26 C 194/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 227 909,14 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 184 489,14 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 10. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 43 420 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 227 209,14 Kč od 27. 2. 2020 do 9. 3. 2020 a z částky 43 420 Kč od 10. 3. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 6,9 % ročně z částky 180 532,20 Kč od 27. 2. 2020 do zaplacení a ve výši 16,4 % ročně z částky 47 376,94 Kč od 27. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 54 889 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.</b> 1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 4. 1. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 227 909,14 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení z této částky od 27. 2. 2020 do zaplacení, s 6,9 % úrokem z částky 180 532,20 Kč od 27. 2. 2020 do zaplacení a s 16,4 % úrokem z částky 47 376,94 Kč od 27. 2. 2020 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že předmětnou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 6. 2020 od původního věřitele [právnická osoba] Tato společnost uzavřela se žalovaným dne 16. 2. 2018 smlouvu o úvěru s číslem úvěrového účtu [bankovní účet], na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaný se tento úvěr zavázal splatit včetně sjednaného úroku ve výši 6,9 % ročně. Úvěr byl v plné výši vyčerpán dne 16. 2. 2018, přičemž částky 25 313,25 Kč, 19 184 Kč, 29 612 Kč a 20 634 Kč byly poukázány na sjednané účty za účelem úhrady jiných dluhů žalovaného u [právnická osoba] a částka 205 256,75 Kč byla poukázána žalovanému na jeho běžný účet k volnému využití. Žalovaný tento úvěr řádně nesplácel a banka rozhodla o jeho zesplatnění k datu 26. 2. 2020, kdy k tomuto dni činila nesplacená jistina 180 532,20 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 25. 10. 2018 smlouvu o úvěru vedeném na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], na základě které byl žalovanému poskytnut na jeho běžný účet úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný měl úvěr splatit včetně sjednaného úroku ve výši 16,4 % ročně. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, a proto banka rozhodla o jeho zesplatnění ke dni 26. 2. 2020, kdy k tomuto datu činila nesplacená jistina 47 376,94 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že [právnická osoba] řádně provedla zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením každé z těchto úvěrových smluv. Banka lustrovala žalovaného v databázi dlužníků, v insolvenčním rejstříku, ověřovala platnost jeho občanského průkazu v databázi neplatných dokladů. Dále vycházela z informací získaných přímo od žalovaného, pokud se jedná o jeho zaměstnání a výši příjmu a skutečnost, že nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v družstevním bytě a nejsou mu prováděny žádné srážky ze mzdy či z účtu z důvodu exekuce. Banka takto prověřovala pohyby na bankovním účtu žalovaného, a to pravidelné měsíční příjmy ze zaměstnání a jeho výdaje, jiné příjmy a obrat na účtu č. [bankovní účet] za předcházející období před uzavřením smlouvy. Pokud se jedná o výši výdajů žalovaného, vycházela banka ze svého interního ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji o výši životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Dle banky příjem žalovaného byl v té době dostatečný k pokrytí splátek i životních nákladů. Příjmy žalovaného byly po odečtení minimální výše existenčních nákladů dostatečné pro poskytnutí požadovaného úvěru. Úvěruschopnost tak byla posouzena řádně a plně v souladu s metodikou banky. Úvěr ze dne 16. 2. 2018 měl být splácen formou 45 měsíčních splátek po 7 630 Kč a úvěr ze dne 25. 10. 2018 formou 73 měsíčních splátek po 1 090 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 111 odst. 3 o. s. ř. přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 6. 2020 včetně seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 2. 7. 2020, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 7. 2020 včetně podacího archu z téhož dne, smlouvy o úvěru ze dne 16. 2. 2018, smlouvy o úvěru ze dne 25. 10. 2018, výpisu z úvěrového účtu, dvou rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 26. 2. 2020 včetně podacího archu ze dne 2. 3. 2020, dvou listin označených jako„ stav úvěru v minulosti“ ze dne 21. 7. 2021, výpisu z insolvenčního rejstříku ze dne 22. 6. 2021, výpisu z evidence neplatných dokladů, žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 25. 10. 2010, dvou výpisů z CCB, dohody o ukončení revolvingového úvěru ze dne 16. 2. 2018, záznamu o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací ze dne 16. 2. 2018, 5x detailních informací k zásilkám a výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 1. 11. 2017 do 30. 10. 2018 a za období od 1. 3. 2017 do 28. 20. 2018. Jiné důkazy nebyly v řízení ani po poučení navrhovány. Důkaz čtením výpisů z účtů žalovaného za únor 2018, který si měl soud vyžádat od [právnická osoba] nebyl proveden pro nadbytečnost, jelikož čerpání úvěru dne 16. 2. 2018 dle soudu prokázáno z jiných čtených listin.

4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkových stav: ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 26. 6. 2020 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem smlouvy byly pohledávky uvedené v seznamu postoupených pohledávek, který obsahuje i obě pohledávky z předmětných smluv za žalovaným. Dne 2. 7. 2020 potvrdila [právnická osoba], že žalobkyně uhradila kupní cenu za postoupené pohledávky dne 1. 7. 2020 dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 6. 2020. Dopisem ze dne 10. 7. 2020 oznámila [právnická osoba], že předmětné pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni. Ten dopis byl odeslán dle podacího archu na adresu žalovaného dne 10. 7. 2020. Následně žalobkyně upomínala žalovaného o úhradu dlužné částky v předžalobní upomínce ze dne 11. 11. 2020, která byla dle podacího archu téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalovaného.

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 2. 2018 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Banka se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč za sjednaný úrok ve výši 6,9 % ročně. Úvěr měl být veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Úvěr měl být poskytnut na konsolidaci čtyř úvěrů žalovaného u [právnická osoba], a to splátkového úvěru ve výši 25 567 Kč, revolvingového úvěru ve výši 19 184 Kč, úvěru z kreditní karty ve výši 29 612 Kč a kontokorentního úvěru ve výši 20 634 Kč, tj. celkem 94 997 Kč, zbylá část úvěru byla poskytnuta k volnému využití. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou 45 měsíčních anuitních splátek po 7 630 Kč (poslední splátka 5 902 Kč). Ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 10. 2018 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Banka se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 50 000 Kč na jeho běžný bankovní účet. Úvěrový účet byl uveden pod č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně sjednaného 16,4 % úroku formou 73 měsíčních anuitních splátek po 1 095 Kč (poslední splátka 311 Kč). Z listin označených jako stav úvěru v minulosti bylo zjištěno, že úvěr ze dne 16. 2. 2018 čerpal žalovaný ve výši 300 000 Kč a na tento úvěr uhradil celkem 152 394,80 Kč a úvěr ze dne 25. 10. 2018 čerpal ve výši 50 000 Kč a na tento úvěr bylo uhrazeno celkem 13 116,06 Kč. Dopisem ze dne 26. 2. 2020 oznámila [právnická osoba] žalovanému, že u obou předmětných úvěrů rozhodla o okamžité splatnosti celkového dluhu ke dni 26. 2. 2020 a vyzvala současně žalovaného k úhradě dlužných částek ve výši 184 592 Kč a 50 013 Kč. Dle poštovního podacího archu byla tato rozhodnutí odeslána jako doporučené zásilky na adresu žalovaného dne 2. 3. 2020. Čerpání úvěru je dále patrné z výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíce únor a říjen 2018, kdy 16. 2. 2018 na tento účet žalovaného byly poukázány částky ve výši 205 256,75 Kč a 20 634 Kč a dne 25. 10. 2018 částka 50 000 Kč.

6. Z výpisů z tohoto běžného účtu žalovaného za období od března 2017 do února 2018 bylo zjištěno ohledně příjmů a výdajů žalovaného pro zkoumání jeho úvěruschopnosti u smlouvy ze dne 16. 2. 2018 následující: Na účet docházela každý měsíc mzda v průměrné výši 27 119 Kč, pouze v měsíci prosinci 2017 došla mzda ve výši 43 405 Kč. Z účtu každý měsíc byla poukazována částka 8 877 Kč na úhradu SIPO a dále splátky úvěrů v měsíční výši 2 228 Kč, 264 Kč a 1 000 Kč. Dále z účtu byly prováděny běžné platby kartou, inkasní platby a výběry hotovosti z bankomatu. Zůstatek na konci každého měsíce činil přibližně - 19 000 Kč, přičemž žalovanému byl povolen kontokorentní úvěr ve výši 20 000 Kč. Každý měsíc došlo u určitých inkasních plateb k jejich neprovedení, přičemž tyto platby byly provedeny až následně, jednalo se o splátky úvěrů. Měsíčně se jednalo o jednu až dvě platby s výjimkou měsíce listopadu 2017, kdy nedošlo k žádné neprovedené platbě a ledna 2018, kdy naopak došlo k celkem osmi neprovedeným inkasním platbám. Na účet došla v říjnu 2017 částka 101 769 Kč jako penzijní spoření od [obec] spořitelny. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za období od března 2018 do října 2018, tj. v rámci zkoumání příjmů a výdajů při posuzování úvěruschopnosti žalovaného k úvěrové smlouvě ze dne 25. 10. 2018 bylo zjištěno následující: Na účet docházela mzda žalovaného v průměrné výši 32 857 Kč, z účtu bylo placeno řádně SIPO ve výši 9 048 Kč měsíčně a úvěr ve výši 7 630 Kč měsíčně, vyjma měsíce dubna 2018, kdy tato splátka nebyla provedena v plánovaném termín, ale až dodatečně. Taktéž docházelo občas k neprovedení inkasní platby, a to v průměru jednou měsíčně. Od června 2018 bylo z účtu placeno výživné (označené jako alimenty na [jméno]), kdy proběhly dvě platby po 7 000 Kč, dvě platby po 9 500 Kč a jedna platba ve výši 3 500 Kč. Zůstatek účtu ke konci kalendářního měsíce byl většinou v nepatrném debetu či kreditu, pouze ve dvou měsících kreditní zůstatek přesahoval částku 9 000 Kč. U účtu v té době již nebyl povolen kontokorentní úvěr. Z listin o nahlížení do insolvenčního rejstříku a do databáze neplatných dokladů nebylo zjištěno ničeho, jelikož ty listiny byly vyhotoveny nikoliv před uzavřením úvěrových smluv, ale až v červnu 2021, tj. bezprostředně před prvním jednáním ve věci a z těchto listin nelze dovodit, že by banka skutečně lustrovala žalovaného v insolvenčním rejstříku a databázi neplatných dokladů.

7. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že obě smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou neplatné a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostala svým povinnostem stanoveným v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Přesněji řečeno, banka zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného za dostatečně dlouhé období z jeho běžného účtu, nicméně pokud by řádně vyhodnotila takto získané údaje, tak dle soudu, neměla spotřebitelský úvěr žalovanému poskytnout. K neplatnosti smluv soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropského unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatnit pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud nezpochybňuje způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to porovnání jeho příjmů a výdajů z jeho běžného účtu vedeného delší dobu úvěrujícím před uzavřením úvěrové smlouvy, a to za podmínky, že z výpisu z tohoto účtu budou patrné jak příjmy, tak i pravidelné i nepravidelné výdaje, jejich druh, účel a celková struktura. Výpis z běžného účtu dle soudu v případě žalovaného tyto podmínky splňoval. Byly předloženy výpisy za dobu několika měsíců před uzavřením každé jednotlivé smlouvy. Výpisy obsahují dostatečné množství položek pro posouzení struktury výdajů žalovaného a jejich výše, nicméně, jak již bylo řečeno, soud má za to, že pokud by banka řádně vyhodnotila takto získané informace, tak spotřebitelský úvěr žalovanému poskytnut být neměl. Mzda v dostatečné výši byla na účet řádně poukazována. Výdaje na bydlení jsou patrné, kdy tyto jsou z největší pravděpodobnosti zahrnuty v platbě sdruženého inkasa SIPO. Nicméně nelze přehlédnout skutečnost, že ke konci každého kalendářního měsíce, až na několik výjimek, byl běžný účet žalovaného v debetu, případně na účtu zůstávaly peněžní prostředky ve zcela zanedbatelné výši. Větší kreditní zůstatek byl pouze po došlé vyšší jednorázové platbě, např. poskytnutí úvěru na účet, výplaty penzijního spoření, vrácení přeplatku z vyúčtovaných služeb apod. Dále měla banka taktéž vyhodnotit skutečnost, že prakticky každý měsíc docházelo u žalovaného k situaci, že z jeho účtu nemohly být v daný den provedeny plánované inkasní platby, a to zejména splátek úvěrů v době do února 2018, kdy tyto splátky byly hrazeny až dodatečně, např. poté co na účet došla mzda či mimořádný příjem. Tato okolnost nasvědčuje zvýšenému riziku u žalovaného, pokud se jedná o řádné splácení úvěru, zejména pokud jeho splátka není zcela zanedbatelná. Úvěr ze dne 16. 2. 2018 byl zčásti použit na splacení čtyř úvěrů u stejného úvěrujícího, kdy tak zanikly závazky žalovaného k hrazení splátek ve výši celkem přibližně 3 500 Kč měsíčně, avšak toto bylo nahrazeno povinností žalovaného splácet úvěr částkou dvojnásobně vyšší, a to 7 630 Kč měsíčně. Větší část úvěru totiž byla poskytnuta žalovanému nikoliv na refinancování již stávajících spotřebitelských úvěrů, ale jednalo se o finanční prostředky k volnému využití. Soud má za to, že za této situaci úvěr ve výši 300 000 Kč se splátkou 7 630 Kč měsíčně neměl být žalovanému po řádném vyhodnocení údajů z výpisů z jeho běžného účtu poskytnut. Pokud se jedná o úvěr ve výši 50 000 Kč, tak je třeba zohlednit skutečnosti, že v té době žalovaný ze své mzdy, která dosahovala průměrné výše přibližně 33 000 Kč, hradil nejenom SIPO ve výši 9 048 Kč, splátky úvěru ve výši 7 630 Kč, ale od června 2018 docházelo k nepravidelným platbám výživného. Banka však zřejmě nezkoumala, o jaké výživné se jedná, zda na dítě či na jinou osobu, zda se jedná o běžné výživné či splátky dlužného výživného. Platby alimentů činily 7 000 Kč nebo 9 500 Kč v jednotlivých měsících a nejednalo se tedy o částku zanedbatelnou. Rovněž i v době, poté co byl žalovanému poskytnut první úvěr [právnická osoba], docházelo k situacím, byť méně častým, že nebyly prováděny plánované inkasní platby, zřejmě z důvodu nedostatku finančních prostředků k příslušnému dni v měsíci. Ze shora uvedených skutečností má soud taktéž za to, že úvěr ze dne 25. 10. 2018 neměl být žalovanému po řádném vyhodnocení jeho poměrů z výpisů z běžného účtu poskytnut. A pokud banka oba dva tyto úvěry žalovanému poskytla, smlouvy o těchto spotřebitelských úvěrech soud vyhodnotil jako neplatné.

8. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou absolutně neplatné a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) Žalovaný na základě neplatně uzavřených smluv převzal od předchůdkyně žalobkyně částku v celkové výši 350 000 Kč a dle listin předložených žalobkyní uhradil celkem 165 510,68 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu mezi částkami čerpaného úvěru a součtem všech provedených splátek, tj. v částce 184 489,14 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně do řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které nabyla žalobkyně od původního věřitele i tyto pohledávky za žalovaným, byť byly označeny jako pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 184 489,14 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v sazbě stanovené dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ale až za dobu od 10. 3. 2020 do zaplacení, a to v návaznosti na žalovanému doručené oznámení banky o zesplatnění obou úvěrů s výzvou k úhradě nedoplatku. Doporučený dopis byl odeslán žalovanému dne 2. 3. 2020, k jeho doručení došlo třetí pracovní den od odeslání v souladu s ust. § 573 o. z., tj. 6. 3. 2020, následující pracovní den, tj. 9. 3. 2020 nastala splatnost a nejpozději 10. 3. 2020 je žalovaný v prodlení s úhradou částky 184 489,14 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající z přímo z neplatně uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 184 489,14 Kč, tj. 81 % předmětu řízení a neúspěšná co do částky 43 420 Kč, tj. 19 % předmětu řízení a má tedy nárok na náhradu 62 % nákladů řízení (81 – 19). Celkové náklady řízení žalobkyně činí 88 531 Kč, a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 9 117 Kč, odměny zástupkyně žalobkyně ve výši 55 320 Kč, režijních paušálů k úkonům právní moci ve výši 1 800 Kč, náhrady za ztrátu času stráveného cestou k jednání soudu ve výši 2 600 Kč, cestovného k jednáním soudu ve výši 5911 Kč a z částky odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty ze všech uplatněných nákladů řízení vyjma zaplaceného soudního poplatku ve výši 13 783 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř., přičemž za osvědčení o registraci plátce DPH zástupkyně žalobkyně je evidováno u zdejšího soudu pod Spr [číslo]. Odměna a režijní paušály byly přiznány za 6 úkonů právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast u tří jednání soudu), přičemž odměna za jeden úkon činí 9 220 Kč dle § 7 advokátního tarifu a režijní paušál 300 Kč za úkon dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu Náklady spojené s cestou k jednáním byly přiznány za cestu k celkem třem jednáním konaným v této věci, přičemž dvě z těchto cest byly provedeny z [obec] do [obec] a zpět a jedna z [obec] do [obec] a zpět. Náhrada za ztrátu času byla přiznána dle § 14 advokátního tarifu za 2 x 10 půlhodin strávených jednotlivými cestami z [obec] a 4 půlhodin strávených cestou z [obec], to vše včetně zpátečních cest. Cestovné ke dvěma jednáním z [obec] bylo přiznáno za jízdu osobním automobilem při ujetí 2x 380 km v průměrné spotřebě 5,1 litrů benzínu na 100 km ceně paliva dle platné vyhlášky, tj. 27,80 Kč za 1 litr s připočtením paušální náhrady 4,40 Kč za jeden ujetý kilometr. Cestovné za jízdu z [obec] bylo přiznáno za celkem 248 ujetých kilometrů při průměrné spotřebě 5,9 litrů nafty na 100 km v ceně paliva dle platné vyhlášky, tj. 27,20 Kč za 1 litr s připočtením paušální náhrady 4,40 Kč za jeden ujetý kilometr. náhrada dalších nákladů procesně úspěšnější žalobkyně neúčtovala. Žalobkyně doložila odeslání předžalobní výzvy žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady náklady řízení dle § 142a o. s. ř. Na nákladech řízení byla žalobkyni přiznána částka 54 889 Kč, tj. 62 % z částky 88 531 Kč.