24 C 35/2026

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Sobalou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 31 599,41 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 887,41 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 19 712 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 31 599,41 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 26. 5. 2023 na dálku Smlouvu o spotřebitelském úvěru na základě které žalobkyně zaslala žalované poštou kartu , anonymizováno, . Čerpání úvěru probíhalo platbami za zboží a služby na vybraných e-shopech formou , anonymizováno, platby, kdy prodejce po dokončení nákupu pohledávku za žalovanou postoupil žalobkyni a ta prodejci cenu za zboží a služby zaplatila a platbu zapsala na úvěrový účet žalované nebo bezhotovostními platbami za zboží a služby a výběry hotovosti z bankomatů prostřednictvím , anonymizováno, karty, takto provedená čerpání úvěru byla rovněž zapsána na úvěrový účet žalované. Žalovaná se zavázala vyčerpané finanční prostředky žalobkyni splatit vždy do 20. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k jejich vyčerpání, a to na základě vyúčtování vystaveného žalobkyní. Celkem žalovaná čerpala prostředky ve výši 29 999,41 Kč a neuhradila ničeho. Jelikož žalovaná své povinnosti neplnila řádně a včas, byla následně žalobkyní opakovaně upomínána. Jelikož žalovaná ani přes výzvy nedoplatek neuhradila, neuhrazená částka se dle čl. 6.2 Smlouvy dne 2. 6. 2025 stala splatnou a žalobkyně v souladu s čl. 8.5 a 8.6 Smlouvy přistoupila k odstoupení od Smlouvy, o čemž žalovanou informovala dopisem odeslaným dne 6. 6. 2025 a současně ji vyzvala k úhradě celé dlužné částky, a to nejpozději do osmi kalendářních dní ode dne odeslání této výzvy. Dlužná částka ve výši 31 599,41 Kč se skládá z vyčerpaných finančních prostředků a případných neuhrazených poplatků za vedení účtu ve souhrnné ve výši 29 999,41 Kč a poplatků ve výši 1 600 Kč. Žalovaná neuhradila ničeho ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne 24. 10. 2025.

2. Žalobkyně dále tvrdila, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, vycházela přitom z pokročilých scoringových a sociodemogarfických modelů a z výše příjmů a výdajů žalované. Žalobkyně si od žalované vyžádala potvrzení jí tvrzeného příjmu, výši jejích výdajů ověřovala prostřednictvím lustrace Insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí, BRKI/NRKI (bankovní a nebankovní registr klientských informací).

3. Podáním ze dne 14. 4. 2026 pak žalobkyně k dotazu soudu doplnila svá skutková tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalované s tím, že tvrdila, že příjmy a výdaje žalované ověřovala i z předloženého výpisu z účtu žalované za období od 12. 12. 2022 do 12. 5. 2023 získaného skrze službu společnosti , právnická osoba, ., z něhož lze mimo jiné vyčíst, že příjem žalované v tomto období činil průměrně 38 258 Kč měsíčně. Podáním ze dne 4. 5. 2026 k výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobní tvrzení stran žalovanou čerpané výše úvěru (101 726,78 Kč) a stran celkové sumy úhrad žalované na předmětný úvěr (69 655,37 Kč).

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Ve věci bylo nařízeno jednání na 16. 6. 2026, přičemž žalovaná se k jednání, ač řádně předvolána, bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

6. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně s žalovanou uzavřeli dne 26. 5. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru ve znění dodatku ze dne 21. 6. 2023, na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat žalované přes , anonymizováno, účet spotřebitelský revolvingový úvěr, přes který mohla opakovaně čerpat prostředky , anonymizováno, platbou, , anonymizováno, kartou, platebním příkazem a , anonymizováno, investicí. Výše úvěrového rámce byla sjednána na 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky splatit vždy do 20. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k jejich vyčerpání. (Zjištěno se smlouvy o revolvingovém úvěru, Všeobecných obchodních podmínek , právnická osoba, ., Ceníku, Podmínek pro používání , anonymizováno, karty). Žalovaná nedoložila výši svých příjmů, přičemž výpis z účtu žalované za období od 12. 12. 2022 do 12. 5. 2023 získaný skrze službu společnosti , právnická osoba, ., z něhož dle tvrzení žalobkyně mělo jí vyčíst, že příjem žalované v tomto období činil průměrně 38 258 Kč měsíčně soud nepovažuje za skutečný odraz pohybů na účtu žalované, chybí zde identifikace plátce mzdy, chybí např pracovní smlouva a pokud jde o výdaje žalované na bydlení, stravu a další nezbytné životní výdaje, pak tyto nebyly žalobkyní tvrzeny ani prokázány vůbec (Zjištěno z výpisu z účtu žalované získaný skrze službu společnosti , právnická osoba, .) Pokud jde o žalobkyní přeložený výpis lustrace NRKI/BRKI, pak z tohoto jsou patrny další nesplacené úvěry žalované v hodnotě několika statisíců korun (Zjištěno z výpisu lustrace NRKI/BRKI). Žalovaná čerpala prostředky v celkové výši 81 542,78 Kč a uhradila 69 655,37 Kč. (Zjištěno z Transakční historie - měsíční platby). Předžalobní upomínka byla žalované odeslána dne 30. 10. 2025 (Zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 24. 10. 2025 a z potvrzení podání.)

7. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), se smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

11. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena prostřednictvím internetu smlouva k službě , anonymizováno, , která je kombinací smlouvy o účtu podle § 2662 o. z. a smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., když výše zápůjční úrokové sazby nebyla uvedena přímo ve smlouvě, ale v ceníku a případné smlouvě o splátkách.

16. Smlouvy byly uzavřeny žalobkyní jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož je na smlouvy nutné aplikovat kromě ustanovení o. z. také zákon o spotřebitelském úvěru, který upravuje povinnost věřitele zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

17. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle §§ 86 a 87 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Věřitel této své povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, tedy pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do žádosti o úvěr, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku.

18. Žalobkyně dle názoru soudu neměla k dispozici originální výpisy z účtu žalované za období předcházející uzavření smlouvy, ze kterých by byly patrné příjmy a výdaje žalované, když „výpis z účtu žalované“ za období od 12. 12. 2022 do 12. 5. 2023 získaný skrze službu společnosti , právnická osoba, ., z něhož dle tvrzení žalobkyně mělo jí vyčíst, že příjem žalované v tomto období činil průměrně 38 258 Kč měsíčně soud nepovažuje za skutečný odraz pohybů na účtu žalované, chybí zde identifikace plátce mzdy, žalobkyně si ani nevyžádala pracovní smlouvu žalované, nelze z něho identifikovat pravidelné výdaje na bydlení a služby a další výdaje a žalobkyně je ani nijak neprověřovala. Žalobkyně navíc poskytla žalované úvěr za situace, kdy z výpis lustrace NRKI/BRKI, pak z tohoto jsou patrny další nesplacené úvěry žalované v hodnotě několika statisíců korun a musela si tak být vědoma, že její schopnost splácet další úvěr je tímto značně narušena. Vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o účtu (smlouvy o úvěru) pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalobkyně byla u jednání poučena podle § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), přesto k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného ničeho dalšího netvrdila ani nedoložila. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěru byla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná.

19. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, přičemž v takovém případě je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel již zaplatil. Žalovaná čerpala částku 81 542,78 Kč, přičemž uhradila částku 69 655,37 Kč. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 11 887,41 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.

20. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 podle poměru úspěchu ve věci, žalobkyně nebyla úspěšná co do více než poloviny uplatněného nároku vč. příslušenství (požadováno celkem 31 599,41 Kč, vyhověno co do částky 11 887,41 Kč) a žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.