25 C 9/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Chowaniece a přísedících Bc. Davida Habdase a Ludmily Valové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí dle § 52 písm. e) zákoníku práce <b>I. Žaloba, aby soud určil, že rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 26. 10. 2020 je neplatné, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>III. České republice se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.</b> 1. Žalobou došlou soudu 15. 1. 2021 po doplnění podání ze dne 16. 2. 2021 se žalobce domáhal neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 26. 10. 2020 podle § 52 písm. e) zákoníku práce. Žalobu odůvodňoval tím, že na základě lékařského posudku se dne 6. 10. 2020 byl žalobce uznán dlouhodobě zdravotně nezpůsobilý k výkonu dosavadní práce horníka. Lékařský posudek byl rozhodnutím Krajského úřadu [územní celek] ze dne 18. 11. 2020 zrušen, proto nemůže být platným podkladem pro výpověď z důvodu § 52 písm. e) zákoníku práce. Žalobce měl za to, že je zdravotně nezpůsobilý k výkonu dosavadní práce pro počínající nemoc z povolání.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Žalobci byl dne 6. 10. 2020 na základě lékařské prohlídky vystaven lékařský posudek, z jehož závěru vyplývá, že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce, a to pro jiné (obecné) onemocnění odlišné od nemoci z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání nebo pracovního úrazu, nebude-li dalším šetřením zjištěná nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání. Žalobce podal proti tomuto lékařskému posudku návrh na přezkoumání. Krajský úřad [územní celek] tento posudek zrušil a vrátil věc k vydání nového posudku s tím, že důvod pozbytí dlouhodobé zdravotní způsobilosti byl v lékařském posudku formulován nejednoznačně, když v době jeho vydání nebyl znám důvod pozbytí způsobilosti. Poskytovatel pracovnělékařských služeb dne 24. 11. 2020 vydal nový posudek se závěrem, že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce, a to pro jiné (obecné) onemocnění odlišné od nemoci nebo ohrožení nemocí z povolání nebo pracovního úrazu. Proti tomuto posudku podal žalobce opět návrh na jeho přezkoumání. Rozhodnutím Krajského úřadu [územní celek] ze dne 22. 1. 2021 byl lékařský posudek potvrzen. Z odborného stanoviska lékaře stanoveného Krajským úřadem [územní celek] pro posouzení případu žalobce vyplývá, že byla doplněna vyšetření na oddělení oprávněném k uznávání nemocí z povolání, která potvrdila, že se o nemoc z povolání u žalobce nejedná. Lékařka krajského úřadu konstatovala, že následně vydaný lékařský posudek ze dne 24. 11. 2020 považuje za správný a jednoznačný ve výroku i odůvodnění. Žalovaná ukončila pracovní poměr s žalobcem ze zdravotních důvodů dle § 52 písm. e) zákoníku práce.

3. Účastníci učinili nesporným, že pracovní poměr žalobce vznikl 5. 6. 1995 se zařazením žalobce jako dělník-horník v tarifním stupni 3-4 s místem výkonem práce důlní provozy [obec] [anonymizováno] na dobu neurčitou. Pracovní poměr trval na základě výše uvedené pracovní smlouvy do 3. 10. 1999. Opětovně vznikl pracovní poměr žalobce u žalované od 10. 7. 2000 se zařazením žalobce jako dělník-horník v tarifním stupni 4-5 s místem výkonem práce důlní provozy na dobu určitou do 30. 6. 2001, následně pracovní poměr byl prodloužen na dobu neurčitou. Žalobce převzal výpověď z pracovního poměru ze dne 26. 10. 2020 dne 29. 10. 2020.

4. Soud provedl důkaz lékařským posudkem vydaným [anonymizována dvě slova] nemocnicí ze dne 6. 9. 2010, lékařským posudkem vydaným [právnická osoba] ze dne 14. 8. 2012, lékařským posudkem vydaným [právnická osoba] ze dne 25. 8. 2014, lékařským posudkem vydaným [právnická osoba] ze dne 14. 9. 2015, lékařským posudkem vydaným [právnická osoba] ze dne 3. 3. 2017, lékařským posudkem vydaným [právnická osoba] ze dne 19. 4. 2018, lékařským posudkem vydaným [právnická osoba] ze dne 2. 3. 2020, lékařským posudkem vydaným [právnická osoba] ze dne 6. 10. 2020, zápisem z jednání přeřazovací komise ze dne 7. 10. 2020, výpovědí pracovního poměru ze dne 26. 10. 2020, rozhodnutím Krajského úřadu [územní celek] ze dne 18. 11. 2020, lékařským posudkem pro účely posouzení zdravotní způsobilosti k práci vydaný [právnická osoba] ze dne 24. 11. 2020, sdělením k výpovědi žalobce ze dne 26. 10. 2020 včetně doručenky, rozhodnutím Krajského úřadu [územní celek] ze dne 22. 1. 2021, znaleckým posudkem ze dne 7. 7. 2021, který vypracoval [celé jméno znalce], znalec z oboru posudkové lékařství, znaleckým posudkem ze dne 2. 1. 2020, který vypracoval znalec doc. MUDr. [celé jméno znalce], CSc., z oboru zdravotnictví – pracovní úrazy a nemoci z povolání, doplňujícím znaleckým posudkem ze dne 10. 4. 2022, který vypracoval doc. MUDr. [celé jméno znalce], CSc., znalec z oboru zdravotnictví – pracovní úrazy a nemoci z povolání, doplňkem ke znaleckému posudku ze dne 14. 11. 2022, který vypracoval znalec z oboru zdravotnictví – posudkové lékařství, doplňujícím znaleckým posudkem ze dne 7. 6. 2023, který vypracoval doc. MUDr. [celé jméno znalce], CSc., znalec z oboru zdravotnictví – pracovní úrazy a nemoci z povolání.

5. Po provedeném dokazování z hlediska skutkového stavu bylo soudu prokázáno, že pracovní poměr žalobce u žalované vznikl poprvé dne 5. 6. 1995 se zařazením žalobce jako dělník-horník v tarifním stupni 3-4 s místem výkonem práce důlní provozy [obec] [anonymizováno] na dobu neurčitou. Tento pracovní poměr trval na základě výše uvedené pracovní smlouvy do dne 3. 10. 1999. Znovu vznikl pracovní poměr žalobce u žalované dne 10. 7. 2000 se zařazením žalobce jako dělník-horník v tarifním stupni 4-5 s místem výkonem práce důlní provozy na dobu určitou do 30. 6. 2001, následně pracovní poměr byl prodloužen na dobu neurčitou. Na základě lékařského posudku ze dne 6. 10. 2020 vydaným oddělením pracovního lékařství [anonymizována dvě slova] nemocnice, a.s. dne 6. 10. 2020 je žalobce posuzován jako horník-razič-předák s rizikovými faktoru prach, hluk, lokální svalová zátěž, pracovní polohy vše stupeň 3 a dále vibrace stupeň 4. Výsledkem prohlídky je, že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce horníka-raziče-předáka pro jiné (obecné) onemocnění odlišné od nemoci z povolání, ohrožení nemocí z povolání nebo pracovního úrazu. Přeřazovací komise žalované dne 7. 10. 2020 rozhodla s ohledem na lékařský posudek ze dne 6. 10. 2020, že u žalované se nenachází žádné vhodné volné pracovní místo a bude s žalobcem ukončen pracovní poměr ze zdravotních důvodů – obecné onemocnění, tj. z důvodu uvedeného v § 52 písm. e) zákoníku práce. Výpověď z pracovního poměru ze dne 19. 10. 2020 podle § 52 písm. e) zákoníku práce byla dána žalobci, když žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce dle lékařského posudku ze dne 6. 10. 2020 z důvodu obecného onemocnění a žalovaná nemá možnost jej zaměstnávat na jiném vhodném pracovišti. Žalobce převzal výpověď z pracovního poměru ze dne 26. 10. 2020 dne 29. 10. 2020. Rozhodnutím Krajského úřadu [územní celek] ze dne 18. 11. 2022 lékařský posudek ze dne 6. 10. 2020 byl zrušen a vrácen zpět k vydání nového lékařského posudku. U žalobce bylo diagnostikováno onemocnění horních končetin epikondylitidu humeru vlevo Dupuytrenova choroba levé ruky, což bylo operováno [datum]. Dále byla zjištěna oboustranná čistě senzitivní lokální demyelinizační postižení středových nervů lehkého stupně při kompresi v karpálním tunelu. Na podkladě uvedených diagnóz mělo být iniciováno hygienické šetření stran profesního poškození, což měl iniciovat ředitel [anonymizována dvě slova] nemocnice, ovšem s tím, že posudek o dlouhodobém pozbytí zdravotní způsobilosti je třeba vystavit bezodkladně neboť onemocnění by při déle trvající expozici mohlo poškodit zdraví žalobce. Bude-li ale v dalších vyšetřeních prokázána profesionalita onemocnění a uznána nemoc z povolání, bude vystaven nový lékařský posudek se stejným posudkovým výrokem, ale s jiným odůvodněním. Žalobce je pracovně omezen pro riziko vibrací a přetěžování levé končetiny. Dne 24. 11. 2020 byl vystaven další lékařský posudek [právnická osoba] Byl vysloven stejný závěr, že žalobce nesmí dále konat dosavadní práci horníka-raziče-předáka pro jiné (obecné) onemocnění odlišné od nemoci z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání nebo pracovního úrazu. Nadále platí omezení ze dne 6. 10. 2020 – práce mimo riziko vibrace a bez přetěžování levé horní končetiny. Krajský úřad [územní celek] k návrhu žalobce rozhodl 22. 1. 2021 tak, že lékařský posudek ze dne 24. 11. 2020 vydaný [právnická osoba], oddělení pracovního lékařství, se potvrzuje. Bylo doplněno vyšetření na oddělení oprávněném k uznávání nemocí z povolání, které potvrdilo, že o nemoc z povolání u žalobce se nejedná. Lékařka krajského úřadu konstatovala, že následně vydaný lékařský posudek ze dne 24. 11. 2020 považuje za správný a jednoznačný ve výroku i odůvodnění. Zařazení k dosavadní práci by tak mohlo vést k trvalému poškození zdraví, které zatím jednoznačně trvalé nebylo Lékařka krajského úřadu doplnila, že posuzovaný, tj. žalobce, je pracovně omezen při práci v riziku jednostranné nadměrné zátěže a vibrací kategorie 3-4 a s ohledem na RTG plicní nález se jí jeví jako vhodné rovněž zařazení na méně prašné pracoviště.

6. S rozhodnutím Krajského úřadu [územní celek] ze dne 22. 1. 2021 žalobce nesouhlasil s tím, aby ve věci byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, posudkové lékařství.

7. Ze znaleckého posudku ze dne 7. 7. 2021 vypracovaného znalcem z oboru zdravotnictví – posudkové lékařství, [celé jméno znalce] bylo zjištěno, že znalec na otázku, zda žalobce ke dni 29. 10. 2020 (převzetí výpovědi ze dne 26. 10. 2020) trpěl nemocí z povolání v odškodnitelné formě, konkrétně jakou a kdy tato nemoc z povolání u žalobce vznikla, odpověděl tak, že odborností znalce není pracovní lékařství, tudíž forenzně není schopen (není v jeho kompetenci) stanovovat, které onemocnění je nemocí z povolání, to přísluší pouze lékařům dané odbornosti. Z uvedeného důvodu je stanovisko znalce třeba brát pouze jako obecně medicínské. Znalec dospěl k závěru, že žalobce ke dni 29. 10. 2020 (převzetí výpovědi ze dne 26. 10. 2020) dle jeho názoru netrpěl nemocí z povolání v odškodnitelné formě. Na otázku, zda žalobce trpí ke stejnému datu obecnými chorobami, konkrétně jakými a od kdy, znalec odpověděl, že žalobce ke stejnému datu netrpěl obecnými chorobami, pouze na levé horní končetině u žalobce byla diagnostikována Dupuytrenova kontraktura (obecné onemocnění), která ovšem byla v 6/2020 řešena operací a přibližně od počátku 10/2020 bylo možné uvedené onemocnění považovat za vyléčené s možností zatěžovat končetinu i těžší prací. Na otázku, zda žalobce ke dni 29. 10. 2020 (převzetí výpovědi ze dne 26. 10. 2020) pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu schopnost konat dosavadní práci horníka-raziče-předáka v dole pro nemoc z povolání v odškodnitelné výši nebo pro obecné onemocnění odlišné od nemoci z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání nebo pracovní úraz znalec odpověděl, že u žalobce došlo k rozvoji lehčího postižení obou středových nervů a k rozvoji radiální epikondylitidy levého loktu jako následek přetěžování horních končetin těžší prací a vibracemi v zaměstnání. Jedná se o onemocnění, které by v budoucnu progredovalo, pokud by byl dále vystaven uvedeným negativním vlivům. Dle názoru znalce žalobce pozbyl schopnost výkonu práce horníka-raziče pro obě tato onemocnění. Daná onemocnění svojí tíží sice nedosahovala kritérií nemoci z povolání, stav lze ale hodnotit jako ohrožení nemocí z povolání. Uvedené bylo důvodem stanovisek pracovně lékařských posudků, respektive všech hodnocení, která konstatují, že žalobce není zdravotně způsobilý dále vykonávat původní profesi horníka. Označení tohoto onemocnění za obecné znalec považuje za chybné a nezná důvod, proč se tak stalo. Znalec doporučil vypracovat znalecký posudek znalcem z oboru pracovního lékařství, který by zodpověděl na stejně položené otázky.

8. Ze znaleckého posudku ze dne 2. 1. 2022, který vypracoval znalec doc. MUDr. [celé jméno znalce], CSc., z oboru zdravotnictví – pracovní úrazy a nemoci z povolání bylo zjištěno, že znalec dospěl k závěru, že žalobce netrpěl žádnou nemocí z povolání, kterou by bylo možné uznat za nemoc z povolání ani za ohrožení nemoci z povolání podle nařízení vlády č. 290/1995 Sb. a obecně přijímaných posudkových zásad. Na všechna onemocnění uvedená v dokumentaci ošetřujících lékařů a shrnutá v diagnostickém souhrnu je nutno pohlížet jako na obecná onemocnění. Nebyla splněna klinická kritéria pro uznání pneumokoniózy uhlokopů za nemoc z povolání. Ohrožení nemocí z povolání se u těchto nemocí nevyhlašuje. Nebyla splněna klinická kritéria pro uznání percepční kochleární vady sluchu způsobené hlukem za nemoc z povolání ani za ohrožení nemocí z povolání. Nebyla splněna klinická kritéria pro uznání sekundárního Raynaudova syndromu prstů rukou při práci s vibrujícími nástroji a zařízeními za nemoc z povolání ani za ohrožení nemocí z povolání. Nebyla splněna klinická kritéria pro uznání syndromu karpálního tunelu za nemoc povolání ani za ohrožení nemocí z povolání. Nebyla splněna klinická kritéria pro uznání nemoci kostí a kloubů rukou nebo zápěstí nebo loktů při práci s vibrujícími nástroji a zařízeními za nemoc povolání ani za ohrožení nemocí z povolání. Nebyla splněna klinická kritéria pro uznání radiální epikondylitidy pažní kosti oboustranně za nemoc povolání z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování.

9. Z doplňujícího znaleckého posudku vypracovaného znalcem doc. MUDr. [celé jméno znalce], CSc., z oboru zdravotnictví – odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání ze dne 10. 4. 2022 bylo zjištěno, že znalec se k znaleckému posudku [celé jméno znalce] vyjádřil tak, že znalec [celé jméno znalce] je znalcem z odvětví různá se specializací posudkové lékařství. [celé jméno znalce] ve svém znaleckém posudku správně konstatoval, že jeho odborností není pracovní lékařství, tedy že není v jeho kompetenci stanovovat, které onemocnění je či není nemocí z povolání. Tímto konstatováním měl jeho znalecký posudek skončit, místo toho se však MUDr. [celé jméno znalce] pustil do nepodložených spekulací a vytváření neopodstatněných závěrů, z nichž je jasně patrná jeho neznalost právních předpisů a posudkových zásad celostátně užívaných při posuzování v oboru pracovní lékařství. Dle znalce doc. [celé jméno znalce], za obecné onemocnění označováno každé onemocnění, které nelze uznat podle platných právních předpisů za nemoc z povolání či ohrožení nemocí z povolání. Tedy není potřeba, jak uvádí [celé jméno znalce], že„ v případě trvání stanoviska lékařů pracovního lékařství na obecném onemocnění, poté by bylo nutné z jejich strany vysvětlit (prokázat) jaké nepracovní (obecné) zevní vlivy uvedená onemocnění způsobily. Tento názor je osobním názorem [celé jméno znalce].

10. Z doplňku ke znaleckému posudku ze dne 14. 11. 2022 vypracovaného znalcem z oboru zdravotnictví – posudkové lékařství [celé jméno znalce] bylo zjištěno, že znalec dospěl k závěru, že dle znaleckého posudku doc. MUDr. [celé jméno znalce], CSc., z oboru zdravotnictví – pracovní úrazy a nemoci z povolání a jeho doplňku u žalobce ke dni 29. 10. 2020 (převzetí výpovědi dne 26. 10. 2020) nelze prokázat nemoc z povolání ani ohrožení nemocí z povolání ani pracovní úraz. Žalobce pozbyl schopnost konat dosavadní práci horníka-raziče-předáka v dole pro tzv. obecná onemocnění, což je ovšem označení jako onemocnění, která vznikla v souvislosti s vykonávanou práci a která vedla k ukončení pracovního poměru (tato onemocnění v pokročilejším stupni by vedly k přiznání nemoci z povolání). Uvedená souvislost je znalci známa a je mu známa i skutečnost, že pokud by žalobce pokračoval dále ve stejném zaměstnání, jeho zdravotní stav by se zhoršil. Dle stanoviska znalce jsou pouze dvě možnosti – zdravotní postižení je natolik pokročilé, že jde o nemoc z povolání anebo pokud stav ještě nedosahuje takové tíže, aby nemoc z povolání mohla být přiznána, poté jde pouze o obecné onemocnění. Dle zjištění znalce [celé jméno znalce], lékaře oboru posudkového, lze u žalobce prokázat profesionální původ zdravotních obtíží i důsledků z uvedeného plynoucí, tedy ukončení pracovní smlouvy z důvodu neschopnosti výkonu pracovní činnosti ze zdravotních důvodů, ale rovněž neschopnost výkonu jakékoliv jiné manuální práce, při které dochází k nadměrné zátěži horních končetin fyzickou prací či vibracemi. Z hlediska posudkového lékařství se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zákona 155/1995 Sb. Poškození zdravotního stavu nevede k invaliditě, ale z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost o cca 20 %. Zda uvedený stav, který vznikl následkem pracovní činnosti pro zaměstnavatele vede k možnosti odškodnění, je věcí právního posouzení.

11. Z doplňku ke znaleckému posudku ze dne 7. 6. 2023 vypracovaného doc. MUDr. [celé jméno znalce], CSc., bylo zjištěno, že znalec dospěl k závěru, že ke dni 29. 10. 2020 (převzetí výpovědi ze dne 26. 10. 2020) netrpěl nemocí z povolání v odškodnitelné formě pneumokoniózou uhlokopů, když žalobce u žalované do věku 40 let v riziku odpracoval 13 let a celkem 3 704 směn v riziku. Onemocnění levé horní končetiny žalobce nelze uznat jako nemoc z povolání v odškodnitelné formě. Při zpracování znaleckého posudku měl k dispozici doklady ze zdravotní dokumentace žalobce založené ve spisu na čl. 150 – 177, z části z nich vycházel znalec při zpracování znaleckého posudku.

12. Návrh žalobce na provedení výslechu znalce [celé jméno znalce] soud nepřipustil. Soud má za to, že znalec [celé jméno znalce] s ohledem na to, že vypracoval znalecký posudek, ke kterému byl vypracován i doplněk, je výslech znalce [celé jméno znalce] nadbytečný. Jedná se o znalce z odvětví zdravotnictví s rozdílnou specializací, kdy znalec [celé jméno znalce] je zaměřen na specializaci posudkové lékařství a znalec doc. MUDr. [celé jméno znalce], CSc. na specializaci pracovní úrazy a nemoci z povolání, resp. pracovní lékařství. Z této specializace vyplývají kompetence znalce při posuzování zdravotního stavu žalobce. O tom, zda se jedná či nejedná o nemoc z povolání, rozhoduje znalec z oboru zdravotnictví – pracovní lékařství, kterým znalec [celé jméno znalce] není. Sám znalec [celé jméno znalce] ve svém znaleckém posudku konstatoval, že jeho odborností není pracovní lékařství, tedy že není v jeho kompetenci stanovovat, které onemocnění je či není nemocí z povolání. Rovněž znalec [celé jméno znalce] ve svém posudku uvádí, že nikterak nezpochybňuje, že zdravotní stav žalobce nenaplňuje kritéria přiznání nemoci z povolání, případně ohrožení nemoci z povolání dle platných právních předpisů a uvedené ani není v jeho kompetenci. Za této situace soud vycházel zejména ze znaleckého posudku zpracovaného znalcem doc. MUDr. [celé jméno znalce], CSc., když znalec dospěl k jednoznačnému závěru, že žalobce netrpí žádnou nemocí z povolání v odškodnitelné formě a rovněž netrpí žádným ohrožením nemocí z povolání. Znalecký posudek vypracovaný doc. MUDr. [celé jméno znalce], CSc. je vypracovaný erudovaným znalcem. Tento znalecký posudek je zpracován komplexně, závěry znaleckého posudku nevzbuzují žádné pochybnosti.

13. Vzhledem k tomu, že předmětem tohoto sporu je výpověď z pracovního poměru ze dne 26. 10. 2020, kterou žalobce převzal 29. 10. 2020, je nutno věc posuzovat podle ustanovení zákona č. 262/2006 Sb. Zákoníku práce v platném znění (dále jen zákoník práce).

14. Pracovní poměr může být rozvázán výpovědí. (§ 48 odst. 1 písm. b/ zákoníku práce)

15. Výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží (§ 50 odst. 1 zákoníku práce)

16. Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52 zákoníku práce (§ 50 odst. 2 zákoníku práce).

17. Dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52 zákoníku práce), musí důvod výpovědi vymezit skutkově tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn (§ 50 odst. 4 zákoníku práce).

18. Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost (§ 52 písm. e/ zákoníku práce).

19. Předmětná výpověď z pracovního poměru splňuje všechny formální náležitosti. Výpověď byla dána v písemné formě, byla řádně žalobci doručena a dána z důvodu výslovně stanoveného v § 52 písm. e) zákoníku práce. Důvod výpovědi byl skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Tato výpověď byla dána na základě posudku vydaného [právnická osoba] ze dne 6. 10. 2020.

20. Tento lékařský posudek byl vydán poskytovatelem pracovnělékařských služeb. Zaměstnavatel je povinen při zařazování zaměstnanců k práci postupovat podle závěrů lékařských posudků, o jejich zdravotní způsobilosti (§ 55 odst. 1 písm. b/ zákona č. 373/2011 Sb.). Žalovaný tedy dal žalobci výpověď z pracovního poměru, když takto byl povinen podle tohoto lékařského posudku.

21. Lékařský posudek není rozhodnutím nebo jiným správním aktem, jenž by byl závazný pro zaměstnance a zaměstnavatele, kteří na jeho základě činí právní úkony jednak pro soudy, správní úřady a jiné orgány, které by v řízení před nimi vedeným, posuzovaly právní úkony nebo jiné právní skutečnosti, pro něž byl podkladem a rozhodnutím příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nemá povahu správního rozhodnutí a při jeho vydání postupuje podle obdobně tak, jako by šlo o vyjádření, osvědčení, ověření nebo sdělení správního orgánu. Jde o dobrozdání o zdravotním stavu posuzované osoby vydané poskytovatelem zdravotních služeb. Za této situace byl ve věci ustanoven znalec z oboru zdravotnictví - posudkové lékařství a znalec z oboru zdravotnictví – pracovní nemoci a úrazy k posouzení odborných otázek.

22. Žalobce měl za to, že u žalobce se nejedná o obecné onemocnění, ale o nemoc z povolání, popř. ohrožení nemocí z povolání.

23. Podle § 61 zákona č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách zdravotní stav osoby v souvislosti s nemocí z povolání zjišťují a posuzují poskytovatelé pracovnělékařských služeb. Podle § 54 téhož zákona poskytovatelem pracovnělékařských služeb, tj. osobou kompetentní k posouzení zdravotní způsobilosti k práci je poskytovatel z oboru všeobecné praktické lékařství nebo poskytovatel z oboru pracovní lékařství. Podle § 61 zákona č. 373/2011 Sb. nemoci z povolání posuzují, uznávají a vývoj zdravotního stavu osoby s uznanou nemoci z povolání sledují poskytovatelé z oboru pracovní lékařství. Zda onemocnění je či není nemocí z povolání, popř. ohrožení nemocí z povolání rozhoduje znalec z oboru zdravotnictví, pracovní lékařství. Znalec [celé jméno znalce] z oboru zdravotnictví – specializace posudkové lékařství není oprávněn posuzovat, zda nějaké obecné onemocnění je či není nemocí z povolání v odškodnitelné formě. V dané věci soud vycházel ze závěru znaleckých posudků zpracovaných znalcem doc. MUDr. [celé jméno znalce], CSc., znalec dospěl k jednoznačnému závěru, že žalobce netrpí žádnou nemocí z povolání v odškodnitelné formě a rovněž netrpí žádným ohrožením nemocí z povolání. [celé jméno znalce] ve svém posudku uvedl, že v případě trvání stanoviska lékařů pracovního lékařství na obecném onemocnění, poté by bylo nutné z jejich strany vysvětlit, resp. prokázat, jaké nepracovní (obecné) zevní vlivy uvedená onemocnění způsobily. Tento názor je osobním názorem lékaře, který není podpořen žádným právním nařízením. Za obecné onemocnění je označováno každé onemocnění, které nelze uznat podle platných právních předpisů za nemoc z povolání či ohrožení nemocí z povolání. U žalobce nebyla splněna potřebná klinická kritéria pro uznání jakýchkoliv diagnostických onemocnění za nemoc z povolání. Pokud nebyla splněna klinická kritéria, ověřování podmínek pracovního prostředí již není nutné provádět. Při jakémkoliv jeho výsledku by nemoc z povolání nemohla být uznána. A to je právě případ žalobce.

24. Za této situace výpověď z pracovního poměru ze dne 26. 10. 2020 je platná, a proto soud návrh žalobce na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 26. 10. 2020 zamítl.

25. Procesně úspěšná žalovaná na nákladech řízení požadovala částku 4 000 Kč vynaloženou jako zálohu na znalecký posudek, která byla vyčerpána na znalečné. Soud se zabýval, zda v dané věci je možno aplikovat ustanovení § 150 o. s. ř., dle kterého, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Pokud se týká dalších nákladů řízení, tak žalovaná se dalších nákladů řízení výslovně vzdala. Ustanovení § 150 o. s. ř. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého zvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého předem neomezeného okruhu okolností. Závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ, a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží zejména k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení. Je třeba vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale i nutno rovněž zvážit, jakým způsobem by se takové rozhodnutí dotklo majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné jsou rovněž okolnosti, které vedly k zahájení řízení, postoj účastníků v průběhu řízení, charakter uplatněného nároku apod. Podle ustálené judikatury § 150 o. s. ř. neslouží ke zmírňování majetkových, sociálních rozdílů mezi stranami, ale k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená, nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů řízení, které při této činnosti účelně vynaložil. Soud má za to, že v daném případě se jedná o výjimečný případ, a jsou zde dány důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovanému. Spory o určení (ne/platnosti) výpovědi zahájené zaměstnanci patří typově mezi spory, ve kterých soudy při neúspěchu žalobců (zaměstnanců) zvažují postup podle § 150 o. s. ř. častěji, než ve většině jiných sporů. To souvisí v první řadě se zvláštní zákonnou ochranou postavení zaměstnance, coby jednou ze základních zásad pracovního práva a s důsledky, které jsou s jednostranným ukončením pracovního poměru ze strany zaměstnavatele zpravidla spojeny. Podstatné dále je, zda zaměstnanec podal žalobu v situaci, kdy se mohl na základě konkrétních skutečností subjektivně domnívat, že mu výpověď nebyla dána po právu, nebo že měl být aplikován jiný výpovědní důvod. V této věci žalobce nesouhlasil s výpovědí podle § 52 písm. e) zákoníku práce, protože podle jeho názoru trpěl nemocí z povolání nebo ohrožením nemocí z povolání. V případě nezpůsobilosti k práci z důvodu nemoci z povolání by se přitom mohlo jednat o odlišný výpovědní důvod, se kterým je mimo jiné spojeno právo na odstupné. Žalobce pracoval jako horník-razič-předák. Žalobce pracoval dlouhodobě v rizikové kategorii 3, takže se mohl domnívat, že trpí nemocí z povolání, popř. ohrožením nemocí z povolání. Jak vyplynulo ze znaleckého posudku znalce doc. MUDr. [celé jméno znalce], CSc., u žalobce nebyla splněna potřebná klinická kritéria pro uznání jakékoliv z diagnostikovaných onemocnění za nemoc z povolání, což je odborný závěr znalce a žalobce mohl důvodně předpokládat, že jak klinická kritéria pro uznání nemoci z povolání, tak i hygienická byla splněna, a že tedy má nemoc z povolání, která nakonec nebyla prokázána. Dále je třeba rovněž přihlédnout, že ani znalec [celé jméno znalce], ačkoliv odborník z jiného odvětví, měl na věc jiný odborný názor než příslušný znalec z oboru zdravotnictví – pracovní lékařství doc. MUDr. [celé jméno znalce]. Soud rovněž má za to, že nepřiznání nákladů řízení žalované bude mít zásadní vliv na fungování žalované a jeho majetkové poměry.

26. Z rozpočtových prostředků soudu bylo zaplaceno znalečné na vypracování znaleckých posudků celkem v částce 26 532,70 Kč. Stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků dle § 148 odst. 1 o. s. ř. Soud státu právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, a to s ohledem na ust. § 150 o. s. ř., jak bylo zdůvodněno výše. Ustanovení § 150 o. s. ř. soudu umožňuje, aby ve výjimečných případech z důvodů hodných zvláštního zřetele státu náhradu nákladů řízení nepřiznal.