24 C 249/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Milana Pelikána, Ph.D. a přísedících Bc. Jany Trvajové a Martina Procházky ve věci žalobce: Jméno žalobce , Anonymizováno bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru

I. Určuje se, že výpověď z pracovního poměru ze dne 19.3.2021, předaná žalovaným žalobci dne 1.6.2021, je neplatná.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce 100 % nákladů řízení ve výši 24 785,51 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné na nákladech řízení za znalečné částku ve výši 8 833 Kč s tím, že po započtení poskytnuté zálohy ve výši 7 000 Kč je povinen doplatit částku ve výši 1 833 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné náklady řízení soudem ustanovené zástupkyně žalobce, jejichž výše a splatnost bude stanovena samostatným usnesením.

1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 8. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru ze dne 19. 3. 2021 je neplatná. Žalobce tvrdil, že byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., , adresa, , IČO: , IČO, , a to na základě pracovní smlouvy jako horník – důlní zámečník klimatizace. Smlouvou o prodeji části závodu, která byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, ., a , Jméno žalovaného, , se sídlem , adresa, , IČO: , IČO žalovaného, , došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů části zaměstnanců , právnická osoba, ., včetně žalobce. Dne 3. 7. 2019 utrpěl žalobce pracovní úraz v podzemí dolu. Při tomto pracovnímu úrazu došlo k pádu na záda, na kterých měl žalobce upevněnou důlní lampu. Při pádu si zranil záda, hlavu a zlomil kostrč. Žalobce byl v dlouhodobé pracovní neschopnosti pro následky po tomto pracovním úrazu. , právnická osoba, . uznala odpovědnost za pracovní úraz a po celou dobu mu proplácela náhradu škody za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Po odeznění největších bolestí jej ošetřující lékař uznal práce schopným, a proto nastoupit zpět na původní pozici a zde odpracoval cca 3-4 měsíce. I v této době zdravotní potíže sám pociťoval, nicméně věřil lékařům, že jeho stav je již dobrý a že vše samo odezní, a proto zkoušel začít opětovně pracovat. K dalšímu pracovnímu vypětí – události došlo dne 2. 7. 2020, kdy žalobce zvedal těžká břemena. Při tomto náhlém pohybu najednou začal pociťovat tak velké bolesti v zádech, že z nich začal zvracet. Byl odvezen na lékařské ošetření do Nemocnice s poliklinikou , adresa, , kde byl hospitalizovaný od 2. 7. 2020 do 6. 7. 2020. Od té doby má neustále zdravotní potíže a do konce měsíce května 2021 byl v pracovní neschopnosti. Před pracovním úrazem se nikdy na bolesti páteře neléčil ani žádné potíže s páteří neměl. Skutečnost, že veškeré potíže s páteří jsou následkem po pracovním úrazu ze dne 3. 7. 2019, potvrzují všichni lékaři, u kterých se žalobce léčil, a to , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, a také jeho ošetřující lékař v Polsku. Navíc si žalobce nechal vypracovat nezávislý znalecký posudek od soudního znalce pro obor zdravotnictví, odvětví ortopedie, stanovení nemateriální újmy , tituly před jménem, , jméno FO, , který si přibral konzultanta z oboru neurologie , tituly před jménem, , jméno FO, , kteří také potvrdili, že zdravotní potíže, kterými žalobce trpí, jsou následek pracovního úrazu. Protože byl žalobce v dlouhodobé pracovní neschopnosti, a to dvakrát, bylo vždy po jejím ukončení provedeno mimořádné vyšetření a byl vystaven lékařský posudek. První dne 25. 2. 2020, jehož závěr zněl schopen výkonu dosavadní práce, a další lékařský posudek byl dne 4. 12. 2020, kdy posudkový závěr je takový, že je dlouhodobě zdravotně nezpůsobilý k výkonu dosavadní práce pro obecné onemocnění. Po ukončení pracovní neschopnosti byla žalobci dána výpověď z pracovního poměru označená dnem 19. 3. 2021, kterou žalobce převzal dne 1. 6. 2021. Tímto byl rozvázán pracovní poměr z důvodu organizačního dle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce. Výpovědní doba tak začala běžet dne 1. 7. 2021 a trvá do 31. 8. 2021. S tímto důvodem však žalobce nesouhlasí. Pravým důvodem skončení pracovního poměru je důvod zdravotní, a to následek po pracovním úrazu, pro který není nadále schopen výkonu dosavadní práce podle § 52 písm. d) zákoníku práce. Žalobce je přesvědčen, že znaleckým posudkem byly vyvráceny závěry lékařského posudku, který je z pohledu ustálené judikatury pouhým dobrozdáním.

2. Žalovaný na svou obranu uvedl, že žalobce dostal výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost, a to z důvodu snižování stavu zaměstnanců – proto byl uplatněn výpovědní důvod dle § 52 písm. c) zákoníku práce. K výpovědi přitom došlo zcela bez ohledu na to, co se žalobci mělo dle žaloby stát dne 3. 7. 2019, popřípadě dne 2. 7. 2020, a zcela bez ohledu na jeho zdravotní stav. Ze strany žalovaného v rozhodném období došlo k hromadnému propouštění. Výpověď tak nesměřovala cíleně vůči žalobci se záměrem zbavit se jej jako osoby pracovně nezpůsobilé. S účinky k 1. 3. 2021 došlo k převodu části obchodního závodu ze společnosti , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , a to na základě smlouvy o koupi části závodu ze dne 18. 2. 2021 uzavřené na základě usnesení vlády České republiky ze dne 21. 9. 2020, č. , hodnota, . Při dojednávání podmínek převodu části obchodního závodu na žalovaného přitom platilo, že z cca 1700 přejímaných zaměstnanců bylo již tehdy považováno 1277 zaměstnanců za nadbytečných. V prosinci 2020 bylo rozhodnuto o zrušení pracovních pozic v celkovém počtu 1277. Žalobce je jedním z mnoha těch, které žalovaný musel propustit, a to čistě z organizačních důvodů. Pokud jde o samotný pracovní úraz, žalovaný nečiní sporným tvrzení žalobce, že dne 3. 7. 2019 žalobce v podzemí dolu spadl na záda a způsobil si poranění. V důsledku toho u žalobce nastala pracovní neschopnost, přičemž společnost , právnická osoba, . žalobci hradila ztrátu na výdělku po dobu této pracovní neschopnosti. Lékařským posudkem ze dne 25. 2. 2020 byl žalobce shledán práceschopným, načež se vrátil zpět do práce, kterou bez problémů vykonával. Žalobce byl ke dni výpovědi schopen výkonu dosavadní práce. Z žaloby nevyplývá, že by po nástupu do práce mělo u žalobce dojít k jakémukoli pracovnímu úrazu. Žalobce toliko uvádí, že dne 2. 7. 2020 začal náhle pociťovat bolest v zádech a že zvracel. Žalovaný učinil sporným, že by mezi takovými bolestmi a incidentem ze dne 3. 7. 2019 byla jakákoli příčinná souvislost. Žalovaný nesouhlasil se závěry znaleckého posudku, který si nechal žalobce zhotovit. Znalecký posudek nebyl vypracován znalcem z odvětví pracovní lékařství, posudkové lékařství, či hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví. Závěry znaleckého posudku jsou vystavěny na množství hypotéz a domněnek, což znalec ve svých závěrech sám připouští. Lze poukázat např. na odpověď na otázku č. 3 (str. 28), kde znalec na otázku, co bylo příčinou události ze dne 2. 7. 2020, odpovídá: „nelze jednoznačně stanovit, nebyl pád či jiný významnější úrazový mechanismus, dá se tedy jen hypotetizovat.“. Žalovaný dovozoval, že znalec, , tituly před jménem, , jméno FO, , se ve svých závěrech zásadně odlišuje od své vlastní odborné konzultantky pro odvětví neurologie, , tituly před jménem, , jméno FO, , a je proto toho názoru, že závěry znaleckého posudku předloženého žalobcem jsou chybné a je přesvědčen, že žalobce nepozbyl ke dni výpovědi pracovní způsobilost vykonávat dosavadní práci. Pochybnosti vzbuzuje rovněž to, že se u žalobce nepodařilo doložit, že se před nástupem do zaměstnání s bolestmi páteře nepotýkal a neléčil, neboť žalobce nedodal ani znalci, ani správnímu orgánu kompletní lékařskou dokumentaci (str. 18 znaleckého posudku). Pokud tedy žalovaný ukončil dne 1. 6. 2021 pracovní poměr s žalobcem výpovědí z důvodu podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, je tato výpověď platným právním jednáním, na základě kterého skončil pracovní poměr žalobce.

3. Z obsahu poskytnutých tvrzení vyplynulo, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , a to na základě pracovní smlouvy jako horník – důlní zámečník klimatizace. V prosinci 2020 bylo rozhodnuto o zrušení pracovních pozic v celkovém počtu 1277. Smlouvou o prodeji části závodu došlo s účinky k 1. 3. 2021 k převodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů části zaměstnanců , právnická osoba, ., včetně žalobce na žalovaného. Dne 3. 7. 2019 utrpěl žalobce pracovní úraz v podzemí dolu, který byl odškodněn. Lékařským posudkem ze dne 25. 2. 2020 byl žalobce uznán schopným výkonu dosavadní práce. Dalším lékařským posudkem ze dne 4. 12. 2020 byl žalobce uznán dlouhodobě zdravotně nezpůsobilým k výkonu dosavadní práce pro obecné onemocnění. Po ukončení pracovní neschopnosti byla žalobci dána výpověď z pracovního poměru ze dne 19. 3. 2021, kterou žalobce převzal dne 1. 6. 2021. Tímto byl rozvázán pracovní poměr z důvodu organizačního dle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce. Uvedené skutečnosti byly taktéž prokázány záznamem o úrazu ze dne 15. 7. 2019, výpisem z výpisu z mimořádného zasedání představenstva OKD ze dne 18. 12. 2020, dokladem o vkladu závodu ze dne 27. 3. 2018, lékařským posudkem , právnická osoba, . ze dne 25. 2. 2020 a ze dne 4. 12. 2020 a výpovědí z pracovního poměru ze dne 19. 3. 2021.

4. Spornou mezi účastníky zůstala skutečnost, zda žalobce nebyl schopen ke dni ukončení pracovního poměru výkonu dosavadní práce horníka pro následky pracovního úrazu ze dne 3. 7. 2019, nebo pro obecné onemocnění, anebo k tomuto dni byl schopen výkonu dosavadní práce.

5. Žaloba na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru byla žalobci doručena dne 1. 6. 2021, žaloba byla podána dne 11. 8. 2021, tedy včas (§ 72 zákoníku práce). Výpověď byla dána písemně a řádně skutkově vymezena (§ 50 odst. 1 a 4 zákoníku práce).

6. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2702/2011 (SJ 32/2013) vyplývá, že i když zaměstnavatel rozhodl o změně svých úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách, je výpověď z pracovního poměru daná podle § 52 písm. c) ZP neplatná, jestliže zaměstnanec ještě před doručením výpovědi pozbyl ze zdravotních důvodů způsobilost dále vykonávat dosavadní práci. (PTÁČEK, Lubomír. § 52 [Důvody výpovědi]. In: BĚLINA, Miroslav, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 325.)

7. S ohledem na výše uvedené se soud dále zabýval otázkou, zda ještě před doručením výpovědi z pracovního poměru žalobce pozbyl ze zdravotních důvodů způsobilost dále vykonávat dosavadní práci.

8. S ohledem na rozdílné závěry v lékařských posudcích ohledně zdravotní způsobilosti žalobce k výkonu dosavadní práce horníka – důlního zámečníka klimatizace a na námitky žalovaného týkající se odborností znalce , tituly před jménem, , jméno FO, (znalec z odvětví ortopedie a stanovení nemateriální újmy na zdraví), který zpracoval znalecký posudek č. , Anonymizováno, , ze dne 10. 5. 2021, a který dospěl k závěru, že žalobce není schopen ke dni vypracování znaleckého posudku výkonu vykonávat dosavadní práci pro následky pracovního úrazu ze dne 3. 7. 2019, ustanovil soud znalce z oboru zdravotnictví se specializací na posudkové lékařství.

9. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, ve svém znaleckém posudku ze dne 15. 8. 2022 dospěl k závěru, že žalobce nebyl od 3. 7. 2019 do 1. 6. 2021 způsobilý k výkonu dosavadní práce horníka – důlního zámečníka. Pracovní úraz ze dne 3. 7. 2019 vedl k poškození určitých měkkých struktur bederní páteře, zejména meziobratlové ploténky v segmentu L5/S1, čímž vznikla predispozice pro obtíže v následném období, která mohla vyvolat úrazový mechanismus i mírnější intenzity, jak se tak také stalo dne 2. 7. 2020. V rámci odůvodnění znalec uvedl, že obtíže s páteří před 3. 7. 2019 nebyly zjištěny. Pracovní úraz ze dne 3. 7. 2019 vedl ke vzniku bolestí páteře se šířením do pravé dolní končetiny, které trvaly dlouhé období. Po ukončení dočasné pracovní neschopnosti došlo k události ze dne 2. 7. 2020, která vedla ke vzniku obdobných obtíží, které způsobil úraz ze dne 3. 7. 2019. Znalec dále uvedl, že při úrazu ze dne 3. 7. 2019 došlo k závažnému postižení páteře, která již tehdy zanechala pracovní omezení, kdy žalobce dále neměl vykonávat těžkou fyzickou námahu, zvedat břemena z předklonu, pohybovat se v průvanu, pracovat v nevhodných statických polohách apod. Lze předpokládat, že poranění páteře z roku 2019 vytvořilo predispozice pro stav v roce 2020. Znalec souhlasil se závěrem, že žalobce netrpí žádným obecným onemocněním.

10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Bylo prokázáno, že žalobce ještě před doručením výpovědi z pracovního poměru z organizačních důvodů nebyl způsobilý k výkonu dosavadní práce horníka – důlního zámečníka, a proto žalobě na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 19. 3. 2021, jež byla předaná žalovaným žalobci dne 1. 6. 2021, vyhověl. Organizační změnou se žalobce nestal pro žalovaného nadbytečným, neboť nebyl zdravotně způsobilým vykonávat dosavadní práci a bylo namístě, neměl-li žalovaný pro žalobce jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a schopnostem, dát žalobci výpověď podle § 52 písm. d) nebo písm. e) zákoníku práce.

11. Námitky žalovaného proti znaleckému posudku soud vyhodnotil jako nedůvodné. Znalec s potřebnou odbornou specializací odpověděl na všechny zadané otázky, které řádně odůvodnil. Vypořádal se i s otázkou, k jakému poškození zdraví došlo u žalobce dne 2. 7. 2020, když dospěl k závěru, že došlo k recidivě bolesti beder, přičemž poranění páteře z 3. 7. 2019 vytvořilo predispozici pro další poškození zdraví. Znalec se svými jednoznačnými závěry vypořádal i se závěry znaleckého posudku z odvětví ortopedie a lékařských posudků, a to zejména v tom, že vyloučil, že by žalobce byl zdravotně způsobilý k výkonu dosavadní práce, a pokud se jedná o zdravotní nezpůsobilost k práci, uzavřel, že tato není způsobena obecným onemocněním, ale následky pracovního úrazu. Závěry znalce ohledně zdravotní způsobilosti žalobce konat dosavadní práci jsou zcela dostačující pro rozhodnutí ve věci samé, neboť je zřejmé, že žalobce ještě před doručením výpovědi z pracovního poměru pozbyl ze zdravotních důvodů způsobilost dále vykonávat dosavadní práci (a je lhostejno, zda pro pracovní úraz, nemoc z povolání nebo jiné obecné onemocnění), a proto soud návrhu na revizní znalecký posudek nevyhověl.

12. Podle § 148 odst. 1 občanského soudního řádu soud zavázal žalovaného zaplatit České republice státem vynaložené náklady na znalecký posudek , jméno FO, , které činily 8 833 Kč. Žalovaný poskytl na vypracování posudku zálohu ve výši 7 000 Kč. Po započtení zálohy je povinen doplatit částku 1 833 Kč.

13. O nákladech řízení mezi účastníky (za úkony učiněné před ustanovením zástupce žalobci, tj. do dne 4. 7. 2023) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 občanského soudní řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný, a proto mu byla přiznána jejich plná náhrada. Soud aplikoval ustanovení o mimosmluvní odměně (§ 7, § 9 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ a odst. 2 písm. c/vyhl. č. 177/1996 Sb. /advokátní tarif/) a stanovil odměnu za právní služby ve výši 6 x 2 500 Kč + 1 x 1 250 Kč, tj celkem 18 750 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby, porada s žalobcem dne 3. 12. 2021, písemné vyjádření ve věci samé ze dne 6. 12. 2021 a ke znaleckému posudku ze dne 20. 9. 2022, vyjádření k odvolání, účast u jednání soudu ve dnech 14. 4. 2023 a 12. 10. 2023). Náklady řízení se dále skládají z náhrady hotových výdajů stanovených podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za 1 úkon právní služby, tj. za 7 úkonů celkem 2 100 Kč, z cestovného k jednání soudu dne 14. 4. 2023 ve výši 281 Kč (osobním automobilem o průměrné spotřebě 5,9 l nafty / 100 km, délce cesty 36 km z Havířova do Karviné a zpět, ceně nafty dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. ve výši 44,10 Kč/km a sazby základní náhrady 5,20 Kč/km), z náhrady za ztrátu času stanovené podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 2 x 100 Kč, tj. 200 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 18 831 Kč činí s připočtením 21% daně z přidané hodnoty 22 785,51 Kč. Dále soud přiznal žalobci náklady spojené se zaplacením soudního poplatku ve výši 2 000 Kč. Celkem činí náklady řízení 24 785,51 Kč. Soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů v souvislosti s předžalobní výzvou, která se u určovacích žalob nepovažuje za samostatný úkon právní služby na rozdíl od žalob na plnění a dále za další poradu s klientem, která do věci samé nevnesla žádné nové skutečnosti14. Soudem ustanovené zástupkyni žalobce, který byl ve věci úspěšný, bude přiznána odměna a náhrada hotových výdajů za úkony právní služby učiněné po jejím ustanovení a které je žalovaný ve smyslu § 149 odst. 2 občanského soudního řádu povinen zaplatit státu na základě samostatného usnesení (výrok IV.).