25 C 183/2018

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Renáty Pešlové a přísedících Jarmily Paličkové a Zdeňka Sosny ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované pro 979 184 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 979 184 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 508 Kč od 16. 6. 2015 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 644 Kč od 16. 7. 2015 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 604 Kč od 16. 8. 2015 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 037 Kč od 16. 9. 2015 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 571 Kč od 16. 10. 2015 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 704 Kč od 16. 11. 2015 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 868 Kč od 16. 12. 2015 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 885 Kč od 16. 1. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 099 Kč od 16. 2. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 373 Kč od 16. 3. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 630 Kč od 16. 4. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 276 Kč od 16. 5. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 082 Kč od 16. 6. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 179 Kč od 16. 7. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 981 Kč od 16. 8. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 370 Kč od 16. 9. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 529 Kč od 16. 10. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 210 Kč od 16. 11. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 898 Kč od 16. 12. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 198 Kč od 16. 1. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 656 Kč od 16. 2. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 536 Kč od 16. 3. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 212 Kč od 16. 4. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 848 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 279 Kč od 16. 6. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 358 Kč od 16. 7. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 152 Kč od 16. 8. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 830 Kč od 16. 9. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 985 Kč od 16. 10. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 038 Kč od 16. 11. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 007 Kč od 16. 12. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 068 Kč od 16. 1. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 958 Kč od 16. 2. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 164 Kč od 16. 3. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 995 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 673 Kč od 16. 3. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 173 Kč od 16. 4. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 486 Kč od 16. 5. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 673 Kč od 16. 6. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % se zákonným úrokem z prodlení z částky 19 673 Kč od 16. 7. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 19 446 Kč od 16. 8. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 19 409 Kč od 16. 9. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 828 Kč od 16. 10. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % a se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 091 Kč od 16. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 %, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 373 334,71 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – na účet Okresního soudu v Karviné na náhradě nákladů řízení, které stát platil, částku jejíž výše bude uvedena v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení.

1. Žalobce se domáhal, po rozšíření žaloby, zaplacení 979 184 Kč s příslušenstvím spočívajícím v úroku z prodlení, jako náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období květen 2015 až únor 2018, a dále za leden 2021 až říjen 2021, jako rozdílu mezi průměrným hrubým výdělkem žalobce (poškozeného) před vznikem škody a skutečně dosaženým hrubým měsíčním výdělkem po pracovním úrazu a skončením pracovní neschopnosti, to vše s odůvodněním, že žalobce jako zaměstnanec utrpěl dne 19. 1. 1999 pracovní úraz a pro zranění utrpěná při pracovním úraze a jejich následků byl lékařským posudkem ze dne 16. 11. 1999 žalobce uznán pro pracovní úraz nezpůsobilý k výkonu dosavadní práce. Dne 2. 1. 2000 žalobce na základě citovaného lékařského posudku rozvázal pracovní poměr se zaměstnavatelem a zaměstnavatel byl povinen hradit žalobci náhradu na ztrátě na výdělku v souladu s § 271b zákoníku práce ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem pracovního úrazu a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu. Dne 2. 3. 2000 žalobce a právnická osoba. uzavřeli dohodu o poskytování náhrady za ztrátu na výdělku, kterou se právnická osoba. zavázala hradit žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti s účinností od 3. 1. 2000. Náhrada na ztrátě na výdělku byla společností právnická osoba. řádně a včas hrazena od ledna 2000 až do června 2013. Poslední renta byla žalobci vyplacena za červen 2013, tedy v červenci 2013 a od té doby neeviduje žalobce žádné úhrady.

2. Žalovaná s nárokem uplatněným žalobou nesouhlasila, navrhovala, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, náhradu za ztrátu na výdělku přestala žalobci s účinností od 1. 7. 2013 poskytovat na základě znaleckého posudku ze dne 13. 8. 2013 vypracovaného znalkyní jméno FO, neboť podle závěrů tohoto znaleckého posudku trpí žalobce nejméně od prosince 2005 obecným onemocněním krčního úseku páteře při prokázaných degenerativních změnách a současně trpí i oboustranným syndromem karpálních tunelů, který by jej rovněž vyřazoval z rizika vibrací a přetěžování horních končetin. Obě tato onemocnění označila znalkyně za onemocnění obecná, nemající souvislost s utrpěným pracovním úrazem. Žalobce vykonával u žalované práce horníka jak v rubání, tak v přípravách, jednalo se o práce, které s ohledem na zjištěná obecná onemocnění by žalobce nadále nemohl vykonávat, ani kdyby pracovní úraz neutrpěl, neboť v obou případech se jedná o zaměstnání spojená s rizikem vibrací a přetěžování horních končetin. Tuto skutečnost považuje žalovaná za změnu poměrů, v jejímž důsledku nárok žalobce na poskytování náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti zanikl. Tuto skutečnost oznámila žalovaná žalobci dopisem ze dne 30. 8. 2013.

3. Žalovaná v podání ze dne 20. 8. 2018 vznesla námitku promlčení žalobou uplatněného nároku za dobu od 1. 5. 2015 do 31. 3. 2016, námitku vzala v celém rozsahu zpět na jednání konaném dne 15. 3. 2021.

4. Žalovaná učinila nesporným, že žalobci u žalované vznikl pracovní poměr dnem 31. 12. 1988, žalobci se u žalované dne 19. 1. 1999 přihodil pracovní úraz, za který plně zodpovídá žalovaná. Pracovní poměr žalobce u žalované skončil ke dni 2. 1. 2000 na základě lékařského posudku ze dne 16. 11. 1999. Žalovaná vyplácela žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti na základě dohody o poskytování náhrady za ztrátu na výdělku ze dne 2. 3. 2000 od 3. 1. 2000 a tuto náhradu vyplácela řádně do června roku 2013. Od 1. 7. 2013 byla výplata renty zatavena s odvoláním na znalecký posudek jméno FO. Žalobce u žalované uplatnil předžalobní výzvu. Rozhodný výdělek pro výpočet renty pro rok 2015 činí 39 950 Kč. Rozhodný výdělek pro výpočet renty pro rok 2016 činí 39 990 Kč. Rozhodný výdělek pro výpočet renty pro rok 2017 činí 40 870 Kč. Rozhodný výdělek pro výpočet renty pro rok 2018 činí 42 300 Kč. Žalobce je zaměstnán u zaměstnavatele právnická osoba. Brno od 1. 11. 2001. Žalobce dosáhl u této společnosti výdělku za 5/2015 ve výši 15 442 Kč, za 6/2015 ve výši 15 306 Kč, za 7/2015 ve výši 15 346 Kč, za 8/2015 ve výši 14 913 Kč, za 9/2015 ve výši 19 379 Kč, za 10/2015 ve výši 19 246 Kč, za 11/2015 ve výši 17 082 Kč, za 12/2015 ve výši 18 065 Kč, za 1/2016 ve výši 16 891 Kč, za 2/2016 ve výši 16 617 Kč, za 3/2016 ve výši 17 360 Kč, za 4/2016 ve výši 17 714 Kč, za 5/2016 ve výši 16 908 Kč, za 6/2016 ve výši 16 811 Kč, za 7/2016 ve výši 18 009 Kč, za 8/2016 ve výši 19 620 Kč, za 9/2016 ve výši 23 461 Kč, za 10/2016 ve výši 18 780 Kč, za 11/2016 ve výši 19 092 Kč, za 12/2016 ve výši 17 792 Kč, za 1/2017 ve výši 17 214 Kč, za 2/2017 ve výši 18 334 Kč, za 3/2017 ve výši 17 658 Kč, za 4/2017 ve výši 18 022 Kč, za 5/2017 ve výši 19 591 Kč, za 6/2017 ve výši 19 512 Kč, za 7/2017 ve výši 18 718 Kč, za 8/2017 ve výši 18 040 Kč, za 9/2017 ve výši 17 885 Kč, za 10/2017 ve výši 17 832 Kč, za 11/2017 ve výši 17 863 Kč, za 12/2017 ve výši 18 802 Kč, za 1/2018 ve výši 19 342 Kč, za 2/2018 ve výši 21 136 Kč.

5. Usnesením č. j. 25 C 183/2018-24 ze dne 27. 9. 2018 soud v soulad s § 92 odst. 2 o. s. ř. připustil, aby původně žalovaná právnická osoba. se sídlem adresa, IČO IČO, z řízení vystoupila, a aby na její místo vstoupila žalovaná právnická osoba. IČO IČO se sídlem adresa. Toto usnesení nabylo právní moci dnem 17. 10. 2018.

6. Usnesením č. j. 25 C 183/2018-28 ze dne 9. 1. 2019 soud v souladu s § 92 odst. 2 o. s. ř. rozhodl, že připouští, aby žalovaná právnická osoba IČO IČO se sídlem adresa vystoupila z řízení a na její místo vstoupila žalovaná právnická osoba. IČO IČO se sídlem adresa. Toto usnesení nabylo právní moci dnem 26. 1. 2019.

7. Z nesporných tvrzení účastníků, ze záznamu o úrazu ze dne 19. 1. 1999, lékařského posudku ze dne 16. 11. 1999, posudku pro určení jednorázového odškodnění ze dne 3. 1. 2000 vyhotoveného jméno FO a dohody o poskytování náhrady za ztrátu na výdělku ze dne 2. 3. 2000 soud zjistil a má za prokázané, že žalobce dne 19. 1. 1999 utrpěl úraz v zaměstnání, které vykonával pro zaměstnavatele právnická osoba, v důsledku tohoto úrazu byl lékařským posudkem ze dne 16. 11. 1999 žalobce ode dne 1. 1. 2000 uznán trvale zdravotně nezpůsobilý k výkonu dosavadní práce horník v čelbě, žalobce byl dle posudku schopen lehčí fyzické práce na povrchu se šetřením páteře bez nošení a zvedání těžkých břemen, bez dlouhých pochůzek po nerovném terénu mimo práce ve vynucených polohách. V návaznosti na znalecký posudek došlo k ukončení zaměstnání mezi žalobcem a tehdejším zaměstnavatelem žalobce ke dni 2. 1. 2000 a mezi uvedenými byla uzavřena dohoda o poskytování náhrady za ztrátu na výdělku, v níž se bývalý zaměstnavatel žalobce zavazuje vyplácet žalobci náhradu za ztrátu na výdělku s účinností od 3. 1. 2000, a to ve výplatním termínu za měsíc následující po měsíci, za který se renta poskytuje, výše průměrného měsíčního výdělku před vznikem škody je stanovena ve výši 26 754 Kč.

8. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 11. 2001, kterou uzavřel žalobce jako zaměstnanec společnosti právnická osoba. jako zaměstnavatel soud zjistil, že žalobci u tohoto zaměstnavatele vznikl pracovní poměr od 1. 11. 2001 se zařazením jako stavební dělník při výstavbě, rekonstrukcích a údržbě nemovitostí. Ze zařazení pracovníka na pracovišti ze dne 1. 11. 2001 soud zjistil, že žalobce u zaměstnavatele právnická osoba. vzhledem ke zdravotnímu stavu byl v pracovním poměru osvobozen od nošení a zvedání břemen, zařazen na dílnu s rovnou vybetonovanou podlahou v teple, zapojí se do práce na dílně, kde se vyvaruje práce v předklonu, popř. jiných vynucených polohách s přetěžováním páteře.

9. Ze znaleckého posudku ze dne 13. 8. 2013 vypracovaném znalkyní jméno FO z odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání, soud zjistil, že znalkyně vypracovala znalecký posudek na základě žádosti advokátky zastupující anonymizováno, o zdravotním stavu žalobce, a došla k závěru, že žalobce trpí obecným onemocněním krčního úseku páteře při prokázaných degenerativních změnách, a to nejméně od prosince 2005. Při vyšetření znalkyní byl zjištěn a EMG potvrzen oboustranný lehký syndrom karpálních tunelů obou horních končetin. EMG vyšetření bylo provedeno dne 26. 7. 2013. Onemocnění krčního úseku páteře by bylo v současné době důvodem k vyřazení z původní profese horníka, kterou vykonával před pracovním úrazem v roce 1999, neboť postupem času se toto onemocnění stalo důvodem k častému léčení v pracovní neschopnosti, a tak k přeřazení na lehčí práci by bylo více než vhodné. Pro zjištěný oboustranný syndrom karpálních tunelů je v současné době nutné vyřazení z rizika vibrací a přetěžování horních končetin. Znalkyně doporučuje zařazení jen bez přetěžování horních končetin, páteře, a to jak z důvodu pracovního úrazu z roku 1999, tak i z důvodu obecného onemocnění krčního úseku páteře a syndromu karpálních tunelů. Uvedená obecná onemocnění nejsou dle znalkyně následkem utrpěného pracovního úrazu.

10. Z dopisu datovaného dnem 4. 6. 2018 soud zjistil, že advokátka zastupující společnost právnická osoba. a společnost právnická osoba., sděluji advokátovi zastupujícímu žalobce, že společnost právnická osoba. vyplácela žalobci za náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (rentu) v souvislosti s pracovním úrazem ze dne 19. 1. 1999, rentu přestala vyplácet, neboť podle znaleckého posudku ze dne 13. 8. 2013 vypracovaného soudní znalkyní jméno FO žalobce trpí obecnými onemocněními, která jsou kontraindikací pro jeho původní profesi horníka v podzemním dolu. Uvedené hodnotí jako podstatnou změnu poměrů na straně žalobce, z uvedeného důvodu bylo vyplácení renty počínaje měsícem červencem 2013 zastaveno.

11. Advokát zastupující žalobce vyzval žalovanou předžalobní upomínkou ze dne 7. 6. 2018 k zaplacení celkové částky 1 324 972 Kč, jako součtu za jednotlivé neuhrazené měsíční náhrady za ztrátu na výdělku za období od července 2013 do února 2018.

12. Ohledně zdravotního stavu žalobce po pracovním úraze ze dne 19. 1. 1999 provedl soud k důkazu potvrzení od ošetřující praktické lékařky žalobce ze dne 14. 12. 2004, 21. 12. 2007, 16. 12. 2008, 3. 12. 2010, 13. 1. 2012, 13. 1. 2012 a ze dne 19.12.2012 ve kterých je shodně uvedeno, že současné zdravotní postižení žalobce, které je přímým následkem pracovního úrazu ze dne 19. 1. 1999 i nadále trvá a neumožňuje žalobci stejné pracovní zařazení jako před úrazem. V průběhu období uplynulého od pracovního úrazu jiné, obecné chronické onemocnění nevzniklo.

13. Ke zjištění jakými onemocněními žalobce trpí a zda onemocnění žalobce souvisí s pracovním úrazem ze dne 19. 1. 1999, byly v řízení vypracovány tyto znalecké posudky: znalecký posudek vypracovaným znalcem z oboru zdravotnictví, specializace neurologie tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, ze dne 26. 7. 2019 a jeho doplnění ze dne 29. 11. 2020, znalecký posudek vypracovaný znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví posudkové lékařství tituly před jménem jméno FO ze dne 11. 6. 2021, a znalecký posudek vypracovaným znalcem z oboru zdravotnictví, specializace neurologie tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, ze dne 26. 10. 2025. Tyto znalecké posudky zcela vyvrátily závěry jméno FO v posudku ze dne 13. 8. 2018.

14. Ze znaleckého posudku ze dne 26. 7. 2019 vypracovaného znalcem z oboru zdravotnictví – neurologie tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, soud zjistil, že u žalobce byl diagnostikovaný syndrom karpálního tunelu lehkého stupně na obou horních končetinách, který znalec verifikoval elektromyografickým (EMG) vyšetřením dne 17. 6. 2019. Při vlastním vyšetření uvedený nález je ve shodě s výsledkem elektromyografického vyšetření tituly před jménem jméno FO ze dne 26. 7. 2013, který je dále uvedený ve znaleckém posudku tituly před jménem jméno FO ze dne 13. 8. 2013. V odstupu téměř 6 let mezi realizovanými elektromyografickými vyšetřeními nedošlo k výraznějšímu zhoršení. Již v roku 2013 popisovaného syndromu karpálního tunelu lehkého stupně. Kromě dvou uvedených elektromyografických vyšetření z 26. 7. 2013 a ze dne 17. 6. 2019 nebylo u žalobce realizované jiné elektromyografické vyšetření, a to včetně období před úrazem ze dne 19. 1. 1999. Dle znalce na základě uvedené skutečnosti nelze u žalobce uvést, že syndrom karpálního tunelu diagnostikovaný v roce 2013 tituly před jménem jméno FO je obecným onemocněním, nakolik nebylo realizované elektromyografické vyšetření k datu rozvázání pracovního poměru mezi žalobcem a žalovanou dne 2. 1. 2020 a dokonce ani po celou dobu trvání pracovního poměru – formou preventivních prohlídek u zaměstnance pracujícího v rizikových podmínkách. Z uvedeného plyne, že dle znalce nelze zjistit, jestli žalobce již měl syndrom karpálního tunelu před úrazem ze dne 19. 1. 1999, nakolik neexistuje elektromyografické vyšetření, které by to prokazovalo, takže dle znalce znalkyně tituly před jménem jméno FO nemohla na základě nálezu syndromu karpálního tunelu z jediného elektromyografického vyšetření tituly před jménem jméno FO ze dne 26. 7. 2013 označit obecným onemocněním. Na základě anamnézy a vlastního vyšetření znalec u žalobce diagnostikoval recidivující interkostální neuralgie a tzv. Tietzův syndrom, který se u žalobce projevuje jako opakující se bolesti v oblasti skloubení levé části hrudní kosti přiléhajících žeber a mezižeberních prostor, které vznikly jako následek úrazu ze dne 19. 1. 1999. Žalobce ukončil pracovní poměr u žalované 2. 1. 2000 bez realizace výstupního vyšetření. Ke skončení pracovního poměru žalobce u žalované ke dni 2. 1. 2000 diagnosticky se jednalo o příznaky posttraumatického vertebrogenního algického syndromu hrudní páteře. Uvedené obtíže jsou nepochybně poúrazového původu, tedy po úrazu ze dne 19. 1. 1999. Ke dni 1. 7. 2013, kdy byla renta zastavena, žalobce trpěl vertebrogenním algickým syndromem krční a hrudní páteře, levostranným cervikobrachiálním syndromem a Tietzovým syndromem. Uvedené syndromy jsou posttraumatické (poúrazové) etiologie po úrazu ze dne 19. 1. 1999. Dle znalce, po datu 1. 1. 2000, tj. po datu, kdy byl žalobce trvale uznán nezpůsobilým výkonu práce pro pracovní úraz ze dne 19. 1. 1999, u žalobce nebylo možné diagnostikovat, a ani nebylo diagnostikované jiné obecné onemocnění. Žalobce nebyl nikdy vyšetřován elektromyografickým vyšetřením k vyloučení syndromu karpálního tunelu při výkonu povolání po úraze ze dne 19. 1. 1999 ani při rozvázání pracovního poměru, kdy nebylo realizováno výstupní vyšetření, přičemž pracoval v rizikovém prostředí. Znalec nesouhlasil se závěrem znalkyně tituly před jménem jméno FO, že žalobce trpí obecným onemocněním krčního úseku, když toto onemocnění je důsledkem poruchy posttraumatické statodynamické funkce krčního a hrudního segmentu páteře po úrazu ze dne 19. 1. 1999. Znalkyně zjistila a pomocí EMG potvrdila (vyšetření tituly před jménem jméno FO 26. 7. 2013) oboustranný syndrom karpálního tunelu lehkého stupně, ale v žádném případě tak nevyloučila jeho přítomnost u žalobce ještě před úrazem ze dne 19. 1. 1999, jelikož EMG vyšetření nikdy před úrazem nebylo u žalobce realizované, i když pracoval v rizikovém prostředí a vyšetření nebylo realizované ani při rozvázání pracovního poměru. Nesouhlasil s tvrzením znalkyně tituly před jménem jméno FO, že onemocnění krční páteře považuje za obecné onemocnění. Postižení krčního úseku páteře je následkem úrazu, a to při úrazu vzniklé distorzi páteře a taky pro statodynamickou poruchu hrudní páteře s jejím vlivem na vznik a další progresi poškození i krčního úseku. Znalec souhlasil se závěrem znalkyně tituly před jménem jméno FO, že u syndromu karpálního tunelu i lehkého stupně a u obecného onemocnění krční páteře je nutné vyřazení pracovníka z rizika vibrací a z rizika přetěžování horních končetin, ale dle znalce v konkrétním případu žalobce nebylo realizované EMG vyšetření k verifikování syndromu karpálního tunelu před úrazem ze dne 19. 1. 2019 a ani při rozvázání pracovního poměru, a nelze tedy na základě EMG vyšetření ze dne 26. 7. 2017 stanovit diagnózu obecného onemocnění a rovněž nelze u žalobce stanovit diagnózu obecného onemocnění krční páteře, když jde o onemocnění, které vzniklo v důsledku úrazu z roku 1999. Znalec nesouhlasil se závěrem znalkyně tituly před jménem jméno FO, že u onemocnění páteře se jedná o obecné onemocnění, když onemocnění páteře je způsobeno pracovním úrazem. Na základě absence elektromyografického vyšetření při rozvázání pracovního poměru (formou výstupního vyšetření) nebo před úrazem (formou preventivního vyšetření) nemohla znalkyně tituly před jménem jméno FO dokázat, že syndrom karpálního tunelu diagnostikovaný při elektromyografickém vyšetření v roce 2013 je obecným onemocněním. Znalec souhlasil se znalkyní tituly před jménem jméno FO, že následky pracovního úrazu z roku 1999 dle rtg trvají doposud.

15. Z doplňku ze dne 29. 11. 2020 ke znaleckému posudku znalce tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, ze dne 26. 7. 2019 bylo zjištěno, že dle elektromyografického vyšetření horních končetin realizovaných u žalobce dne 26. 7. 2013 (realizovala tituly před jménem jméno FO) a dne 17. 6. 2019 (realizoval tituly před jménem jméno FO) byla u žalobce k datu uvedených vyšetření stanovena diagnóza syndromu karpálního tunelu lehkého stupně obou horních končetin. Dle znalce, vzhledem k tomu, že byl žalobce do vzniku úrazu zaměstnán v práci s rizikem vibrací s přenosem na horní končetiny a současně s rizikem lokální svalové zátěže končetin, mělo být u takového zaměstnance v rámci vstupní a také v rámci výstupní prohlídky při ukončení pracovního poměru provedeno kromě základního vyšetření navíc elektromyografické vyšetření. U žalobce bylo elektromyografické vyšetření realizováno až v roce 2013, kdy nález odpovídal syndromu karpálního tunelu lehkého stupně obou horních končetin. Dobu vzniku syndromu karpálního tunelu dle znalce u žalobce tedy nelze stanovit. V dané situaci můžeme jenom předpokládat, že vzhledem k tomu, že žalobce pracoval v rizikovém prostředí, mohlo dojít ke vzniku syndromu karpálního tunelu při výkonu daného povolání. Z pohledu neurologa tedy lze jenom konstatovat, že dle výsledku elektromyografických vyšetření žalobce k datu 26. 7. 2013 a k datu 17. 6. 2019 žalobce trpěl syndromem karpálního tunelu lehkého stupně. Vertebrogenní obtíže žalobce, tedy i onemocnění krční páteře je nepochybně poúrazového původu, tedy po úrazu ze dne 19. 1. 1999. Znalec trval na tom, že vertebrogenní obtíže žalobce tedy i onemocnění krční páteře je nepochybně poúrazového původu.

16. Ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví posudkové lékařství tituly před jménem jméno FO ze dne 11. 6. 2021 soud zjistil, že znalec dospěl k závěru, že žalobce trpí vícero postiženími. Zdravotní postižení žalobce k 1. 7. 2013, které prokazatelně je přímým následkem pracovního úrazu, je poranění hrudního obratle Th6. Rovněž výhřez ploténky Th7/8 byl s vysokou pravděpodobností způsoben předmětným úrazem. Následky tohoto poranění trvají a samy o sobě neumožňují vykonávat stejnou práci jako před úrazem. Dle znalce u žalobce se po pracovním úraze nevyskytla žádná nová podstatnější onemocnění, která by bylo možné prokazatelně a jednoznačně označit jako obecná onemocnění. K závěru tituly před jménem jméno FO ve svém znaleckém posudku, že žalobce trpí na obecné onemocnění krčního úseku páteře při prokázaných degenerativních změnách, a to zejména od prosince 2005, znalec konstatoval, že nikterak nelze prokázat, že by se nutně jednalo o obecné onemocnění krčního úseku páteře (degenerativní změny), neboť žalobce již od doby úrazu si stěžoval na obtíže s krční páteří a průvodní lehčí neurologické komplikace. Jelikož neexistuje řádná dokumentace zobrazovacích metod, která by stanovila stav předúrazový a bezprostředně poúrazový, nelze při zjištění na páteři po následných mnoha letech z uvedeného nálezu dojít k jednoznačnému závěru, zda jde o změny chronické nebo poúrazové. Jelikož obtíže s krční páteří měl žalobce již od doby úrazu, lze spíše předpokládat, že nějaké změny strukturální na páteři úrazem mohly vzniknout, pouze nebyly detekovány, neboť větší pozornost byla věnována závažnějšímu poranění hrudní páteře. Onemocnění krčního úseku páteře by bylo důvodem vyřazení z původní profese horníka, nicméně platí již výše zmíněné, že nelze jednoznačně či vysoce důvodně konstatovat, že by obtíže byly obecným onemocněním. Dle znalce zjištěným oboustranný syndrom karpálních tunelů, by žalobce sice vyřazoval z práce horníka, nicméně opět nelze s jistotou prokázat, že jde o obecné onemocnění anebo zda se jedná o pokračování nálezu, který mohl být přítomen ještě v době, kdy pracoval jako horník a kdy pracoval i s vibrujícími nástroji. Od té doby mohl zůstat stav stacionární. Zdaleka ne vždy v podobných případech odstranění příčiny obtíží vede k podstatnějšímu zlepšení klinického či elektromyelografického nálezu. Znalec souhlasil se znalkyní tituly před jménem jméno FO, že následky po pracovním úrazu – poranění hrudní páteře z roku 1999 trvají dosud.

17. Ze znaleckého posudku ze dne 26. 10. 2025 vypracovaného tituly před jménem jméno FO tituly za jménem soud zjistil, že znalec u žalobce diagnostikoval jednak recidivující interkostrální neuralgii, Tietzův syndrom posttraumatické etiologie po úraze v roce 1999 s postižením hrudní páteře s poruchou statodynamiky, bez jiné topické symptomatiky, ameningeální, bez známek míšní léze, dle rtg vyšetření mírné klínové snížení obratlových těl ve středním úseku Th6 až Th8, a jednak syndrom karpálního tunelu bilaterálně lehkého stupně verifikovaný EMG (elektromyografické) vyšetřením ze dne 17. 6. 2019, bez progrese v porovnání s vyšetřením ze dne 26. 7. 2013. Znalec uzavřel, že nelze stanovit přesnou dobu vzniku syndromu karpálního tunelu, nelze stanovit jestli syndrom karpálního tunelu vznikl v souvislosti s výkonem povolání horníka, a to z důvodu, že první EMG vyšetření bylo realizované až v roce 2013, v dané situaci lze jenom předpokládat, že vzhledem k tomu, že žalobce pracoval v rizikovém prostředí, mohlo dojít je vzniku syndromu karpálního tunelu při výkonu daného povolání a při absenci realizace vstupního a výstupního EMG vyšetření nelze stanovit, zda se jedná o obecné onemocnění. Ze stejného důvodu nelze ani stanovit, zda syndrom karpálního tunelu vznikl jako následek pracovního úrazu ze dne 19. 1. 1999. Ohledně etiologie příčiny vzniku syndromu karpálního tunelu je pravděpodobnější vznik následkem práce v rizikovém prostředí, tedy při práci v riziku vibrací s přenosem na horní končetiny, při práci s rizikem lokální svalové zátěže, než při úraze, který dne 19. 1. 1999 utrpěl žalobce. Zjištění postižení charakteru syndromu karpálního tunelu lehkého stupně několik let po úrazu může představovat reziduální nález při regresi onemocnění, ke kterému došlo na základě přerušení pracovní činnosti v rizikovém prostředí.

18. Při svém výslechu ke znaleckému posudku ze dne 26. 10. 2025 znalec tituly před jménem jméno FO Anonymizováno setrval na závěru, že nelze z důvodu, že chybí výstupní vyšetření při skončení pracovního poměru, časově ohraničit, kdy došlo ke vzniku onemocnění syndromem karpálního tunelu u žalobce. Při svém výslechu znalec rozšířil posudek o vyhodnocení příčinného hlediska vzniku syndromu karpálního tunelu následkem pracovního úrazu. Popsal, že poté co vyhodnotil, že úrazovým mechanismem nemohlo dojít ke vzniku syndromu karpálního tunelu, se dále zabýval tím, zda nemohlo být onemocnění nepřímým následkem, tak, že by vzniklo v důsledku způsobu léčby pracovního úrazu, konkrétně by onemocnění mohlo vzniknout při používání francouzských berlí v rámci rekonvalescence a rehabilitace, proto se znalec dotázal žalobce, zda tuto pomůcku používal a žalobce mu dopověděl že nikoliv. Ani ve zdravotnické dokumentaci znalec nenalezl, že by žalovaný užíval berle. Pouze ve zprávy tituly před jménem jméno FO je zmínka o tom, že byl pacient vertikalizován poté, co byl nějakou dobu v horizontální podobě, což by mohlo vést k myšlence, že to bylo za pomocí berlí, ale v dokumentaci to uvedeno není, a žalobce znalci uvedl, že si na to nevzpomíná, nicméně to mělo být v únoru 1999 a v navazujících zdravotnických záznamech z rehabilitací z března nic o berlích uvedeno není, naopak z toho, co je uvedeno v dokumentaci, že pacient napadá na jednu nohu a v další dokumentaci už je zmínka o neporušené intaktní chůzi, lze dovozovat, že pacient berle nepoužíval.

19. Znalec se vyjádřil k tomu, jaká je pravděpodobnost, že vznikne syndromu karpálního tunelu v důsledku 11 let trvajícího výkonu práce obdobné náplně jako měl žalobce u žalované, tak, že se jedná se o práci s vibračními nástroji, u daného typu práce je velice vysoká pravděpodobnost vzniku onemocnění, více než 60 %. Proto se obvykle postupuje tak, že u takovýchto rizikových povolání se provádí vstupní a výstupní vyšetření. Individuální náchylnost ke vzniku onemocnění může být různá. Onemocnění se projevuje brněním, mravenčením, nicméně ty projevy jsou u každého jiné, v jiné intenzitě, může být pacient i tzv. klinicky němým onemocněním, tj. zcela bez příznaků. Příznaky onemocnění mohly být u žalobce též zastřeny projevy vážícími se na poškození krční páteře.

20. Znalec opětovně a opakovaně ve své výpovědi zdůraznil, že jediné možné objektivní zjištění tohoto onemocnění je EMG vyšetření. Subjektivní příznaky mohou být velmi sporné. Co se týče doby nutné pro vznik onemocnění, tak jsou popsány případy, kdy pacient při špatné technice používání berlí dostal onemocnění již po jednom týdnu. Riziko vzniku onemocnění je přímo úměrné době působení zátěže. Je taktéž možné, že onemocnění se u žalobce neprojevilo po dobu 13 let, záleží na míře zátěže, v době léčby úrazu mohlo dojít i ke zlepšení z důvodu, že žalobce neměl zátěž rukou. To, zda se onemocnění projeví, závisí i na jeho stupni, v této věci jde o stupeň lehký. Stejně tak záleží i na individuálním vnímání a citlivosti k příznakům každého jednotlivého pacienta, někdo si stěžuje i na jemné zabrnění a někdo ani silnější příznaky nepociťuje jako problém a nestěžuje si. Stejně tak příznaky může pacient přisuzovat něčemu jinému, bolestivost může plynout také z revmatismu i z jiných důvodů. Onemocnění se nemusí zhoršovat, zvlášť, když pacient není vystaven zátěžovým vlivům. Znalec současně k výslovnému dotazu zástupkyně žalované nevyloučil, že onemocnění syndromem karpálního tunelu může vzniknout také bez návaznosti na předmětný výkon povolání, žalobce mohl provést takový pohyb v rámci běžného občanského života, s takovým opakováním, že onemocnění mohlo vzniknout. Ovšem s ohledem na to, že žalobce u žalované dlouhodobě vykonával práci s vibračními nástroji tak, že vysoce pravděpodobné, že onemocnění vzniklo v návaznosti na výkon povolání.

21. Soud se k návrhu účastníků pokusil zajistit zdravotní dokumentaci žalobce z doby od roku 1999. Krajský úřadu Moravskoslezského kraje, odboru zdravotnictví ze dne 23. 9. 2024 soudu sdělil, že tituly před jménem jméno FO, všeobecný praktický lékař Anonymizováno, předala zdravotnickou dokumentaci všeobecné lékařce jméno FO. Lékařka tituly před jménem jméno FO sdělila soudu, že žalobce byl jako pacient u ní registrován do srpna 2012, poté se přeregistroval k tituly před jménem jméno FO, té byl zaslán podrobný výpis ze zdravotnické dokumentace, vzhledem k tomu, že od přeregistrace uplynulo už více než 10 let zdravotnickou dokumentaci žalobce neeviduje. Lékařka tituly před jménem jméno FO soudu písemně sdělila, že žalobce je registrován jako její pacient od 25. 4. 2012. tituly před jménem jméno FO soudu písemně sdělila, že dokumentaci žalobce nikdy neměla, žalobce nebyl nikdy její pacient. K tomu žalobce uvedl, že jeho současnou ošetřující lékařkou je tituly před jménem jméno FO, ta od tituly před jménem jméno FO nikdy zdravotní dokumentaci neobdržela, musela si ji vytvořit z toho, co jsem jí dal žalobce a uvedl sám žalobce. Před tituly před jménem jméno FO byla ošetřující lékařkou tituly před jménem jméno FO, od které žalobce zdravotní dokumentaci fyzicky převzal a předal ji tituly před jménem jméno FO. Z uvedeného soud dospěl k závěru, že nelze získat další zdravotní záznamy, než ty, kterou jsou již součástí spisu a které měli k dispozici znalci při vypracování znaleckých posudků.

22. Soud neprovedl k důkazu výslech tehdejšího závodního lékaře tituly před jménem jméno FO, jak navrhovala žalovaná, k tomu, zda součástí povinných lékařských prohlídek v průběhu zaměstnání bylo EMG vyšetření, neboť žalovaná spekulovala, že pokud ano, tak je žalobce absolvoval a jestliže vykonával práci dál, znamená to, že onemocnění neměl. Soud vyhodnotil, že navrhovaným důkazem nemůže být prokázána rozhodná skutečnost, zda bylo u žalobce provedeno v průběhu zaměstnání EMG vyšetření, jelikož svědek by se mohl vyjádřit toliko k tomu, zda se obecně u všech zaměstnanců provádělo EMG vyšetření, z čehož by nemohlo být prokázáno, že bylo skutečně provedeno i u žalobce.

23. Výši výdělku žalobce za rozhodné období soud zjistil z mzdových listů žalobce od zaměstnavatele právnická osoba., a to výdělek ve výši základu pro zdravotní pojištění za období 5/2015 ve výši 15 442 Kč, za 6/2015 ve výši 15 306 Kč, za 7/2015 ve výši 15 346 Kč, za 8/2015 ve výši 14 913 Kč, za 9/2015 ve výši 19 379 Kč, za 10/2015 ve výši 19 246 Kč, za 11/2015 ve výši 17 082 Kč, za 12/2015 ve výši 18 065 Kč, za 1/2016 ve výši 16 891 Kč, za 2/2016 ve výši 16 617 Kč, za 3/2016 ve výši 17 360 Kč, za 4/2016 ve výši 17 714 Kč, za 5/2016 ve výši 16 908 Kč, za 6/2016 ve výši 16 811 Kč, za 7/2016 ve výši 18 009 Kč, za 8/2016 ve výši 19 620 Kč, za 9/2016 ve výši 23 461 Kč, za 10/2016 ve výši 18 780 Kč, za 11/2016 ve výši 19 092 Kč, za 12/2016 ve výši 17 792 Kč, za 1/2017 ve výši 17 214 Kč, za 2/2017 ve výši 18 334 Kč, za 3/2017 ve výši 17 658 Kč, za 4/2017 ve výši 18 022 Kč, za 5/2017 ve výši 19 591 Kč, za 6/2017 ve výši 19 512 Kč, za 7/2017 ve výši 18 718 Kč, za 8/2017 ve výši 18 040 Kč, za 9/2017 ve výši 17 885 Kč, za 10/2017 ve výši 17 832 Kč, za 11/2017 ve výši 17 863 Kč, za 12/2017 ve výši 18 802 Kč, za 1/2018 ve výši 19 342 Kč, za 2/2018 ve výši 21 136 Kč, za 01/2021 ve výši 26 446, Kč, za 02/2021 ve výši 25 768 Kč, za 03/2021 ve výši 25 268 Kč, za 04/2021 ve výši 26 955 Kč, za 05/2021 ve výši 25 768 Kč, za 06/2021 ve výši 29 768 Kč, za 07/2021 ve výši 29 995 Kč, za 08/2021 ve výši 30 032 Kč, za 09/2021 ve výši 28 613 Kč, za 10/2021 ve výši 27 350 Kč.

24. Z uvedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobci se v pracovním poměru, který trval od roku 1988, s právní předchůdkyní žalobkyně stal dne 19. 1. 1999 pracovní úraz. Žalobce vykonával práci horníka na čelní ražbě. Na základě lékařského posudku ze dne 16. 11. 1999 byl žalobce ode dne 1. 1. 2000 uznán trvale nezpůsobilý výkonu dosavadní práce horníka na čelbě, schopen lehčí fyzické práce na povrchu se šetřením páteře, bez nošení a zvedání těžkých břemen, bez dlouhých pochůzek po nerovném terénu mimo práci ve vynucených polohách, a to následky pracovního úrazu ze dne 19. 1. 1999. Pracovní poměr skončil ke dni 2. 1. 2000. Žalovaná, resp. její právní předchůdkyně, vyplácela žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (rentu) na základě dohody o poskytování náhrady za ztrátu na výdělku ze dne 2. 3. 2000 od 3. 1. 2000 do června 2013. Renta přestala být vyplácena s odvoláním na znalecký posudek tituly před jménem jméno FO ze dne 13. 8. 2018, v němž znalkyně uzavřela, že žalobce trpí dvěma obecnými onemocněními, která nevznikla v souvislosti s pracovním úrazem ze dne 19. 1. 1999, a to onemocněním krčního úseku páteře a syndromem karpálních tunelů, a tato onemocnění žalobce by byla důvodem k vyřazení z původní profese horníka.

25. Znaleckými posudky tituly před jménem jméno FO Ph.D a MUDr. jméno FO má soud za vyvrácený závěr znaleckého posudku jméno FO ohledně toho, že onemocnění krční páteře žalobce je obecným onemocněním, a prokázáno, že se jedná se o nemocnění, které vzniklo jako následek pracovního úrazu ze dne 19. 1. 1999.

26. Ohledně onemocnění syndromem karpálních tunelů soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, kdy onemocnění u žalobce vzniklo, přičemž nelze vyloučit, že ke vzniku onemocnění došlo již před pracovním úrazem ze dne 19. 1. 1999.

27. Od 1. 11. 2001 žalobci vznikl pracovní poměr u zaměstnavatele právnická osoba. v Brně se zařazením jako stavební dělník s tím, že v pracovní smlouvě má uvedeno, že bude vykonávat veškeré práce při výstavbě, rekonstrukcích a údržbě nemovitostí společnosti a na sjednaných zakázkách (stavbách), žalobce byl uznán zdravotně způsobilým k výkonu práce stavebního dělníka, avšak vzhledem k obtížím a úrazu mohl vykonávat jen práce bez přetěžování páteře. Výše výdělku u tohoto zaměstnavatele za období, které je předmětem žaloby, je uvedena v odstavci 23. odůvodnění tohoto rozsudku.

28. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně.

29. Předmětem řízení je nárok na náhradu škody na zdraví žalobce jako zaměstnance, ke které došlo při plnění pracovních úkolů, a to konkrétně nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti podle § 190 odst. 1 a § 195 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, účinného ke dni, kdy se stal pracovní úraz.

30. Vznik nároku v roce 1999 se řídí zákonem č. 65/1965 Sb., avšak pro nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti se otázka jeho dalšího trvání po 1. 1. 2007, kdy nabyl účinnosti zákon 262/2006 Sb., posuzuje podle zákoníku práce č. 262/2006 Sb., nikoli podle zákoníku práce č. 65/1965 Sb., neboť § 364 odst. 1 zákoníku práce č. 262/2006 Sb. stanoví, že podle tohoto zákona se řídí i pracovněprávní vztahy vzniklé před 1. 1. 2007, není-li stanoveno jinak. Přechodná ustanovení ponechávají dosavadní režim zákona 65/1965 Sb. jen u některých zvláštních případů, zejména u nároků z pracovních úrazů před 1. 1. 1993; to na úraz z 19. 1. 1999 nedopadá. Proto se po 1. 1. 2007 otázka změny nároku či jeho dalšího trvání posuzuje podle zákona č. 262/2006 Sb., a to jak ve znění účinném do 30. 9. 2015, tak ve znění novelizovaném zákonem č. 205/2015 Sb. účinném od 1. 10. 2015, neboť předmětem řízení je nárok za dobu od 1. 5. 2015 dále, nicméně ačkoli je rozhodná norma upravena pod jiným ustanovením, obsahově je zákonná úprava totožná.

31. Podle § 390 odst. 1 zákoníku práce 262/2006 Sb. ve znění účinném do 30. 9. 2015, změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, může se poškozený i zaměstnavatel domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností.

32. Podle § 271u odst. 1 zákoníku práce 262/2006 Sb. ve znění účinné od 1. 10. 2015, změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady, může se poškozený i zaměstnavatel domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností.

33. Žalovaná tvrdila, že nárok žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti zanikl, neboť došlo k podstatné změně poměrů, přičemž touto podstatnou změnou poměrů jsou obecná onemocnění žalobce, která by jej vyřazovala z původního pracovního zařazení horníka, jedná se o obecná onemocnění uvedená v posudku tituly před jménem jméno FO, a to jednak onemocnění krčního úseku páteře při prokázaných degenerativních změnách nejméně od prosince 2005 a jednak onemocnění syndromem karpálních tunelů.

34. Podle ustálené judikatury je podstatnou změnu v poměrech poškozeného onemocnění nebo zhoršení zdravotního stavu poškozeného, jež nejsou v příčinné souvislosti s pracovním úrazem a jež samy o sobě vylučují jakoukoliv výdělečnou činnost nebo sice nemají za následek úplnou ztrátu pracovní způsobilosti poškozeného, ale znemožňují mu výkon práce, kterou konal před vznikem škody a která byla určující pro zjištění průměrného výdělku před vznikem škody. Pro závěr, zda došlo k podstatné změně poměrů je nezbytné porovnat poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a nové poměry poškozeného, tj. musí se jednat o skutečnost, která nastala až poté co došlo ke vzniku nároku na náhradu na ztrátu na výdělku.

35. Soud proto posuzoval, zda tvrzená onemocnění jsou v příčinné souvislosti s pracovním úrazem ze dne 19. 1. 1999 a taktéž, v případě onemocnění syndromem karpálních tunelů, zda onemocnění u žalobce vzniklo až po pracovním úrazu ze dne 19. 1. 1999.

36. Ve věci bylo již jednou meritorně rozhodnuto, a to rozsudkem ze dne 15. 9. 2021 tak, že žaloba byla zamítnuta s odůvodněním, že onemocnění žalobce syndromem karpálních tunelů představuje podstatnou změnu poměrů, když žalobce neprokázal, že by onemocněním netrpěl již před pracovním úrazem ze dne 19. 1. 1999.

37. Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v adresa ze dne 15. 3. 2022, s odůvodněním, že je správný závěr, že žalovaná prokázala, že došlo ke změně poměrů, protože nebylo prokázáno, že žalobce trpěl syndromem karpálních tunelů už v době uzavření dohody o rentě.

38. Proti rozsudku bylo podání dovolání, které bylo Nejvyšším soudem ČR odmítnuto.

39. Žalobce proti rozhodnutí obecných soudů podal ústavní stížnost a Ústavní soud ČR v nálezu sp. zn. I. ÚS 463/23 ze dne 27. 6. 2023 předmětná rozhodnutí zrušil a závazně uzavřel, že: „Ústavní soud shrnuje, že za situace, kdy na základě učiněných skutkových zjištění nebyla vyloučena existence oboustranného syndromu karpálního tunelu před jeho diagnostikováním dne 26. 7. 2013 ani jeho příčinná souvislost s pracovním úrazem, bylo za takto neobjasněného skutkového stavu jediným možným vyústěním uzavřít, že vedlejší účastnice neunesla důkazní břemeno o podstatné změně poměrů stěžovatele (a vyvodit z toho plynoucí právní důsledky). Jestliže nalézací i odvolací soud uvedený závěr neučinily, fakticky tím, v rozporu s příslušnou právní úpravou a pravidly řádně vedeného řízení, přenesly důkazní břemeno na stěžovatele, čímž porušily jeho ústavně zaručená práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) a rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny, a v konečném důsledku neposkytly ochranu jeho ústavně zaručenému právu na nedotknutelnost osoby (čl. 7 odst. 1 Listiny).„ 40. Soud je právním názorem Ústavního soudu ČR vysloveným v citovaném nálezu vázán.

41. Po vyvrácení závěrů ve znaleckém posudku tituly před jménem jméno FO, že onemocnění krční páteře je obecným onemocnění znaleckými posudky tituly před jménem jméno FO a znaleckým posudkem tituly před jménem jméno FO, jak ostatně bylo konstatováno již v rozsudku ze dne 15. 9. 2021, a nebylo to ani žádnou ze stran zpochybňováno, předmětem dokazování zůstávala otázka, zda onemocněním syndromem karpálních tunelů žalobce trpěl již v době uzavření dohody o rentě, resp. v době pracovního úrazu, přičemž tuto skutečnost musí dle výše citovaného nálezu Ústavního soudu ČR prokázat žalovaná.

42. K tomu znalec tituly před jménem jméno FO v posudku ze dne 26. 7. 2019 a jeho doplnění ze dne 29. 11. 2020 uvedl, že nelze určit, jestli onemocnění syndromem karpálních tunelů vzniklo do roku 1999 jako důsledek zaměstnání u žalované, nebo jestli v té době syndrom už žalobce měl, resp. znalec se vyjádřit nemůže. Na tomto setrval i v novém znaleckém posudku ze dne 26. 10. 2025 a při ústním podání znaleckého posudku, kdy opakovaně uvedl, že jediným objektivním způsobem zjištění onemocnění je EMG vyšetření a první vyšetření uvedené ve zdravotní dokumentaci žalobce je z roku 2013, nicméně je pravděpodobné, s ohledem na práci, kterou žalobce pro žalovanou vykonával, že onemocnění vzniklo již v době výkonu povolání pro žalovanou. S ohledem na druh a náplň práce a délku trvání uvedl, že se jedná o vysokou pravděpodobnost, v míře 60 %. Soud vycházeje z uvedených znaleckých posudků a výpovědi znalce uzavírá, že v řízení nebylo zjištěno, kdy došlo ke vzniku onemocnění žalobce syndromem karpálních tunelů, přičemž je pravděpodobné, že onemocnění vzniklo již před pracovním úrazem ze dne 19. 1. 1999.

43. Jelikož žalovaná neoznačila ani nepředložila další důkazy k prokázání sporné skutečnosti, přičemž návrh na provedení výslechu tehdejšího závodního lékaře soud nepovažoval za způsobilý důkaz, soud nemůže než konstatovat s ohledem na výše uvedené, že žalovaná neunesla břemeno důkazní o tom, že u žalobce došlo k podstatné změně poměrů a je tedy povinna zaplatit žalobci požadovanou náhradu za ztrátu na výdělku jako nároku na odčinění škody na zdraví vzniklé žalobci v příčinné souvislosti s pracovním úrazem ze dne 19. 1. 1999.

44. Vznik škody na zdraví pracovním úrazem ze dne 19. 1. 1999 a příčinná souvislost mezi následky pracovního úrazu a vznikem škody (snížením výdělku před a po úraze) jednak nebyly v řízení rozporovány a jednak jednoznačně vyplývají z provedeného dokazování.

45. Za základ výpočtu pro přiznání žalovaného nároku vzal soud průměrný měsíční výdělek před vznikem škody ve výši 26 754 Kč, jak je uveden v dohodě o poskytování náhrady za ztrátu na výdělku ze dne 2. 3. 2000, přičemž přistoupil k valorizaci podle § 1, § 2 odst. 3 nařízení vlády č. 406/2017 Sb., a za každý z měsíců uvedených v žalobě žalobci přiznal náhradu ve výši rozdílu mezi výdělkem dosahovaným před vznikem škody na jedné straně a mzdou od zaměstnavatele právnická osoba. na straně druhé.

46. S ohledem na výše uvedené soud vyhodnotil nárok uplatněný žalobou jako důvodný a po právu, a proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 979 184 Kč, v obecné pariční lhůtě určené dle § 160 odst. 1 věty před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“. Soud zavázal žalovanou zaplatit dlužnou částku spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jehož výše byla určena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z jednotlivých dlužných částek, vždy od následující dne po sjednané splatnosti měsíční náhrady dle dohody ze dne 2. 3. 2000.

47. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal procesně úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 373 334,71 Kč, podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) ve znění účinném do 31. 12. 2024 pro úkony právní služby učiněné do 31. 12. 2024 a pro úkony učiněné od 1. 1. 2025 ve znění účinném po novele provedené vyhláškou č. 258/2024 Sb. Paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu činí u úkonů provedených do 31. 12. 2024 částku 300 Kč za úkon, u úkonů provedených od 1. 1. 2025 částku 450 Kč za úkon. Dále soud musel vyjít ze dvou tarifních hodnot podle § 8 odst. 1 a § 7 odst. 1 a. t., když předmětem řízení byla do návrhu na rozšíření žaloby částka 760 737 Kč, a tedy odměna za jeden úkon právní služby činní 11 380 Kč, a od návrhu na rozšíření žaloby (28. 2. 2024) je předmětem řízení částka 979 184 Kč, tj. odměna za jeden úkon právní služby činní 12 220 Kč. Soud přiznal odměnu za tyto úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení, prostá předžalobní výzva k plnění (ve výši jedné poloviny odměny podle § 11 odst. 2 a.t.), žaloba, vyjádření ze dne 20. 9. 2018, účast u jednání dne 27. 9. 2018, účast u jednání dne 21. 2. 2019, vyjádření ze dne 7. 3. 2019, účast u jednání dne 11. 8. 2020, vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 19. 8. 2020, vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 4. 2. 2021, účast u jednání dne 15. 3. 2021, vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 25. 7. 2021, vyjádření ze dne 13. 9. 2021, účast u jednání dne 15. 3. 2021, odvolání ze dne 3. 11. 2021, účast u jednání odvolacího soudu dne 15. 3. 2022, dovolání ze dne 16. 6. 2022, návrh na změnu žaloby 28. 2. 2024, účast u jednání dne 20. 9. 2024, vyjádření ze dne 14. 11. 2024, vyjádření ze dne 1. 4. 2025, vyjádření ze dne 6. 6. 2026, účast u jednání dne 9. 6. 2026 12:00 – 14:30 (dva úkony). Dále v souvislosti s účastí u jednání soudu má žalobce právo na náhradu cestovních výdajů advokáta (§ 13 odst. 5 a.t.) a náhradu za promeškaný čas advokáta cestou k soudu (§ 14 odst. 3 a.t.) ze sídla advokáta v Anonymizováno a zpět, za 8 započatých půlhodin a celkem ujetých 376 km k Okresnímu soudu v Karviné a 336 km ke Krajskému soudu v adresa, za jednu cestu tam a zpět. Pro cesty do 21. 2. 2019 bylo použito vozidlo Chevrolet Cruze, palivo motorová nafta, kombinovaná spotřeba dle technického průkazu 5,6 l/100 km. Od roku 2020 bylo použito vozidlo Volkswagen Touareg, palivo motorová nafta, kombinovaná spotřeba dle technického průkazu 7,2 l/100 km. K jednání dne 27. 9. 2018 při průměrné ceně nafty za 1 litr 29,80 Kč a sazbě základní náhrady za 1 km 4 Kč, k jednání dne 21. 2. 2019 při průměrné ceně nafty za 1 litr 33,60 Kč a sazbě základní náhrady za 1 km 4,10 Kč, k jednání dne 11. 8. 2020 při průměrné ceně nafty za 1 litr 31,80 Kč a sazbě základní náhrady za 1 km 4,20 Kč, k jednání dne 15. 3. 2021 při průměrné ceně nafty za 1 litr 27,20 Kč a sazbě základní náhrady za 1 km 4,40 Kč, k jednání dne 15. 9. 2021 při průměrné ceně nafty za 1 litr 27,20 Kč a sazbě základní náhrady za 1 km 4,40 Kč, k jednání dne 15. 3. 2022 při průměrné ceně nafty za 1 litr 36,10 Kč a sazbě základní náhrady za 1 km 4,70 Kč, k jednání dne 20. 9. 2024 při průměrné ceně nafty za 1 litr 38,70 Kč a sazbě základní náhrady za 1 km 5,60 Kč, k jednání dne 9. 6. 2026 při průměrné ceně nafty za 1 litr 44,50 Kč a sazbě základní náhrady za 1 km 5,90 Kč. A dále ze všeho výše uvedeného náhrada za 21% daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

48. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobce (platební místo).

49. O lhůtě k uhrazení náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.

50. Soud výrokem III. rozsudku uložil podle § 148 odst. 1 o. s. ř. procesně neúspěšné žalované zaplatit státu náhradu nákladů řízení spočívající v nákladech na vypracování znaleckých posudků. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.