25 C 270/2018

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Chowaniece a přísedících Ing. Miroslavy Veselkové a Bc. Dagmar Vaňkové ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované a svědka zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa o zaplacení částky 1 188 243,75 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 462 093 Kč</b> <b>s 8,05% úrokem z prodlení z částky 245 355 Kč od 5. 12. 2017 do zaplacení</b> <b>s 8,50% úrokem z prodlení z částky 216 738 Kč od 17. 5. 2018 do zaplacení</b> <b>do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci 726 150,74 Kč se zbývajícími požadovanými úroky z prodlení, se zamítá.</b> <b>III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení 26 384 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M. advokáta se sídlem [adresa].</b> <b>IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice soudní poplatek 23 105 Kč na účet Okresního soudu v Karviné do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>V. Soud po právní moci vrátí žalobci soudní poplatek 14 086 Kč z účtu Okresního soudu v Karviné.</b> 1. Dne 2. 11. 2018 soud obdržel návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, na základě kterého se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 352 122,33 Kč s příslušenstvím jako doplatek renty od 1. 2. 2016 do 30. 9. 2018, přičemž u žalobce byla zjištěna nemoc z povolání k 1. 2. 2016. Podstatná část mzdy byla žalobci vyplácena formou diet, tedy jako náhrada výdajů v souvislosti s výkonem práce, která se do mzdy nepočítala, čímž je vyplácena nižší renta a žalobci tím vznikla škoda v podobě ušlé mzdy.

2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkazu pod č. j. EPR 272141/2018-6 dne 8. 11. 2018, proti kterému v zákonné lhůtě podala odpor žalovaná, čímž došlo k zrušení tohoto elektronického platebního rozkazu a ve věci bylo nařízeno jednání.

3. Podáním ze dne 22. 3. 2019 žalobce rozšířil žalobu o částku 778 264,67 Kč s příslušenstvím jako doplatek renty za dobu od 1. 2. 2016 do 30. 9. 2018.

4. Celkem požadoval zaplacení částky 1 130 387 Kč s příslušenstvím.

5. Podáním ze dne 1. 7. 2019 žalobce rozšířil žalobu o částku 57 896,75 Kč s příslušenstvím.

6. Nadále tak požadoval po žalované zaplacení částky 1 188 243,75 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 245 355,67 Kč od 5. 12. 2017 do 16. 5. 2018, s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 313 378,67 Kč od 17. 5. 2018 do zaplacení, s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 352 122,33 Kč od 3. 11. 2018 do dne doručení prvního rozšíření žaloby žalovanému, s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 1 130 387 Kč ode dne doručení prvního rozšíření žaloby žalované do dne doručení tohoto rozšíření žaloby žalované a s 9,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 1 188 243,75 Kč ode dne doručení tohoto rozšíření žaloby žalované do zaplacení. Opětovně se jednalo o doplatek renty od 1. 2. 2016 do 30. 9. 2018.

7. Unesením č. j. 25 C 270/2018-84 ze dne 7. 9. 2020 soud v souladu s § 95 o. s. ř. změnu žaloby připustil. Usnesení nabylo právní moci dnem 9. 9. 2020.

8. Žalovaná s žalobou nesouhlasila s odůvodněním, že žalobce vykonával pro žalovanou na základě pracovní smlouvy ze dne 19. 8. 2013 ve změně pozdějších dodatků práci horníka. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou od 1. 9. 2013 do 30. 9. 2013, resp. na základě pozdějších dodatků do 31. 1. 2016 Místem výkonu práce bylo sjednáno pracoviště zaměstnavatele v [obec] ve Slovenské republice. Mzda žalobce a výše cestovních náhrad pro zaměstnance s místem výkonu práce v [obec] byla stanovena mzdovým předpisem žalované ze dne 1. 12. 2018, se kterým byl žalobce seznámen a stvrdil svým podpisem na podpisové listině ze dne 10. 8. 2015. Cestovní náhrady vyplacené žalovanou žalobci v souvislosti s jeho výkonem práce mimo sjednané místo výkonu práce dle pracovní smlouvy byly nákladem [právnická osoba], s.r.o. [IČO] se sídlem [adresa], na základě smlouvy o zajištění služeb č. 1/ 2016 uzavřené mezi žalovanou jako objednavatelem a [právnická osoba], s.r.o. jako vykonavatelem ze dne 4. 1. 2016 pro r. 2016, resp. smlouvy o zajištění služeb č. 1/ 2015 uzavřené mezi týmiž účastníky dne 2. 1. 2015 pro r. 2015. Dle článku 1. předmětné smlouvy [právnická osoba], s.r.o. zprostředkovává pro žalovanou zaměstnance se sjednaným místem výkonu práce v [obec] a z tohoto důvodu se [právnická osoba], s.r.o. dále zavázala v ustanovení článku II. odst. 6 předmětné smlouvy, že uhradí cestové náklady (diety) zaměstnancům v souvislosti s jejich výkonem práce pro žalovanou v České republice, které žalovaná vyplatila příslušným zaměstnancům spolu s výplatou mzdy. Žalobce byl plně obeznámen a souhlasil s podmínkami pracovní smlouvy ze dne 19. 8. 2013 včetně sjednaného místa výkonu práce v [obec] ve Slovenské republice. Obdobně žalobce bez námitek souhlasil s tím, že vykonával práci pro žalovanou mimo sjednané místo výkonu práce dle pracovní smlouvy, tzn. v ostravskokarvinských dolech, za což mu náležely cestovní náhrady stanovené mzdovým předpisem. Tyto náhrady byly žalobci řádně a včas vyplaceny a vypláceny současně se stanovenou mzdou, čímž byl žalobce po celou dobu trvání pracovního poměru bez námitek srozuměn. Svými žalobními tvrzeními žalobce nečiní sporným, že cestovní náhrady byly žalobci v plném rozsahu vypláceny, a tedy žalovaná nemá vůči žalobci z tohoto titulu žádný závazek. Cestovné náhrady vyplacené žalobci spolu s jeho mzdou nepředstavovaly další odměnu zaměstnance za výkon práce dle pracovní smlouvy, nýbrž se jednalo o náhradu za výkon práce mimo sjednané místo výkonu práce dle pracovní smlouvy. Po celou dobu trvání pracovního poměru byl žalobce obeznámen a plně srozuměn s právním důvodem a výši takto vyplácených náhrad, obdobně jako byl žalobce obeznámen a srozuměn z výši vyplácené mzdy. Uvedené cestovní náhrady vyplacené žalobci ani nebyly fakticky nákladem žalované, když takto žalovanou vynaložené prostředky hradila [právnická osoba], s.r.o. v souladu se smlouvou o zajištění služeb ze dne 4. 1. 2016. Protože po celou dobu trvání pracovního poměru byl žalobce plně obeznámen a srozuměn s podmínkami pracovní smlouvy, s místem výkonu práce v [anonymizováno] dolech, z výši placené mzdy a výši vyplacených cestovních náhrad, není oprávněn domáhat se žalobce faktického zpětného navýšení své mzdy o částku již vyplácených náhrad. To platí bez ohledu na to, zda žalobce právně kvalifikuje svůj nárok jako náhradu škody nebo jako náhradu za ztrátu na výdělku v důsledku nemoci z povolání.

9. Účastníci učinili nesporným, že žalobci u žalované vznikl pracovní poměr od 1. 9. 2013 do 30. 9. 2013 se zařazením jako horník, který byl postupně prodlužován do 31. 1. 2016. Místo výkonu práce je uvedeno„ pracoviště firmy [právnická osoba] [obec] (SR)“. Dne 5. 8. 2015 byla u žalobce zjištěna nemoc z povolání uhlokopská pneumokonióza prostá s typickými RTG znaky. Pracovní poměr žalobce u žalované skončil uplynutím sjednané doby pracovního poměru ke dni 31. 1. 2016. Žalobce byl vyzván k plnění před podáním žaloby vyzvou ze dne 16. 11. 2017 a ze dne 3. 5. 2018.

10. Soud provedl důkaz mzdovou směrnici žalované ze dne 1. 12. 2008, seznámení s přílohou č. 1 ze dne 29. 7. 2015, smlouvou o zajištění služeb č. 1/ 2015 ze dne 2. 1. 2015, přílohou ke smlouvě o zajištění služeb č. 1/ 2015 z 2. 1. 2015, smlouvou o zajištění služeb č. 1/ 2016 ze dne 4. 1. 2016, podklady pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku z 17. 3. 2016, vyrozumívacím dopisem ze dne 4. 5. 2016 poškozenému k pracovnímu úrazu ze dne 5. 8. 2015, vyrozumívacím dopisem ze dne 26. 5. 2016 poškozenému k pracovnímu úrazu ze dne 5. 8. 2015, vyrozumívacím dopisem ze dne 22. 7. 2016 poškozenému k pracovnímu úrazu ze dne 5. 8. 2015, vyrozumívacím dopisem ze dne 17. 8. 2016 poškozenému k pracovnímu úrazu ze dne 5. 8. 2015, vyrozumívacím dopisem ze dne 25. 10. 2016 poškozenému k pracovnímu úrazu ze dne 5. 8. 2015, vyrozumívacím dopisem ze dne 12. 1. 2017 poškozenému k pracovnímu úrazu ze dne 5. 8. 2015, vyrozumívacím dopisem ze dne 23. 1. 2017 poškozenému k pracovnímu úrazu ze dne 5. 8. 2015, vyrozumívacím dopisem ze dne 21. 3. 2017 poškozenému k pracovnímu úrazu ze dne 5. 8. 2015, vyrozumívacím dopisem ze dne 25. 4. 2017 poškozenému k pracovnímu úrazu ze dne 5. 8. 2015, vyrozumívacím dopisem ze dne 19. 5. 2017 poškozenému k pracovnímu úrazu ze dne 5. 8. 2015, vyrozumívacím dopisem ze dne 22. 6. 2017 poškozenému k pracovnímu úrazu ze dne 5. 8. 2015, vyrozumívacím dopisem ze dne 20. 10. 2017 k pracovnímu úrazu ze dne 5. 8. 2015, vyrozumívacím dopisem ze dne 23. 11. 2017 poškozenému k pracovnímu úrazu ze dne 5. 8. 2015, vyrozumívacím dopisem ze dne 16. 1. 2018 poškozenému k pracovnímu úrazu ze dne 5. 8. 2015, vyrozumívacím dopisem ze dne 23. 1. 2018 poškozenému k pracovnímu úrazu ze dne 5. 8. 2015, vyrozumívacím dopisem ze dne 21. 3. 2018 poškozenému k pracovnímu úrazu ze dne 5. 8. 2015, vyrozumívacím dopisem ze dne 24. 5. 2018 poškozenému k pracovnímu úrazu ze dne 5. 8. 2015, vyrozumívacím dopisem ze dne 15. 6. 2018 poškozenému k pracovnímu úrazu ze dne 5. 8. 2015, vyrozumívacím dopisem ze dne 23. 7. 2018 poškozenému k pracovnímu úrazu ze dne 5. 8. 2015, výzvou k náhradě škody z 16. 11. 2017, opakovanou výzvou k náhradě škody z 3. 5. 2018 včetně doručenky, mzdovými listy za 10/ 2015 – 12/ 2015, 7/ 2018 – 9/ 2018, mzdovým list žalobce za r. 2016, r. 2017, 2018, protokolem ze šetření k ověření podmínek vzniku onemocnění pro účely posouzení nemoci z povolání provedené KHS, které bylo provedeno 10. 9. 2015, sdělením [právnická osoba] ze dne 28. 2. 2019, výpovědí svědka [jméno] [příjmení], výpovědí svědka [jméno] [příjmení], výpovědí svědka [celé jméno svědka], mzdovými listy žalobce u zaměstnavatele [právnická osoba] za únor r. 2016 až červen r. 2018, mzdovými listy žalobce u zaměstnavatele [právnická osoba] za červenec r. 2018 až září r. 2018, lékařskou zprávou MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 21. 6. 2019 a potvrzeni o vyplácených dávkách nemocenského pojištění ze dne 26. 6. 2019, pracovní smlouvou uzavřenou mezi zaměstnavatelem [právnická osoba] a žalobcem ze dne 8. 2. 2016, dodatkem č. 11 ze dne 15. 3. 2018 k pracovní smlouvě ze dne 8. 2. 2016, pracovní smlouvou uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalobcem ze dne 28. 6. 2018, podklady pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ze dne 17. 3. 2016, výpisem z obchodného registra Okresného súdu Bratislava 1 k datu 25. 8. 2000 obchodní firmy [právnická osoba] [IČO] se sídlem [jméno] - [příjmení], přehledem vyplácených diet žalobci za říjen r. 2015 až prosinec r. 2015, výpisem z národní soustavy povolání Ministerstvo práce a sociálních věcí NSP.cz a výpisem z databáze informačního systému průměrných výdělků, který je veden Ministerstvem práce a sociálních věcí ISPV.cz.

11. Po provedeném dokazování z hlediska skutkového stavu bylo soudu prokázáno, že na základě pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobcem jako zaměstnancem a žalovanou jako zaměstnavatelem ze dne 19. 8. 2013 žalobci u žalované vznikl pracovní poměr na dobu určitou od 1. 9. 2013 do 30. 9. 2013 se zařazením jako horník s místem výkonu práce:„ pracoviště firmy [právnická osoba] [obec] (SR)“. Tento pracovní poměr byl postupně prodlužován do 31. 1. 2016. Dne 5. 8. 2015 byla u žalobce zjištěna nemoc z povolání uhlokopská pneumokonióza prostá s typickými RTG znaky. Dne 10. 8. 2015 žalobce byl seznámen se mzdovou směrnici žalované ze dne 1. 12. 2008. V této směrnici jsou upraveny cestovní náhrady zaměstnanců„ s pracovištěm v [obec] ve Slovenské republice“. Pracovní poměr žalobce u žalované skončil uplynutím sjednané doby pracovního poměru ke dni 31. 1. 2016. Žalobce byl vyzván k plnění před podáním žaloby výzvou ze dne 16. 11. 2017 a ze dne 3. 5. 2018. Od 1. 2. 2016 žalobci byla vyplácena náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (renta). Průměrný hrubý měsíční výdělek před vznikem škody za 4. čtvrtletí r. 2015 činil 15 702 Kč. Žalobci u zaměstnavatele [právnická osoba] vznikl pracovní poměr dnem 9. 2. 2016 se zařazením jako zámečník s místem výkonu práce na pracovišti uživatele, ke kterému bude zaměstnanec dočasně přidělen k výkonu práce na dobu určitou do 31. 8. 2016. Tento pracovní poměr byl prodloužen do 30. 6. 2018. Žalobci u zaměstnavatele [právnická osoba] vznikl pracovní poměr dnem 2. 7. 2018 se zařazením jako provozní zámečník na dobu určitou do 30. 6. 2019.

12. Soud v souladu s § 152 odst. 2 o. s. ř. v této věci rozhodl mezitímním rozsudkem č. j. 25 C 270/2018-89 ze dne 7. září 2020, a to tak, že uplatněný nárok je co do základu opodstatněn. Zde soud dospěl k závěru, že do rozhodného výdělku pro účely náhrady za ztárut na výdělku po skončení pracovní neschopnosti by mělo být započteno vše, co žalobce dostal zaplaceno za výkon práce pro žalovanou, tedy že do průměrného výdělku žalobce je proto nutné započítat veškeré částky, které byly žalobci za vykonanou práci vyplaceny, tj. mzdu od žalované a rovněž cestovní náhrady, které byly vyplaceny prostřednictvím [právnická osoba], s.r.o. Mezitímní rozsudek nabyl právní moci dnem 28. 10. 2020.

13. Žalobce požadoval zaplacení doplatku renty od 1. 2. 2016 do 30. 9. 2018 ve výši 1 188 243,75 Kč s příslušenstvím.

14. Projednávanou věc je třeba posuzovat, a to s ohledem na to, že žalobce se po žalované domáhá náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od 1. 2. 2016 podle zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce v platném znění (dále jen zákoník práce).

15. Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu probíraného z téhož důvodu (§ 271b odst. 1 věty první zákoníku práce).

16. Průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak (§ 352 zákoníku práce).

17. Průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období (§ 353 odst. 1 zákoníku práce).

18. Není-li v zákoníku práce dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí (§ 354 odst. 1 zákoníku práce).

19. Žalovaná vyplácí žalobci rentu, vychází z průměrného výdělku za 4. čtvrtletí roku 2015 ve výši 15 702 Kč v hrubé mzdě měsíčně, je rozhodným obdobím pro výpočet průměrného výdělku pro účely výplaty náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti je 4. čtvrtletí r. 2015. Do tohoto rozhodného výdělku není započtena částka za cestovné za 4. čtvrtletí roku 2015, ačkoliv by tam měla být správně započtena. Žalobci byly vypláceny firmou [právnická osoba], diety prostřednictvím firmy žalované za říjen 2015 15 960 Kč, za listopad 2015 8 400 Kč a za prosinec roku 2015 13 600 Kč Celkem za 4. čtvrtletí 2015 bylo vyplaceno cestovné ve výši 37 960 Kč. Žalobci za 4. čtvrtletí roku 2015 byla celkem vyplacena částka 40 448 Kč a žalobce odpracoval 420 hodin. Rozhodný hodinový průměrný výdělkem činí 186,69 Kč na hodinu (40 448 Kč + 37 960 Kč: 420 hodin = 186,69 Kč). Rozhodný denní průměrný výdělek rovněž v hrubé mzdě činí 1 400,17 Kč na směnu (7,5 hodiny x 186,69 Kč = 1 400,17 Kč). Pak rozhodný průměrný hrubý výdělek za 4. čtvrtletí roku 2015 činí 30 460 Kč měsíčně.

20. Rozhodný průměrný hrubý měsíční výdělek za 4. čtvrtletí roku 2015 pro rok 2016 činí 30 460 Kč. Valorizovaný rozhodný výdělek pro rok 2017 činí 31 130 Kč měsíčně v hrubé mzdě (valorizace o 2,2 % dle nařízení vlády 433/2016 Sb.) a valorizovaný výdělek pro rok 2018 činí 32 220 Kč měsíčně v hrubé mzdě (valorizace 3,5 % dle nařízení vlády 406/2017 Sb.).

21. Žalobce v době od 2. 5. 2016 do 30. 6. 2016 byl práce neschopen, a to pro obecné onemocnění. V době od 2. 10. 2017 do 30. 11. 2017 žalobce byl práce neschopen v příčinné souvislosti s nemocí z povolání. V době od 3. 4. 2018 do 30. 4. 2018 žalobce byl práce neschopen pro příčinné souvislosti pro nemoc z povolání a v době od 1. 4. 2019 do 30. 4. 2019 žalobce byl práce neschopen v příčinné souvislosti s nemocí z povolání.

22. Žalobce byl zaměstnán od 9. 2. 2016 do 30. 6. 2018 u firmy [právnická osoba], jako zámečník a od 2. 7. 2018 je zaměstnán u [právnická osoba], jako provozní zámečník.

23. V měsíci květnu 2016 byl žalobce práce neschopen od 2. 5. 2016 do 31. 5. 2016, tj. 22 pracovních dnů, pro obecné onemocnění a v červnu 2016 žalobce byl práce neschopen od 1. 6. 2016 do 30. 6. 2016, rovněž 22 pracovních dnů, a to pro obecné onemocnění. Náhrada za ztrátu na výdělku přísluší zaměstnanci i při pracovní neschopnosti z jiného důvodu, než je původní pracovní úraz nebo nemoc z povolání. Za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se použije výdělek, z něhož se stanoví výše nemocenského. Zaměstnanec pak obdrží náhradu za ztrátu na výdělku v rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a průměrným výdělkem, z něhož se stanoví výše nemocenského pro danou pracovní neschopnost, neboť takového výdělku by dosahoval, jestliže by neonemocněl z obecných příčin. Pak konkrétně se odpočítává částka 13 484 Kč za měsíc květen 2016 a červen 2016 (22 dnů x 7,5 hodin x 91,64 Kč = 13 484 Kč).

24. Od průměrného hrubého rozhodného výdělku, který pak je následně valorizován podle příslušných předpisů, se odpočítává dosažený příjem, náhrada platu, kdy nenáleží nemocenská v příčinné souvislosti s nemocí z povolání a dále se odpočte renta, která byla žalobci zaplacena dle původního nižšího rozhodného výdělku.

25. Výpočet doplatku náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti je uveden v příloze tohoto rozsudku.

26. Žalobce požadoval doplatek renty ve výši ve výši 1 188 243,75 Kč s příslušenstvím za období od 1. 2. 2016 do 30. 9. 2018. Doplatek renty za období od 1. 2. 2016 do 30. 9. 2016 byl přiznán ve výši 462 093 Kč s příslušenstvím. Úrok z prodlení byl přiznán v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a výše úroku z prodlení byla přiznána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žaloba jako nedůvodná byla zamítnuta ve výši 726 150,74 Kč se zbývajícím požadovanými úroky z prodlení (1 188 243,70 Kč – 462 093 Kč = 726 150,74 Kč.

27. Podáním ze dne 27. 8. 2019, které došlo soudu dne 27. 8. 2019, žalovaná vznesla námitku promlčení za období od 1. 2. 2016 do 21. 3. 2016, a to v souvislosti s rozšířením žaloby ze dne 22. 3. 2019. Žaloba byla k soudu podána 2. 11. 2018 za dobu od 1. 2. 2016 do 30. 9. 2018, která byla postupně rozšiřována. Promlčení je nutno posuzovat nikoliv k datu podání rozšíření žaloby, ale k datu podání žaloby. Délka promlčecí lhůty činí 3 roky podle § 629 odst. 1 o. z. Promlčení nároku na jednotlivá plnění náhrady za ztrátu na výdělku lze odvíjet vždy jen od konce kalendářního měsíce, za který náhrada náleží. Za únor 2016 od 1. 3. 2016 a za březen 2016 od 1. 4. 2016, z čehož vyplývá, že námitka promlčení není důvodná (srov. rozsudek NS 21 Cdo 4536/2017).

28. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce požadoval částku 1 188 243,75 Kč. Žalobce měl úspěch v částce 462 093 Kč, což představuje 39 % a žalovaná měla úspěch v částce 726 150,74 Kč, což představuje 61 %. Z toho vyplývá, že žalovaná ve věci má nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 22 % z nákladů, které jí v souvislosti s tímto sporem vznikly. Žalované vznikly náklady řízení za právní zastoupení, a to za 3 úkony právní služby z punkta 352 122,33 Kč ve výši 9 740 Kč za úkon (14. 11. 2018 příprava a převzetí, 22. 11. 2018 a 21. 12. 2018 podaný odpor včetně odůvodnění odporu, 21. 2. 2019 jednání soudu od 13.20 hod. do 14.45 hod.), za 1 úkon právní pomoci z punkta 1 130 387 Kč ve výši 12 860 Kč, za zastupování u jednání 19. 6. 2019 od 8.45 hod. do 10.30 hod., za 4 úkony právní pomoci z punkta 1 188 243,75 Kč ve výši 13 060 Kč za úkon (27. 8. 2019 vyjádření ve věci samé k rozšíření žaloby, 17. 12. 2019 vyjádření ve věci samé, doplnění skutkových tvrzení, 7. 9. 2020 zastupování u jednání od 13.00 hod. do 14.50 hod., 23. 6. 2021 zastupování u jednání od 8.00 hod. do 9.00 hod.), za režijní paušál 8 x 300 Kč, za náhradu času 4 x 3 x 100 Kč v souvislosti s jednáním s jednáním 21. 2. 2019, 19. 6. 2019, 7. 9. 2020 a 23. 6. 2021, za cestové zástupce žalobce k jednání soudu dne 21. 2. 2019 a 19. 6. 2019, za cestu [obec] – [obec] a zpět při ujetí tam a zpět 50 km, vozidlem průměrné spotřebě 5,5 l nafty /100 km, náhrada za použití vozidla činí 410 Kč, při sazbě 4,10 Kč za 1 km a náhrada za pohonné hmoty při ceně nafty dle vyhlášky 33,60 Kč za 1 litr ve výši 185 Kč, cestové zástupce žalobce k jednání soudu dne 7. 9. 2020, za cestu [obec] – [obec] a zpět při ujetí tam a zpět 50 km, vozidlem průměrné spotřebě 5,5 l nafty /100 km, náhrada za použití vozidla činí 210 Kč, při sazbě 4,20 Kč za 1 km a náhrada za pohonné hmoty při ceně nafty dle vyhlášky 31,80 Kč za 1 litr ve výši 87 Kč, cestové zástupce žalobce k jednání soudu dne 23. 6. 2021, za cestu [obec] – [obec] a zpět při ujetí tam a zpět 50 km, vozidlem průměrné spotřebě 5,97 l benzín /100 km, náhrada za použití vozidla činí 220 Kč, při sazbě 4,40 Kč za 1 km a náhrada za pohonné hmoty při ceně benzínu dle vyhlášky 27,80 Kč za 1 litr ve výši 83 Kč Celkem odměna advokáta a hotové výdaje činí 99 115 Kč. Advokát Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M. je plátcem daně z přidané hodnoty, která představuje 21 % a částku 20 814 Kč Celkem odměna advokáta včetně daně z přidané hodnoty činí 119 929 Kč. Dle úspěchu ve věci náleží žalobci náklady řízení ve výši 22 %, čemuž odpovídá částka 26 384 Kč.

29. Pokud žalobce účtoval za podání odporu ½ úkonu a za vyjádření k žalobě 1 úkon, tak soud má za to, že mu náleží 1 úkon právní pomoci za podání odporu včetně jeho odůvodnění. Pokud žalobce účtoval 1 úkon právní pomoci za vyjádření žalovaného (správně žalobce) 31. 8. 2020, tak soud tuto odměnu nepřiznal, když se jednalo nikoliv o vyjádření ve věci samé, ale o doložení dokladů ze strany žalobce.

30. Žalobce je ze zákona osvobozen od placení soudních poplatků, když se jedná o řízení na náhradu škody z nemoci z povolání. Poplatková povinnost přechází na žalovanou ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění a činí podle položky 1 bod 1. písm. b) sazebníku poplatků k tomuto zákonu 5 % z částky 462 093 Kč při zaokrouhlení na částku 462 100 Kč Soudní poplatek je žalovaná povinna zaplatit ve výši 23 105 Kč.

31. Žalobce v této věci zaplatil soudní poplatek ve výši 14 086 Kč, ačkoliv byl osvobozen od placení soudních poplatků, jak je uvedeno výše, a proto soud rozhodl o vrácení soudního poplatků ve výši 14 086 Kč, když žalobce nebyl povinen tento soudní poplatek zaplatit a byl mu vrácen v souladu s § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.