23 C 97/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní titul titul Marií Miczkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o: 3 390 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 3 390 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 3 390 Kč za dobu od 4. 2. 2018 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaná byla zavázána zaplatit mu částku 3 390 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 3 390 Kč za dobu od 4. 2. 2018 do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem byla dne 10. 12. 2016 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit včetně sjednaného fixního úroku ve výši 2 450 Kč, poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 1 400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 540 Kč v pravidelných 60 týdenních splátkách po 206,50 Kč splatných vždy 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky počínaje dnem 17. 12. 2016. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly Smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobce poukázal peněžní prostředky žalované v hotovosti dne 10. 12. 2016. Žalovaná však v rozporu s úvěrovou smlouvou a Smluvními podmínkami ke smlouvě o spotřebitelském úvěru (dále jen OP), jež byly nedílnou součástí úvěrové smlouvy a které se zavázala dodržovat, nehradila splátky řádně a včas, uhradila na splátkách úvěru částku 9 000 Kč a dostala se do prodlení s úhradami splátek úvěru. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na jistině úvěru částku 3 390 Kč. Žalobce dále požadoval úrok z prodlení v zákonné výši ročně z částky 3 390 Kč ode dne 4. 2. 2018 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Žalobce se k jednání soudu bez omluvy nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Z žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 10. 12. 2016, Smluvních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 12. 2016, evidenční karty klienta, transakční historie úvěrového účtu a z Předžalobní výzvy ze dne 5. 6. 2020 včetně poštovního podacího archu ze dne 5. 6. 2020, soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalobce jako věřitel (úvěrující) uzavřel s žalovanou (úvěrovaná) dne 10. 12. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] jejímž předmětem byl závazek žalobce poskytnout žalované úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaná čerpala úvěr hotovostně v plné výši dne 10. 12. 2016. Žalovaná se zavázala splatit čerpaný úvěr včetně sjednaného fixního úroku ve výši 2 450 Kč, poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 1 400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 540 Kč v pravidelných 60 týdenních splátkách po 206,50 Kč splatných vždy 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky počínaje dnem 17. 12. 2016. Žalovaná porušila smluvní podmínky, když nehradila splátky úvěru řádně a včas a dostala se do prodlení s úhradou úvěru. Žalovaná uhradila na splátkách úvěru částku 9 000 Kč. Žalovaná úvěr neuhradila, i přes písemnou výzvu k úhradě dluhu ze dne 5. 6. 2020.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.

10. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

11. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

12. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná. Závazkový vztah účastníků, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z. Jelikož se žalobce nedostavil k jednání, nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR- [právnická osoba], ve věci C [číslo]).

13. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy.

14. Plnil-li žalobce žalované z neplatné smlouvy o úvěru částku 7 000 Kč, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaná na dluh ke dni 24. 6. 2019 zaplatila částku v celkové výši 9 000 Kč, splnila žalovaná svou povinnost vrátit plnění z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné smlouvy vůči žalobci v plné výši. Žalovaná se nedostala ani do prodlení se splněním této povinnosti, neboť nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na základě výzvy věřitele (§ 563 o. z.). Žalovaná byla poprvé prokazatelně vyzvána k plnění až dopisem (předžalobní upomínkou) ze dne 5. 6. 2020, tj. v době, kdy již měla celý dluh z bezdůvodného obohacení uhrazen. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítnul.

15. Žalovaná byla, měřeno poměrem úspěchu, ve věci úspěšnější než žalobce. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl žalobce povinnost nahradit žalované náklady řízení; žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.