24 C 262/2020

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Pelikánem, Ph.D., ve věci žalobce: anonymizováno sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 71 151 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 5 870,47 Kč a 10% ročního úroku z prodlení z částky 5 870,47 Kč od 21.4.2020 do zaplacení, dále co do částky 4 050 Kč a úroku z prodlení v rozsahu 51,1 % z částky 49 039,10 Kč od 21.4.2020 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 30 374 Kč a 8,25% roční úrok z prodlení z částky 30 374 Kč od 31.3.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 24 902,53 Kč a 10% roční úrok z prodlení z částky 24 902,53 Kč od 21.4.2020 do 30.3.2021 a ve výši 1,75 % ročně za dobu od 31.3.2021 do zaplacení, dále částku ve výši 5 954,40 Kč a 35% roční úrok z prodlení z částky 49 039,10 Kč od 21.4.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 214 329 Kč, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu dne 6.10.2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku ve výši 61 147 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 61 147 Kč ve výši 10 % ročně od 21.4.2020 do zaplacení, dále částku ve výši 10 004,40 Kč, a úrok ve výši 86,1 % ročně z částky 49 039,10 Kč od 21.4.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 214 329 Kč.

2. Zástupce žalobce u jednání dne 28.4.2021 vzal žalobu částečně zpět, a to z pohledávky požadované žalobcem v petitu pod bodem I. o částku 5 870,47 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 21.4.2020 do zaplacení, z pohledávky požadované v petitu žaloby pod bodem II. o částku 4 050 Kč a z úroku požadovaného v petitu pod bodem III. vzal zpět úrok ve výši 51,1 % z částky 49 039,10 Kč od 21.4.2020 do zaplacení.

3. Soud v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v rozsahu, o kterou byla žaloba vzata zpět, zastavil.

4. Předmětem řízení zůstala částka ve výši 55 276,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 21.4.2020 do zaplacení, částka ve výši 5 954,40 Kč a 35% úrok ročně z částky 49 039,10 Kč od 21.4.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 214 329 Kč.

5. Žalobce tvrdil, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalovaný tuto smlouvu o úvěru podepsal dne 23.6.2019. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 50 000 Kč (dále jen „úvěr“). K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 24.6.2019. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 129,67 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 721 Kč, splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpnem 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázi SOLUS a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalobci uhrazena dne 8.7.2019 částka ve výši 3 721 Kč, dne 7.8.2019 částka ve výši 3 721 Kč, dne 6.9.2019 částka ve výši 3 721 Kč, dne 2.12.2019 částka ve výši 3 721 Kč, dne 2.12.2019 částka ve výši 3 721 Kč a dne 1.1.2020 částka ve výši 3 721 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobce úvěr zesplatnil a domáhal se úhrady nové jistiny úvěru ve výši 59 549,39 Kč (k datu zesplatnění úvěru přitom nová jistina odpovídala zbývající dlužné původní jistině ve výši 49 039,10 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 10 510,29 Kč) s příslušenstvím, dále smluvní pokuty ve výši 998 Kč s příslušenstvím, náhrady nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 21.4.2020 do zaplacení, tedy celkem ve výši 10 004,40 Kč, a úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 49 039,10 Kč od 21.4.2020 do zaplacení s tím, že tento úrok požadoval v nominální roční úrokové sazbě 86,1 %. Tyto v žalobě uplatněné částky byly pak částečně vzaty zpět – viz shora.

6. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

7. Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 23.6.2019, akceptovaným žalobcem dne 24.6.2019, bylo prokázáno, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který měl žalovaný žalobci splatit v 48 měsíčních splátkách po 3 721 Kč se splatností vždy ke každému 12. dni kalendářního měsíce. Mezi účastníky byla dohodnuta zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru ve výši 129,67 % ročně. Celkem měl žalovaný žalobci uhradit částku ve výši 178 608 Kč. Listinou označenou jako Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 25.6.2019, žalobce sdělil žalovanému, že požadovaný úvěr byl schválen a zároveň k oznámení přiložil splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že dne 24.6.2019 byla připsána na vrub účtu žalovaného částka ve výši 50 000 Kč. Výzvou ze dne 16.3.2020 a výzvou ze dne 14.4.2020 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Písemným oznámením ze dne 19.4.2020 oznámil žalobce žalovanému, že došlo k zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru. K výzvám a oznámení žalobce nepředložil doklady o jejich doručení žalovanému. Z výpisu záznamu z registru SOLUS nebyly zjištěny žádné záznamy. Z výpisu NRKI bylo zjištěno, že u žalovaného je uvedeno skóre, resp. kód příznaku 25, což dle přiložené legendy znamená, že klient je nový a není v databázi NRKI. Z listiny označené jako Hodnocení klienta ze dne 23.6.2019 jsou ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, uvedeny údaje o příjmech žalovaného ve výši celkem 30 000 Kč, jako výdaje je uvedeno životní minimum ve výši 3 410 Kč, výdaje na tři děti ve výši 5 000 Kč, náklady na bydlení včetně nájemného a inkasa ve výši 2 000 Kč, celkem výdaje ve výši 10 410 Kč. Žalovaný je v pracovním poměru od 1.11.2018 na dobu určitou. Z výplatního lístku zaměstnavatele žalovaného, společnosti , právnická osoba, , za květen 2019 byla zjištěna čistá mzda žalovaného ve výši 32 128 Kč. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne 21.6.2019 bylo zjištěno, že průměrný měsíční čistý příjem žalovaného za období od 3/2019 do 5/2019 činil 42 910 Kč a za měsíc 5/2019 činil 32 128 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 16.9.2020, odeslanou dne 17.9.2020, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 61 147 Kč s příslušenstvím do 15 dnů od data odeslání výzvy. Z žalobcem poskytnutých tvrzení vyplynulo, že žalovaný uhradil žalobci celkem částku 19 626 Kč.

8. Listinami bylo prokázáno, že žalobce poskytl dne 24.6.2019 na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, splatný v 48 měsíčních splátkách po 3 721Kč za sjednaný efektivní úrok ve výši 129,67 % ročně. Žalovaný na dlužné částce uhradil celkem 19 626 Kč.

9. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, popř. čl. 3 a čl. 5 Směrnice rady ES č. 93/13/EHS ze dne 5.4.1993, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.)

10. Z žalobcem předložených listin vyplynulo, že žalovaný v SOLUS nemá žádné záznamy dlužníka, v rámci NRKI hodnocen zatím nebyl. Výdaje na bydlení a inkaso uvedené v hodnocení klienta ve výši 2 000 Kč nebyly ze strany žalobce ničím podloženy a jeví se za zcela nereálné, stejně jako výše částky, jež se týká potřeb žalovaného, která je uvedena v rozsahu životního minima. Z prověřených údajů vyplývá příjem žalovaného naposledy ve výši 32 128 Kč. Skutečné výdaje na potřeby žalovaného, tří dětí v jeho domácnosti a bydlení nejsou ničím podloženy.

11. Z uvedeného nutno dovodit, že žalobce, coby profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů, ve shora uvedeném smyslu řádně neposoudil schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud i z tohoto důvodu vyhodnotil uzavřenou smlouvu o úvěru č. , hodnota, uzavřenou dne 24.6.2019 jako neplatnou, neboť odporuje zákonu (§ 580, § 588 o. z.).

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Soud dospěl k závěru, že žalobě lze z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) částečně vyhovět, a proto zavázal žalovaného vydat žalobci z poskytnutých peněžních prostředků nevrácenou částku, která činí 30 374 Kč (50 000 Kč – 19 626 Kč). Žalovaný byl požádán o plnění (za situace, že nebyla prokázána dřívější výzva k vydání bezdůvodného obohacení doručená do jeho dispozice) doručením žaloby (29.3.2021). Žalovaný byl povinen vydat bezdůvodné obohacení prvního dne poté (30.3.2021), kdy byl o plnění požádán (§ 1958 o. z.). Následujícího dne po splatnosti, tedy dnem 31.3.2021, se žalovaný dostal do prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba činí v prvním pololetí r. 2021 0,25 %, a proto úrok z prodlení od 31.3.2021 byl stanoven ve výši 8,25 % ročně.

17. Ve zbytku, tedy co do částky ve výši 24 902,53 Kč a 10% roční úrok z prodlení z částky 24 902,53 Kč od 21.4.2020 do 30.3.2021 a ve výši 1,75 % ročně za dobu od 31.3.2021 do zaplacení, dále částku ve výši 5 954,40 Kč a 35% roční úrok z prodlení z částky 49 039,10 Kč od 21.4.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 214 329 Kč, soud žalobu pro neplatnost smlouvy (a tedy i ujednáních o úrocích, poplatcích a smluvních pokutách) zamítl.

18. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení převážně neúspěšný a žalovanému, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly.