25 C 170/2020

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Chowaniece a přísedících Soni Virguĺové a Ing. Ervina Rzymanka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupené advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce <b>I. Žaloba, aby soud určil, že výpověď z pracovního poměru ze dne 15. 10. 2020, doručená žalobkyni dne 16. 10. 2020, podle § 52 písm. e) zákoníku práce je neplatná, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b> <b>III. České republice se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.</b> 1. Žalobou došlou soudu dne 23. 10. 2020 se žalobkyně domáhala určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne 15. 10. 2020 dle § 52 písm. e) zákoníku práce je neplatná. Žalobkyně u žalované byla zaměstnána jako pomocná síla – myčka na dobu neurčitou. Výpověď z pracovního poměru byla odůvodněna lékařským posudkem zpracovaným MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 2. 10. 2020, dle kterého žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce. Žalobkyně souhlasila, že není schopna nadále vykonávat dosavadní práci dle pracovní smlouvy, ale nikoliv z důvodu obecného onemocnění, ale z důvodu následku pracovního úrazu ze dne 9. 10. 2016 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala, aby soud žalobu zamítl s odůvodněním, že žalovaná dala výpověď z pracovního poměru žalobkyni ze dne 15. 10. 2020 z důvodu § 52 písm. e) zákoníku práce, a to dle lékařského posudku ze dne 2. 10. 2020 vydaného MUDr. [jméno] [příjmení], dle kterého žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce a ze zdravotní zprávy MUDr. [příjmení] ze dne 2. 10. 2020, ve které jsou podrobněji vymezeny důvody ztráty způsobilosti k výkonu práce (problémy s pravým kolenem, jeho bolesti gonartroza, podezření na přetržení menisku pravého kolenního kloubu, podlamování kolene). Práce myčky předpokládá namáhání kolene po celu pracovní dobu, neboť výkon práce se realizuje ve stoje. Podlamování kolene výkon práce zcela znemožňuje. K problému s kolenem žalobkyně nedošlo v důsledku pracovního úrazu. Rovněž problémy se zády měla žalobkyně již před pracovním úrazem. Žalobkyně, ačkoli byla poučená, o možnosti podat návrh na přezkoumání lékařského posudku, této možnosti nevyužila. A dokonce se tohoto práva vzdala. Dle lékařské zprávy MUDr. [příjmení] ze dne 15. 10. 2020 jsou problémy žalobkyně s kolenem (jakožto obecné neúrazové onemocnění – gonartrosa a od ní odvislé komplikace) i problémy žalobkyně s bederní páteří rovnocenné a nezávislé důvody ztráty způsobilosti k výkonu práce.

3. Účastníci učinili nesporným, že žalobkyni u žalované vznikl pracovní poměr dne 1. 11. 1996 se zařazením – pomocná síla – myčka na dobu neurčitou, dne 9. 10. 2016 se žalobkyni u žalované přihodil pracovní úraz, za který plně zodpovídá žalovaná, žalobkyně převzala osobně výpověď z pracovního poměru ze dne 15. 10. 2020 dne 16. 10. 2020.

4. Soud provedl důkaz záznamem o úrazu ze dne 11. 10. 2016, žádostí o provedení pracovní lékařské prohlídky a lékařským posudkem o způsobilosti k práci ze dne 2. 10. 2020, vydaný MUDr. [jméno] [příjmení], lékařskou zprávou praktického lékaře MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 12. 10. 2020, lékařskou zprávou praktického lékaře MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 15. 10. 2020, výpovědí z pracovního poměru ze dne 15. 10. 2020 včetně dodejky, sdělením žalobkyně žalované ze dne 21. 10. 2020, vyjádřením praktické lékařky MUDr. [jméno] [příjmení] ke zdravotnímu stavu žalobkyně ze dne 2. 12. 2019, výpovědí žalobkyně jako účastníka řízení, znaleckým posudkem ze dne 6. 11. 2021, který vypracoval MUDr. [celé jméno znalce], CSc., znalec z oboru ortopedie a traumatologie, doplňkem k tomuto znaleckému posudku ze dne 25. 7. 2022.

5. Po provedeném dokazování z hlediska skutkového stavu bylo soudu prokázáno, že žalobkyni u žalované vznikl pracovní poměr dne 1. 11. 1996 se zařazením jako pomocná síla – myčka na dobu neurčitou. Dne 13. 3. 2007 žalobkyně měla nepracovní úraz, kdy doma převlékala postel a spadla dozadu na záda na podlahu. Dne 14. 4. 2008 žalobkyně večer v práci upadla na pravý loket na podlahu. Dne 28. 6. 2008 upadla na schodech na záda, udeřila se do oblasti pravé kyčle. Dne 12. 5. 2010 spadla v práci na schodech, nekrvavě si poranila pravé koleno. Dne 9. 10. 2016 žalobkyně měla pracovní úraz, za který plně odpovídá žalovaná, úrazový děj byl uveden následovně:„ Při chůzi na schodech dolů do sklepa do škrabky upadla na schodech, sjela několik schodů a poranila si levou stranu zadnice, kde má velký hematom, záda, levou lopatku a levý loket a přitom se bouchla o schody do hlavy. Žalobkyně má za to, že v souvislosti s tímto pracovním úrazem není zdravotně způsobilá k práci a pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k práci pomocné síly – myčky. Na základě lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k práci ze dne 2. 10. 2020, že žalobkyně byla na základě provedené prohlídky k výkonu práce pomocná síla – myčka posouzená tak, že pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu této práce. Žalobkyně se vzdala práva odvolání proti lékařskému posudku s posudkovým závěrem o zdravotní způsobilosti. V lékařské zprávě o zdravotním stavu žalobkyně MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 12. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně se aktuálně léčí ortopedem pro bolesti pravého kolene, od ledna 2018 zjištěna gonartróza pravého kolene 1. - 2. stupně. Z lékařské zprávy vydané MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 15. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně byla dlouhodobě práce neschopná pro bolest bederní páteře po pracovním úraze, od ledna 2018 se léčí na ortopedii pro onemocnění pravého kolenního kloubu, bolest kolene je dominantní, chodí o dvou francouzských holích a probíhá další léčení. Jde o obecné onemocnění. Pro trvající bolest bederní páteře rovněž není schopna práce, což je obecné onemocnění, na které nasedá úrazové poškození. Z těchto dvou důvodů je dlouhodobě nezpůsobilá k práci na pozici myčka, obě nemoci jsou rovnořadé a z obou těchto důvodů nemůže pracovat jako myčka. Žalovaná dala žalobkyni výpověď z pracovního poměru ze dne 15. 10. 2020 podle § 52 písm. e) zákoníku práce, a to z důvodu, že dle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 2. 10. 2020 pozbyla vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě zdravotní způsobilost, jako i dále uvádí zpráva o zdravotním stavu žalobkyně vydaná MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 12. 10. 2020. Žalobkyně převzala osobně výpověď z pracovního poměru dne 16. 10. 2020. Přípisem ze dne 21. 10. 2020 žalobkyně sdělila žalované, že výpověď z pracovního poměru považuje za neplatnou, když z posudku ze dne 2. 10. 2020 není patrné, z jakého důvodu je spatřována zdravotní nezpůsobilost žalobkyně a žalobkyně má za to, že se nezpůsobilost stala následkem pracovního úrazu. Žalobkyně trvala na tom, aby byla nadále zaměstnávána. MUDr. [jméno] [příjmení] se vyjádřila ke zdravotnímu stavu žalobkyně vyjádřením ze dne 2. 12. 2019, ve kterém uvedla, že žalobkyně obtíže s páteří měla již před pracovním úrazem z 9. 10. 2016, ale pád na záda zhoršil nemoc natolik, že není dále schopna pokračovat v práci jako pomocná síla myčka. Není rovněž schopna žádné jiné práce, kde je fyzická zátěž, vynucená pracovní poloha práce v předklonu, ve stoje, delší chůze, stání, což je u práce myčky. Je zde souběh obecného onemocnění a opakovaných pádů na záda, maximum zhoršení zapříčinil pracovní úraz z 9. 10. 2016. V lékařské zprávě o zdravotním stavu žalobkyně ze dne 8. 2. 2021 vydané praktickou lékařkou MUDr. [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že tato lékařka dospěla k závěru, že žalobkyně je dlouhodobě práce neschopná pro bolest bederní páteře po pracovním úraze. Od ledna 2018 se léčí na ortopedii pro onemocnění pravého kolenního kloubu bez úrazového děje, bolest kolene je dominantní. Chodí o dvou francouzských holích a probíhá další léčení. Jde o obecné onemocnění. Obě tyto nemoci, nemoc a bolest bederní páteře a onemocnění pravého kolene s bolestí kloubu není schopna práce na pozici myčky.

6. Žalobkyně je invalidní I. stupně od 7. 1. 2019. Jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Rozhodující příčinou, která má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti je chronický algický vertebrogenní syndrom LS páteře s radikulopatií L5 vpravo. Posudkový lékař hodnotil procentní míru poklesu pracovní neschopnosti 35 %.

7. Z výpovědi žalobkyně jako účastníka řízení s jejím souhlasem bylo zjištěno, že žalobkyně před pracovním úrazem měla zdravotní problémy a dle jejího názoru se zdravotní stav ustálil, a neměla další zdravotní problémy. Dne 28. 6. 2008 vyšla z bytu, šla po schodech, měla na rukou malé dítě, podjela ji noha s tím, že aby neupustila dítě, vyšvihla nohou do podřepu, nespadla na záda. Byla na vyšetření na pohotovosti, pak docházela k MUDr. [jméno] [příjmení]. Léčila jsem se asi 3 měsíce, nemohla chodit, bolesti měla pod zadnicí, na stehnech, nemohla dělat kroky. Bolesti po 3 měsících ustoupily. Dle žalobkyně do pracovního úrazu ze dne 9. 10. 2016 neměla žádné problémy.

8. Ze znaleckého posudku ze dne 6. 11. 2021 vypracovaného znalcem [příjmení] [celé jméno znalce], CSc. z oboru zdravotnictví – odvětví ortopedie a traumatologie bylo zjištěno, že v období 4 let před úrazem, 9. 10. 2016, žalobkyně neměla zdravotní problémy se zády či s přilehlými částmi těla, nebo je neměla v takové míře, aby se dostavovala na léčení na specializovanou ambulanci neurologie těch zdravotnických zařízení, kde byla evidována. Na základě uvedené zdravotnické dokumentace nelze tvrdit, ani prokázat, že by se žalobkyně pře úrazem dlouhodobě nebo opakovaně léčila pro bolestivé syndromy zad, jak to nastalo následně po utrpěném úraze. Znalec konstatoval, že v uvedeném případě, kdy by před úrazem docházelo k recidivám a exacerbacím akutního bolestivého syndromu zad, potom nepochybně docházelo k vyšetření a léčení žalobkyně v jakékoliv podobě, a to formou rehabilitace, neurologie, ortopedie nebo jiných oborů, ale především by byly zobrazené nálezy provedené rentgenovým vyšetřením, které v období před úrazem nebylo prováděné, a které jsou standardní součástí vyšetřování bolestivých syndromů zad, a které znalec ve zdravotní dokumentaci nezjistil. Není tedy zřejmé, by před předmětným úrazem až do vzniku chorobného stavu navozeného úrazem existovaly posudkově významné odchylky od normálního zdravotního stavu, které by významně snižovaly její pracovní potenciál. Na základě pracovního úrazu 9. 10. 2016 se u žalobkyně rozvinul chorobný stav onemocnění bederní páteře, které bylo příčinou dlouhodobé dočasné pracovní neschopnosti trvající od 9. 10. 2016 do 14. 5. 2017 (218 dnů). Pracovní neschopnost byla vystavena v příčinné souvislosti s úrazem a pro přetrvávající bolestivý stav po pracovním úraze. Bolestivý stav vyvolaný úrazem představoval hlavní příčinu přiznané invalidity prvního stupně a je odborně popsán na základě jednotlivých lékařských nálezů odborně a posudkově v kapitole Skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti žalobkyně. Poúrazový průběh a jednotlivé odborné nálezy včetně MRI znalec hodnotí tak, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav u žalobkyně byl vyvolán souběhem poúrazového a obecného onemocnění na úseku bederní páteře, kdy znalecky posoudil úrazové následky pro vyjímané potíže chorobného stavu za převažující. Z jednotlivých odborných nálezů znalec považuje za velmi nepravděpodobnou účelovou nadstavbu u žalobkyně nebo ji vylučuje, naopak považuje za pravděpodobné psychosomatické vnímání svých potíží jako mimořádně bolestivých, a proto potíže byly i složitě léčebně ovlivnitelné. Na základě posouzení odborných nálezů ve zdravotnické dokumentaci znalec shodně s lékařem pracovnělékařských služeb dochází k závěru, že žalobkyně v době dání výpovědi 15. 10. 2020 trpěla pro dvě důležitá posudkově významná onemocnění, a to pro chorobný stav bederní páteře a dále pro chorobný stav loketních kloubů, především pravého loketního kloubu. Každé z uvedených onemocnění samo o sobě by podle znalce bylo důvodem pozbytí dlouhodobé zdravotní způsobilosti vykonávat dosavadní práci pomocné síly myčky. Každé z uvedených onemocnění způsobuje samostatně dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se špatnou prognózou léčení a s posudkově významným dopadem. Při hodnocení odborných nálezů se znalec odchyluje od nálezů Okresní správy sociálního zabezpečení při přiznání invalidity i při kontrole invalidity, ale odlišuje se znalec i odborně od nálezů praktického lékaře, kdy k termínu dání výpovědi 15. 10. 2020 na základě operačních protokolů a známého chorobného stavu pravého kolenního kloubu znalec považuje nález za příčinu významně převažující, a to s ohledem na bolestivost, ovlivnitelnost léky a i případnými dalšími operačními výkony. Rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu ke dni výpovědi 15. 10. 2020 s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti u žalobkyně hodnotí právě ověřený nález pravostranné gonartrózy objektivním vyšetřením.

9. Na základě připomínek žalobkyně znalec [příjmení] [celé jméno znalce], CSc., vypracoval doplněk ke znaleckému posudku ze dne 25. 7. 2022, ze kterého bylo zjištěno, že gonartróza jako radiodiagnostický projev chorobného stavu kolenního kloubu nevznikla u žalobkyně v přímé příčinné souvislosti s pracovním úrazem 9. 10. 2016. Z rentgenových vyšetření provedených následně po úraze 9. 10. 2016 lze přítomnost posudkově významného stupně gonartŕozy v době úrazu vyloučit. Úrazem ze dne 9. 10. 2016 nebyly bezprostředně vyvolány žádné potíže pravého kolenního kloubu. Při úraze dne 9. 10. 2016 nedošlo k přímému úrazovému poškození chrupavek s vytvořením aktuálních osteochondrálních defektů jako příčiny chorobného stavu nalezeného při artroskopii 23. 1. 2018. Z asymptomatického období, které následovalo několik měsíců po úraze, znalec vylučuje, že by úrazem byly způsobeny akutní osteochondrální defekty, které by se klinicky neprojevily. Znalec nevyloučil, že úraz byl jednou z mnoha příčin vyvolání osteochondrálních defektů v období přibližně 6-8 měsíců po utrpěném úrazu. V uvedené časové souvislosti vzniku osteochondrálního defektu od úrazového děje se mohlo u žalobkyně jednat teoreticky o úrazový následek jako příčinu možnou, ale v žádném případě ne příčinu jistou, dále o příčinu, kterou znalecky nepovažuje znalec za pravděpodobnou, ale kterou z časového průběhu nemůže znalecky vyloučit. V každém případě by se jednalo o úrazový děj působící jen jako jeden z faktorů zhoršující kvalitu a hojení chrupavky. Z časového průběhu a nálezů by představoval úraz u žalobkyně příčinu nevýznamnou, rozhodně nepřevažující nad ostatními faktory. Znalecky je možné s jistotou tvrdit, že při normální kvalitě chrupavky by k osteochondrálnímu onemocnění chrupavky uvedeným popsaným úrazem nedošlo.

10. Vzhledem k tomu, že se jedná o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 15. 10. 2020, která byla doručena žalobkyni 16. 10. 2020, je třeba na tuto věc aplikovat zákon č. 262/2006 Sb. zákoníku práce v platném znění.

11. Žaloba na určení neplatnosti výpovědi byla podána u soudu 23. 10. 2020. Pracovní poměr na základě této výpovědi měl skončit ke dni 31. 12. 2020, z čehož vyplývá, že žaloba na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí byla u soudu podána ve lhůtě uvedené v § 72 zákoníku práce. Takto může učinit jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

12. Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutím příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost / § 52 písm. e) zákoníku práce 13. Výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží (§ 50 odst. 1 zákoníku práce).

14. Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52 zákoníku práce (§ 50 odst. 2 zákoníku práce).

15. Dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52 zákoníku práce), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebyla možnost zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn (§ 50 odst. 4 zákoníku práce).

16. Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutím příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice (§ 52 písm. d) zákoníku práce).

17. Předmětná výpověď z pracovního poměru splňuje veškeré formální náležitosti, byla dána v písemné formě, byla žalobci řádně doručena a dána z důvodu výslovně uvedeného v § 52 písm. e) zákoníku práce, a byla náležitě odůvodněna tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Tato výpověď byla dána na základě lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 2. 10. 2020.

18. Tento lékařský posudek byl vydán poskytovatelem pracovnělékařských služeb, zaměstnavatel je povinen při zařazování zaměstnanců k práci postupovat podle závěrů lékařských posudků a jejich zdravotních způsobilostí k práci / § 55 odst. 1 písm. d) zákona č. 373/2011 Sb.

19. Lékařský posudek není rozhodnutím nebo jiným správním aktem, jenž by byl závazný pro zaměstnance a zaměstnavatele, kteří na jeho základě činí právní úkony. Jednak pro soudy a právní úřady a jiné orgány, které by v řízení před nimi vedeným posuzovali právní úkony nebo jiné právní skutečnosti, pro nějž byl podkladem a rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumával, nemá povahu správního rozhodnutí a při jeho vydání postupuje obdobně tak, jako by šlo o vyjádření, osvědčení, ověření nebo sdělení správního orgánu. Jde o dobrozdání o zdravotním stavu posuzované osoby vydané poskytovatelem zdravotnických služeb.

20. Na základě lékařské prohlídky, které se žalobkyně podrobila 2. 10. 2020, a to se závěrem, že žalobkyně na základě výsledků této lékařské prohlídky pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce pomocné síly – myčky. Žalobkyně se vzdala práva na odvolání proti tomuto lékařskému posudku. Na základě tohoto lékařského posudku a zprávy o zdravotním stavu žalobkyně, vydané MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 12. 10. 2020, žalovaná dala žalobkyni výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce, dle kterého zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb, nebo rozhodnutím příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává dlouhodobě zdravotní způsobilost. Žalobkyně s tímto výpovědním důvodem nesouhlasila, když měla za to, že důvodem výpovědi není obecné onemocnění, ale to, že žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce pro následky pracovního úrazu ze dne 9. 10. 2016. Důvod výpovědi z pracovního poměru prokazuje zaměstnavatel. Ve věci byl vypracován znalecký posudek znalcem MUDr. [celé jméno znalce], CSc. z oboru zdravotnictví – ortopedie a traumatologie ze dne 6. 11. 2021, ze kterého bylo zjištěno, že dne 9. 10. 2016 se žalobkyni přihodil pracovní úraz. Podle zdravotní dokumentace před pracovním úrazem 9. 10. 2016 utrpěla další 4 úrazy bez popisu trvalých následků pro výkon práce. V souvislosti s pracovním úrazem 9. 10. 2016 byla žalobkyně v dlouhodobé pracovní neschopnosti pro bolestivý stav a bolestivé syndromy bederní páteře. Po ukončení pracovní neschopnosti pro bolestivý syndrom dolní páteře 14. 5. 2017 vznikla přibližně po 3 měsících nová pracovní neschopnost, a to od 29. 8. 2017, která trvala do 30. 4. 2018. Tato pracovní neschopnost byla vystavena pro zhoršení oboustranných bolestí kolenních kloubů (více vpravo). V průběhu první pracovní neschopnosti byla 23. 1. 2018 provedena první artroskopie pravého kolenního kloubu. V průběhu pracovní neschopnosti byla posouzena žalobkyně 10. 1. 2019 jako invalidní. Posouzenou rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl bolestivý syndrom zad se středně těžkým funkčním postižením. Otázky na znalce směřovaly k posouzení, zda k termínu výpovědi 15. 10. 2020 žalobkyně pozbyla dlouhodobě pracovní způsobilost vykonávat dosavadní práci v příčinné souvislosti s pracovním úrazem ze dne 9. 10. 2016, nebo v souvislosti s všeobecným onemocněním. Znalec konstatoval shodně s lékařem pracovnělékařských služeb a na základě posouzení odborných nálezů ve zdravotní dokumentaci, že žalobkyně v době dání výpovědi 15. 10. 2020 trpěla pro dvě důležitá, posudkově významná onemocnění, a to pro chorobný stav bederní páteře a dále pro chorobný stav kolenních kloubů, především pravého kolenního kloubu. Znalec k termínu dání výpovědi na základě operačních protokolů a známého chorobného stavu pravého kolenního kloubu považuje za významně převažující příčinu chorobný stav pravého kolenního kloubu a to s ohledem na bolestivost, ovlivnitelnost léky a i případně dalšími operačními výkony. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu ke dni výpovědi, s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní neschopnosti k vykonávané práci, hodnotí znalec jím ověřený nález pravostranné gonartrosy, tedy onemocnění kolene, a nikoliv bederní páteře. Žalobkyně v zásadě souhlasila se závěry znalce, že znalec dospěl k závěru, že její převažující onemocnění, které jí brání ve výkonu dosavadní práce myčky u žalované, je poranění kolenního kloubu, a to jako pravostranná enartrosa. Pak má za to, že na vzniku a vývoji tohoto zranění kolene se podílela její poranění páteře v důsledku pracovního úrazu a samozřejmě i následná léčba a rehabilitace tohoto poranění. S ohledem na to byl vypracován doplněk k výše uvedenému znaleckému posudku a znalci byla položena otázka, zda pravostranná gonartrosa u žalobkyně vznikla v příčinné souvislosti s pracovním úrazem ze dne 9. 10. 2016, nebo se jedná o obecné onemocnění. Znalec v doplňku ke znaleckému posudku dospěl k závěru, že gonartrosa jako radiodiagnostický projev chorobného stavu kolenního kloubu nevznikla u žalobkyně v příčinné souvislosti s pracovním úrazem ze dne 9. 10. 2016. Z rentgenových vyšetření provedených následně po úraze dne 9. 10. 2016 lze přítomnost posudkově významného stupně gonantrosy v době úrazu vyloučit. Úrazem ze dne 9. 10. 2016 nebyly bezprostředně vyvolány žádné potíže pravého kolenního kloubu. Znalec považoval za znalecky nepravděpodobné, aby v důsledku pracovního úrazu došlo k poškození chrupavek pravého kolene žalobkyně. Dále pak výslovně uvádí, že lze s jistotou tvrdit, že při normální kvalitě chrupavky žalobkyně by nemuselo dojít v důsledku pracovního úrazu k onemocnění kolenní chrupavky žalobkyně. Ze znaleckého posudku je najisto postaveno, že žalobkyně v době výpovědi trpěla dvěma nezávislými zdravotními problémy, které každý samostatně založily nezpůsobilost žalobkyně k výkonu práce. Úrazový děj ze dne 9. 10. 2016 působil jen jako jeden z faktorů zhoršující kvalitu a hojení chrupavky. Z časového průběhu a nálezu by představoval úraz u žalobkyně příčinu nevýznamnou, rozhodně nepřevažující nad ostatními faktory. Soud se se závěry znaleckého posudku ztotožňuje, když znalecký posudek je vypracován řádně a komplexně. Jeho závěry jsou logické a jsou podloženy vyšetřeními zjištěnými ve zdravotní dokumentaci. Lze tedy shrnout, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně ke dni výpovědi, a nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti k vykonávané práci, je pravostranná gonartrosa, která byla zjištěna v lednu 2018 po pracovním úraze ze dne 9. 10. 2016, a která není v příčinné souvislosti s následky pracovního úrazu ze dne 2. 10. 2016. Jedná se o obecné onemocnění. V daném případě žalovaná prokázala, že důvodem pro výpověď byl důvod uvedený v § 52 písm. e) zákoníku práce a soud dospěl k závěru, že výpověď z pracovního poměru ze dne 15. 10. 2020 podle § 52 písm. e) zákoníku práce je platná, a soud žalobu na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 15. 10. 2020 podle § 52 písm. e) zákoníku práce zamítá.

21. Žalovaná ve věci byla úspěšná a podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a o. s. ř. žalované by vznikl nárok na náklady řízení v celém rozsahu. Soud žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení s ohledem na ustanovení § 150 o. s. ř., dle kterého, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Ustanovení § 150 o. s. ř. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého předem neomezeného okruhu okolností. Závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ, a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží zejména k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení. Je třeba vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno rovněž zvážit, jakým způsobem by se takové rozhodnutí dotklo majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné jsou rovněž okolnosti, které vedly k zahájení soudního řízení, postoj účastníků v průběhu řízení, charakter uplatněného nároku, apod. Podle ustanovené judikatury § 150 o. s. ř. neslouží ke zmírňování majetkových a sociálních rozdílů mezi stranami, ale k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů řízení, které při této činnosti účelně vynaložil. Soud má za to, že v daném případě se jedná o výjimečný případ, a jsou zde dány důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání nákladů řízení žalované. Žalobkyni se skutečně u žalované přihodil pracovní úraz dne 9. 10. 2016, za který zodpovídá žalovaná. Posouzení otázky, zda žalobkyně byla schopna nadále vykonávat dosavadní práci pro obecné onemocnění, anebo v důsledku následku pracovního úrazu ze dne 9. 10. 2016, bylo nutno ustanovit znalce, který z odborného hlediska dospěl k závěru, že žalobkyně není schopna nadále vykonávat dosavadní práci pro obecné onemocnění, nikoliv v důsledku pracovního úrazu ze dne 9. 10. 2016. Ve sporech o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru soud zvažuje aplikaci § 150 o. s. ř. častěji, a to tím spíše, byl-li spor veden ohledně zdravotní způsobilosti zaměstnance k výkonu dosavadního zaměstnání, resp. příčiny této nezpůsobilosti, tj. zda příčinou zdravotní nezpůsobilosti žalobkyně k výkonu dosavadního zaměstnání byl pracovní úraz nebo jiná obecná onemocnění. Žalobkyně podala žalobu, kdy na základě konkrétních skutečností se mohla subjektivně domnívat, že výpověď nebyla dána po právu, nebo že měl být aplikován jiný výpovědní důvod. Žalovaná je právnickou osobou, které se nepřiznání nákladů řízení výrazně nedotknou v oblasti finanční, když se jedná o velkou právnickou osobu disponující určitým majetkem.

22. Z rozpočtových prostředků soudu bylo zaplaceno znalečné znalci MUDr. [celé jméno znalce], CSc. ve výši 8 333 Kč a ve výši 6 400 Kč, celkem ve výši 14 733 Kč. Dle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud v souladu s § 150 o. s. ř. (viz odůvodnění výše) nepřiznal České republice právo na náhradu nákladů řízení, které byly placeny z rozpočtových prostředků.