25 C 17/2020

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Hrdinové a přísedících Soni Virguľové a Milana Kučery ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČ Anonymizováno sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B , Anonymizováno sídlem Adresa advokáta B o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru dle § 52 písm. c) zákoníku práce

I. Určuje se, že výpověď daná žalobci přípisem žalované ze dne 24. 10. 2019 je neplatná.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 54 517 Kč k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta se sídlem v , adresa, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné na náhradě nákladů řízení 37 470 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 6. 2. 2020 domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, která mu byla dána přípisem žalované ze dne 24. 10. 2019 podle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce. Namítal, že výpovědní důvod není dán, zrušení jeho pracovního místa bylo ryze účelové. Žalobce byl totiž shledán nezpůsobilým k výkonu dosavadní práce pro nemoc z povolání již předtím, než mu byla doručena výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, protože žalobce pracoval u žalované jako frézař a jeho pracovní místo bylo rozhodnutím generálního ředitele ze dne 15.10.2019 zrušeno. Žalobce byl shledán schopným výkonu dosavadní práce s podmínkou, že bude nosit naslouchadla. Až do doby provedení výstupní prohlídky žalobce (po doručení výpovědi) nebylo zřejmé, že by žalobce nebyl schopen konat dosavadní práci.

3. Z hlediska skutkového stavu soud zjistil, že žalobce pracoval u žalované od 1. 7. 2009 jako strojní zámečník a poté na základě dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 2. 1. 2018 jako frézař (srov. pracovní smlouva a dohoda o změně pracovní smlouvy). Dne 24. 10. 2019 byla žalobci doručena výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce s odůvodněním, že v souvislosti s rozhodnutím porady generálního ředitele o organizační změně ze dne 15. 10. 2019 o zrušení pracovního místa číslo , hodnota, frézař se žalobce stal nadbytečný (srov. výpověď z pracovního poměru ze dne 24. 10. 2019). Z rozhodnutí o organizační změně ze dne 15. 10. 2019 soud zjistil, že žalovaná tímto rozhodnutím zrušila několik pracovních míst, mezi nimi bylo i pracovní místo frézaře.

4. Dne 8. 6. 2016 byla u žalobce zjištěna nemoc z povolání – těžká percepční nedoslýchavost (srov. posudek o uznání nemoci z povolání ze dne 15. 2. 2019). Rozhodnutím Krajského úřadu , Anonymizováno, kraje ze dne 10. 10. 2019 byl návrh žalované na zrušení lékařského posudku o uznání nemoci z povolání zamítnut a lékařský posudek ze dne 15. 2. 2019 byl potvrzen. Dne 2. 1. 2020 byla žalobci provedena výstupní lékařská prohlídka a žalobce byl uznán nezpůsobilým k výkonu práce frézaře pro nemoc z povolání (lékařská zpráva , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 2. 1. 2020). Znalec z oboru zdravotnictví – posudkové lékařství , tituly před jménem, , jméno FO, ve znaleckém posudku ze dne 14. 6. 2021 dospěl k závěru, že práce frézaře je zatížena rizikem hluku stupeň II., což je zátěž, která by neměla působit obtíže u osob se zdravým sluchem. V případě osob s postižením sluchu je riziko zhoršení sluchové vady, ovšem intenzita hluku není natolik vysoká, aby ji nebylo možné na přijatelnou úroveň snížit patřičnou ochranou sluchu - chránič sluchu, pasivní naslouchátka- patřičné kategorie. Z toho znalec dovodil, že žalobce byl přede dnem 24. 10. 2019 způsobilý výkonu práce frézaře na drážkovacích strojích ST 350 a STR 400 v hale V22 u žalované. Své závěry znalec potvrdil také ústně u jednání soudu s tím, že bere na vědomí, že žalobce trpí nemoci z povolání již od roku 2016, ale ani tato nemoc nebránila žalobci ve výkonu práce frézaře ke dni 24. říjnu 2019. Jeho pracoviště je v kategorii rizika II., což je běžný hluk, a v tomto riziku by pracovat mohl. Se závěry lékařského posudku , tituly před jménem, , jméno FO, znalec nesouhlasil, protože není „odůvodněn dostatečně“.

5. Z výše uvedeného bylo zřejmé, že v řízení vyšel najevo rozpor mezi lékařským posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, a znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, , pokud jde o to, zda žalobce byl ke dni doručení výpovědi způsobilý konat dosavadní práci pro nemoc z povolání či nikoliv. Soud proto ustanovil revizní znalkyni z oboru zdravotnictví, odvětví posudkové lékařství , tituly před jménem, , jméno FO, , které uložil, aby odpověděla soudu na otázku, zda žalobce byl k datu doručení výpovědi schopen vykonávat dosavadní práci frézaře, dále se revizní znalkyně měla vyjádřit ke znaleckému posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, a k lékařskému posudku vypracovanému , tituly před jménem, , jméno FO, dne 2. 1. 2020.

6. Revizní znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, dospěla k závěru, že žalobce ke dni doručení výpovědi nebyl schopen konat dosavadní práci pro nemoc z povolání zjištěnou dne 8. 6. 2016 – pro těžkou oboustrannou nedoslýchavost. Vzhledem k vážné sluchové chorobě žalobce nebyl a není schopen práce ani v riziku II., ani v prostředí jinak hlučném, ve výškách a tam, kde je nezbytné přesné dorozumívání se sluchem. Při jeho postižení lze předpokládat, že když bude žalobce hlučnému prostředí vystaven, jeho stav se bude o to rychleji zhoršovat. Žalobce neměl být do hlučného prostředí zařazen již od doby, kdy jeho porucha byla zjištěna, to je cca od roku 2000, zcela jistě od roku 2004. Chrániče sluchu nejsou pro takto postiženou osobu dostačující, neboť již narušený sluch nemohou dostatečně chránit. Znalkyně vyslovila nesouhlas se závěry znaleckého posudku , tituly před jménem, , Anonymizováno, , protože osoby s poruchami sluchu nesmí být z hlediska odborného (ORL) ani posudkového vystaveny riziku hluku II. ani prostředí hlučnému i bez rizika. Znalkyně vyslovila souhlas se závěrem výstupní pracovní prohlídky praktické lékařky , tituly před jménem, , jméno FO, , podle které žalobce pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu stávajícího povolání podle posudku o uznání nemoci z povolání.

7. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

8. Podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

9. Žalobce pracoval u žalované naposled jako frézař s tím, že jeho pracovní místo bylo rozhodnutím generálního ředitele žalované ze dne 15. 10. 2019 zrušeno a žalobci byla dána výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce z důvodu nadbytečnosti. Žalobce již od roku 2016 trpí nemocí z povolání – těžkou percepční nedoslýchavostí a z důvodu této nemoci, která byla hlášena dne 15. 2. 2019, žalobce není schopen vykonávat dosavadní práci frézaře. Tento závěr vyplývá z revizního znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , který souzní se závěrem lékařského posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 2. 1. 2020. Znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, jako revizní znalkyně přesvědčivě vysvětlila, z jakého důvodu je nesprávný znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, ze dne 14. 6. 2021, pokud je v něm stanoveno, že žalobce je schopen výkonu své dosavadní práce i přes nemoc z povolání.

10. K předpokladům pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce patří to, že o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách přijal zaměstnavatel nebo příslušný orgán rozhodnutí, podle kterého se konkrétní zaměstnanec stal nadbytečným, a že je tu příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami, to je, že se zaměstnanec stal právě v důsledku takového rozhodnutí (jeho realizací u zaměstnavatele) nadbytečným. Pro výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce je současně charakteristické, že zaměstnavatel i nadále může (objektivně vzato) zaměstnanci přidělovat práci podle pracovní smlouvy, v důsledku rozhodnutí o organizační změně zaměstnavatel neztrácí možnost přidělovat zaměstnanci práci, kterou pro něj dosud konal, avšak jeho práce není vůbec (nebo v původním rozsahu) pro zaměstnavatele v dalším období potřebná, neboť se stal nadbytečným vzhledem k rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

11. V posuzovaném případě žalovaná rozhodla dne 15. 10. 2019 o organizační změně, která spočívala (kromě jiného) ve zrušení pracovního místa žalobce. Následkem této organizační změny se však žalobce, kterému byla z tohoto důvodu dne 24. 10. 2019 dána výpověď z pracovního poměru, nestal pro žalobkyni nadbytečným. Žalobce trpí již od roku 2016 nemocí z povolání, která ho činí nezpůsobilým výkonu práce frézaře, proto ke dni doručení výpovědi (24. říjnu 2019) nemohl práci sjednanou v pracovní smlouvě vykonávat. Žalovaná tedy nemohla tuto práci žalobci přidělovat (srov. § 103 odst. 1 písm. a) zákoníku práce) a byla povinna převést žalobce na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i jeho kvalifikaci (srov. § 41 odst. 1 písm. b) a § 41 odst. 6 zákoníku práce), popřípadě neměla-li žalovaná pro žalobce takovou práci, byla oprávněna mu dát výpověď z pracovního poměru z důvodu uvedeného v ust. § 52 písm. d) zákoníku práce. Jestliže žalovaná nemohla objektivně vzato přidělovat žalobci práci podle pracovní smlouvy, nemohl následkem jejího rozhodnutí o organizační změně spočívající ve zrušení pracovního místa žalobce nastat stav, kdy by jeho práce nebyla pro žalovanou v dalším období potřebná. Je tedy zřejmé, že mezi nadbytečností žalobce a rozhodnutím žalované o organizační změně není příčinná souvislost jako jeden ze základních předpokladů platnosti výpovědi podle § 52 písm. c) zákoníku práce (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2702/2011).

12. Jelikož v souzené věci nebyly z výše uvedených důvodů splněny podmínky pro podání výpovědi podle § 52 písm. c) zákoníku práce, soud žalobě na určení neplatnosti výpovědi vyhověl.

13. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a procesně úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Náklady řízení činí celkem 54 517 Kč a sestávají z uhrazeného soudního poplatku 2 000 Kč, ze zaplacených záloh na znalecké posudky celkem 13 000 Kč a z náhrady nákladů za zastoupení advokátem 39 517 Kč. O odměně a hotových výdajích advokáta bylo rozhodováno podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném ke dni provedení úkonu právní služby.

14. Advokátovi žalobce náleží odměna za 13 úkonů právní služby: 1. převzetí a příprava zastoupení 30. 10. 2019, 2. sepis žaloby 4. 2. 2020, 3. + 4. účast na jednání před soudem 1. 6. 2020 (7:30-9:40 hod), 5. + 6. účast na jednání před soudem 7. 1. 2021 (7:30-10:15 hod), 7. účast na jednání před soudem 11. 2. 2021, 8. sepis vyjádření ke znaleckému posudku 23. 7. 2021, 9. + 10. účast na jednání před soudem 15. 2. 2022 (7:30-9:50 hod), 11. sepis odvolání proti usn. o znalečném 27. 10. 2023, 12. účast na jednání před soudem 16. 5. 2024 a 13. účast na jednání před soudem 20. 2. 2025. U úkonů 1. až 12. činí odměna á 2 500 Kč (tarifní hodnota 35 000 Kč), přičemž za úkon 11. náleží odměna ve výši jedné poloviny, a u úkonu 13. činí odměna 3 700 Kč (tarifní hodnota 65 000 Kč). Celkem odměna činí 32 450 Kč (11,5x 2 500 Kč + 1x 3 700 Kč) a byla stanovena podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu. K tomu náleží režijní náhrada dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za 12 úkonů právní služby á 300 Kč a za jeden úkon právní služby á 450 Kč, tj. 4 050 Kč.

15. Náklady dále tvoří cestovné advokáta k soudu na jednání a zpět dle § 13 odst. 5 advokátního tarifu a náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednáním a zpět dle § 14 advokátního tarifu. Advokát použil k cestě v roce 2020 osobní vozidlo KIA Rio RZ , SPZ, průměrné spotřebě 5,0 l benzinu na 100 km a v letech 2021 až 2025 osobní vozidlo Škoda Octavia RZ , SPZ, průměrné spotřebě taktéž 5,0 l benzinu na 100 km, cesta z , adresa, a zpět 44 km. Za cestu dne 1. 6. 2020 náleží 255 Kč (dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. cena za litr benzinu 32,00 Kč a sazba základní náhrady za používání vozidla za 1 km jízdy 4,20 Kč), za cestu dne 7. 1. 2021 255 Kč a dne 11. 2. 2021 255 Kč (dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. cena za litr benzinu 27,80 Kč a sazba základní náhrady za používání vozidla za 1 km jízdy 4,40 Kč), za cestu dne 15. 2. 2022 288 Kč (dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. cena za litr benzinu 37,10 Kč a sazba základní náhrady za používání vozidla za 1 km jízdy 4,70 Kč), za cestu dne 16. 5. 2024 330 Kč (dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. cena za litr benzinu 38,20 Kč a sazba základní náhrady za používání vozidla za 1 km jízdy 5,60 Kč) a za cestu dne 20. 2. 2025 334 Kč (dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. cena za litr benzinu 35,80 Kč a sazba základní náhrady za používání vozidla za 1 km jízdy 5,80 Kč), celkem cestovné za šest cest činí 1 717 Kč. Náhrada za promeškaný čas činí celkem 1 300 Kč, tj. 10 půlhodin (5 cest á 2 půlhodiny) á 100 Kč a 2 půlhodiny á 150 Kč.

16. Soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů v souvislosti s podáními ze dne 31. 10. 2019 (vyslovení nesouhlasu s výpovědí) a ze dne 27. 11. 2019 (potvrzení nesouhlasu s výpovědí), když tyto náklady vynaložené před zahájením řízení nelze považovat za náklady řízení (ve smyslu § 137 o. s. ř.), nesouvisí bezprostředně se soudním řízením. Soud dále nepřiznal žalobci náhradu nákladů v souvislosti s podáními ze dne 15. 6. 2020 (doplnění žalobních tvrzení), ze dne 22. 10. 2020 (duplika žalobce) a ze dne 30. 10. 2020 (doplnění dupliky), neboť žalobce vymezil rozhodná skutková tvrzení a svůj nárok již v žalobě, v dalších podáních setrval na stejném názoru, uvedená podání nejsou reakcí na zcela novou situaci, obsahují v podstatě polemiku s tvrzeními žalované a označení důkazních prostředků, náklady vynaložené v souvislosti s takovými podáními nepovažuje soud za objektivně účelně vynaložené. Odměna nenáleží ani za podání ze dne 10. 2. 2021 (sdělení k přehledu zdr. dokumentace) a ze dne 25. 2. 2022 (sepis otázek znalcům), obě podání se týkají pouze dokazování a nejde o honorované úkony ve smyslu § 11 advokátního tarifu, a dále za podání ze dne 15. 3. 2022 (sdělení), kterým žalobce doplnil skutková tvrzení a důkazy, tyto však mohly být uvedeny již v žalobě, soud proto nepovažuje tento úkon za účelný. Dále soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů v souvislosti s podáními ze dne 15. 11. 2021, ze dne 10. 7. 2023, ze dne 27. 10. 2023 a ze dne 26. 11. 2024, neboť s ohledem na jejich obsah nepovažuje soud náklady spojené s těmito vyjádřeními za účelně vynaložené. Vyjádření k doplnění znaleckého posudku ze dne 15. 11. 2021 obsahuje jen stručný nesouhlas a odkaz na předchozí námitky a požadavky, vyjádření k důkazům žalované a navržení nových, ve vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 10. 7. 2023 žalobce vyslovil souhlas se závěry posudku, další rozvedení souhlasu nepřináší žádné nové skutečnosti a je dle soudu nadbytečné, ve vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 27. 10. 2023 žalobce vyslovil souhlas se závěry posudku, vyjádření je jednoduché a stručné, ve vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 26. 11. 2024 žalobce vyslovil souhlas se závěry posudku, další rozvedení souhlasu nepřináší žádné nové skutečnosti a je dle soudu nadbytečné.

17. O nákladech řízení státu bylo rozhodnuto podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. Stát má podle výsledku řízení proti neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Náklady státu činí celkem 37 470 Kč a sestávají ze znalečného za znalecký posudek , tituly před jménem, , Anonymizováno, ze dne 14. 6. 2021 (z rozpočtu soudu hrazeno 9 250 Kč), ze znalečného za znalecký posudek , podezřelý výraz, ze dne 24. 5. 2023 (z rozpočtu hrazeno 6 916 Kč), ze znalečného za znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 2. 10. 2023 (z rozpočtu hrazeno 3 650 Kč), ze znalečného za výslech , tituly před jménem, , Anonymizováno, u jednání dne 16. 5. 2024 (z rozpočtu hrazeno 3 000 Kč) a ze znalečného za znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 15. 11. 2024 (z rozpočtu hrazeno 14 654 Kč).

18. Lhůty splatnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.