24 C 48/2015

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Milana Pelikána, Ph.D. a přísedících Bc. Jany Trvajové a Martina Procházky ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o odstupné

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 11 000 Kč a 8,05% roční úrok z prodlení z částky 11 000 Kč od 16. 4. 2014 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce 100 % nákladů řízení ve výši 33 626,85 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné 100 % náhrady nákladů řízení spočívající v odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného zástupce žalobce. Výše a splatnost bude stanovena samostatným usnesením.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné na státem hrazených nákladech řízení na znalečné částku ve výši 31 153 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou došlou soudu dne 18. 8. 2015, rozšířenou podáním ze dne 19. 11. 2015, se žalobce domáhal zaplacení odstupného ve výši 11 000 Kč s 8,05% ročním úrokem z prodlení od 16. 4. 2014 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že byl v období od 2. 12. 2013 do 18. 3. 2014 zaměstnán u žalovaného na pozici svářeč. Lékařským posudkem , Anonymizováno, nemocnice , adresa, zn. , Anonymizováno, ze dne 31. 1. 2014 byla u žalobce ke dni 9. 12. 2013 uznána nemoc z povolání podle kapitoly II. a položky 10 Seznamu nemocí z povolání, který tvoří přílohu k nařízení vlády č. 114/2011 Sb., jímž se mění nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání. Z důvodu výše uvedené nemoci z povolání byl ke dni 18. 3. 2014 mezi účastníky dohodou z téhož dne rozvázán pracovní poměr. S odkazem na příslušná ustanovení zákoníku práce žalobce dovozoval, že mu přísluší odstupné ve výši nejméně 12násobku průměrného výdělku, přičemž žalobou se domáhal pouze části odstupného. Pravděpodobný výdělek žalobce za IV. čtvrtletí r. 2013 činí 33 683 Kč.

2. Žalovaný ve svém písemném vyjádření ze dne 9. 10. 2015 navrhl zamítnutí žaloby. Učinil nesporným, že mezi účastníky byla dne 29. 11. 2013 uzavřena pracovní smlouva, na základě které se žalobce zavázal vykonávat pro žalovaného práci na pozici svářeče a že dne 18. 3. 2014 byla mezi účastníky podepsána dohoda o skončení pracovního poměru. Na svou obranu uvedl, že žalobce již dne 29. 11. 2013, kdy uzavřel se žalovaným pracovní smlouvu s pracovním zařazením „svářeč“, věděl, že není způsobilý tuto práci vykonávat a tuto skutečnost žalovanému jako zaměstnavateli zamlčel. Žalobce byl před nástupem do zaměstnání u žalovaného zaměstnán od 8. 2. 2010 do 30. 11. 2013 u zaměstnavatele , právnická osoba, , adresa, , a.s., se sjednaným druhem práce svářeč kovů. Dne 31. 1. 2014 vydala , Anonymizováno, nemocnice v , adresa, lékařský posudek o uznání nemoci z povolání, kterým byl žalobce uznán jako osoba se zjištěnou nemocí z povolání s diagnózou středně těžký syndrom karpálního tunelu vpravo, a to zpětně ke dni 9. 12. 2013. V posudku je uveden jako zaměstnavatel , právnická osoba, , adresa, , a.s. Žalobce si byl vědom toho, že nebude schopen vykonávat sjednaný druh práce, neboť jeho pracovní způsobilost byla již tehdy dlouhodobě posuzována. Tuto okolnost žalovanému zamlčel, zřejmě s vědomím toho, že po nástupu do práce u žalovaného bude pro nemoc z povolání pracovní poměr ukončen s nárokem na odstupné. Žalobce tedy v době, kdy věděl, že existuje na jeho straně překážka bránící vykonávat práci svářeče, podepsal pracovní smlouvu, ve které se zavázal vykonávat práci svářeče, aniž toho byl schopen. Žalobce uvedl žalovaného v omyl zatajením této skutečnosti, neboť kdyby o ní věděl, pracovní smlouvu by s žalobcem neuzavřel. Žalovaný vznesl námitku relativní neplatnosti vůči právnímu úkonu, kterým byla pracovní smlouva dne 29. 11. 2013 uzavřena. Jednání žalobce se hrubě příčí dobrým mravům a nemůže mu být poskytnuta soudní ochrana.

3. Rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 18. 8. 2016, č. j. 24 C 48/2015-79 byl k odvolání žalovaného usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2017, č. j. 16 Co 211/2016-10, zrušen a věc vrácena okresnímu soudu se závěrem, že nebylo postaveno najisto, zda žalobce pracoval u žalovaného za podmínek, za nichž nemoc z povolání vzniká, a dále že nebyla dostatečně odůvodněna námitka žalovaného týkající se relativní neplatnosti pracovní smlouvy.

4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce byl zaměstnancem žalované společnosti na základě pracovní smlouvy jako svářeč od 2. 12. 2013 a že pracovní poměr byl skončen z důvodu nemoci z povolání dohodou ke dni 18. 3. 2014. Lékařským posudkem o uznání nemoci z povolání vydaným , Anonymizováno, nemocnicí v , adresa, ze dne 31. 1. 2014 bylo prokázáno, že u žalobce byla zjištěna nemoc z povolání podle kapitoly II. a položky 10 Seznamu nemocí z povolání, který je přílohou k nařízení vlády č. 114/2011 Sb., jímž se mění nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání (středně těžký syndrom karpálního tunelu vpravo). Z dohody o skončení pracovního poměru uzavřené dne 18. 3. 2014 bylo zjištěno, že pod bodem II. 2. 2 dohody došlo k ukončení pracovního poměru z důvodu změny zdravotního stavu dle lékařské zprávy , tituly před jménem, , jméno FO, – jako nemoc z povolání. Potvrzením o zdravotní způsobilosti k práci ze dne 17. 3. 2014 vystavené , tituly před jménem, , jméno FO, , praktickým lékařem, bylo zjištěno, že žalobce není dlouhodobě zdravotně způsobilý konat ode dne 17. 3. 2014 profesi svářeče pro nemoc z povolání zjištěnou dne 9. 12. 2013. Ze zprávy Krajské hygienické stanice , Anonymizováno, kraje ze dne 17. 7. 2014 bylo zjištěno, že u žalovaného byla v období od 2. 12. 2013 do 18. 3. 2014 profese svářeč zařazena ve 3. kategorii pouze pro rizikový faktor hluk. Z hlediska faktorů relevantních pro vznik nemoci z povolání podle kapitoly II. položky 10 přílohy seznamu nemocí z povolání tato práce nebyla kategorizována jako riziková. Ze zprávy Krajské hygienické stanice , Anonymizováno, kraje ze dne 19. 2. 2016 bylo zjištěno, že u žalovaného práce na pracovní pozici svářeč nesplňovala ke dni 9. 12. 2013 podmínky pro zařazení do III. kategorie rizika z hlediska faktoru pracovních podmínek relevantního pro vznik nemoc z povolání podle kapitoly II. položky 10 přílohy k nařízení vlády č. 290/1995 Sb. Zpráva dále obsahuje sdělení o tom, že podmínky pro vznik nemoci z povolání podle uvedené položky byly splněny u předchozího zaměstnavatele žalobce, u kterého vykonával práci svářeče v době od 2/2010 do 11/2013. Z informace , Anonymizováno, nemocnice v , adresa, ze dne 1. 7. 2016 bylo zjištěno, že žalobci byla přiznána nemoc z povolání dnem 9. 12. 2013. Z potvrzení o průměrném příjmu zaměstnance bylo zjištěno, že žalobce dosahoval průměrné hrubé mzdy 33 683 Kč.

5. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , dospěl ve svém znaleckém posudku ze dne 24. 1. 2018 k závěru, že nemoc z povolání – středně těžký syndrom karpálního tunelu - byla u žalobce zjištěna dne 9. 12. 2013 a že žalobce naposledy před zjištěním nemoci z povolání pracoval za podmínek, za kterých vzniká nemoc z povolání u společnosti , právnická osoba, , adresa, , a.s., IČ , IČO, . Znalec v rámci rozboru uvedl, že elektromyografickým vyšetřením provedeným dne 22. 11. 2023 byla zjištěna hodnota DML, nebyla však známa hodnota SCV. Teprve dne 9. 12. 2013 bylo při podrobnějším vyšetřením zjištěno, že hodnoty DML a SCV splňují kritéria pro uznání syndromu karpálního tunelu vpravo za nemoc z povolání. Znalec dále uvedl (str. 6–7 znaleckého posudku), že práce žalobce u žalovaného nebyla z hlediska působení faktoru lokální svalové zátěže horních končetin zařazena do kategorie třetí ani druhé a není zřejmé, proč by měl žalobce ukončovat svůj pracovní poměr u žalovaného, jestliže práce, kterou žalobce u žalovaného vykonával, nebyla spojena s přetěžováním horních končetin, nejednalo se o práci, kterou by žalobce nesměl vykonávat. Dále znalec uvedl, že v nynější době, tedy v roce 2018, již nelze zpětně prokázat, že by práce žalobce vykonávaná krátkou dobu, nanejvýš několika dnů, byla prací spojenou s přetěžováním, ze které vzniká syndrom karpálního tunelu.

6. Zdravotní ústav v , adresa, ve svém znaleckém posudku ze dne 14. 2. 2022 uvedl, že profesionální poškození vzniká v souvislosti s nadlimitní expozicí vibracím přenášeným na ruce nebo vlivem přetěžování na základě nadlimitní lokální svalové zátěže horních končetin (anebo obojí) a dále vyslovil nesouhlasné stanovisko k vyjádření Krajské hygienické stanice , Anonymizováno, kraje se sídlem v , adresa, ze dne 11. 3. 2016, č. j. , Anonymizováno, ve kterém je uvedeno, že práce svářeče, kterou měl žalobce u žalované organizace vykonávat od 2. 12. 2013, nesplňuje podmínky pro zařazení do kategorie třetí z hlediska faktoru lokální svalová zátěž horních končetin (kapitola II položky 10 Seznamu nemocí z povolání). Práce svářeče, jak bylo prokázáno v případě , právnická osoba, , adresa, , a.s., může být spojena s nadlimitními výsledky měření lokální svalové zátěže horních končetin, což však v té době bylo nezbytné prokázat autorizovaným měřením. Jeho neprovedení považuje znalec za značné pochybení. Objektivizace expozice 10 let zpětně by naprosto neodpovídala skutečné míře expozice, proto je v současné době bezpředmětná. Práce svářeče byla u žalovaného zařazena do kategorie 3 pouze pro faktor hluk a do kategorie 2 pouze pro faktor expozice vibracím. Znalec dospěl k závěru, že vzhledem k absenci objektivizace expozice lokální svalové zátěže horních končetin autorizovaným měřením nelze vyloučit, že v rozhodném období pro vznik diagnózy syndromu karpálního tunelu pracoval žalobce u žalovaného za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, zároveň uvedl, že nadlimitní expozici lokální svalové zátěže nelze ani zpětně potvrdit.

7. V řízení bylo prokázáno, že žalobce byl zaměstnancem žalovaného na pozici svářeče od 2. 12. 2013. U žalobce byla zjištěna nemoc z povolání (středně těžký syndrom karpálního tunelu) dne 9. 12. 2013. Pracovní poměr byl skončen dohodou z důvodu zjištěné nemoci z povolání dne 18. 3. 2014. U žalovaného nebyla pozice svářeče od 2. 12. 2013 do 18. 3. 2014 zařazena do kategorie rizika z hlediska faktoru pracovních podmínek uvedených v kapitole II. položka 10 přílohy k nařízení vlády č. 290/1995 Sb. pro nemoci periferních nervů končetin z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování horních končetin. O provedení příslušného měření lokální svalové zátěže a případné zařazení do příslušné kategorie žalobce nepožádal. Znalec nevyloučil, že žalobce v uvedeném období pracoval u žalovaného za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání vlivem přetěžování na základě nadlimitní lokální svalové zátěže horních končetin. Průměrný výdělek žalobce činil 33 683 Kč.

8. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů) účinný v době, kdy k ukončení pracovního poměru dohodou došlo. Podle § 67 odst. 2 věty první zákoníku práce zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně 12násobku průměrného výdělku.

9. Předpokladem ukončení pracovního poměru dohodou podle § 52 písm. d) zákoníku práce je skutečnost, že zaměstnanec nesmí podle lékařského posudku vykonávat dosavadní práci pro onemocnění nemocí z povolání. Odpovědnost za nemoc z povolání vzniká podle § 269 odst. 2 zákoníku práce tomu zaměstnavateli, u kterého zaměstnanec naposledy pracoval za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen.

10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky došlo k ukončení pracovního poměru dohodou z důvodu prokázané nemoci z povolání (středně těžký syndrom karpálního tunelu vpravo), jež byla zjištěna dne 9. 12. 2013, tedy v době, kdy byl žalobce u žalovaného zaměstnán. Soud s přihlédnutím k závěrům nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. I. ÚS 463/23, týkajícím se důkazního břemene a ve smyslu těchto závěrů (bod 46) dospěl dále k tomu, že nelze klást k tíži žalobci, že žalovaný nepožádal o příslušná měření lokální svalové zátěže (v situaci, kdy již nelze potvrdit ani vyloučit, že žalobce pracoval za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen), neboť je to zaměstnavatel, jenž je odpovědný za plnění povinností na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a to včetně povinnosti zajistit příslušná měření na pracovišti. Žalovaný neprokázal, že žalobce nepracoval za podmínek vzniku nemoci z povolání. Žalobci tak vznikl v souvislosti s ukončením pracovního poměru pro nemoc z povolání podle shora cit. ust. § 67 zákoníku práce nárok na odstupné, a proto soud žalobci přiznal žalovanou část odstupného, tedy částku ve výši 11 000 Kč. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 2 tohoto nařízení vlády výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Pro prodlení v první polovině r. 2014 činila repo sazba 0,05 %, a proto úrok z prodlení byl přiznán 8,05 % ročně.

11. Tvrzení žalovaného o tom, že žalobce při uzavírání pracovní smlouvy jednal v rozporu s dobrými mravy, soud vyhodnotil jako nedůvodné. Námitka, že žalobce změnil zaměstnání, aby dosáhl na odstupné, nemůže obstát už jen proto, že žalovaný u předchozího zaměstnavatele pracoval za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, čehož si byl vědom, a za takové situace bylo snadnější dosáhnout odstupného u přechozího zaměstnavatele než u žalobce. Stejně tak mohla být pohnutkou žalobce ke změně zaměstnavatele skutečnost, že u žalovaného nebyla době, kdy žalobce s žalovaným pracovní poměr uzavíral práce svářeče z hlediska lokální svalové zátěže zařazena do příslušné kategorie a mohl by tak pracovat v rámci své profese i nadále. U žalobce nebyla v době, kdy uzavíral s žalovaným pracovní smlouvu, nemoc z povolání zjištěna (lékařský posudek byl vydán dne 31. 1. 2024 se zjištěním nemoci z povolání ke dni 9. 12. 2013), a proto nemohl žalovaného uvést v omyl o svém zdravotním stavu. Bylo na žalovaném, aby ve smyslu § 103 odst. 1 zákoníku práce nepřipustil výkon práce, jejíž náročnost neodpovídá zdravotní způsobilosti zaměstnance. Pokud žalovaný v té době neměl práci svářeče zařazenou z hlediska lokální svalové zátěže do žádné kategorie, pak žalobce, i kdyby trpěl touto nemocí z povolání, nemohl uvést v žalovaného v žádný omyl ohledně svého zdravotního stavu ve vztahu k vykonávané práci. Za situace, že nebylo provedeno příslušné posouzení kategorizace (a mělo být), by tomu mohlo být spíše naopak, tedy že žalovaný uvedl žalobce v omyl, když je povinností zaměstnavatele informovat zaměstnance o kategorii, do které je vykonávaná práce zařazena - § 103 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Námitku relativní neplatnosti pracovní smlouvy vznesenou žalovaným proto soud shledal jako nedůvodnou.

12. O nákladech řízení mezi účastníky (za právní služby poskytnuté do ustanovení zástupce žalobce dne 8. 7. 2020) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, a proto mu byla přiznána jejich plná náhrada. Podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ a odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. /advokátní tarif/ stanovil soud z tarifní hodnoty 5 000 Kč odměnu za právní služby ve výši 3 x 1 000 Kč, tj. 3 000 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), z tarifní hodnoty 11 000 Kč 10 x 1 540 Kč (replika k vyjádření žalovaného ze dne 19. 11. 2015, účast u jednání soudu dne 8. 12. 2015, vyjádření ze dne 20. 1. 2016, účast u jednání dne 18. 8. 2016, odvolání nikoli ve věci samé ze dne 19. 9. 2016, vyjádření k odvolání žalovaného ze dne 8. 11. 2016, účast u jednání dne 12. 4. 2017, podání ve věci samé ze dne 29. 5. 2017, vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 15. 2. 2018, účast u jednání dne 18. 10. 2019). Náklady řízení se dále skládají z náhrady hotových výdajů stanovených podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za úkon právní služby, tj. za 13 úkonů celkem 3 900 Kč, z cestovného k jednání soudu dne 8. 12. 2015 ve výši 349 Kč (osobním automobilem o průměrné spotřebě 5,9 l natural 95 / 100 km, délce cesty 60 km z , adresa, a zpět, ceně benzínu dle vyhlášky č. 328/2014 Sb. ve výši 35,90 Kč/km a sazby základní náhrady 3,70 Kč/km), z cestovného k jednání soudu dne 18. 8. 2016 ve výši 333 Kč (osobním automobilem o průměrné spotřebě 5,9 l natural 95 / 100 km, délce cesty 60 km z , adresa, a zpět, ceně benzínu dle vyhlášky č. 385/2015 Sb. ve výši 29,70 Kč/km a sazby základní náhrady 3,80 Kč/km), z cestovného k jednání soudu dne 18. 10. 2019 ve výši 303 Kč (osobním automobilem o průměrné spotřebě 5,9 l natural 95 / 100 km, délce cesty 60 km z , adresa, a zpět, ceně benzínu dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. ve výši 33,10 Kč/km a sazby základní náhrady 4,10 Kč/km), a z náhrady za ztrátu času za cesty k jednání soudu stanovené podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 12 x 100 Kč, tj. 1 200 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 24 485 Kč činí s připočtením 21% daně z přidané hodnoty 29 626,85 Kč. Celkem činí náhrada nákladů řízení včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a poskytnuté zálohy započtené na znalecký posudek , tituly před jménem, , adresa, ve výši 3 000 Kč částku 33 626,85 Kč (výrok II.). Odměnu a náhradu hotových výdajů za úkony spojené s návrhy na další dokazování soud žalobci nepřiznal, když tyto (jako účelné) je nutno zahrnout do žaloby, popř. repliky k vyjádření žalovaného nebo účasti u jednání, kdy mohly být navrženy. Co se týče účtovaných cest za účelem nahlížení do spisu, soud listiny, ke kterým bylo potřeba se vyjádřit, žalobci (znalecký posudek, podání žalovaného apod.) zaslal, popř. bylo možno do spisu nahlédnout při jednání, či bezprostředně po jednání.

13. Usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 6. 2020, č. j. 24 C 48/2015-235, byl pravomocně ke dni 8. 7. 2020 žalobce osvobozen od soudních poplatků a zároveň byl žalobci k ochraně jeho zájmů ustanoven zástupce z řad advokátů , Jméno advokáta A, . Po skončení řízení bude ustanovenému zástupci žalobce přiznána odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování. Soud podle § 149 odst. 2 občanského soudního řádu stanovil žalovanému povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné 100 % náhrady nákladů řízení spočívající v odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného zástupce žalobce. Výše a splatnost bude stanovena samostatným usnesením (výrok III.).

14. Podle § 148 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud zaplatit České republice náhradu nákladů řízení, které vynaložil na znalecký posudek , tituly před jménem, , adresa, ve výši 5 993,50 Kč, svědečné , jméno FO, ve výši 2 269 Kč, , jméno FO, ve výši 274 Kč a za znalecký posudek Zdravotního ústavu v , adresa, ve výši 19 602 Kč, celkem tedy ve výši 31 153 Kč (výrok IV.).