26 C 120/2019

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 454 267 Kč <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 82 311 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 371 956 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 74 392 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Karviné na státem hrazených nákladech řízení částku 16 379,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Karviné na státem hrazených nákladech řízení částku 3 595,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 20. 3. 2019 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 439 956 Kč z titulu bezdůvodného obohacení a částky 14 311 Kč z titulu náhrady škody. Žalobkyně tvrdila, že dne 10. 8. 2012 uzavřela jako prodávající se žalovaným jako kupujícím kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo osobní motorové vozidlo Škoda Octavia, [příjmení]: [anonymizováno], na základě které žalovaný předmětné vozidlo převzal do svého držení. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, ze dne 21. 4. 2016 č.j. [číslo jednací], kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 12. 2015, čj. 24 C 78/2012-163, byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému částku 169 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně od 4. 11. 2012 do zaplacení a dále náhradu nákladů řízení, a to oproti povinnosti žalovaného vydat žalobkyni výše specifikované vozidlo Škoda Octavia. Dne 22. 7. 2016 žalobkyně a žalovaný uzavřeli dohodu o způsobu úhrady závazků vyplývajících z výše uvedených rozsudků, kdy žalobkyně se zavázala zaplatit žalovanému částku 100 000 Kč do 5 pracovních dnů od uzavření dohody a zbývající část dluhu v měsíčních splátkách po 28 218 Kč, naopak žalovaný se zavázal žalobkyni předat předmětné vozidlo Škoda Octavia ve lhůtě 10 pracovních dnů ode dne, kdy dojde ke splnění všech závazků žalobkyně, a to v místě bydliště povinného, tj. žalovaného. Žalobkyně svoji povinnost splnila, a to tak, že částku 100 000 Kč uhradila dne 25. 7. 2016 a zbývající část zaplatila v rámci exekučního řízení vedeného soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka]. K zaplacení celé částky došlo dne 28. 2. 2017. Žalovaný tak měl vrátit předmětné vozidlo ve lhůtě do 10. 3. 2017. Žalovaný však žalobkyni předmětné vozidlo nepředal, byť byl k tomu vyzván žalobkyní v říjnu 2017. Žalovaný svoji povinnost vydat předmětné vozidlo žalobkyni splnil nedobrovolně až v rámci exekuce prováděné soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka], kdy vozidlo bylo odevzdáno exekutorovi dne 6. 11. 2018. Celou tuto dobu měl žalovaný předmětné vozidlo k dispozici a prokazatelně jej užíval, čemuž odpovídá stav tachometru, kdy vozidlo bylo předáno žalovanému se zaznamenaným stavem 82 415 km a exekutorovi bylo předáno se stavem tachometru 177 536 km. V době od 10. 3. 2017 do 16. 11. 2018, tj. po dobu 606 dní žalovaný tak užíval předmětné vozidlo bez právního titulu a bezdůvodně se obohatil na úkor žalobkyně v částce odpovídající obvyklému nájemnému za užívání předmětného vozidla. Žalobkyně vycházela z odborného posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], dle kterého obvyklá cena nájemného za užívání vozidla dle nejnižších sazeb půjčovného činí 600 Kč denně bez DPH, a tedy za 606 dní 363 600 Kč bez DPH, tj. 439 956 Kč včetně DPH. Vozidlo v době vrácení bylo pojízdné, ale ve stavu neodpovídajícímu obvyklému opotřebení. Dle odborného posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] činí náklady nutné k odstranění závad 14 311 Kč, kdy se jednalo o nenalakovaný vyměněný přední nárazník, chybějící přední registrační značku, závady zjištěné diagnostikou (brzdy, airbagy, systém EESP, závady podvozku, závady v ložiscích kol), poškození laku, promáčkliny.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Předně poukazoval na skutečnost, že od předmětné kupní smlouvy odstoupil, jelikož skutečný stav vozidla, a to počet najetých kilometrů, neodpovídal zaznamenanému stavu, kdy ve skutečnosti s vozidlem bylo najeto o více než 200 000 km více oproti stavu zaznamenanému tachometrem. Dále poukazoval na to, že dohoda ze dne 22. 7. 2016 byla uzavřena, protože žalobkyně nebyla schopna uhradit částku, k jejímuž zaplacení byla zavázána shora citovaným rozsudkem. Žalobkyně však dobrovolně uhradila pouze první splátku ve výši 100 000 Kč, zbytek musel být vymožen v exekučním řízení, kdy k doplacení došlo dne 28. 2. 2017. Následně žalovaný vyzval žalobkyni dne 11. 4. 2018 k převzetí vozidla, na toto žalobkyně nereagovala. Jednání o předání vozidla probíhající v říjnu 2017 nevedla k úspěchu. Naopak v lednu 2018 bylo zahájeno exekuční řízení k vymožení předání vozidla, přičemž však v předmětném rozsudku nebyl žalovaný zavázán k předání předmětného vozidla žalobkyni a jednalo se pouze o vyjádření synallagmatu, tj. povinnosti žalobkyně vrátit kupní cenu oproti povinnosti žalovaného vrátit předmět koupě. V dohodě ze dne 22. 7. 2016 se žalobkyně vzdala veškerých svých nároků na náhradu nákladů na vrácení vozidla a dále nároku na náhradu za opotřebení vozidla od doby předání vozidla žalovanému do doby jeho vrácení žalobkyni. V této dohodě bylo také ujednáno, že k předání vozidla dojde v místě bydliště žalovaného, tedy jednalo se o dluh odnosný, a do prodlení se dostala žalobkyně, která se nepokusila o převzetí vozidla v místě bydliště žalovaného minimálně do října 2017. Dále žalovaný vznesl námitky ohledně způsobu výpočtu bezdůvodného obohacení, tj. výše obvyklého nájemného, kdy dle jeho názoru je třeba vycházet ze sazeb za dlouhodobé užívání vozidla. Dále žalovaný poukazoval na nepřiměřenost výše uplatněného nároku, kdy bezdůvodné obohacení za užívání vozidla po dobu dvou let přibližně odpovídá trojnásobku kupní ceny, za kterou v minulosti žalovaný vozidlo nabyl od žalobkyně.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 3. 7. 2019 č. j. [číslo jednací] bylo řízení přerušeno do doby pravomocného rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. [spisová značka], jelikož v tomto trestním řízení žalobkyně jako poškozený vůči žalovanému jako obžalovanému uplatnila stejné nároky ve stejné výši. V řízení bylo pokračováno na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 27. 7. 2020 č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 19. 8. 2020, jelikož odpadla překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, kdy řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] bylo pravomocně skončeno rozsudkem ze dne 26. 2. 2020, kterým byl žalovaný, jakožto obžalovaný, zproštěn obžaloby pro skutek spočívající v tom, že v době nejméně od 10. 3. 2017 do 5. 11. 2018 na blíže nezjištěném místě bez vážného důvodu ukrýval osobní motorové vozidlo Škoda Octavia, přičemž si byl vědom, že toto je povinen odevzdat majiteli na základě rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 4. 2016 sp. zn. 23 Co 45/2016, čímž měl spáchat přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 24. 4. 2016 č. j. [číslo jednací], rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 12. 2015 č. j. [číslo jednací], dohody o způsobu úhrady závazku ze dne 22. 7. 2016, výpisu z účtu zástupce žalobkyně ze dne 19. 8. 2016, vyrozumění o zahájení exekuce ze dne 16. 2. 2017, oznámení o skončení exekuce ze dne 28. 2. 2017, vzájemné emailové korespondence zástupců účastníků, odstoupení od dohody o způsobu úhrady závazků ze dne 15. 12. 2017, exekučního návrhu ze dne 16. 1. 2018, výzvy soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 16. 11. 2018 č.j. [číslo jednací], kupní smlouvy ze dne 10. 8. 2012, protokolu o zkušební jízdě a předání vozidla ze dne 10. 8. 2012, čestného prohlášení prodávajícího, odborného posudku [číslo] 2018, výzvy k úhradě ze dne 15. 11. 2018 včetně fotokopie doporučované zásilky adresované žalovanému, výzvy k převzetí vozidla ze dne 11. 4. 2017, emailové korespondence ze dne 23. 6. 2017, 5. 10. 2017 a 6. 10. 2017, a dále výslechem svědků [jméno] [příjmení] a [celé jméno svědka] a znaleckými posudky Ing. [celé jméno znalce] [číslo] 2022 ze dne 9. 2. 2022 včetně doplňujících znaleckých posudků [číslo] 2022 ze dne 29. 6. 2022 a [číslo] 2023 ze dne 31. 1. 2023 a Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] 2022 ze dne 2. 11. 2022. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.

5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: rozsudkem ze dne 11. 12. 2015 Okresní soud v Pardubicích zavázal žalobkyni k zaplacení žalovanému řízení částky 169 900 Kč spolu se 7,5 % úrokem z prodlení z této částky od 4. 11. 2012 do zaplacení a na nákladech řízení částky 130 744 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Současně zavázal žalovaného vydat žalobkyni osobní automobil Škoda Octavia [anonymizována dvě slova] do tří dnů od právní moci rozsudku. V řízení bylo zjištěno, že účastníci dne 10. 8. 2012 uzavřeli platně kupní smlouvu, jejímž předmětem byl shora uvedený osobní automobil. V řízení bylo prokázáno, že počet ujetých kilometrů v době uzavření smlouvy nečinil 82 415, ale nejméně 291 497. V tomto ohledu nebyla prodávaná věc při převzetí kupujícím ve shodě s kupní smlouvou, a jelikož se jednalo o vadu neodstranitelnou, považoval soud odstoupení od kupní smlouvy učiněné žalovaným písemně dne 27. 9. 2012 za platné. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, o kterém bylo rozhodnuto shora citovaným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, ze dne 21. 4. 2016, kterým byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalobci částku 169 900 Kč se 7,5 % ročním úrokem z prodlení od 4. 11. 2012 do zaplacení, oproti povinnosti vydat žalobkyni vozidlo Škoda Octavia VIN: [anonymizováno], a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Fakticky odvolací soud potvrdil správnost rozhodnutí soudu prvního stupně, pouze vypustil stanovení povinnosti žalovaného vydat předmětné vozidlo žalobkyni.

6. Z dohody o způsobu úhrady závazků bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 22. 7. 2016 účastníky řízení (byť v opačném procesním postavení, nežli mají v probíhajícím řízení). V této dohodě byla řešena otázka úhrady částky 169 920 Kč s příslušenstvím, k jejímuž zaplacení žalovanému byla žalobkyně zavázána shora uvedenými rozsudky. Žalobkyně se zavázala uhradit žalovanému částku 100 000 Kč do 5 pracovních dnů od uzavření dohody a zbývající část dluhu uhradit v měsíčních splátkách po minimálně 28 218 Kč splatných vždy nejpozději k poslednímu dni daného měsíce od listopadu 2016 do června 2017. Žalovaný se zavázal do té doby nepodat návrh na nařízení exekuce a dále se účastníci dohodli, že žalovaný je povinen předat žalobkyni předmětné vozidlo ve lhůtě 10 pracovních dnů ode dne, kdy ze strany žalobkyně dojde ke splnění všech závazků dle exekučních titulů, a to v místě bydliště žalovaného. Žalobkyně se současně vzdala veškerých svých nároků na náhradu nákladů na vrácení vozidla a dále nároků na náhradu za opotřebení vozidla v důsledku působení času od předání vozidla žalovanému při jeho zakoupení do doby vrácení žalobkyni. Z výpisu z účtu zástupce žalobkyně bylo zjištěno, že dne 25. 7. 2016 uhradil za žalobkyni částku 100 000 Kč na účet, jehož číslo bylo uvedeno v dohodě, tj. [bankovní účet]. Z vyrozumění o zahájení exekuce bylo zjištěno, že žalovaný, jakožto oprávněný podal návrh na vymožení pohledávky ze shora uvedených titulů proti žalobkyni, jakožto povinné. Exekuci prováděl soudní exekutor Mgr. [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] v řízení pod sp. zn. [spisová značka]. Z oznámení o skončení exekuce bylo zjištěno, že tato exekuce byla ukončena vymožením dne 28. 2. 2017.

7. Ze vzájemné emailové korespondence zástupců účastníků bylo zjištěno, že 5. 10. 2017 sdělil zástupce žalovaného zástupci žalobkyně, že vozidlo je i nadále připraveno k předání a současně zaslal kopii výzvy k převzetí vozidla, kterou se nepodařilo doručit přímo žalobkyni. Dne 23. 10. 2017 zástupce žalovaného informuje, že žalovaný je mimo [obec], plnou moc si vyzvedne a další týden provede odhlášení vozidla. Na to dne 13. 11. 2017 sděluje zástupce žalobkyně, že jednatel žalobkyně si tento týden vozidlo vyzvedne a odveze. Dopisem ze dne 15. 12. 2017 žalobkyně odstoupila od dohody o způsobu úhrady závazků ze dne 22. 7. 2016, což odůvodnila tím, že žalovaný nesplnil svoji povinnost vrátit předmětné vozidlo žalobkyni ve lhůtě stanovené v této dohodě. Z exekučního návrhu ze dne 16. 1. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně jako oprávněná navrhla provedení exekuce vůči žalovanému jako povinnému dle shora citovaného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích k vymožení povinnosti žalovaného předat předmětné vozidlo Škoda Octavia žalobkyni. Na základě tohoto návrhu nařízenou exekuci prováděl soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Z výzvy exekutora ze dne 6. 11. 2018 bylo zjištěno, že exekuce byla provedena a došlo k odebrání motorového vozidla Škoda Octavia povinnému, vozidlo se nachází v sídle soudního exekutora a oprávněný byl vyzván k vyzvednutí odebrané movité věci.

8. Z odborného posudku Bc. [jméno] [příjmení] [číslo] 2018 bylo zjištěno, že byl vypracován za účelem zjištění technického stavu vozidla, rozsahu poškození a nákladů na opravu a úkolem bylo stanovení výše škody na vozidle a výše náhrady za užívání vozidla v době od 10. 3. 2017 do 6. 11. 2018, kdy se jednalo o motorové vozidlo Škoda Octavia [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno]. Znalec provedl prohlídku vozidla dne 1. 12. 2018 a zadokumentoval poškození v porovnání s fotodokumentací ke dni prodeje. Byly zjištěny následující závady a poškození: vyměněný přední nárazník postrádal lakování, chyběla krytka tažného oka, registrační značka nebyla originální insignií, pravý zadní světlomet byl poškozen, lokálně byla poškozena lišta pod tímto světlem na krytu zadního nárazníku. Tato poškození se nevyskytovala na vozidle v době jeho prodeje žalovanému a vymykají se běžnému užívání. Náklady na opravu dle kalkulace činí 14 311 Kč. Dále znalec stanovil výši náhrady za užívání vozidla na 600 Kč denně bez DPH, kdy vycházel z půjčovného za denní taxu dle ceníku pojišťoven a denní sazbu snížil ze 750 Kč na 600 Kč s ohledem na stáří vozidla. Z kupní smlouvy ze dne 10. 8. 2012 a z protokolu o zkušební jízdě z téhož dne bylo zjištěno, že shora uvedené závady a poškození vozidla nebyly ke dni jeho prodeje žalovanému zaznamenány.

9. Dopisem ze dne 11. 4. 2017 vyzval zástupce žalovaného žalobkyni ke sdělení termínu, kdy si žalobkyně převezme předmětné vozidlo v místě bydliště žalovaného. Dle podacího lístku byl tento dopis odeslán žalobkyni dne 18. 4. 2017 a následně dle emailu ze dne 23. 6. 2017 i zástupci žalobkyně. Z výpovědi svědků [jméno] [příjmení] a [celé jméno svědka] bylo zjištěno následující: koncem listopadu 2017 vykonali cestu z [obec] do [obec] za účelem návštěvy žalovaného a vyzvednutí předmětného vozidla. Pan [anonymizována dvě slova] je jednatelem žalobkyně. Pan [celé jméno svědka] je jeho známý, jedná se o profesionálního řidiče, který zná [obec], jelikož v minulosti tam jezdíval do tiskáren. Proto jej jednatel žalobkyně oslovil za účelem vykonání společné cesty. Parkovali u domu na ul. [anonymizováno], ve kterém měl bydlet žalovaný. Jednatel žalobkyně nemohl nalézt zvonek označený jménem žalovaného, ukázala mu ho až po nějakém čase sousedka. Zvonil pak asi 20 až 30 minut, ale nikdo mu neotevřel, do domu se taktéž nedostal, proto na vchodových dveřích zanechal přilepený vzkaz pro žalovaného, že se dostavil za účelem převzetí vozidla. Svědek [příjmení] uvedl, že v trestním řízení se o své návštěvě [obec] nezmiňoval, jelikož se ho na to nikdo neptal, a proto to opomenul uvést, a jelikož cesta nebyla úspěšná, nepřikládal ji ani žádnou větší váhu. O úhradu dlužné částky byl žalovaný žalobkyní upomínán ve výzvě k úhradě ze dne 15. 11. 2018, která byla následující dne odeslána žalovanému jako doporučená zásilka na adresu [adresa žalovaného].

10. Za účelem zodpovězení odborných otázek, a to kolik činila obvyklá výše náhrady za dlouhodobé užívání osobního automobilu Škoda Octavia [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], v době od 1. 12. 2017 do 5. 11. 2018 s přihlédnutím ke stáří vozidla, technickému stavu a skutečnosti, že ze strany žalobkyně nebyly pro žalovaného zajištěny žádné služby a dále kolik činila obvyklá cena za provedení oprav toho vozu, a to odstranění závad a poškození popsaných v protokole o odvozu automobilu ze dne 5. 11. 2018, sepsaného Exekutorským úřadem Přerov, byl ustanoven znalec z oboru ekonomika – ceny a odhady a z oboru strojírenství – autoopravárenství Ing. [celé jméno znalce], který podal ve věci znalecký posudek [číslo] 2022 včetně dvou navazujících doplnění. Ze znaleckého posudku bylo zjištěno následující: znalec použil ke stanovení výše nájemného metodiku cenového porovnání a nákladovou kalkulaci. U nákladové kalkulace vycházel z průměrného měsíčního nájezdu vozidla v době od 10. 8. 2012 do 5. 11. 2018 ve výši 1 270 km, pořizovací ceny vozu 589 900 Kč, zůstatkové ceny vozidla 66 867 Kč při počtu celkových ujetých kilometrů 175 367 Kč. Časová cena nájmu vozidla za první den činila 465,05 Kč, za třicátý a každý další den 283,24 Kč a za 340 dní tedy 96 302 Kč (maximálně). Cenovým porovnáním došel znalec k výši náhrady za 340 dní 111 847 Kč. Obvyklou cenu nájmu náhradního vozidla znalec stanovil jako aritmetický průměr těchto dvou hodnot, tj. v částce 104 075 Kč Náklady na opravu vozidla dle znalce činí 14 311 Kč. Znalec plně odkázal na závěry odborného vyjádření Bc. [jméno] [příjmení], kdy náklady byly spočteny systémem Audatex. V doplňujícím znaleckém posudku [číslo] 2022 znalec po dodatečném zohlednění skutečnosti, že nájezd předmětného vozidla byl minimálně o 209 064 km vyšší, než kolik uvedl v původním znaleckém posudku, dospěl k závěru, že časová cena nájmu vozidla za třicátý a každý další den činí 200,27 Kč a za období od 1. 12. 2017 do 5. 11. 2018 tedy činí 68 000 Kč. V dalším doplňujícím znaleckém posudku, a to [číslo] 2023 znalec uvedl, že není schopen provést snižující korekci při stanovení nájemného cenovým porovnáním při zohlednění skutečnosti, že v daném případě se jednalo o tzv.„ holý nájem“, a to vzhledem k tomu, že půjčovny u dlouhodobých nájmů postupují zcela individuálně a navíc pronajímají vozidla v lepším technickém stavu, podstatně mladší, a z řádově nižším proběhem ujetých kilometrů, než bylo u předmětného automobilu. Za této situace znalec má za to, že maximální možná výše nájemného stanovená porovnávací metodou v daném případě činila 68 000 Kč, přičemž u seriózní půjčovny by byly nepochybně nižší.

11. Ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že jeho úkolem bylo stanovení obvyklé ceny nájmu vozidla – půjčovného u vozidla srovnatelného s vozidlem Škoda Octavia [registrační značka] za dobu od 1. 12. 2017 do 6. 11. 2018 v oblasti Ostravska a Karvinska. Znalec vycházel ze znaleckého standardu [číslo] stanovil cenu obvyklého nájmu vozidla na 1 019 Kč denně, tj. 346 460 Kč za uvedené období včetně DPH. Znalec dále uvedl, že odborné vyjádření Bc. [jméno] [příjmení] předložené v tomto řízení nebylo zpracováno dle tohoto standardu a znalec [příjmení] [celé jméno znalce] se ve svém znaleckém posudku vypracovaném pro toto řízení od standardu odchýlil. Dle znalce [příjmení] [příjmení] zapůjčené vozidlo je majetkem autopůjčovny, je řádně pojištěno a servisováno obvykle ve výši účelných nákladů a nepojištěná vozidla či vozidla technicky nezpůsobilá nejsou obvykle v provozu na pozemních komunikacích.

12. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: dne 10. 8. 2012 zakoupil žalovaný u žalobkyně osobní automobil Škoda Octavia za cenu 169 900 Kč, u kterého však došlo k předchozímu stočení tachometru o více než 200 000 km. Z tohoto důvodu následně žalovaný od této kupní smlouvy odstoupil, což žalobkyně neakceptovala. Spor mezi účastníky řešil Okresní soud v Pardubicích a následně v odvolacím řízení Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, kdy rozsudkem bylo žalobkyni uloženo uhradit žalovanému z titulu vrácení kupní ceny částku 169 900 Kč včetně úroků z prodlení a nákladů řízení, a to oproti povinnosti žalovaného vydat žalobkyni vydat předmětný automobil. Jelikož žalobkyně nebyla schopna dlužnou částku uhradit najednou, uzavřeli účastníci dne 22. 7. 2016 dohodu o způsobu úhrady závazku, dle které žalobkyně měla dlužnou částku uhradit ve sjednaných splátkách a žalovaný následně měl ve lhůtě do 10 pracovních dnů vydat žalobkyni předmětné vozidlo, a to v místě svého bydliště. Žalobkyně však uhradila pouze první splátku ve výši 100 000 Kč, zbytek dluhu byl vymožen až v exekučním řízení a k úhradě došlo dne 27. 2. 2017. Následně v průběhu roku 2017 od dubna do října probíhala komunikace mezi zástupci účastníků ohledně předání vozidla. K dohodě a předání vozidla však nedošlo. Koncem listopadu 2017 jednatel žalobkyně podnikl cestu do místa bydliště žalovaného v [obec] za účelem převzetí předmětného vozidla. Na místě však žalovaného nezastihl. K odebrání předmětného vozidla žalovanému došlo až v rámci exekučního řízení dne 5. 11. 2018. V době převzetí vozidla exekutorem, resp. žalobkyní byla na vozidle zjištěna poškození, která nebyla v době předání vozidla žalovanému, a to v rozsahu, jak je uvedeno v odborném vyjádření Bc. [jméno] [příjmení]. Výše nákladů na opravu těchto poškození byla stanovena na 14 311 Kč. Výše obvyklé ceny za užívání předmětného vozidla v době od 1. 12. 2017 do 5. 11. 2018 byla stanovena na 68 000 Kč na základě znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce] s přihlédnutím ke stáří a technickému stavu předmětného vozidla a skutečnosti, že žalobkyně pro žalovaného v souvislosti s užíváním vozidla nezajišťovala žádné další služby, jaké jsou obvyklé v rámci autopůjčoven.

13. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně. Žalobě bylo vyhověno v plném rozsahu ohledně nároku na náhradu škody, ohledně nároku na vydání bezdůvodného obohacení pouze zčásti. Pokud se jedná o náhradu škody, v řízení bylo prokázáno, že předmětné vozidlo při jeho předání v listopadu 2018 žalobkyni, resp. exekutorovi, vykazovalo poškození, která dle odborného vyjádření Bc. [jméno] [příjmení] neodpovídají běžnému opotřebení. Tyto vady a poškození nebyly zmíněny při předání vozidla žalovanému v kupní smlouvě ani v protokole o zkušební jízdě a předání vozidla. Žalovaný neprokázal existenci těchto poškození již v době, kdy vozidlo získal do své držby. Žalovaný tedy předal žalobkyni předmětné vozidlo ve stavu horším než by odpovídalo jeho běžnému opotřebení při obvyklém užívání. Výše škody odpovídá nákladům na opravu zmiňovaných poškození vozidla dle odborného vyjádření Bc. [jméno] [příjmení], jehož správnost byla potvrzena i znaleckým posudkem Ing. [celé jméno znalce]. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni z titulu náhrady škody částku 14 311 Kč.

14. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, které mu vzniklo užíváním předmětného vozidla bez právního důvodu, zabýval se soud jednak délkou období, po které bezdůvodné obohacení vznikalo, tj. období po které žalovaný předmětné vozidlo užíval anebo alespoň měl k dispozici, a přitom už k tomu nebyl oprávněn a dále výší náhrady za jeden den užívání předmětného vozidla. Mezi účastníky bylo sporné, zda k bezdůvodnému obohacení vůbec došlo, případně od kdy žalovaný předmětné vozidlo užíval neoprávněně, a dále pak byla sporná i výše náhrady za užívání vozidla za jeden den, kdy žalobkyně tvrdila, že tato má být stanovena ve výši obvyklého nájemného, za jaké si žalovaný mohl obdobné vozidlo vypůjčit v autopůjčovně, jelikož v případě, že by nemohl užívat vozidlo žalobkyně, musel by si opatřit vozidlo jiné. Naopak žalovaný vycházel z toho, že mu bylo poskytnuto pouze vozidlo k užívání bez jakýchkoliv navazujících služeb, které jsou obvyklé v autopůjčovně, např. servis, pojištění apod.

15. Pokud se jedná o délku trvání bezdůvodného obohacení, tak není sporu o tom, že období, po které užíval žalovaný předmětné vozidlo bez právního titulu, skončilo dne 5. 11. 2018, kdy mu bylo vozidlo odňato exekutorem v rámci prováděné exekuce. Sporným naopak mezi účastníky bylo, kdy toho období započalo. Dle žalobkyně k tomu došlo dne 10. 3. 2017, tj. uplynutím desetidenní lhůty počítané ode dne vyrovnání finančních závazků žalobkyně vůči žalovanému řešených v soudním řízení u Okresního soudu v Pardubicích. S tímto názorem žalobkyně soud nesouhlasí. V dohodě o způsobu úhrady závazků ze dne 22. 7. 2016 si účastníci sjednali, že k předání předmětného vozidla dojde v místě bydliště žalovaného, tj. osoby povinné k vydání této věci. Jedná se o dluh odnosný a bylo tedy na oprávněném, tj. žalobkyni, aby v místě bydliště žalovaného jej požádala o předání vozidla poté, co uplynula lhůta v této dohodě stanovena, tj. 10 pracovních dnů od splnění všech finančních závazků žalobkyně vůči žalovanému. Pokud se tedy žalobkyně jakožto věřitel nepokusila v místě bydliště žalovaného o to, aby ji vozidlo bylo předáno, pak je v prodlení. Prodlení věřitele vylučuje, aby současně byl v prodlení i dlužník. Tedy do doby než žalobkyně se pokusila o převzetí vozidla v místě bydliště žalovaného, nebyl žalovaný v prodlení s vydáním tohoto vozidla žalobkyni dle účastníky uzavřené dohody a byl tedy i nadále oprávněn předmětné vozidlo držet. Jinak řečeno, do doby, než se žalobkyně prokazatelně pokusila o převzetí vozidla v místě bydliště žalovaného, nemohlo docházet k bezdůvodnému obohacení žalovaného na úkor žalobkyně tím, že žalovaný předmětné vozidlo držel a užíval. Dle soudu k prokázanému pokusu o převzetí vozidla došlo na konci listopadu 2017 blíže neurčeného pracovního dne, kdy se jednatel žalobkyně v doprovodu další osoby dostavil do [obec] do místa bydliště žalovaného, kterého však na dané adrese nezastihl. Tuto skutečnost má soud prokázanou z výpovědí dvou v řízení slyšených svědků. Žalovaný namítal, že se jednalo o účelové výpovědi svědků a rovněž o účelové tvrzení žalobkyně, které v řízení učinila až poté, co byla soudem vyzvána k tomu, aby sdělila zda, a pokud ano kdy, se pokusila o převzetí vozidla v místě bydliště žalovaného. Je však třeba podotknout, že do roku 2019 v rámci probíhajících řízení včetně řízení trestního tato otázka vůbec řešena nebyla, kdy soud zjevně nepovažoval za nutné zjišťovat, zda žalobkyně v pozici poškozené učinila jakékoliv právní kroky ve vztahu k žalovanému jakožto obžalovanému k převzetí vozidla a orgány činné v trestním řízení vycházely z toho, že žalovaný mařil povinnost, která mu již byla stanovena rozsudkem v občanskoprávním řízení. Jelikož se však žalobkyni v řízení nepodařilo přesně prokázat, ve kterém dni došlo k jejímu pokusu o převzetí vozidla pouze, že tomu tak bylo na konci listopadu 2017, dospěl soud k závěru, že nejpozději dne 1. 12. 2017 se ocitl žalovaný v prodlení s vydáním předmětného vozidla žalobkyni a od tohoto dne počalo běžet období, po které vozidlo užíval bez právního důvodu a začal se bezdůvodně obohacovat na úkor žalobkyně. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaný bez právního titulu užíval předmětné vozidlo žalobkyně v době od 1. 12. 2017 do 5. 11. 2018, tj. po dobu 340 dní. Dle soudu na běh období, po které žalovanému vznikalo bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně, nemělo vliv odstoupení žalobkyně v prosinci 2017 od dohody o způsobu úhrady závazků. Tato dohoda primárně řešila nemožnost žalobkyně splnit povinnosti stanovené shora citovaným rozsudkem. V době odstoupení již povinnosti žalobkyně vůči žalovanému splněny byly a rovněž trvalo prodlení žalovaného s vydáním vozidla žalobkyně.

16. Pokud se jedná o výši bezdůvodného obohacení, tj. určení náhrady za užívání předmětného vozidla ve shora uvedeném období žalovaným, pak soud v plném rozsahu vycházel ze znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce] (včetně jeho dvou doplnění), který byl vypracován v rámci tohoto řízení. Znalec se v celém rozsahu držel zadání, které mu bylo soudem uloženo, tj. aby při určení výše náhrady přihlédl ke stáří vozidla, jeho technickému stavu a skutečnosti, že ze strany žalobkyně nebyly pro žalovaného zajištěny žádné služby, např. servis, pojištění apod. Naopak znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] v souladu se zadáním, které mu zadala žalobkyně, ve svém znaleckém posudku stanovil výši obvyklého nájemného za užívání obdobného vozidla, avšak v plném rozsahu dle znaleckého standardu [číslo] který je však běžně využíván pro stanovení obvyklého nájemného firmou poskytující vozidla k nájmu jako předmět podnikání, např. autopůjčovnami. Pokud se znalec [příjmení] [celé jméno znalce] odchýlil od tohoto znaleckého standardu, takto bylo pouze proto, aby dodržel znalecké zadání, které mu zadal soud, tj. aby v daném případě přihlédl ke specifické situaci, ve které nelze beze zbytku výši nájemného odvodit od cen pro zapůjčení vozidla, byť dlouhodobé, autopůjčovnou. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným byly významné odlišnosti oproti běžnému vztahu, jaký je mezi autopůjčovnou a jejím klientem. Žalovaný pouze užíval vozidlo žalobkyně, resp. měl ho k dispozici, avšak žalobkyně pro něj ani nezajištovala další služby, jako např. servis či pojištění a tyto služby si musel případně žalovaný zajistit a financovat sám. Znalec [příjmení] [celé jméno znalce] v doplnění svého původního znaleckého posudku reagoval i na skutečnost, že u vozidla došlo k přetočení tachometru a skutečný nájezd byl o více než 200 000 km vyšší, než by bylo patrné ze stavu tachometru. Znalec [příjmení] [celé jméno znalce] k otázkám účastníků též přesně specifikoval, které nákladové položky za této situace zahrnul do svého výpočtu a které již nikoliv a z jakého důvodu. Vzhledem ke stáří předmětného vozidla, jeho technickému stavu a počtu najetých kilometrů je zřejmé, že znalec byl do určité míry limitován při stanovení výše náhrady za použití porovnávací metody, kdy vozidla obdobných parametrů v nabídce autopůjčoven obvykle se již nenacházejí, a že částku 68 000 Kč jako výši náhrady za užívání vozidla stanovenou porovnávací metodou určil jako maximálně možnou, která by v reálné situaci byla zřejmě nižší. S ohledem na shora uvedené soud vycházel v celém rozsahu ze závěru znalce [příjmení] [celé jméno znalce], pokud se jedná o stanovení výše náhrady za užívání předmětného vozidla žalovaným v době od 1. 12. 2017 do 5. 11. 2018 a tuto stanovil na částku 68 000 Kč. Co do této částky bylo tedy žalobě vyhověno, ve zbylém rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 82 311 Kč, tj. 18 % předmětu řízení a neúspěšná co do částky 371 956 Kč, tj. 82% nákladů řízení a žalovaný tak má právo na náhradu svých nákladů řízení v rozsahu 64 % (82 - 18). Celkové náklady řízení žalovaného činí dle provedeného vyúčtování 116 237 Kč a tyto sestávají z odměny zástupce žalovaného ve výši 91 260 Kč, režijních paušálů k úkonům právní pomoci ve výši 2 700 Kč, cestovného k jednáním soudu ve výši 1 104 Kč, náhrady za ztrátu času ve výši 1 000 Kč a částky odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty ze všech uplatněných nákladů řízení ve výši 20 173 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř., přičemž zástupce žalovaného předložil soudu osvědčení o registraci plátce DPH. Odměna a režijní paušály byly přiznány za celkem 9 úkonů právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu dne 25. 3. 2021, dne 21. 6. 2021, dne 31. 5. 2022 a dne 7. 12. 2022, sepis dotazů na znalce dne 15. 12. 2022, sepis vyjádření ke znaleckému posudku dne 27. 2. 2023 a účast u jednání soudu dne 13. 4. 2023. Odměna za jeden úkon činí dle § 7 advokátního tarifu 10 140 Kč, režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč dle § 3 odst. 3 advokátního tarifu. Cestovné a náhrada za ztrátu času byly přiznány v souvislosti s pěti cestami zástupce žalovaného z [obec] do [obec] a zpět k pěti jednáním soudu. Náhrada za ztrátu času byla přiznána za 2 x 5 půlhodin po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu. Cestovné bylo přiznáno za jízdy osobním automobilem při ujetí celkem 200 km, tj. 5 x 2 x 20 km s průměrnou spotřebou 6,5 l benzínu na 100 km, přičemž dvě cesty byly konány v roce 2021 (cena benzínu dle tedy platné vyhlášky činila 27,80 Kč za 1 litr a paušální náhrada 4,40 Kč za 1 km), dvě cesty v roce 2022 (cena benzínu 44,50 Kč za 1 litr a paušální náhrada 4,70 Kč za 1 km) a jedna cesta v roce 2023 (cena benzínu 41,20 Kč za 1 litr a paušální náhrada 5,20 Kč za 1 km). Na nákladech řízení byla žalovanému přiznána částka 74 392 Kč, tj. 64 % z částky 116 237 Kč.

18. Soud neaplikoval ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., jelikož rozhodnutí soudu nezáviselo v převážné míře na znaleckém posudku, a to pokud se jedná o stanovení výše nároku z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Oproti žalobě soud dospěl k závěru, že doba, po kterou žalovaný bez právního důvodu vozidlo užíval, a po kterou trvalo jeho bezdůvodné obohacení, byla přibližně poloviční oproti žalobním tvrzením. Žalobkyně dále dle soudu nemusela vycházet z odborného vyjádření Bc. [anonymizováno] pokud se jedná o výši náhrady za užívání vozidla za jeden den, kdy tento vycházel pouze z ceny půjčovného vozidla v autopůjčovnách a přitom žalobkyni muselo být zřejmé, že daný případ vykazuje značné odlišnosti, a že žalobkyně žalovanému neposkytovala služby v takovém rozsahu, v jakém běžně poskytuje autopůjčovna svým klientům. Vzhledem k výše uvedenému tedy neshledal důvody pro aplikaci § 142 odst. 3 o. s. ř., ani pro aplikaci § 150 o. s. ř., jak navrhovala žalobkyně, jelikož zde neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné.

19. Soud dále rozhodl o povinnosti účastníků nahradit státu náklady vzniklé v souvislosti s dokazováním podle § 148 odst. 1 o. s. ř. podle jejich procesního úspěchu, kdy se jedná o znalečné vyplacené znalci [příjmení] [celé jméno znalce], které nebylo kryto složenou zálohou. Tyto náklady státu činily celkem 19 975 Kč a žalobkyně byla zavázána zaplatit 82 % těchto nákladů, tj. částku 16 379,50 Kč a žalovaný 18 %, tj. částku 3 595,50 Kč.