100 Kč, dne 31. 8. 2011 částku 100 Kč, dne 7. 10. 2011 částku 100 Kč, dne 19. 10. 2011 částku 100 Kč, dne 25. 11. 2011 částku 100 Kč, dne 21. 12. 2011 částku 100 Kč, dne 20. 4. 2012 částku 100 Kč, dne 11. 5. 2012 částku 100 Kč, dne 1. 6. 2012 částku 100 Kč, dne 1. 11. 2012 částku 100 Kč, dne 11. 7. 2013 částku 200 Kč, dne 22. 9. 2013 částku 100 Kč, dne 16. 1. 2014 částku 100 Kč, dne 19. 5. 2014 částku 200 Kč, dne 20. 6. 2014 částku 200 Kč a dne 16. 2. 2015 částku 92,71 Kč, tedy souhrnnou částku 2 534,71 Kč, další splátky neuhradil, čímž se dostal do prodlení s úhradou dluhu. Půjčka byla zesplatněna ke dni poslední splátky půjčky. Žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzval žalovaného dopisem (předžalobní výzvou) ze dne 24. 10. 2019 k úhradě dluhu.

4. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen občanský zákoník) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

5. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

6. Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

7. Podle § 451 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

8. Podle § 457 občanského zákoníku je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 1. 12. 2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

11. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah právního předchůdce žalobce a žalovaného, vzniklý na základě smlouvy o půjčce, soud posoudil po právní stránce dle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen občanský zákoník), ve spojení s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.); tedy podle ust. § 657, 658 odst. 1 občanského zákoníku, a shledal, že smlouva o půjčce uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.

12. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalovaného uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 4. 5. 2022, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet půjčku vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, získal informace přímo od žalovaného, které byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, kdy žalovaný v žádosti o půjčku deklaroval příjem ze závislé činnosti; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, nedoložil kartu zákazníka, nedoložil pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jedná, nedoložil výplatní pásky nebo potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, nedoložil žádné výpisy z databáze př. SOLUS, BRKI, NRKI, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalovaného. Jelikož se žalobce nedostavil k jednání, nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet půjčku. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet půjčku. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet půjčku, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Neplatnost smlouvy o půjčce stanovená § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak neplatností absolutní a soud je povinen k ní přihlédnout, aniž by se jí kterýkoliv z účastníků řízení musel dovolat.

13. V důsledku neplatnosti smlouvy o půjčce jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy.

14. Plnil-li právní předchůdce žalobce žalovanému z neplatné smlouvy o půjčce částku 5 000 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky převzal a disponoval s nimi, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaný na dluh uhradil pouze částku 2 534,71 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. Proto soud podle ust. § 2993 o. z. zavázal žalovaného uhradit žalobci částku 2 465,29 Kč představující dosud nevrácené (nezaplacené) peněžní prostředky. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu ve smyslu ust. 1968 o. z., zavázal jej soud podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k zaplacení úroku z prodlení ve výši ve výši 8,05 % ročně z částky 2 465,29 Kč za dobu od 9. 11. 2019 do zaplacení, neboť do prodlení s úhradou této částky se dostal žalovaný až den následující po doručení předžalobní upomínky (předžalobní upomínka byla žalovanému doručena dne 8. 11. 2019), jako výzvy k dobrovolnému plnění bezdůvodného obohacení, čímž nastala splatnost dluhu žalovaného z bezdůvodného obohacení. Ve zbytku nároku a ve zbytku nárokovaného příslušenství, tj. kapitalizovaného úroku ve výši 1 434,63 Kč, úroku ve výši 21,00 % ročně z částky 2 482,58 Kč za dobu od 26. 6. 2018 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 549,92 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 482,58 Kč za dobu od 26. 6. 2018 do 8. 11. 2019 a z částky 17,29 Kč za dobu od 9. 11. 2019 do zaplacení, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

15. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.

16. Žalovaný byl, měřeno poměrem úspěchu, ve věci úspěšnější než žalobce. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl žalobce povinnost nahradit žalovanému náklady řízení; žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.