26 C 173/2026

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 35 644,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 256,68 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 948,96 Kč spolu s úrokem z částky 30 000 Kč od 27. 10. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 900 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 322 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 12. 3. 2026 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 35 644,28 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 939,50 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 621,86 Kč a s 11,5% úrokem z částky 30 000 Kč od 27. 10. 2025 do zaplacení a s 11,5% úrokem z prodlení z částky 30 900 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2025. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 22. 10. 2024 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč, kdy žalovaný mohl čerpat úvěr opakovaně. Žalovaný úvěr čerpal v celkové částce 122 396,11 Kč, na splátkách uhradil celkem 97 139,43 Kč. Žalovaný měl úvěr splácet v měsíčních splátkách se sjednanou minimální výší. Pro prodlení žalovaného se splácením úvěru byl tento zesplatněn ke dni 28. 7. 2025. Žalobkyně tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení sociálních a demografických dat, informací z interních a externích registrů, byla prověřena udržitelnost příjmů žalovaného a jeho bonita prostřednictvím výpisů z běžného účtu žalovaného nebo nahlížením na tento účet. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti informací získaných od žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 22. 10. 2024, snímku občanského průkazu žalovaného, snímku žalovaného s občanským průkazem, smluvních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, standartních informací o spotřebitelském úvěru, tabulky umoření ze dne 29. 9. 2025, potvrzení o provedení transakce ze dne 14. 11. 2025, výzvy před zesplatněním dluhu ze dne 23. 6. 2025, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2025 včetně seznamu postupovaných pohledávek potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky ze dne 30. 9. 2025, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2025 včetně podacího lístku ze dne 14. 11. 2025 a předžalobní upomínky ze dne 31. 12. 2025 včetně podacího lístku ze dne 31. 12. 2025. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.

4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 22. 10. 2024 mezi právnická osoba jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému byl poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr s možností opakovaného čerpání ve výši 30 000 Kč, a to na dobu neurčitou se sjednaným úrokem ve výši 48 % ročně. Žalovaný smlouvu podepsal v online žádosti, úvěrující společnost jeho totožnost ověřila ze snímků jeho občanského průkazů včetně selfie fotografie žalovaného. Z potvrzení o provedení transakce vystaveného dne 14. 11. 2025 právnická osoba. bylo zjištěno, že z účtu právnická osoba na účet žalovaného č. č. účtu byly poukázány s poznámkou Anonymizováno půjčka následující částky: 30 000 Kč dne 22. 10. 2024, 30 000 Kč dne 10. 12. 2024, 1 390,15 Kč dne 4. 1. 2025, 525,51 Kč dne 31. 1. 2025, 10 000 Kč dne 16. 2. 2025, 20 000 Kč dne 19. 2. 2025, 30 000 Kč dne 22. 2. 2025 a 480,45 Kč dne 5. 4. 2025. Z přehledu plateb (tabulky umoření) bylo zjištěno, že úvěrující u smlouvy č. hodnota eviduje čerpání úvěru v celkové výši 122 396,11 Kč a úhrady žalovaného v celkové výši 97 139,43 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 29. 9. 2025 mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. hodnota. Cena za postoupené pohledávky byla dle potvrzení uhrazena žalobkyní dne 29. 9. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2025, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 14. 11. 2025. O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 31. 12. 2025, která byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka.

6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost právnická osoba dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smluv soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila žádné důkazy k prokázání svých tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného úvěrující společností a u jednání uvedla, že žádné důkazy k prokázání těchto tvrzení ani nemá k dispozici.

7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalovaného vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaný tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázán k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a netvrdil nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalovaného do splátek, ale zavázal jej k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému byly vyplaceny ze strany předchůdkyně žalobkyně částky v celkové výši 122 396,11 Kč. Žalovaný uhradil dle tvrzení žalobkyně celkem 97 139,43 Kč. Žalovaný tak byl zavázán uhradit žalobkyni podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. částku 25 256,68 Kč, tj. rozdíl mezi částkami 122 396,11 Kč a 97 139,43 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků, přičemž zohlednil i výši příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 25 256,68 Kč, tj. 58 % předmětu řízení, a neúspěšná co do částky 18 392,49 Kč, tj. 42 % předmětu řízení, a má tedy nárok na náhradu 16 % nákladů řízení (58-42). Celkové náklady žalobkyně činí dle soudu 8 261 Kč a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 236 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 4 440 Kč, režijních paušálů k úkonům právní pomoci ve výši 750 Kč, nákladů spojených s cestou zástupce žalobkyně k jednání soudu ve výši 616 Kč a z částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty ze všech uplatněných nákladů řízení vyjma zaplaceného soudního poplatku v celkové výši 1 219 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř., přičemž zástupce žalobkyně předložil soudu osvědčení o registraci plátce DPH. Odměna a režijní paušály byly přiznány dle advokátního tarifu za čtyři úkony právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast u jednání soudu). Odměna a režijní paušály za první tři úkony byla přiznána dle § 14b advokátního tarifu (odměna 700 Kč za úkon, režijní paušál 100 Kč za úkon), odměna za účast u jednání byla přiznána ve výši 2 340 Kč dle § 7 advokátního tarifu a režijní paušál za tento úkon ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu a režijní paušál za sepis doplnění žaloby ze dne 24. 6. 2026. Tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uváděná v tomto podání být (a z části i byla) už součástí žaloby a dle soudu se tedy nejedná o další účelně provedený úkon právní pomoci. Náklady spojené s cestou k jednání a zpět sestávají z náhrady za ztrátu času za dvě půlhodiny po 150 Kč za cestu z adresa a zpět dle § 14 advokátního tarifu a z cestovného ve výši činí 316 Kč za cestu osobním automobilem při ujetí celkem hodnota km při ceně benzinu dle platné vyhlášky, tj. 34,70 Kč za 1 litr a průměrné spotřebě dle technického průkazu 10,6 l na 100 km s připočtením paušální náhrady 5,90 Kč za jeden kilometr. Dle obsahu spisu žalobkyni v souvislosti s tímto řízením další náklady nevznikly. Žalobkyně doložila odeslání předžalobní výzvy žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení dle § 142a o. s. ř. Na nákladech řízení byla žalobkyni přiznána částka 1 322 Kč, tj. 16 % z částky 8 261 Kč. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů od jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.