25 C 160/2020

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Chowaniece a přísedících Ing. Miroslavy Veselkové a Bc. Dagmar Vaňkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce <b>I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 25. 7. 2020 dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je neplatné.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení 12 612 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa].</b> 1. Žalobou došlou soudu dne 25. 9. 2020 se žalobce domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance ze dne 25. 7. 2020 dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Žalobkyně považovala předmětné okamžité zrušení pracovního poměru za neplatné, když žalobkyně se nedostala do žádného prodlení s výplatou mzdy za měsíc červen 2020, nebo jakékoliv její části, které by bylo delší než 15 dnů po uplynutí období splatnosti. Přitom se odvolávala na ustanovení § 141 odst. 1 zákoníku práce. Pokud žalovaný tvrdí, že žalobkyně se měla dostat do prodlení s úhradou mzdy či náhrady mzdy za měsíc červen 2020 a okamžité zrušení pracovního poměru žalovaným bylo žalobkyni doručováno dne 25. 7. 2020, pak nebylo bez dalšího naplněno ustanovení § 56 odst. 2 písm. b) zákoníku práce a okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 25. 7. 2020 je neplatné pro nenaplnění zákonných podmínek, tj. bylo podáno předčasně. Žalovaný ani konkrétně neuvádí, za který konkrétní měsíc se žalobkyně měla dostat do prodlení, když uvádí jen splatnost 10. 7. 2020, což odpovídá mzdě jen za měsíc červen 2020. Žalobkyně se nedostala ani částečně do prodlení s výplatou mzdy či jiné složky mzdy žalovanému za 6/ 2020, když uhrazená částka 14 327 Kč dne 23. 7. 2020 je částkou správnou a částka 25 673 Kč uváděná žalovaným v předmětném okamžitém zrušení je částkou, u které žalobkyně neví, jak k ní žalovaný dospěl. Pokud žalovaný měl na mysli, že má nárok jako řidič mezinárodní kamionové dopravy na diety, tak ve smyslu § 183 odst. 3 zákoníku práce nepředložil podklady pro výplatu diet za měsíc 6/ 2020.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Žalobkyně zásadně nedávala zaměstnancům vyúčtování mzdy, tzv. výplatní lístek, čímž sleduje záměr neumožnit zaměstnancům mít přehled o svých nárocích. Žalobkyně přislíbila žalovanému po zapracování mzdu 40 000 Kč.

3. Účastníci učinili nesporným, že pracovní poměr žalovaného u žalobkyně vznikl 17. 2. 2020 na dobu neurčitou se zařazením žalovaného jako řidič mezinárodní kamionové dopravy. Žalobkyně zaplatila žalovanému mzdu za 6/ 2020 ve výši 14 327 Kč na účet dne 23. 7. 2020. Přípisem nadepsaným„ pokus o smír“ bez uvedení data byl žalovanému doručen. Žalobkyně nesouhlasila s okamžitým zrušením pracovního poměru.

4. Soud provedl důkaz pracovní smlouvou ze dne 15. 2. 2020, výplatním lístkem žalovaného za 6/ 2020, rozhodnutím o okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 25. 7. 2020, přípisem žalobkyně pro žalovaného ze dne 27. 7. 2020.

5. Po provedeném dokazování z hlediska skutkového stavu bylo soudu prokázáno, že žalovanému u žalobkyně vznikl pracovní poměr od 17. 2. 2020 na dobu neurčitou se zařazením žalovaného jako řidič mezinárodní kamionové dopravy. K bodu 9 pracovní smlouvy ze dne 15. 2. 2020 za vykonanou práci přísluší žalovanému mzda ve výši 15 100 Kč měsíčně. Za měsíc červen 2020 žalobci náleží mzda ve výši 17 800 Kč v hrubé mzdě a v čisté mzdě 14 327 Kč. Částka 14 327 Kč byla žalovanému zaplacena na účet dne 23. 7. 2020. Na základě rozhodnutí o okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 25. 7. 2020 žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr u žalobkyně podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce„ z důvodu nevyplacené mzdy nebo její části. Mzda měla být vyplacena k datu výplatního termínu 10. 7. 2020 a nebyla vyplacena ani do 15 dnů po tomto termínu. Dlužnou část mzdy ve výši 25 673 Kč společně s náhradou mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby dva měsíce, poukažte na můj bankovní účet, nejpozději do 15. 8. 2020“ Žalobkyně převzala toto rozhodnutí osobně dne 27. 7. 2020. Žalobkyně nesouhlasila s okamžitým zrušením pracovního poměru s odůvodněním, že mzda byla zaslána žalovanému dne 23. 7. 2020.

6. Předmětem řízení je rozhodnutí o okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 25. 7. 2020, které bylo doručeno žalobkyni dne 27. 7. 2020. Projednávanou věc je třeba posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoník práce).

7. Pracovní poměr může být rozvázán okamžitým zrušením (§ 48 odst. 1 písm. c zákoníku práce).

8. Zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit, jestliže zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1 zákoníku práce) – srovnej § 56 písm. b) zákoníku práce.

9. Zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dověděl, nejpozději do 1 roku ode dne, kdy tento důvod vznikl. (§ 59 zákoníku práce)

10. Okamžité zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec provést písemně, musí v něm skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným, a musí je ve stanovené době doručit druhému účastníku, jinak se k němu nepřihlíží. (§ 60 zákoníku práce)

11. Mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. (§ 141 odst. 1 zákoníku práce) Dle rozhodnutí o okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 25. 7. 2020, které žalobkyně převzala dne 27. 7. 2020, měl pracovní poměr skončit ke dni 27. 7. 2020. Žaloba na určení neplatnosti rozhodnutí o okamžitém zrušení pracovního poměru byla podána soudu dne 25. 9. 2020, z čehož vyplývá, že tato žaloba byla podána včas ve lhůtě stanovené v § 72 zákoníku práce, dle kterého neplatnost rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

12. Z obsahu rozhodnutí o okamžitém zrušení pracovního poměru vyplývá, že žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr z důvodu nevyplacení mzdy ve výši 25 673 Kč, která měla být vyplacena k datu výplatního termínu 10. 7. 2020, z čehož vyplývá, že žalovaný měl za to, že mu nebyla vyplacena mzda za měsíc červen 2020. V rozhodnutí o okamžitém zrušení pracovního poměru musí být důvod skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Žalovaný zrušil okamžitě pracovní poměr ve lhůtě stanovené v § 59 zákoníku práce.

13. Za daného skutkového stavu je pro posouzení věci významné, kdy nastala splatnost mzdy žalovanému za měsíc červen 2020 a zda žalobkyně vyplatila žalovanému mzdu za měsíc červen 2020 v termínu její splatnosti.

14. Z ustanovení § 141 odst. 1 zákoníku práce vyplývá, že podle této právní úpravy splatnost mzdy nebo platu nastává nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat, či některou jejich složku. Ustanovení § 141 odst. 1 zákoníku práce neposkytuje možnost dohodnout splatnost mzdy v pracovní smlouvě či kolektivní smlouvě. Určení pravidelného termínu výplaty nebo platu podle § 141 odst. 3 zákoníku práce na tom nic nemění. Pro výplatu mzdy za červen 2020 nebylo sjednáno kratší období její splatnosti, byla tedy splatná posledního dne následujícího kalendářního měsíce po vykonání práce. Mzda za měsíc červen 2020, na kterou žalovanému vznikl nárok, byla splatná nejpozději do 31. 7. 2020.

15. Zaměstnanec může podle § 56 písm. b) zákoníku práce okamžitě zrušit pracovní poměr, jestliže mu mzda nebyla vyplacena ve lhůtě 15 dnů od její splatnosti. Byla tedy mzda žalovaného za měsíc červen 2020 splatná 31. 7. 2020, 15 dnů od její splatnosti uplynulo 15. 8. 2020. Mzda za červen 2020 ve výši 14 327 Kč byla žalovanému žalobkyní zaplacena 23. 7. 2020. Žalobkyně proto vyplatila mzdu žalovanému za měsíc červen 2020 včas z hlediska ustanovení § 56 písm. b) zákoníku práce. Za daných okolností na straně žalovaného nebyl dán důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru podle § 56 písm. b zákoníku práce, protože mzda za červen 2020 byla žalovanému zaplacena ve lhůtě splatnosti mzdy. Za této situace soud určil, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 25. 7. 2020 dle 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je neplatné.

16. Mzda žalobce byla sjednána v pracovní smlouvě ve výši 15 100 Kč v hrubé mzdě za měsíc. Žalovaný netvrdil, že by došlo k nějaké změně mzdy. Pokud se jedná o stravné (tzv. diety), tak se nejedná o mzdu za vykonanou práci.

17. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, tak v řízení byla procesně úspěšná žalobkyně. Žalobě bylo zcela vyhověno, a proto má žalobkyně dle § 142 odst. 1 a § 142a o. s. ř. proti žalovanému právo na plnou náhradu nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení za právní zastoupení, a to za 3 úkony právní služby dle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif) po 2 500 Kč za úkon (příprava a převzetí, sepis žaloby, zastupování u jednání dne 13. 7. 2021), za režijní paušál dle § 13 advokátního tarifu 3 x 300 Kč, za náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 2 advokátního tarifu v souvislosti za účast u jednání dne 23. 3. 2021, které bylo odročeno bez projednání věci ve výši ½ mimosmluvní odměny 1 250 Kč a za náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu 4 x 100 Kč, za cestovné zástupce žalobkyně k jednání soudu dne 23. 3. 2021 a 13. 7. 2021 vozidlem o průměrné spotřebě 4,4 l na 100 km nafty z [obec] do [obec] a zpět při ujetí celkem 48 km za jednu cestu. Náhrada za použití vozidla činí 422 Kč při sazbě 4,40 za km a náhrada za pohonné hmoty činí 144 Kč při ceně nafty dle vyhlášky 27,20 Kč za litr. Celkem odměna advokáta představuje částku 10 616 Kč. Advokát Mgr. [jméno] [příjmení] není plátcem daně z přidané hodnoty. Žalobkyni dále vznikly náklady řízení za zaplacený soudní poplatek. Celkem žalobkyni v souvislosti s tímto sporem vznikly náklady řízení ve výši 12 616 Kč.