25 C 242/2018

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Milana Pelikána, Ph.D. a přísedících Jarmily Paličkové a Aleše Štětky ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2 345 270 Kč a 9% roční úrok z prodlení z částky 119 489 Kč od 1. 12. 2018 do zaplacení, dále 15% roční úrok z prodlení z částky 1 352 385 Kč od 30. 3. 2023 do zaplacení a 12% roční úrok z prodlení z částky 873 396 Kč od 29. 3. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 4 448 Kč a 15% roční úrok z prodlení z částky 2 Kč od 30. 3. 2023 do zaplacení a dále 12% roční úrok z prodlení z částky 4 446 Kč od 29. 3. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné na státem hrazených nákladech řízení částku ve výši 53 605 Kč s tím, že po započtení poskytnuté zálohy ve výši 13 000 Kč je žalovaný povinen doplatit částku 40 605 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné soudní poplatek ve výši 117 264 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné odměnu a hotové výdaje ustanoveného zástupce žalobce, jejichž výše a splatnost bude stanovena samostatným usnesením.

1. Žalobou došlou soudu dne 15. 10. 2018, doplněnou dne 21. 1. 2019, se žalobce domáhal po žalovaném přiznání náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z titulu nemoci z povolání, a to za období od 6. 4. 2018 do 30. 9. 2018 ve výši 123 001 Kč s příslušenstvím a od 1. 10. 2018 do budoucna rentu ve výši 22 293 Kč měsíčně. Žalobce tvrdil, že dne 21. 8. 2017 byla u žalobce zjištěna nemoc z povolání. Výkonu povolání je způsobilý pouze s omezením, tj. s vyloučením rizika vibrací a bez přetěžování horních končetin. V době zjištění nemoci z povolání byl žalobce v nemocenském stavu od 1. 8. 2017 do 4. 9. 2017. Před ukončením nemocenské požádal o převedení na Důlní závod , Anonymizováno, na pozici inspekční zámečník – předák. Žalobce byl od 1. 9. 2017 přeřazen na pozici inspekční zámečník – předák (asanační práce). Po nástupu do zaměstnání dne 5. 9. 2017 však na tuto pozici nebyl zařazen a vykonával asanační práce, na něž se vztahovalo jeho zdravotní omezení – rozebíral drážky, manipuloval se stojkami, s čímž je spojeno zvedání a přenášení těžkých břemen, na pás ručně nahazoval kameny a ostatní drť lopatou, čímž docházelo k výraznému přetěžování horních končetin. Odpracoval pouze jednu směnu a od 6. 9. 2017 do 1. 1. 2018 byl opět v nemocenském stavu, a to v souvislosti s nemocí z povolání a od 2. 1. 2018 čerpal 7 dnů dovolené. Dne 4. 1. 2018 proběhla schůzka s žalovaným, který požadoval, aby žalobce nastoupil po skončení dovolené na práci inspekčního zámečníka s odůvodněním, že je schopen vykonávat tuto práci s ohledem na zjištěnou nemoc z povolání. Žalobce odmítl tuto nabízenou práci, když před tím dohoda o zařazení nebyla dodržována a vykonával práci, při které došlo k přetížení horních končetin. Poté mu byla nabídnuta práce lokomotiváře v dole. Rovněž tuto nabídku žalobce nepřijal, neboť dle jeho názoru se jednalo o práci, kde nejsou vyloučeny vibrace ani přetěžování horních končetin. Žalobce opětovně nastoupil na další pracovní neschopnost, která byla ukončena 5. 4. 2018 a v průběhu nemocenské pak s žalovaným uzavřel dohodu o rozvázání pracovního poměru ke dni 31. 3. 2018. Od 6. 4. 2018 je žalobce veden na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Žalobce nejprve vyčíslil náhradu škody za období od 6. 4. 2018 do 30. 9. 2018 ve výši 123 001 Kč a do budoucna požaloval měsíčně 22 293 Kč, posléze vyčíslil náhradu škody za období od 6. 4. 2018 do 28. 2. 2025 ve výši celkem 2 349 718 Kč s příslušenstvím, tj. s úrokem z prodlení ode dne následujícího po doručení žaloby (rozšíření žaloby) žalovanému do zaplacení. Žalobce celkem požadoval náhradu škody výši 2 349 718 Kč spolu s úroky odvíjejícími se od podaní žaloby a jednotlivých úprav, a to s platným úrokem z prodlení z částky 119 489 Kč ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému do zaplacení, s platným úrokem z prodlení z částky 1 352 387 Kč od dne následujícího po doručení rozšíření žaloby žalovanému do zaplacení, a s platným úrokem z prodlení z částky 877 842 Kč od dne následujícího po doručení rozšíření žaloby žalovanému do zaplacení.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl zamítnutí žaloby. Tvrdil, že žalobci byla nabídnuta práce lokomotiváře, kterou svévolně odmítnul, i když byla pro něho vhodná s ohledem na zjištěnou nemoc z povolání. Žalobce byl schopen výkonu práce lokomotiváře a výkonu práce inspekčního zámečníka. Po převedení žalobce na práci lokomotiváře a inspekčního zámečníka by u žalobce nedošlo k poklesu výdělku.

3. O opodstatněnosti nároku žalobce rozhodl Okresní soud v Karviné mezitímním rozsudkem ze dne 5. 10. 2021, č. j. , spisová značka, , který byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2022, č. j. , spisová značka, , zrušen. Odvolací soud dovodil, že bylo namístě akceptovat důkazní návrhy žalovaného a vyslechnout jednatele žalovaného a nechat vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví – hygiena práce za účelem zjištění, zda žalobce pracoval u žalovaného za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen. Po vyjasnění otázky existence nemoci z povolání bylo úkolem soudu přezkoumat, zda mezi škodou žalobci vzniklou (ztrátou na výdělku) a nemocí z povolání je příčinná souvislost, za situace že žalobce byl pro obecnou nemoc (nebylo přesně zjištěno jakou) vyřazen z práce horníka v dole, kterou vykonával u společnosti , právnická osoba, ., na základě lékařského posudku ze dne 28. 4. 2010. Odvolací soud dále uvedl, že dne 12. 5. 2010 bylo vydáno , anonymizováno, ., sdělení zaměstnavateli (tehdy , právnická osoba, .) o tom, že žalobce je schopen práce s omezením – bez přetěžování horních končetin, mimo riziko vibrací. Obecná nemoc, o které posudek pojednává, se rovněž týká horních končetin, a je tedy zřejmé, že žalobce nebyl schopen pracovat v riziku vibrací již předtím, než u něj byla zjištěna nemoc z povolání. Za těchto okolností je třeba znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví - (pracovní) posudkové lékařství zjistit, jaké onemocnění žalobci brání ve výkonu práce u žalovaného, zda jde o nemoc z povolání nebo jiné (obecné) onemocnění.

4. Účastníci učinili nesporným, že žalobci u žalované vznikl pracovní poměr 6. 9. 2011 na dobu určitou do 31. 12. 2011 se zařazením jako důlní pracovník s místem výkonu práce , právnická osoba, . v rámci Dolů , právnická osoba, . Postupně byl pracovní poměr prodlužován. Žalobce k 31. 8. 2017 byl zařazen u žalovaného jako směnový předák v přibírkách. Od 6. 9. 2017 do 1. 1. 2018 a od 9. 1. 2018 do 5. 4. 2018 byl žalobce práce neschopen v příčinné souvislosti s nemocí z povolání. Pracovní poměr žalobce u žalovaného skončil dohodou k 31. 3. 2018.

5. Z výpovědi bývalého jednatele žalované , jméno FO, bylo zjištěno, že byl přítomen jednání s žalobcem dne 4. 1. 2018. Žalobci navrhli práci inspekčního zámečníka, kde mohl nastoupit okamžitě nebo po zaškolení mohl nastoupit jako lokomotivář.

6. Z výpovědi jednatele žalovaného , jméno FO, bylo zjištěno, že žalobce chtěl přejít na jiné pracoviště na lehčí práci. Byl přeřazen na práci inspekčního zámečníka v kategorii rizika 2a. Žalobce odpracoval pár směn a pak odešel na pracovní neschopnost. O převedení byl sepsán zápis ze dne 4. 1. 2018. Byla mu rovněž nabídnuta práce důlního lokomotiváře závěsné lokomotivy. Jednateli nebylo známo, zda tuto práci chtěl vykonávat, protože do práce již nenastoupil.

7. Z výpovědi svědka , právnická osoba, , přímého nadřízeného žalobce, bylo zjištěno, že u žalovaného byl zaměstnán asi od roku 2013 se zařazením jako hlavní předák. Svědek věděl o tom, že žalobce nesmí pracovat s vibračními nástroji. Žalobci přímo žádnou práci nepřiděloval. Žalobce dne 4. 7. 2019 upravoval drážku, druhý den pracoval na centrálním odtěžení, kde zaměstnanci čistí kolem pásu napadanou horninu. Napadané kameny zaměstnanci rozbíjejí a dávají je zpět na pás. K rozbíjení dochází kladivem, zaměstnanci šijí pásy, mění válečky. Po odpracování dvou dnů žalobce odešel na nemocenskou z důvodu, že ho bolely ruce, což se svědek dozvěděl později.

8. Z výpovědi žalobce bylo zjištěno, že žalobci byl umožněn přestup z , anonymizováno, na , právnická osoba, , kde žalobce měl vykonávat lehčí práci inspekčního zámečníka pod vedením hlavního předáka , jméno FO, . Při nástupu na první směnu mu byla přidělena práce spočívající v rozebírání drážky a přenášení důlního materiálu, jako jsou kulatiny, dřevo a respy. Druhý den byl žalobce zaveden na centrální odtěžení, kde pracovníci zajišťovali čištění pásových dopravníků lopatou, odklízeli napadané kameny, které dávali na dopravní pás, a to ručně, větší kameny musely být rozbíjeny kladivem. Žalobce sdělil , jméno FO, , že nemůže vykonávat tyto práce s ohledem na svůj zdravotní stav. Žalobce práci nemohl vykonávat, a proto odešel na nemocenskou. Nabízené místo lokomotiváře nepřijal, požadoval změnu pracovní smlouvy, když zástupcům žalovaného nevěřil.

9. Z výpovědi závodního lékaře , tituly před jménem, , jméno FO, bylo zjištěno, že žalobce viděl v roce 2015 a v roce 2017. V roce 2015 při provedení preventivní prohlídky svědek zjistil ze sdělení žalobce, že již v roce 2011 měl nějaké potíže, pro které ukončil práci v dole a měl omezení pro zvýšenou zátěž horních končetin a riziko vibrací. Žalobce mu sdělil, že nepracuje s vibračními stroji, zcela výjimečně drží kladivo. Práce mu vyhovuje. Výsledkem prohlídky bylo, že může pracovat v dosavadní práci za podmínek, že pracuje mimo riziko vibrací a jednostranného dlouhodobého přetížení horních končetin bez zvýšené zátěže. V žádosti o provedení preventivní prohlídky zaměstnavatel uvedl fyzickou zátěž 2. V roce 2017 proběhla další preventivní prohlídka, přičemž nedošlo k žádným změnám oproti roku 2015.

10. Ze znaleckého posudku ze dne 15. 3. 2020 vypracovaného znalcem z oboru zdravotnictví, posudkové lékařství, , jméno FO, , bylo zjištěno, že žalobce, který do konce srpna 2017 vykonával směnového předáka v rubání, kde podstatou práce byly činnosti s nakladačem a řízení svěřeného důlního kolektivu a kde v uvedené době měl pracovat jako horník v dole v nepřetržitém provozu s fyzickou zátěží 2, zátěží prachem 2 a zátěží teplem, byl schopen vykonávat (mimo vibrace, mimo práce fyzické kategorie 3 bez zvýšené zátěže horních končetin) do 21. 8. 2017, kdy byla zjištěna nemoc z povolání. V dalším období již není způsobilý k výkonu této pracovní pozice. Z hlediska výkonu možné či faktické práce strojníka platí stejná omezení. Tuto práci by od 21. 8. 2017 žalobce nemohl vykonávat, pokud by v popisu práce byla uvedena práce s vibrujícími nástroji a fyzická práce dosahující kategorie 2 či výše. Žalobce byl od 1. 9. 2017 do 5. 9. 2017 zdravotně způsobilý k výkonu práce inspekčního zámečníka. Žalobce trpí artrózou loketních kloubů, které jsou hodnocené jako profesionální onemocnění, a které jej vyřazují ze všech pracovních činností, při kterých dochází k zatížení vibracemi a která jsou provázena nadměrnou fyzickou zátěží (i kategorie 2), zejména horních končetin.

11. V rámci doplňku ke znaleckému posudku znalce , jméno FO, ze dne 29. 3. 2021 dospěl znalec k závěru, že žalobce v době od 21. 8. 2017 (kdy mu byla zjištěna nemoc z povolání artróza lokte vpravo) do 31. 8. 2017 nebyl zdravotně způsobilý k výkonu práce při přibírce počvy důlních děl přibírkovým strojem s ručně ovládanými vibračními nástroji. Žalobce ke dni 31. 3. 2018 (konec pracovního poměru u žalovaného) pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu schopnost konat dosavadní práci při přibírce počvy důlních děl přibírkovým strojem s ručně ovládanými vibračními nástroji.12. , právnická osoba, ve svém znaleckém posudku ze dne 14. 9. 2023 dospěl k závěru, že žalobce pracoval u žalovaného za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen – artróza lokte vpravo. , právnická osoba, v rámci svého závěru uvedl, že žalobce pracoval u žalovaného v období od 6. 9. 2011 do 5. 9. 2017 na kontech, která byla z hlediska expozice vibracím přenášených na ruce zařazena do kategorie třetí, tj. rizikovou. Dále se vyjádřil i k pracím žalobce, při kterých byl exponován vibracím působících na ruce kategorie druhé. „Rizikovost“ expozice vibracím přenášených na ruce je dle názoru znalce třeba posuzovat i s ohledem na to, že žalobce trpěl od roku 2010 artrózou obou loktů I. stupně s lehkou funkční poruchou vpravo a recidivující epikondylalgií vpravo. Obecně je možno dovodit, že zdravý pracovník je za určitých podmínek dlouhodobě zdravotně způsobilý k pracím s expozicí vibracím v kategorií třetí, tj. v kategorii rizikové. U žalovaného je nutno brát v úvahu, že již od roku 2010 byl dle posudkového závěru schopen práce s omezením – bez přetěžování horních končetin a mimo riziko vibrací. U žalobce, kterému na základě mimořádné prohlídky ze dne 28. 4. 2010 byl stanoven posudkový závěr zdravotně nezpůsobilý stávajícího zařazení, schopen s omezením, bez přetěžování horních končetin, mimo riziko vibrací, je nutno zvažovat i expozici vibracím působících na ruce v kategorii 2. I expozice vibracím působících na ruce kategorie 2 je z hlediska zdravotního stavu žalobce nutno považovat za rizikovou a neměl by být i těmto vibracím vystaven. Dále jako spolupodílející se rizikový faktor na vzniku artrózy lokte vpravo je expozice pracím, které jsou na daných kontech kategorizovány jako fyzická + lokální svalová zátěž – kategorie 3. V rámci doplňku ze dne 1. 2. 2024 ke znaleckému posudku znalecký ústav k námitkám žalovaného uvedl, že žalobce při práci, kterou vykonával v období od 6. 9. 2011 do 5. 9. 2017 u žalovaného pracoval za podmínek, při nichž vzniká nemoc z povolání artróza lokte vpravo (položka 8, kapitola II přílohy nařízení vlády č. 290/1995 Sb.).

13. Znalec , jméno FO, dospěl ve svém znaleckém posudku ze dne 11. 9. 2024 k závěru, že ke dni rozvázání pracovního poměru s , právnická osoba, ., dne 19. 5. 2010 žalobce trpěl radiální epikondylitidou pravého lokte, což bylo důvodem k ukončení pracovního poměru. Uvedené onemocnění lze právně označit jako obecné onemocnění, i když fakticky se jednalo o následek fyzicky namáhavé práce a zejména práce s vibrujícími nástroji. Jde o postižení svalového úponu na podkladě fyzického přetěžování a vibrací, což byly činnosti, které posuzovaný v práci vykonával a z medicínského hlediska pracovní činnosti byla příčinou tohoto onemocnění. Jelikož v dané době stav nebyl hodnocen jako nemoc z povolání, uvedené onemocnění z hlediska konkrétní posuzované věci vycházející z patřičných právních předpisů je nutné klasifikovat jako obecné. V následujících letech doložená dokumentace uvedené onemocnění již nepopisuje. Ke dni rozvázání pracovního poměru žalobce trpěl artrózou loketních kloubů, artróza pravého lokte, byla uznána jako nemoc z povolání. Důležitou, podstatnou a rozhodující nemocí pro neschopnost žalobce pracovat u žalovaného ke dni rozvázání pracovního poměru, byla nemoc z povolání – artróza pravého loketního kloubu. Žalobce ze zdravotního hlediska nemohl u žalovaného pracovat na přibírkovém stroji, neboť jde o činnost, která je fyzicky náročná a nevyhovující vzhledem ke zdravotnímu postižení posuzovaného. Práci inspekčního zámečníka posuzovaný vykonávat mohl, neboť se nejedná o práci v riziku větší fyzické zátěže či vibrací, a to za předpokladu, že tato pracovní náplň je dodržována ze strany zaměstnavatele, tedy že nejsou po zaměstnanci vyžadované jiné úkony, které z hlediska zdravotního stavu posuzovaného by byly nevhodné. Práci lokomotiváře by posuzovaný vykonávat mohl, ovšem s omezeními pro těžší fyzické zatížení horních končetin. Znalec dále uvedl, že z doložené dokumentace vyplývá, že ve sledovaném období žalobce trpěl na dvě onemocnění, první byla radiální epikondylitida pravého lokte, což bylo postižení svalového úponu následkem pracovní činnosti, kdy žalobce byl vystaven zvýšenému riziku fyzické zátěže a vibracemi. To vedlo v roce 2010 ke změně pracovní činnosti. V následných letech došlo pozvolně k vývoji artrózy loketních kloubů, vpravo nález dosáhl stupně odpovídající přiznání nemoci z povolání, což také bylo učiněno. Od data 14. 11. 2017, tedy data vystavení posudku o uznání nemoci z povolání, žalobce není schopen vykonávat činnosti, které by mohly uvedený stav zhoršit. V rámci výslechu znalec uvedl, že žalobce byl v roce 2010 vyřazen z práce pro akutní epikondylitidu, a to je třeba považovat za akutní onemocnění, které může naznat zlepšení a pokud k tomu zlepšení došlo, není důvod, aby byl omezen v práci. Je to stav, který se dá vyléčit, takže to neznamená, že by musel být vyřazen z nějakých prací, které by musely být trvale považovány ze nevhodné.

14. Podle ust. § 269 odst. 2 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen.

15. Podle kapitoly II., položky 8 přílohy k nařízení vlády č. 290/1995 Sb. mezi nemoci z povolání patří nemoci kostí a kloubů rukou nebo zápěstí nebo loktů při práci s vibrujícími nástroji a zařízeními.

16. Předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci za škodu způsobenou nemocí z povolání podle ustanovení § 269 odst. 2 zákoníku práce jsou existence nemoci z povolání, vznik škody a příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a vznikem škody. Ke vzniku nároku na náhradu škody je zapotřebí, aby všechny tři tyto předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, nárok nevzniká.

17. Škodou se rozumí újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (tj. majetková újma) a je objektivně vyjádřitelná v penězích. Škoda, která vzniká následkem nemoci z povolání, spočívá též ve ztrátě na výdělku. Ke ztrátě na výdělku dochází proto, že pracovní schopnost zaměstnance byla následkem nemoci z povolání snížena (omezena) nebo zanikla, a účelem náhrady za ztrátu na tomto výdělku je poskytnout přiměřené odškodnění zaměstnanci, který není schopen pro své zdravotní postižení způsobené nemocí z povolání dosahovat takový výdělek, jaký měl před poškozením. Škoda spočívající ve ztrátě na výdělku je majetkovou újmou, která se stanoví ve výši rozdílu mezi výdělkem zaměstnance před vznikem škody a výdělkem po poškození, k němuž je třeba připočítat případný invalidní nebo částečný invalidní důchod poskytovaný z téhož důvodu; tímto způsobem jsou vyjádřeny snížení (omezení) nebo ztráta pracovní způsobilosti poškozeného a jeho neschopnost dosahovat pro následky nemoci z povolání stejný výdělek jako před poškozením.

18. O vztah příčinné souvislosti se jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem nemoci z povolání (tj. bez nemoci z povolání by škoda nevznikla tak, jak vznikla). Z hlediska naplnění příčinné souvislosti, jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu, nemůže stačit pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku nemoci z povolání (jejích následků), nýbrž musí být tato příčinná souvislost najisto postavena. Jestliže se u zaměstnance vyskytne současně několik nemocí, které ovlivňují jeho celkový zdravotní stav a pracovní možnosti, je rozhodující, zda nemoc z povolání byla příčinou vzniku škody anebo, zda má škoda podklad v jiných („obecných“) onemocněních s nemocí z povolání nesouvisejících. Nemoc z povolání nemusí být jedinou příčinou vzniku škody; postačí, jde-li o jednu z příčin, avšak příčinu důležitou, podstatnou a značnou (srov. rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek ročník 1976 pod č. 11, str. 35).

19. V řízení bylo prokázáno, že žalobce pracoval u žalovaného od 6. 9. 2011 do 31. 3. 2018. U předchozího zaměstnavatele, společnosti , právnická osoba, ., žalobce ukončil pracovní poměr dne 19. 5. 2010 z důvodu obecného onemocnění radiální epikondylitidy pravého lokte. V následujících letech v doložené dokumentaci uvedené onemocnění již není popisováno. Ohrožení nemocí se neprokázalo. Žalobce pracoval u žalovaného za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen – artróza lokte vpravo. Ke dni ukončení pracovního poměru žalobce trpěl artrózou loketních kloubů, přičemž artróza pravého loketního kloubu byla uznána jako nemoc z povolání (zjištěna dne 21. 8. 2017). Žalobce pracoval u žalovaného ke dni 31. 8. 2017 jako směnový předák v přibírkách. Od 1. 9. 2017 byl žalobce přeřazen na inspekčního zámečníka. Po nástupu do zaměstnání dne 4. 9. 2017 vykonával práci při demontáži drážky, přenášení důlního materiálu a čištění pásových dopravníků. Žalobce nemohl u žalovaného pro zjištěnou nemoc z povolání pracovat na přibírkovém stroji, neboť jde o činnost, která je fyzicky náročná a vzhledem k jeho zdravotnímu stavu nevyhovující. Práci inspekčního zámečníka posuzovaný vykonávat mohl, neboť se nejedná o práci v riziku větší fyzické zátěže či vibrací, a to za předpokladu, že tato pracovní náplň je dodržována a ze strany zaměstnavatele, tedy že nejsou po zaměstnanci vyžadované jiné úkony, které z hlediska zdravotního stavu by byly nevhodné. Práci lokomotiváře by posuzovaný vykonávat mohl, ovšem s omezeními pro těžší fyzické zatížení horních končetin.

20. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval příslušná ustanovení zákoníku práce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Bylo prokázáno, že žalobce pracoval u žalovaného ke dni zjištění nemoci za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen (artróza pravého loketního kloubu). Nebylo prokázáno, že by obecná nemoc – radiální epikondylitida pravého lokte, pro kterou došlo k ukončení pracovního poměru u , právnická osoba, . ke dni 19. 5. 2010 bránila výkonu práce u žalovaného. Jedná se o akutní onemocnění, které lze léčit a pokud dojde ke zlepšení, není důvod pro omezení v práci. V následujících letech doložená dokumentace uvedené onemocnění již nepopisuje. Žalobce byl převeden na práci inspekčního zámečníka, která neodpovídala skutečnému výkonu práce, když žalobce první dvě směny rozebíral drážku, přenášel materiál, čistil okolí pásového dopravníku a rozbíjel kameny. Žalobce práci inspekčního zámečníka a případně lokomotiváře vykonávat mohl, ale za předpokladu, že jde o činnost, která není fyzicky náročná. Žalobce nemohl vykonávat práce zařazené do 2 kategorii a výše. Za situace, že k takové nabídce ze strany žalovaného nedošlo a došlo k ukončení pracovního poměru, má soud za to, že je dána příčinná souvislost mezi škodou (ztrátou na výdělku) a zjištěnou nemocí z povolání.

21. Žalobce žalobou uplatňoval nárok na náhradu škody po skončení pracovní neschopnosti od dne 6. 4. 2018 (veden v evidence nezaměstnaných). Žalovaný proti průměrnému výdělku (PMV) za 1. čtvrtletí roku 2018 ve výši 200,36 Kč ani proti provedenému propočtu nevznesl žádné námitky.

22. Průměrný pravděpodobný výdělek za 1. čtvrtletí 2018 činil 200,36 Kč na hodinu. Od průměrného výdělku byla odečtena minimální mzda 12 200 Kč (§ 271b odst. 3 zákoníku práce). Výdělek byl postupně valorizován nař. vl. č. 406/2017 Sb., nař. vl. č. 321/2018 Sb., nař. vl. č. 321/2019 Sb., nař. vl. č. 517/2020 Sb., nař. vl. č. 508/2021 Sb., nař. vl. č. 138/2022 Sb., nař. vl. č. 256/2022 Sb., nař. vl. č. 413/2022 Sb.,nař. vl. č. 131/2023 Sb., nař. vl. č. 338/2023 Sb. a nař. vl. č. 349/2024 Sb.Za období od 6. 4. 2018 do 31. 12. 2018 činí náhrada škody:Období PMV minimální mzda náhrada škody4/2018 25 755 Kč 9 976 Kč 15 779 Kč5/2018 32 942 Kč 12 200 Kč 20 742 Kč6-12/2018 230 594 Kč 85 400 Kč 145 194 KčCelkem za rok 2018 181 715 KčV roce 2019 se PMV valorizoval o 3,4 % na částku 34 062 Kč. Náhrada škody činí:1/2019 34 062 Kč 12 200 Kč 21 862 Kč2-12/2019 374 682 Kč 134 200 Kč 240 482 KčCelkem za rok 2019 262 344 KčV roce 2020 se PMV valorizoval o 5,2 % + 151 Kč na částku 35 984 Kč. Náhrada škody činí:1/2020 35 984 Kč 12 200 Kč 23 784 Kč2-12/2020 395 824 Kč 134 200 Kč 261 624 KčCelkem za rok 2020 285 408 Kč. Žalobce požadoval o 2 Kč více.V roce 2021 se PMV valorizoval o 7,1 % na částku 38 539 Kč. Náhrada škody činí:1/2021 38 539 Kč 12 200 Kč 26 339 Kč2-12/2021 423 929 Kč 134 200 Kč 289 729 KčCelkem za rok 2021 316 068 KčV roce 2022 se ode dne 1. 1. 2022 PMV valorizoval o 1,3 % + 300 Kč na částku 39 340 Kč, ode dne 1. 6. 2022 se PMV valorizoval o 8,2 % na částku 42 566 Kč a od 1. 9. 2022 se PMV valorizoval o 5,2 % na částku 44 779 Kč. Náhrada škody činí:1/2022 39 240 Kč 12 200 Kč 27 040 Kč2-5/2022 156 960 Kč 48 800 Kč 108 160 Kč6/2022 42 566 Kč 12 200 Kč 30 366 Kč7-8/2022 85 132 Kč 24 400 Kč 60 732 Kč9/2022 44 779 Kč 12 200 Kč 32 579 Kč10-12/2022 134 337 Kč 36 600 Kč 97 737 KčCelkem za rok 2022 356 614 KčV roce 2023 se PMV valorizoval o 5,1 % na částku 47 063 Kč, od 1. 6. 2023 o 2,3 % a 400 Kč na částku 48 545 Kč. Náhrada škody činí:1/2023 47 063 Kč 12 200 Kč 34 863 Kč2/2023 47 063 Kč 12 200 Kč 34 863 Kč3-5/2023 141 189 Kč 36 600 Kč 104 589 Kč6-12/2023 339 815 Kč 85 400 Kč 254 415 KčCelkem za rok 2023 428 730 KčZa období od 3-5/2023 byla žádána náhrada škody z částky 48 545 Kč, nikoliv z částky 47 063 Kč, tedy o 4 446 Kč více.V roce 2024 se PMV valorizoval o 360 Kč na částku 48 905 Kč. Náhrada škody činí:1/2024 48 905 Kč 12 200 Kč 36 705 Kč2-12/2024 537 955 Kč 134 200 Kč 403 755 KčCelkem za rok 2024 440 460 KčOd 1. 1. 2025 se PMV valorizoval o 0,6 % a 260 Kč na částku 49 458 Kč (nikoliv 49 166 Kč). Soud nemůže překročit návrhy účastníků, a proto vycházel z částky 49 166 Kč.1/2025 49 166 Kč 12 200 Kč 36 966 Kč2/2025 49 166 Kč 12 200 Kč 36 966 KčCelkem 73 932 Kč23. Žalovanému byla stanovena povinnost zaplatit žalobci celkem částku ve výši 2 345 270 Kč a 9% roční úrok z prodlení z částky 119 489 Kč od 1. 12. 2018 do zaplacení, dále 15% roční úrok z prodlení z částky 1 352 385 Kč od 30. 3. 2023 do zaplacení a 12% roční úrok z prodlení z částky 873 396 Kč od 29. 3. 2025 do zaplacení. Žaloba (rozšíření žaloby) byla žalovanému doručena ve vztahu k částce 119 489 Kč dne 29. 11. 2018, k částce 1 352 385 Kč dne 28. 3. 2023 a k částce 873 396 Kč dne 27. 3. 2025. Splatnost nastala druhý den, následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se mj. určuje výše úroků z prodlení. Podle § 2 nařízení vlády úrok z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Pro druhé pololetí roku 2018 byla stanovena repo sazba ve výši 1 %, pro první pololetí roku 2023 ve výši 7 % a pro první pololetí roku 2025 ve výši 4 %.

24. V poměru k uplatněné částce soud v nepatrném zbytku žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 4 448 Kč a 15% roční úrok z prodlení z částky 2 Kč od 30. 3. 2023 do zaplacení a dále 12% roční úrok z prodlení z částky 4 446 Kč od 29. 3. 2025 do zaplacení, zamítl.

25. Podle § 148 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, uložil soud žalovanému uhradit státu náklady spojené se znalečným a svědečným ve výši 53 605 Kč, s tím, že po započtení poskytnuté zálohy je povinen doplatit 40 605 Kč.

26. Žalobce je od soudního poplatku osvobozen (§ 11 odst. 2 písm. e/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění). Podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, podle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, přešla na žalovaného poplatková povinnost, přičemž výše poplatku byla stanovena podle položky 1 Sazebníku soudních poplatků a činí 117 264 Kč.

27. Žalobce byl v řízení až na nepatrnou část úspěšný, a proto soud ve smyslu § 149 odst. 2 občanského soudního řádu uložil žalovanému zaplatit státu odměnu a hotové výdaje ustanoveného advokáta, o jejichž výši a splatnosti bude rozhodnuto samostatným usnesením.