25 C 12/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Chowaniece a přísedících Ing. Miroslavy Veselkové a Bc. Dagmar Vaňkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyně ze dne 5. 11. 2020 podle § 55 odst. 1 písm. b/ zákoníku práce, je neplatné.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení 33 698 Kč, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou došlou soudu dne 27. 1. 2021 se žalobkyně domáhala určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru žalobkyně ze dne 5. 11. 2020 podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Jako důvod okamžitého zrušení bylo uvedeno odeslání e-mailových zpráv na a v oznámení uvedené e-mailové adresy, v čemž žalovaný spatřoval porušení dle přípisu uvedených povinností zaměstnance. Žalobkyně s důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru nesouhlasila, současně namítala, že zrušení pracovního poměru je neplatné z důvodu pozdního doručení, což odůvodňovala tím, že žalobkyně dne 26. 10. 2020 obdržela přípis žalovaného datovaný dne 20. 10. 2020, v němž žalovaná uvedla, že tajemník na základě uvedených informací svolal dne 23. 9. 2020 a 9. 10. 2020 jednání disciplinární komise. Z toho vyplývá, že žalovaný se dozvěděl o důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru nejpozději dne 23. 9. 2020 a okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobkyni doručeno až dne 11. 12. 2020. Zákonem stanovená lhůta v § 58 odst. 1 zákoníku práce tedy nebyla dodržena a okamžité zrušení pracovního poměru lze považovat za neplatné.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Dle žalovaného pokud jde o posuzování momentu, kdy zaměstnavatel získal vědomost (dozvěděl se), že zaměstnanec se dopustil takového jednání, které může zakládat důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru, jak předpokládá ustálená judikatura (rozsudek NS ČR 21 Cdo 4837/2010) je rozhodným dnem 7. 10. 2020, kdy bylo šetření se závěry o porušení ukončeno. Dne 11. 11. 2020 tajemník [stát. instituce] se osobně dostavil za účasti dvou dalších svědků k doručování písemnosti do vlastních rukou v místě trvalého pobytu žalobkyně. Nebylo možno doručit písemnost do vlastních rukou žalobkyni z důvodu neposkytnutí součinnosti na straně žalobkyně. Vzhledem k tomu, že § 336 zákoníku práce i ustálená judikatura (rozsudek NS ČR 21 Cdo 3282/2014) nedovoluje, aby písemnost o okamžitém zrušení pracovního poměru převzala osoba bez plné moci výlučně s ověřeným podpisem zaměstnance, jak navrhoval advokát žalobkyně, bylo přistoupeno k dalšímu doručování prostřednictvím držitele poštovní licence. Dle žalovaného od data uložení písemnosti na poště (19. 11. 2020) skončila 15 denní lhůta pro doručení dnem 4. 12. 2020, kdy také došlo k účinku rozvázání pracovního poměru. Zároveň došlo ke splnění dvouměsíční lhůty dle § 59 zákoníku práce, neboť žalovaný se o důvodu k okamžitému zrušení dozvěděl nejdříve 7. 10. 2020. Fakt, že žalobkyně na základě poštou prodloužené úložní doby skutečně převzala do svých rukou samotnou písemnost o ukončení pracovního poměru až 11. 12. 2020 je právně bezvýznamný, když účinky doručení nastaly již 4. 12. 2020.

3. Účastníci učinili nesporným, že Rada [územní celek] jmenovala žalobkyni vedoucí odboru stavebního a životního prostředí [stát. instituce] s účinností od 1. 1. 2020. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 4. 9. 2020.

4. Soud provedl důkaz emailem žalobkyně pro [jméno] [příjmení] ze dne 9. 4. 2020 – podnět ke konzultaci [obec], emailem žalobkyně pro [jméno] [příjmení] ze dne 14. 4. 2020 – podnět ke konzultaci [obec], emailem žalobkyně pro [jméno] [příjmení] ze dne 16. 4. 2020 – [příjmení], emailem žalobkyně pro [jméno] [příjmení] ze dne 4. 6. 2020 – stanovisko VO k úpravám návrhu odměn ze dne [datum], emailem ze dne 8. 6. 2020 žalobkyně pro [jméno] [příjmení] – optické sítě [obec], zápisem z jednání dne [datum] – verze k připomínkám, emailem žalobkyně ze dne 17. 6. 2020 pro [jméno] [příjmení] – oznámení o kontrole, emailem ze dne 17. 8. 2020 od žalobkyně pro [jméno] [příjmení] – oznámení o kontrole, emailem ze dne 21. 8. 2020 od žalobkyně pro [jméno] [příjmení], usnesením [anonymizováno]. řádné schůze Rady [územní celek] konané dne [datum], zápisem z jednání ze dne [datum] – splnění nabídkové povinnosti po odvolání z funkce, odvoláním z pracovního místa vedoucí ze dne [datum], informací ČSSZ o vzniku dočasné pracovní neschopnosti, přípisem Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M., pro tajemníka [anonymizováno] ze dne [datum] – prošetření bezpečnostní události (incidentu) slabiny, zápisem z jednání disciplinární komise k bezpečnostnímu incidentu ze dne 9. 10. 2020, informací k možnosti nahlédnutí do spisu od tajemníka [anonymizováno] pro žalobkyni ze dne 20. 10. 2020, zápisem z jednání závodního výboru odborové organizace ze dne 4. 11. 2020, rozhodnutím o okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 5. 11. 2020 včetně doručenky a podacího archu pro poštu, potvrzením o přijetí reklamace ze dne 9. 12. 2020, oznámením o výsledku reklamace [číslo] ze dne 9. 12. 2020, SMS zprávou zástupce žalobkyně, zápisem – o doručování písemnosti ze dne 11. 11. 2020, žádostí žalobkyně o vyjádření ze dne 11. 11. 2020, odpovědí žalovaného na tuto žádost ze dne 10. 12. 2020, sdělením a žádostí o potvrzení data předání žalobkyně ze dne 18. 12. 2020, zdravotními záznamy žalobkyně ze dne 30. 8. 2021 vydané MUDr. [jméno] [příjmení].

5. Po provedeném dokazování z hlediska skutkového stavu bylo soudu prokázáno, že Rada [územní celek] jmenovala žalobkyni vedoucí odboru stavebního a životního prostředí [stát. instituce] s účinností od 1. 1. 2012. Dne 9. 9. 2020 byla žalobkyně odvolána z této funkce a byla jí nabídnuta práce referenta územního plánování a stavebního řádu. Žalobkyni byla stanovena lhůta k vyjádření do 10. 9. 2020 s tím, že pokud se nevyjádří, tuto nabídku přijímá. Od 10. 9. 2020 do 30. 9. 2020 byla žalobkyně dočasně pracovně neschopná. Přípisem ze dne 22. 9. 2020 pověřenec pro ochranu osobních údajů žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], LL.M., sdělila tajemníkovi [anonymizováno] PhDr. [jméno] [příjmení], že dne 21. 9. 2020 jí byl nahlášen bezpečnostním správcem Mgr. [jméno] [příjmení], [příjmení], možný bezpečnostní incident, který byl zjištěn na základě vyřizování žádosti o poskytování součinnosti ze dne 16. 9. 2020. Na základě předaných logů a při kompletaci podkladů pro odpověď na žádost pověřence, byla dne 21. 9. 2020 vedoucím OO – OIS zjištěno, že uživatel/zaměstnanec SMK [celé jméno žalobkyně], MPA, figuruje ve většině záznamů o odeslaných emailových zprávách, přičemž většina z nich v předmětu obsahovala prefix,,Fw“. Přítomnost tohoto prefixu naznačuje, že se jedná o jinou mailovou zprávu, která byla uživatelem dále přeposlána. Tato skutečnost zavdala důvodné podezření i na možnost porušení ochrany informací přeposláním informací klasifikovaných vyšším stupněm než,,1-VEŘEJNÉ“ jiné neoprávněné osobě, a to včetně osobních údajů jiných subjektů. Po prozkoumání zpráv, které bezpečnostní správce vyhodnotil jako zprávy obsahující osobní údaje, pověřenec v tomto přípise konstatoval, že při odeslání emailových zpráv s osobními údaji došlo k porušení zabezpečení osobních údajů a je nepravděpodobné, že by toto porušení mělo za následek riziko pro práva a svobody fyzických osob a není nutné hlásit takovéto porušení dozorovému úřadu dle článku 33 obecného nařízení 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46 (dále jen,,GDPR“). Tajemník PhDr. [jméno] [příjmení] svolal dne 23. 9. 2020 jednání disciplinární komise, na základě záznamu o bezpečnostním incidentu ze dne 22. 9. 2020 a dále prošetření bezpečnostní události incidentu (slabiny) ze dne 22. 9. 2020. Předmětem jednání dne 9. 10. 2020 bylo zjištění porušení bezpečnosti informací včetně osobních údajů zaměstnancem [celé jméno žalobkyně], MPA, kterého se měla dopustit tím, že přeposílala informace (emailové zprávy a dokumenty) jiné neoprávněné osobě, a to v rozporu s celkovou bezpečností politikou informací (verze 4). Toto jednání bylo zjištěno náhodně při vyřizování žádosti o poskytování osobních údajů. Disciplinární komise na základě zjištění popsaných v záznamu a v prošetření konstatovala, že skutečně došlo k porušení ochrany informací včetně osobních údajů tak, jak je v záznamu o prošetření popsáno. Přípisem ze dne 20. 10. 2020 tajemník sdělil žalobkyni informace k možnosti nahlédnutí do spisu. Žalovaný dal žalobkyni okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 5. 11. 2020 podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z důvodu porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. V odůvodnění je uvedeno, že dne 16. 9. 2020 byla zaměstnavateli doručena žádost označená jako,,oznámení o možném porušení ochrany osobních údajů, námitka proti zpracování a žádost o sdělení rozsahu zpracovaných údajů včetně jejich přenesení“. Z výsledku provedeného šetření bylo zjištěno: 1) Žalobkyně jako zaměstnanec ve značné míře (celkem 242 zpráv v období od 12. 3. 2020 do 8. 9. 2020) přeposílala pracovní emailovou korespondenci a dokumenty na svůj soukromý emailový účet [email] a tímto jednáním pro svou osobní potřebu využila výpočetní techniku zaměstnavatele bez jeho souhlasu a v přímém rozporu s jeho oprávněnými zájmy, čímž porušila zejména § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, ustanovení § 16 odst. 1 písm. b) a ustanovení § 16 odst. 2 písm. b) a c) zákona č. 312/2002 Sb. a dále vnitřní předpisy zaměstnavatele, a to ustanovení článku 5 bod 5.1.1 odrážka 2 a bod 5.1.2 odrážka druhá a třetí pracovního řádu a ustanovení článku 42 odst. [číslo] a článku 43 odst. [číslo] bezpečnostní politiky. S vnitřními předpisy zaměstnavatele byla zaměstnankyně seznámena. 2) Žalobkyně aktivně úmyslným jednáním prostřednictvím pracovního emailu umožnila přístup neoprávněné osobě k informacím včetně osobních údajů, klasifikovaným v souladu s bezpečnostní politikou zaměstnavatele jako,,2–INTERNÍ“ a,,3-NEVEŘEJNÉ“, a to uvedenými emaily, čímž porušila zejména ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, ustanovení § 16 odst. 1 písm. b) a ustanovení § 16 odst. 2 písm. b) a c) zákona o úřednících a dále vnitřní předpisy zaměstnavatele, a to ustanovení článku 5 bod 5.1.1 odrážka druhá a bod 5.1.2 odrážka druhá a třetí pracovního řádu a ustanovení § 45 odst. 45.1 a 45.4 bezpečnostní politiky. 3) Žalobkyně dobu, po kterou vykonávala shora uvedené činnosti, které neměly žádnou souvislost s jejími pracovními úkoly, vykázala v automatizovaném docházkovém systému zaměstnavatele jako dobu, po kterou řádně konala práce dle jmenování, a za kterou jí zaměstnavatel vyplatil plat, čímž porušila zejména ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) a ustanovení § 249 odst. 1 zákoníku práce, ustanovení § 16 písm. b) a ustanovení § 16 odst. 2 písm. b) a c) zákona o úřednících a dále vnitřní předpisy zaměstnavatele, a to ustanovení článku 5 bod 5.1.1 odrážka druhá a bod 5.1.2 odrážka druhá a třetí pracovního řádu.

6. Dne 11. 11. 2020 na 11 hodinu svolal tajemník [anonymizováno] pracovní skupinu ve složení Mgr. [příjmení], MPA a Mgr. [příjmení], LL.M., za účelem doručit osobně žalobkyni okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 5. 11. 2020 O doručování této písemnosti byl sepsán zápis ze dne 11. 11. 2020. Ze zápisu vyplývá, že nikdo z této komise osobně nehovořil se žalobkyní v místě jejího bydliště a bylo hovořeno pouze s manželem žalobkyně. Ing. [obec] sdělil, že žalobkyně dolů nepůjde, že pokud kontroluje pracovní skupina léčebný režim, dnes se ukázala pro potvrzení v okně. Mgr. [příjmení] bylo Ing. [příjmení] sděleno, že to je pouze jeden ze způsobů doručování dle zákona a dále se bude dle zákona postupovat při dalším doručování dokumentu. Rozhodnutí o okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 5. 11. 2020 bylo zasláno prostřednictvím doporučené pošty žalobkyni. Zásilka byla uložena na poště ode dne 19. 11. 2020 do 21. 12. 2020. V takto stanovené úložní době žalobkyně osobně převzala rozhodnutí o okamžitém zrušení pracovního poměru dne 11. 12. 2020. Žalobkyně je od 20. 6. 2020 léčena pro anxiosně-depresivní syndrom u psychiatra MUDr. [jméno] [příjmení].

7. Vzhledem k tomu, že předmětem této věci je rozhodnutí o okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 5. 11. 2020, je nutno tuto věc posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce v platném znění (dále jen zákoník práce).

8. Pracovní poměr může být rozvázán okamžitým zrušením (§ 48 odst. 1 písm. c) zákoníku práce).

9. Zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k nim vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem (§ 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce).

10. Pro porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možno okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do dvou měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dozvěděl (§ 58 odst. 1 zákoníku práce).

11. Stane-li se v průběhu dvou měsíců podle § 58 odst. 1 zákoníku práce jednání zaměstnance, v němž je možné spatřovat porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, předmětem šetření jiného orgánu, je možné dát výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr ještě do dvou měsíců ode dne, kdy se zaměstnavatel dozvěděl o výsledku tohoto šetření (§ 58 odst. 2 zákoníku práce).

12. V okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn, okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží (§ 60 zákoníku práce).

13. Žaloba na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru byla podána k soudu dne 22. 1. 2021. Rozhodnutí o okamžitém zrušení pracovního poměru bylo doručeno žalobkyni dne 11. 12. 2020 (odůvodnění viz níže). Pracovní poměr podle okamžitého zrušení pracovního poměru měl skončit k 11. 12. 2020, a pokud byla žaloba na určení neplatnosti tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru podána dne 22. 1. 2021, tak byla podána včas v souladu s § 72 zákoníku práce, dle kterého neplatnost rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

14. Soud se nejdříve zabýval věcnými a formálními podmínkami platnosti okamžitého zrušení. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo učiněno v písemné formě, důvod okamžitého zrušení pracovního poměru byl vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným, uvedený důvod nebyl dodatečně měněn.

15. Dále se soud zabýval tím, zda byla dodržena lhůta pro okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem.

16. Zaměstnavateli je stanovena lhůta subjektivní v trvání dvou měsíců, jež závisí na jeho vědomosti o rozhodných skutečnostech pro uplatnění práva rozvázat pracovní poměr. Pro určení počátku běhu subjektivní lhůty není významné, kdy zaměstnavatel důvod pro rozvázání pracovního poměru jednostranným úkonem zjistil, tj. získal jistotu v běžném slova smyslu. Postačuje, aby získal vědomost, tj. dověděl se o skutečnostech, s nimiž zákon možnost rozvázání pracovního poměru jednostranným úkonem splňuje. Subjektivní lhůta, během které musí zaměstnavatel k rozvázání pracovního poměru přistoupit, začíná plynout ode dne, kdy se o důvodu pro ně prokazatelně dozvěděl. Zaměstnavatel se o důvodu k rozvázání pracovního poměru dozví dnem, kdy jeho vedoucí zaměstnanec, který je bezprostředně nebo výše nadřízen tomu, s nímž má být pracovní poměr rozvázán, získal vědomost, tj. dověděl se o skutečnostech, jež mohou zakládat důvod k rozvázání pracovního poměru jednostranným úkonem. Ustanovení § 58 odst. 2 zákoníku práce stanoví výjimku ohledně běhu subjektivní lhůty, jestliže se jednáním zaměstnanec, v němž je možné spatřovat porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, stane předmětem šetření jiného orgánu. Tato výjimka se vztahuje jen na případy, kdy se zaměstnavatel již o poručení povinností zaměstnancem dověděl, a začala tak již subjektivní dvouměsíční lhůta běžet. V takovém případě zahájením šetření jiným orgánem přestává tato lhůta běžet a začne běžet znovu v plném dvouměsíčním rozsahu ode dne, kdy se zaměstnavatel o výsledku tohoto šetření dověděl. Jestliže ale šetření jiného orgánu započalo dříve, než začala zaměstnavateli běžet subjektivní lhůta, tj. než se zaměstnavatel o porušení povinností zaměstnancem dověděl, tento režim se neuplatní a zaměstnavateli běží bez přerušení subjektivní dvouměsíční lhůta od okamžiku, kdy se o porušení povinností zaměstnancem dověděl.

17. Jiným orgánem ve smyslu ustanovení § 58 odst. 2 zákoníku práce se rozumí orgán, který není součástí zaměstnavatele (jeho organizační struktury) a do jehož zákonem založené pravomoci patří posuzování jednání zaměstnance, v němž lze spatřovat porušení povinností vyplývajících z pracovních předpisů vztahujících se k vykonávané práci. Mezi takové orgány se řadí zejména orgány činné v trestním řízení, které jsou oprávněni posuzovat jednání zaměstnance, v němž lze spatřovat porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci z hlediska, zda tímto jednáním došlo ke spáchání trestného činu (srovnej rozsudek NS ČR 21 Cdo 4837/2010).

18. Stanovená lhůta dvou měsíců slouží k tomu, aby zaměstnavatel, který získal vědomost o skutečnostech, s nimiž zákon možnost rozvázání pracovního poměru spojuje, rozhodl o okamžitém zrušení pracovního poměru, přičemž v této lhůtě musí být vždy rozhodnutí o okamžitém zrušení doručeno do vlastních rukou zaměstnance.

19. Přímý nadřízený žalobkyně, tajemník, získal vědomost o skutečnostech, s nimiž zákon možnost rozvázání pracovního poměru jednostranným úkonem spojuje, z přípisu pověřence Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M., nadepsaným,,prošetření bezpečnostní události (incidentu) slabiny“ ze dne 22. 9. 2020. Pověřenkyně Mgr. [příjmení] sděluje, že dne 21. 9. 2020 jí byl jako pověřenci pro ochranu osobních údajů telefonicky nahlášen bezpečnostním správcem možný bezpečnostní incident, který byl zjištěn na základě vyřizování žádosti o poskytnutí součinnosti. Na základě žádosti o součinnost bezpečnostní správce pověřil správce [příjmení] [jméno] [příjmení] k exportu dat provozních logů emailového systému MS Exchange týkající se emailové adresy žadatele o informace Ing. [jméno] [příjmení]. Bylo zjištěno, že žalobkyně figuruje ve většině záznamů odeslaných emailových zpráv, přičemž většina z nich v předmětu obsahovala prefix,,Fw“. Přítomnost tohoto prefixu naznačuje, že se jedná o jinou emailovou zprávu, která byla uživatelem dále přeposlána. Mgr. [příjmení] konstatovala, že při odeslání emailových zpráv s osobními údaji došlo k porušení zabezpečení osobních údajů. Na základě tohoto sdělení tajemník dne 23. 9. 2020 svolal jednání disciplinární komise, jehož předmětem bylo jednání o zjištění porušení bezpečnosti informací včetně osobních údajů žalobkyní, kterého se měla dopustit tím, že přeposílala informace jiné neoprávněné osobě. Disciplinární komisi nelze ve smyslu § 58 odst. 2 zákoníku práce považovat za šetření jiného orgánu, jelikož disciplinární komise žalovaného je součástí žalovaného jako zaměstnavatele, tedy není jiným orgánem ve smyslu ustanovení § 58 odst. 2 zákoníku práce, a proto soud dospěl k závěru, že subjektivní lhůta dvou měsíců započala dne 23. 9. 2020, kdy se tajemník jako vedoucí zaměstnanec, který byl bezprostředně nadřízen žalobkyni dozvěděl o skutečnostech, jež mohou zakládat důvod k rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením pracovního poměru, tak lhůta dvou měsíců končí dnem 23. 11. 2020. V této lhůtě musí být rozhodnutí o okamžitém zrušení pracovního poměru jí doručeno.

20. Soud se dále zabýval doručováním rozhodnutí o okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 5. 11. 2020.

21. Účinky zrušovacího projevu učiněného v souladu s § 60 nastávají ze zákona tímto dnem, kdy písemný projev o okamžitém zrušení pracovního poměru byl druhému účastníku doručen. Písemné okamžité zrušení pracovního poměru bylo druhému účastníku doručeno. Písemné okamžité zrušení pracovního poměru učiněné zaměstnavatelem musí být doručeno zaměstnanci do jeho vlastních rukou, neboť se týká skončení pracovního poměru.

22. Soud má za to, že dne 11. 11. 2020 nedošlo k řádnému doručení rozhodnutí o okamžitém zrušení pracovního poměru žalobkyni v místě jejího bydliště, jak vyplývá ze zápisu ze dne 11. 11. 2020, se žalobkyní nikdo ze členů komise osobně nehovořil, bylo jednáno pouze s manželem žalobkyně, žalobkyni nebylo sděleno, za jakým účelem se zástupci žalované dostavili do jejího bydliště, tedy žalobkyně nemohla ani odmítnout převzetí rozhodnutí o okamžitém zrušení pracovního poměru a domnívala se, že se jedná o kontrolu léčebného režimu s tím, že se jim ukázala v okně, že se nachází v místě bydliště. Po této události žalovaný se rozhodl zaslat rozhodnutí o okamžitém zrušení pracovního poměru poštou, což učinil dne 13. 11. 2020 doporučenou zásilkou. Tato zásilka se nepodařila doručit poštou žalobkyni, a proto byla uložena v době od 19. 11. 2020 na poště s tím, že úložní doba byla stanovena do 21. 12. 2020 a žalobkyni byla zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedla. Žalobkyně si vyzvedla písemnost, tj. rozhodnutí o okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 5. 11. 2020 osobně dne 11. 12. 2020. Dle opatření vydaného generálním ředitelem České pošty došlo k prodloužení úložní doby na 30 dnů. Toto prodloužení nelze přičítat k újmě žalobkyně jako zaměstnance, která takto byla poučena o úložní době a v této úložní době si rozhodnutí o okamžitém zrušení pracovního poměru převzala 11. 12. 2020. Poprvé žalovaný tvrdil, že k doručení předmětného rozhodnutí o okamžitém zrušení pracovního poměru došlo 11. 11. 2020 při osobním doručování v místě bydliště žalobkyně, až u jednání dne 15. 11. 2021 toto netvrdil ve svém vyjádření k žalobě a ani v žalobě na určení neplatnosti odvolání.

23. Soud tedy dospěl k závěru tak, že k doručení rozhodnutí o okamžitém zrušení pracovního poměru došlo 11. 12. 2020. Tajemník žalovaného se dozvěděl o důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru dne 23. 9. 2020, lhůta dvou měsíců uplynula 23. 11. 2020, z čehož vyplývá, že dvouměsíční lhůta k rozhodnutí o okamžitém zrušení pracovního poměru včetně doručení tohoto rozhodnutí o okamžitém zrušení pracovního poměru nebyla dodržena. Uplynutím této lhůty právo na rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením podle § 56 zákoníku práce zaniká. Za této situace soud se nemusel zabývat důvody okamžitého zrušení pracovního poměru, když rozhodnutí o okamžitém zrušení pracovního poměru žalobkyně je neplatné z formálních důvodů.

24. Proto soud určil neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru žalobkyně ze dne 5. 11. 2020 podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce.

25. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a o. s. ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch a proto má nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení za právní zastoupení a to, za 6,5 úkonů právní služby (příprava a převzetí, porada s klientem přesahující 1 hodinu, sepis výzvy – ½ úkonu, sepis žaloby, vyjádření ze dne 24. 6. 2021 k vyjádření žalovaného, zastupování u jednání dne 15. 11. 2021 od 12:00 do 14:40 hodin – 2 úkony), za 7 režijních paušálů po 300 Kč, za náhradu času 16 x 100 Kč, cestovné zástupce žalobkyně k jednání 15. 11. 2021 vozidlem o průměrné spotřebě 9,8 l benzinu na 100 km za cestu z [obec] do [obec] a zpět 810 km. Náhrada za použití vozidla činí 3 564 Kč při sazbě 4,40/km a náhrada za pohonné hmoty činí 2 683 Kč při ceně benzinu dle vyhlášky 33,80 Kč Celkem odměna advokáta představuje částku 26 197 Kč. Advokát Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M., je plátcem daně z přidané hodnoty, která představuje 21 %, čemuž odpovídá částka 5 501 Kč Celkem odměna advokáta včetně DPH činí 31 698 Kč. Žalobkyni dále vznikly náklady řízení za zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč Celkem v souvislosti s tímto sporem žalobkyni vznikly náklady řízení 33 698 Kč.