24 C 100/2026

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Sobalou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 136 287,00 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 77 812 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 42 936 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 120 748 Kč ve výši 11,5 % ročně od 23. 12. 2025 do zaplacení, pohledávku ve výši 15 539,72 Kč, úrok ve výši 73,37 % ročně z částky 98 801,73 Kč od 23. 12. 2025 do 15. 1. 2026 ve výši 4 630,80 Kč, úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 98 801,73 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 12. 2025 dosáhne částky 373 824 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníku nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 120 748 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 120 748 Kč ve výši 11,5 % ročně od 23. 12. 2025 do zaplacení, částku ve výši 15 539,72 Kč, úrok ve výši 73,37 % ročně z částky 98 801,73 Kč od 23. 12. 2025 do 15. 1. 2026 ve výši 4 630,80 Kč, úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 98 801,73 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 12. 2025 dosáhne částky 373 824 Kč s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 14. 6. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 100 000 Kč, který byl splatný ve 48 měsíčních splátkách ve výši 7 396 Kč od 17. 7. 2025 za úrok ve výši nominální úrokové sazby 73,37 % ročně. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla ověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného a prostřednictvím databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Byla také ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích NRKI. Žalovaný úvěr od října 2025 přestal splácet, celkem uhradil jen 3 splátky z plánovaných 48. Žalobkyně proto ke dni 21. 12. 2025 úvěr zesplatnila. Žalovaná částka se skládala z jistiny po zesplatnění ve výši 116 839,97 Kč, smluvních pokut za prodlení se třemi splátkami ve výši 1 497 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením se splátkami ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 15 539,72 Kč za prodlení s úhradou zesplatněné jistiny vypočtené jako 0,1 % z částky 116 839,97 Kč od 23. 12. 2025 do 4. 5.2026. Dále žalobkyně požadovala příslušenství v podobě sjednaného úroku ve výši 73,37 % z částky 98 801,73 Kč od 23. 12. 2025 do 15. 1. 2026 a úrok ve výši 11,5 % z částky 98 801,73 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení.

2. Žalovaný, ač řádně předvolán se k jednání nařízenému na 2. 7. 2026 nedostavil, soud proto věc v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 6. 2025, z oznámení o schválení úvěru se splátkovým kalendářem, z předsmluvního formuláře a z informace pro klienta soud zjistil, že se účastníci dohodli na poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč žalovanému, který byl splatný ve 48 měsíčních splátkách ve výši 7 396 Kč od 17. 7. 2025 za úrok ve výši nominální úrokové sazby 73,37 % ročně. Fakt, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 100 000 Kč má soud za prokázaný z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 16. 6. 2025.

4. Z výpisů z registru NRKI, potvrzení o příchozí úhradě na účet žalovaného ze dne 12. 6. 2025 a 14. 6. 2025 a z výplatní pásky žalovaného za měsíc květen 2025, z formuláře Hodnocení klienta a z Karty klienta soud zjistil, že žalobkyně vycházela při hodnocení schopnosti žalovaného splácet úvěr z průměrného příjmu ve výši 35 473 Kč, který žalovanému plynul z pracovního poměru u , právnická osoba, . Z formuláře Hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně v tomto formuláři uvedla, že měsíční žalovaného výdaje činí 14 098 Kč, žije v domácnosti sám, je bezdětný, přičemž vycházela z částky 6 474 Kč coby výdajů na bydlení, z částky 2 014 Kč coby výdajů na splátky dalších úvěrů, z životního minima 4 860 Kč a z ostatních výdajů ve výši 750 Kč, avšak žalobkyně nikterak nedoložila pravdivost těchto údajů, formulář navíc není žalovaným podepsán. V nebankovním registru klientských informací měl žalovaný evidováno 7 žádosti o úvěr, součet zbývajících částek z úvěrů ve výši 445 433 Kč. Z karty klienta má soud za prokázáno, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil pouze 3 splátky.

5. Z výzev ze dne 20. 10. 2025, 18. 11. 2025, 18. 12. 2025 a z oznámení o zesplatnění ze dne 21. 12. 2025 soud zjistil, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou nejprve 3. a 4. splátky a následně 5. a 6. splátky, v důsledku čehož žalobkyně úvěr zesplatnila.

6. Z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že žalovanému byla dne 13. 4. 2026 odeslána předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu vyplývajícího z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ve výši 120 748 Kč s příslušenstvím.

7. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 15. 8. 2023 uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému 100 000 Kč, který byl splatný ve 48 měsíčních splátkách ve výši 7 396 Kč od 17. 7. 2025 za úrok ve výši nominální úrokové sazby 73,37 % ročně. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto současně aplikoval § 86 odst. 1, 2 téhož zákona. Podle § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva podle § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná. V řízení bylo prokázáno, že v době uzavření smlouvy byl žalovaný zaměstnán u , právnická osoba, ., kde si měsíčně vydělal kolem 35 000 Kč čistého. Šlo o jediný příjem žalovaného. Žalobkyně sice tvrdila, že zkoumala výdajovou stránku žalovaného, když ve formuláři Hodnocení klienta uvedla, že jeho měsíční výdaje činí 14 098 Kč, žije v domácnosti sám, je bezdětný, přičemž vycházela z částky 6 474 Kč coby výdajů na bydlení, z částky 2 014 Kč coby výdajů na splátky dalších úvěrů, z životního minima 4 860 Kč a z ostatních výdajů ve výši 750 Kč, avšak nikterak nedoložila pravdivost těchto údajů, a to ani po poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Jak vyplývá i z výpisu z NRKI, byly v něm evidovány závazky ve výši přesahující 440 000 Kč. Soud je toho názoru, že žalobkyně skutečné životní náklady žalovaného nezkoumala. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 citovaného zákona. Na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému 100 000 Kč, na které žalovaný uhradil 3 splátky po 7 396 Kč, tj. celkem 22 188 Kč. Žalovaný je tak povinen v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona vrátit žalobkyni rozdíl mezi načerpanou částkou a částkou, kterou na předmětný úvěr celkem uhradil, tj. částku 77 812 Kč, a to ve lhůtě k plnění stanovené tímto rozsudkem. Na ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy žalobkyně nárok nemá. Nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vznikne žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením jistiny, v daném případě jednotlivých splátek (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

8. Tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu žalovaný soudu ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neposkytl. Není-li doba pro vrácení mezi účastníky nesporná, rozhoduje o ní soud. Okresní soud uložil žalovanému povinnost vrátit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku, když za dané situace je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalovaného v této lhůtě částku uhradit (k době přiměřené možnostem a k splatnosti srov. bod 16 a 17 rozsudku Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, jež lze dohledat na internetových stránkách Nejvyššího soudu).

9. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 77 812 Kč a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť oba účastníci byli v řízení úspěšní stejnou měrou (50 % ku 50 %). Při stanovení procesního úspěchu soud vycházel z jistiny a příslušenství zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku.