26 C 139/2026

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 59 688,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47 634,58 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 123,13 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 63 638,57 Kč od 14. 4. 2026 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 6 527 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné na soudním poplatku z žaloby částku 394 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15. 4. 2026 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 60 688,14 Kč spolu s 11,5% úrokem z prodlení z částky 63 638,57 Kč od 14. 4. 2026 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem za dobu od 16. 2. 2026 do 30. 6. 2026 ve výši 4 069,57 Kč. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 15. 9. 2025 uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, kdy před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 60 000 Kč, žalovaný se zavázal splatit úvěr formou měsíčních splátek, jejichž minimální výše byla vypočtena na 3 000 Kč. Žalovaný uhradil splátku splatnou dne 15. 2. 2026 a úvěr byl zesplatněn dne 30. 3. 2026. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 59 569 Kč, smluvní pokuty ve výši 119,14 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota ze dne 15. 9. 2025 včetně přílohy č. hodnota (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), digisign audit log – potvrzení o elektronickém podpisu, předsmluvních informací, šesti žádosti o čerpání tranše revolvingového úvěru, šesti detailů pohybu – bezhotovostní platba, detailu pohybu – příchozí platba, upomínky č. hodnota ze dne 20. 2. 2026 a č. hodnota ze dne 5. 3. 2026 včetně emailu, bankovní historie a předžalobní výzva, zesplatnění úvěru ze dne 30. 3. 2026 včetně podacího lístku z téhož dne. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.

5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 15. 9. 2025 mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Úvěrující žalovanému poskytla úvěrový rámec ve výši 60 000 Kč, který mohl být čerpán v tranších na základě žádosti úvěrovaného, jejichž minimální výše byla sjednána na 1 000 Kč (u první tranše na 10 000 Kč). Úvěr měl být čerpán platbami na bankovní účet č. č. účtu, úrok byl sjednán ve výši 57,99 % ročně. Žalovaný měl úvěr splácet v měsíčních splátkách, jejichž minimální výše činila 5 % z čerpané a nesplacené jistiny. Smlouvu žalovaný podepsal elektronickým podpisem. V den uzavření smlouvy žalovaný provedl verifikační platbu částky 1 Kč ze svého bankovního účtu č. č. účtu na účet žalobkyně č. č. účtu, což je patrné z detailu pohybu - přijatá platba. Čerpání úvěru je patrné z šesti listin označených jako detail pohybu, ze kterých je patrné že bylo provedeno celkem šest plateb z účtu č. č. účtu na účet č. č. účtu s označením „Jméno žalovaného – dočerpání úvěru č. hodnota“ a to následovně: dne 16. 9. 2025 ve výši 10 000 Kč, dne 17. 9. 2025 ve výši 9 984,11 Kč, dne 17. 9. 2025 ve výši 10 000 Kč, dne 18. 9. 2025 ve výši 9 952,34 Kč, dne 19. 9. 20258 ve výši 9 936,45 Kč a dne 22. 9. 2025 ve výši 9 761,68 Kč, tj. celkem ve výši 59 634,58 Kč. Tomu odpovídá šest žádostí žalovaného o čerpání tranše revolvingového úvěru ke smlouvě č. hodnota, které byly žalovaným taktéž podepsány elektronickým podpisem, což je patrné z potvrzení o elektronickém podpisu (digisign audit log). O úhradu dlužné splátky úroku byl žalovaný žalobkyní upomínán upomínkami ze dne 20. 2. 2026 a ze dne 5. 3. 2026, které byly žalovanému zaslány formou emailů. Následně žalobkyně předmětný úvěr zesplatnila dopisem ze dne 30. 3. 2026 obsahujícím i předžalobní výzvu k zaplacení celé dlužné částky. Dopis byl odeslán žalovanému jako doporučená listovní zásilka dne 30. 3. 2026, což je patrné z podacího lístku.

6. Z přílohy č. hodnota smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru označené jako Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni ke svým poměrům uvedl, že je svobodný, bezdětný, má vysokoškolské vzdělání, má příjem ve výši 20 000 Kč, jeho náklady na bydlení činí 6 000 Kč, na domácnost 6 000 Kč a náklady na finanční závazky 1 000 Kč měsíčně. Naopak žalobkyně z výpisů z účtu žalovaného zjistila jeho příjem ve výši 46 334 Kč, náklady na bydlení 1 002 Kč, na domácnost 438 Kč a náklady na finanční závazky 143 Kč. Žalobkyně provedla výpočet volných finančních prostředků žalované následovně: příjem 20 000 Kč – náklady na bydlení 8 000 Kč – náklady domácnosti 6 000 Kč – náklady na finanční závazky 1 000 Kč – extra zůstatek na cokoliv 2 000 Kč, tj. finanční zůstatek činí 3 000 Kč volných finančních prostředků, což měla být dostatečná částka pro splátku úvěru ve výši 3 000 Kč měsíčně. Dále je z této listiny patrné, že žalobkyně činila dotazy ohledně žalovaného na insolvenční rejstřík, centrální evidenci exekucí, registr neplatných dokladů a na SOLUS, vždy bez negativních zjištění. Z bankovní historie účtu žalovaného na účtech č. č. účtu a č. č. účtu za období od 19. 3. 2025 do 15. 9. 2025 bylo zjištěno následující: na účet byla poukazovány pravidelně každý měsíc částky 5 842 Kč od Úřadu práce – krajské pobočky adresa (pouze první platba dne 17. 4. 2025 byla v částce 17 193 Kč). V období od 3. 9. 2025 do 12. 9. 2025 došlo na účet celkem hodnota příchozích plateb prostřednictvím platební brány ThePay v celkové výši 59 000 Kč a dne 3. 9. 2025 příchozí platba od společnosti Anonymizováno ve výši 4 500 Kč. Dne 15. 8. 2025 byla na účet připsána částka 162 000 Kč došlá z účtu vedeného na jméno jméno FO a stejná částka téhož dne z účtu žalovaného odešla. U došlých plateb od fyzických osob není patrný jejich účel, stejně tak u odchozích plateb, kdy pouze několika lze mít za to ,že sejná o platby za nákup zboží v retailových obchodech, platby za bydlení a energie z listiny patrné nejsou.

7. Žaloba se jeví soudu jako důvodnou, avšak toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným, dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Obsah smlouvy je zachycen v listinné podobě, která byla podepsána žalovaným elektronicky. Žalovaný tento podpis nijak nezpochybnil. Žalovaný nenamítal, že by obsah smlouvy zachycený v žalobkyní předložené listině neodpovídal obsahu smlouvy, kterou si účastníci sjednali. Soud má však za to, že smlouva o úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022.

8. Žalobkyně do svého výpočtu volných finančních prostředků zahrnula i informace získané z prohlášení žalovaného, které nebyly nijak ověřovány, např. náklady na bydlení. Nedostatečně byla doložena i výše příjmu, z výpisu z účtu je patrné, že pravidelný příjem žalovaného (zřejmě sociální dávky vyplácené úřadem práce) byl znatelně nižší než částka, se kterou žalobkyně kalkulovala ve svých výpočtech. Platby od fyzických osob bez určení jejich důvodu nelze bez dalšího ověřování počítat jako pravidelný příjem spotřebitele. V několika málo dnech před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy byly na účet žalovaného poukázány finanční prostředky přes platební bránu jméno FO v celkové výši 59 000 Kč (jednalo se celkem o 19 plateb v rozmezí 1 000 Kč až 5 000 Kč) a bylo na místě ověřit důvod těchto příchozích plateb, zejména zda se nejedná o spotřebitelské úvěry (mikropůjčky), tak jak u příchozí platby ze dne 3. 9. 2025 ve výši 4 500 Kč od společnosti Anonymizováno Anonymizováno. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně tak soud považuje za zcela nedostatečné.

9. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru jsou absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalovaného vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaný tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázán k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a netvrdil nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalovaného do splátek, ale zavázal jej k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný na základě neplatné smlouvy čerpala finanční prostředky v celkové výši 59 634,58 Kč. Pokud se jedná o výši úhrad provedených žalovaným, vycházel soud z nepřímého tvrzení žalobkyně, že žalovaný se dostal do prodlení až tím, že neuhradil měsíční splátku splatnou dne 15. 2. 2026 a že výše minimální měsíční splátky po posledním čerpání (v září 2025) byla vypočtena na 3 000 Kč. Z toho lze dovodit, že žalovaný uhradil čtyři splátky po 3 000 Kč (splatné ve dnech 15. 10. 2025, 15. 11. 2025, 15. 12. 2025 a 15. 1. 2026), tj. celkem 12 000 Kč. Žalovaný sám ohledně uhrazených splátek netvrdil ničeho. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení v původní výši 59 634, 58 Kč snížené o splátky úvěru uhrazené ve výši 12 000 Kč. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 47 634,58 Kč podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. jako rozdíl mezi částkami 58 634,58 Kč a 12 000 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 47 634,58 Kč, tj. 72 % předmětu řízení, a neúspěšná co do částky 18 867,52 Kč, tj. 28 % předmětu řízení, kdy soud zohlednil i výši uplatněného úrokového příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, a žalobkyně má tedy nárok na náhradu 44 % nákladů řízení (72-28). Celkové náklady řízení žalobkyně činí 14 835 Kč, což představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 985 Kč, odměnu zástupkyně žalobkyně ve výši 10 500 Kč a režijní paušály k úkonům právní pomoci ve výši 1 350 Kč. Odměna a režijní paušály byly přiznány za tři úkony právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby). Odměna za jeden úkon činí 3 500 Kč dle § 7 advokátního tarifu a režijní paušál za jeden úkon činí 450 Kč dle § 113 odst. 4 advokátního tarifu. Dle obsahu spisu žalobkyni v souvislosti s tímto řízením jiné náklady nevznikly. Žalobkyně doložila odeslání žalované předžalobní výzvy žalovanému, čímž splnila podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení dle § 142a o. s. ř. Na nákladech řízení byla žalobkyni přiznána částka 6 527 Kč, tj. 44 % z částky 14 835 Kč.

11. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 394 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost, kterou žalobkyně splnila platbou ve výši 2 591 Kč. Elektronický platební rozkaz však nemohl být ve věci vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděných žalobkyní. V řízení však bylo dále pokračováno, a proto vznikla žalobkyni povinnost doplacení soudního poplatku až do výše stanovené dle položky 1 písm. a) sazebníku ze základu 59 690 Kč, tj. do částky 2 985 Kč. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.