24 C 318/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Pelikánem, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného, část obce o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 20 000 Kč a 11,75% roční úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od 30.4.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci 18,9% roční úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od 2.6.2021 do 30.6.2021, dále 8,25% roční úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od 12.6.2021 do 29.4.2022 a 8,25% roční úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od 1.7.2021 do zaplacení a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 807,78 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou došlou soudu dne 16.7.2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku ve výši 20 000 Kč, dále 18,9% roční úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od 2.6.2021 do 30.6.2021, dále úrok 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 12.6.2021 do zaplacení, dále úrok 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 1.7.2021 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 807,78 Kč od 1.3.2021 do 1.6.2021. Žalobce tvrdil, že uzavřel dne 1.12.2020 s žalovaným rámcovou smlouvu číslo na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. bankovní účet. Dodatkem č. 1 k rámcové smlouvě ze dne 15.12.2020 bylo žalovanému umožněno čerpání kontokorentu ve výši 20 000 Kč. Žalobce posuzoval schopnost žalovaného splácet úvěr na základě informací z interních a externích databází. Žalovaný porušil smluvní povinnosti, a proto dne 2.6.2021 kontokorent zesplatnil. Ke dni zesplatnění byla pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 20 000 Kč a nesplaceným smluvní úrokem z kontokorentu do zesplatnění ve výši 807,78 Kč.

2. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, souhlasil s tím, aby soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Rámcovou smlouvou číslo uzavřenou dne 1.12.2020 a dodatkem č. 1 uzavřeným dne 15.12.2020 bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému úvěr spočívající v možnosti přečerpání běžného účtu do částky 20 000 Kč, a to na dobu neurčitou. Účastníci si dohodli roční úrok ve výši 18,9 %. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu bylo zjištěno, že ke dni 12.7.2021 byla vyčerpána jistina ve výši 20 000 Kč. Obchodní úrok činil 807,78 Kč. Výzvou k zaplacení ze dne 2.6.2021, odeslanou dne 3.6.2021, vyzval žalobce žalovaného k úhradě částky ve výši 20 807,78 Kč nejpozději do 11.6.2021.

4. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).

5. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil uzavřený dodatek č. 1 k rámcové smlouvě číslo ze dne 15.12.2020 jako neplatný, neboť odporuje zákonu (§ 580 o. z.). Žalobcem předložená úvěrová zpráva ze dne 15.12.2020 obsahuje údaje o hypotečním úvěru žalovaného ve výši 560 000 Kč, se splátkou 2 086 Kč měsíčně, neobsahuje však žádné konkrétní údaje podložené důkazy o příjmech a výdajích žalovaného, jeho skutečných majetkových poměrech.

6. Žalobce se nedostavil k jednání před okresním soudem, a proto nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu o tom, aby doplnil tvrzení a nabídl důkazy k prokázání schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (půjčku, zápůjčku).

7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

8. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Soud dospěl k závěru, že žalobě lze z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) částečně vyhovět, a proto zavázal žalovaného vydat žalobci poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný byl požádán o plnění (za situace, že nebyla prokázána dřívější výzva k vydání bezdůvodného obohacení, doručená do dispozice žalovaného) doručením žaloby (28.4.2022). Žalovaný byl povinen vydat bezdůvodné obohacení prvního dne poté (29.4.2022), kdy byl o plnění požádán (§ 1958 o. z.). Následujícího dne po splatnosti, tedy dnem 30.4.2022, se žalovaný dostal do prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba činila v prvém pololetí r. 2022 3,75 %, a proto úrok z prodlení byl od 30.4.2022 přiznán ve výši 11,75 % ročně.

12. Ve zbytku, tedy 18,9% roční úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od 2.6.2021 do 30.6.2021, dále 8,25% roční úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od 12.6.2021 do 29.4.2022 a 8,25% roční úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od 1.7.2021 do zaplacení a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 807,78 Kč, soud zamítl.

13. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu tak, že žalobci byla přiznána jejich plná náhrada. Náklady řízení se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a ze dvou paušálních náhrad po 100 Kč (§ 1 odst. 1, 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.).