26 C 175/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované 2. Anonymizováno , narozený dne Anonymizováno bytem Adresa žalované o zaplacení částky 2 104 037,03 Kč s příslušenstvím I. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 1 850 518,21 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaných 1) a 2) zaplacení společně a nerozdílně částky 253 518,82 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 000 000 Kč od 28. 3. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobkyni na nákladech řízení společně a nerozdílně částku 93 622 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15. 5. 2025 domáhala se žalobkyně po žalovaných 1) a 2) zaplacení společně a nerozdílně částky 2 104 037,03 Kč a zákonného 12% úroku z prodlení z částky 2 000 000 Kč od 28. 3. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 11. 7. 2023 uzavřela s 1) žalovanou smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření registrační číslo 8298/2023/01-O4. 2) žalovaný téhož dne smlouvou o přistoupení k dluhu přistoupil k dluhu 1) žalované z této smlouvy. Na základě smlouvy byl 1) žalované poskytnut překlenovací úvěr ve výši 2 000 0000 Kč, a to dne 14. 7. 2023 v částce 1 830 000 Kč a 50 000 Kč a dne 17. 8. 2023 ve výši 120 000 Kč. 1) žalovaná se zavázala splácet úvěr měsíčními splátkami po 14 840 Kč, z čehož 2 000 Kč měly být měsíčním vkladem na účet stavebního spoření. Úrok byl sjednán ve výši 7,45 % ročně. 1) žalovaná nehradila řádně splátky a žalobkyně prohlásila úvěr za zcela splatný dopisem ze dne 27. 2. 2025. Žalovaní uhradili splátkami částku 127 040 Kč a dále na jejich dluh žalobkyně započetla zůstatek na účtu stavebního spoření 1) žalované ve výši 22 441,17 Kč. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny 2 000 000 Kč, úroků 102 531,03 Kč a poplatků 1 506 Kč.

2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaných podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 11. 7. 2023, smlouvy o přistoupení k dluhu ze dne 11. 7. 2023, fotokopie občanských průkazů obou žalovaných vydaných v Polsku, potvrzení o trvalém pobytu žalovaných v Polsku, výzev ke splacení dluhu ze dne 27. 2. 2025 včetně fotokopie obálek, výzev před zesplatněním dluhu ze dne 23. 1. 2025 včetně fotokopie obálek, obratů na kontě č. , hodnota, ze dne 2. 5. 2025, sazebníku úhrad za poskytované služby, pokynů k čerpání úvěru ze dne 14. 7. 2023 a ze dne 16. 8. 2023, úrokové stupnice, protokolu o posouzení úvěru ze dne 11. 7. 2023, analytického reportu pro oba žalované, protokolu o ověření schopnosti žadatele a spolužadatele splácet překlenovací úvěr a úvěr ze stavebního spoření, potvrzení o výši příjmů ze závislé činnosti ze dne 23. 6. 2023, žádosti o poskytnutí úvěru a prohlášení přistupitele k žádosti o poskytnutí úvěru. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.

4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 11. 7. 2023, která byla uzavřena ke smlouvě o stavebním spoření č. , č. účtu, , bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní a 1) žalovanou, žalované byl poskytnut překlenovací úvěr ve výši 2 000 000 Kč na ve smlouvě uvedený bytový účel (převod členských práv a povinností k bytové jednotce č. , hodnota, v domě č.p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , adresa, a modernizace této bytové jednotky). Žalovaná se zavázala k hrazení pravidelných měsíčních splátek po 14 840 Kč, které budou pokrývat sjednaný úrok ve výši 7,45 % ročně a vklad na účet stavebního spoření v částce 2 000 Kč měsíčně. Úvěr byl zajištěn zástavním právem žalobkyně k pohledávce ze smlouvy o stavebním spoření. Jednou z podmínek čerpání úvěru sjednanou ve smlouvě bylo přistoupení 2) žalovaného k dluhu 1) žalované z této úvěrové smlouvy. Ze smlouvy o přistoupení k dluhu bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 11. 7. 2023 mezi žalobkyní a 2) žalovaným, který přistoupil k dluhu 1) žalované ze shora uvedené úvěrové smlouvy, kdy se se stal novým dlužníkem vedle 1) žalované s tím, že oba jsou zavázání plnit žalobkyni společně a nerozdílně. Obě výše uvedené smlouvy byly podepsány elektronicky, totožnost obou žalovaných byla ověřena z listin, jejichž fotokopie následně žalobkyně předložila soudu (občanské průkazy obou žalovaných vydané v Polsku, potvrzení o trvalém pobytu žalovaných v Polsku). Z listiny označené jako obraty na kontě bylo zjištěno čerpání úvěru 1) žalovanou v částkách 1 830 000 Kč, 50 000 Kč a 120 000 Kč. Čerpání úvěru proběhlo v souladu s pokyny k čerpání úvěru, které dala 1) žalovaná žalobkyni, a to dne 17. 7. 2023 ohledně částek 1 830 000 Kč a 50 000 Kč a dne 16. 8. 2023 ohledně částky 120 000 Kč. Výzvou ke splácení dluhu ze dne 27. 2. 2025 zesplatnila žalobkyně úvěr ze shora uvedené smlouvy se zůstatkem dluhu 2 104 037,03 Kč a vyzvala je k úhradě dlužné částky ve stanovené lhůtě, z čehož jistina úvěru činila 2 000 000 Kč. Dopis byl odeslán na adresu obou žalovaných jako doporučená zásilka.

5. Další zjištění se týkala zkoumání úvěruschopnosti obou žalovaných před uzavřením úvěrové smlouvy. Z žádosti o poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že 1) žalovaná vůči žalobkyni prohlásila, že je rozvedená, žije v pronajatém bytě, je zaměstnána u , Anonymizováno, , právnická osoba, s průměrným čistým měsíčním příjmem 26 760 Kč, měsíční náklady na bydlení činí 7 000 Kč, na stravu a domácnost 5 000 Kč a na dopravu 1 000 Kč, v domácnosti žijí tři osoby, z toho jedno vyživované dítě. Výši příjmu 1) žalovaná doložila i potvrzením zaměstnavatele o výši příjmu ze závislé činnosti ze dne 23. 6. 2023, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaná je zaměstnána jako operátor ve výrobě u , Anonymizováno, , právnická osoba, od 1. 11. 2018 na pracovní poměr sjednaný na dobu neurčitou a její průměrný čistý měsíční příjem za dobu po návratu z mateřské dovolené (1. 3. 2023) činil 26 760 Kč. V této listině se také uvádí, že žalovaná vyživuje tři děti. Z prohlášení přistupitele k žádosti o poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že 2) žalovaný vůči žalobkyni prohlásil, že je rozvedený, žije v pronajatém bytě, je zaměstnán u , Anonymizováno, , právnická osoba, s průměrným čistým měsíčním příjmem 28 748 Kč, měsíční náklady na bydlení činí 7 000 Kč, na stravu a domácnost 5 000 Kč a na dopravu 1 000 Kč, v domácnosti žijí tři osoby, z toho jedno vyživované dítě. Výši příjmu 2) žalovaný doložil i potvrzením zaměstnavatele o výši příjmu ze závislé činnosti ze dne 23. 6. 2023, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán jako operátor ve výrobě u , Anonymizováno, , právnická osoba, od 1. 11. 2017 na pracovní poměr sjednaný na dobu neurčitou a jeho průměrný čistý měsíční příjem za dobu posledních 12 měsíců činil 29 692 Kč. V této listině se také uvádí, že žalovaný vyživuje jedno dítě. Z protokolu o ověření schopnosti žadatele a spolužadatele splácet překlenovací úvěr a úvěr ze stavebního spoření bylo zjištěno, že úvěrující vycházela z výše příjmu obou žalovaných, který byl doložen potvrzením zaměstnavatele a výpisy z běžného účtu za dva, resp. tři poslední měsíce. Žalovaní uvedli své výdaje ve výši 13 000 Kč měsíčně, úvěrující provedla vlastní výpočet, kdy interní model vycházel z nákladů ve výši 4 500 Kč na osobu a měsíc, tj. u žalovaných 27 000 Kč měsíčně. Z analytického reportu, který byl vypracován pro oba žalované a který obsahuje informace z rejstříku CCB, bylo zjištěno, že u obou žalovaných je evidována pouze jedna událost, a to odvolaná žádost o úvěr z kreditní karty a že u žalovaných nelze vypočítat CB Score z důvodu označeného jako „příliš nové pro skórování“.

6. Žaloba se jeví soudu jako důvodnou, avšak toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní jako úvěrujícím a 1) žalovanou jako úvěrovaným, a to za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud má však za to, že smlouva o úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost 1) žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky 1) žalované, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022. 2) žalovaný přistoupil k dluhu 1) žalované z této úvěrové smlouvy, a to písemnou smlouvou s žalobkyní, a tak odpovídá za dluh 1) žalované společně a nerozdílně s ní podle § 1892 odst. 1 občanského zákoníku. 2) žalovaný odpovídá za dluh1) žalovaný, byť je úvěrová smlouva neplatná. 1) žalovaná odpovídá za bezdůvodné obohacení, které jí vzniklo v souvislosti s realizací neplatné úvěrové smlouvy.

7. Žalobkyně správně přistoupila ke zkoumání úvěruschopnosti nejen u 1) žalované jakožto úvěrované, ale i u 2) žalovaného, který k dluhu 1) žalované přistoupil. Přistoupení k dluhu bylo totiž jednou z podmínek čerpání úvěru sjednaných ve smlouvě. Žalobkyně dostatečným způsobem zjišťovala příjmy obou žalovaných, jejich výše dle potvrzení o příjmu by za určitých okolností postačovala k řádnému splácení úvěru. Nicméně dle soudu nebyly řádně zjišťovány pravidelné měsíční výdaje domácnosti žalovaných. Žalobkyně provedla výpočet těchto interním modelem. Nebyla schopna soudu osvětlit, jakým způsobem došla k závěru o výši měsíčních výdajů domácnosti (27 000 Kč) a měsíčních nákladů na jednu osobu (4 500 Kč). Žalovaní výši svých výdajů nedoložili, poskytli žalobkyni pouze velmi kusé informace v žádosti o úvěr. Postup při posuzování úvěruschopnosti by se měl lišit případ od případu a v žalovaném případě vzhledem k výši úvěru a dlouhodobosti jeho splácení měla žalobkyně větší pozornost věnovat zejména zjišťování výdajové stránky hospodaření žalovaných. Dle soudu nedostatečné bylo v tomto případě i zjišťování kreditní historie žalovaných, kteří jsou polskými občany a v České republice žili poměrně krátkou dobu. Dotazy na české rejstříky nemohly v této situaci dát celistvý obraz toho, jak žalovaní v minulosti spláceli své závazky. Např. nebylo možno stanovit tzv. CB Score pro příliš krátkou historii. Žalobkyně tak měla se zaměřit alespoň v základním rozsahu informací i na to, jak se vyvíjela kreditní historie žalovaných v Polsku. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že úvěruschopnost žalovaných nebyla řádně zjišťována a z tohoto důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

8. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost 1) žalované vrátit jistinu poskytnutého jí úvěru, žalovaná tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázána k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že 1) žalovaná byla v řízení zcela pasivní a netvrdila nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalovaných do splátek, ale zavázal je k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Tomu nebrání ani skutečnost, že 1) žalovaná ani na okamžik nedisponovala částkou čerpaného úvěru a nemohla ji obratem žalobkyni vrátit, jelikož úvěr byl v souladu se smlouvou žalobkyní poukázán na účty třetích osob, tj. prodejce družstevního podílu v bytovém družstvu a osoby provádějící modernizaci či opravu bytu. 1) žalovaná čerpala úvěr poskytnutý žalobkyní v částce 2 000 000 Kč a žalovaní uhradili dle tvrzení žalobkyně částku 149 481,79 Kč (včetně žalobkyní započteného zůstatku na účtu stavebního spoření v souladu se zástavní smlouvou. 1) žalovaná tak byla zavázána uhradit žalobkyni podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. částku 1 850 518,21 Kč, tj. rozdíl mezi částkou 2 000 000 Kč a částkou 149 481,79 Kč. Stejnou částku byl společně a nerozdílně s 1) žalovanou zavázán uhradit žalobkyni 2) žalovaný, který k dluhu 1) žalované vůči žalobkyni přistoupil. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků, přičemž soud zohlednil i výši žalobou uplatněného úrokového příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 1 850 518,21 Kč, tj. 83 % předmětu řízení, a neúspěšná co do částky 371 874,98 Kč, tj. 17 % předmětu řízení. Žalobkyně tak má nárok na náhradu 66 % nákladů řízení (83-17). Celkové náklady řízení žalobkyně činí 141 852 Kč a tyto sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 80 061 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 49 020 Kč, režijních paušálů k úkonům právní pomoci ve výši 1 350 Kč, cestovného ve výši 397 Kč a náhrady za ztrátu času ve výši 300 Kč a dále z částky odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty ze všech uplatněných nákladů řízení vyjma zaplaceného soudního poplatku dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 10 724 Kč, přičemž zástupce žalobkyně předložil soudu osvědčení o registraci plátce DPH. Odměna a režijní paušály byly přiznány za tři úkony právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a účast u jednání soudu), přičemž odměna za jeden úkon činí 16 340 Kč dle § 7 advokátního tarifu a režijní paušál za jeden úkon činí 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Cestovné bylo přiznáno za cestu zástupce žalobkyně k jednání soudu z , adresa, a zpět při ujetí celkem , hodnota, km, průměrné spotřebě 8,4 l benzínu na 100 km dle technického průkazu, ceně paliva dle platné vyhlášky, tj. 35,80 Kč za 1 litr s připočtením paušální náhrady 5,80 Kč za 1 ujetý km. Náhrada za ztrátu času stráveného cestou k jednání a zpět v rozsahu dvou započatých půlhodin činí 2 x 150 Kč dle § 14 advokátního tarifu. Žalobkyně doložila odeslání předžalobní výzvy žalovaným a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení dle § 142a o. s. ř. Na nákladech řízení byla žalobkyni přiznána částka 93 622 Kč, tj. 66 % z částky 141 852 Kč.