26 C 194/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 227 909,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 184 489,14 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 10. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 43 420 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 227 209,14 Kč od 27. 2. 2020 do 9. 3. 2020 a z částky 43 420 Kč od 10. 3. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 6,9 % ročně z částky 180 532,20 Kč od 27. 2. 2020 do zaplacení a ve výši 16,4 % ročně z částky 47 376,94 Kč od 27. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 54 889 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 4. 1. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 227 909,14 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení z této částky od 27. 2. 2020 do zaplacení, s 6,9 % úrokem z částky 180 532,20 Kč od 27. 2. 2020 do zaplacení a s 16,4 % úrokem z částky 47 376,94 Kč od 27. 2. 2020 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že předmětnou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 6. 2020 od původního věřitele právnická osoba Tato společnost uzavřela se žalovaným dne 16. 2. 2018 smlouvu o úvěru s číslem úvěrového účtu bankovní účet, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaný se tento úvěr zavázal splatit včetně sjednaného úroku ve výši 6,9 % ročně. Úvěr byl v plné výši vyčerpán dne 16. 2. 2018, přičemž částky 25 313,25 Kč, 19 184 Kč, 29 612 Kč a 20 634 Kč byly poukázány na sjednané účty za účelem úhrady jiných dluhů žalovaného u právnická osoba a částka 205 256,75 Kč byla poukázána žalovanému na jeho běžný účet k volnému využití. Žalovaný tento úvěr řádně nesplácel a banka rozhodla o jeho zesplatnění k datu 26. 2. 2020, kdy k tomuto dni činila nesplacená jistina 180 532,20 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že právnická osoba uzavřela s žalovaným dne 25. 10. 2018 smlouvu o úvěru vedeném na úvěrovém účtu č. bankovní účet, na základě které byl žalovanému poskytnut na jeho běžný účet úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný měl úvěr splatit včetně sjednaného úroku ve výši 16,4 % ročně. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, a proto banka rozhodla o jeho zesplatnění ke dni 26. 2. 2020, kdy k tomuto datu činila nesplacená jistina 47 376,94 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že právnická osoba řádně provedla zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením každé z těchto úvěrových smluv. Banka lustrovala žalovaného v databázi dlužníků, v insolvenčním rejstříku, ověřovala platnost jeho občanského průkazu v databázi neplatných dokladů. Dále vycházela z informací získaných přímo od žalovaného, pokud se jedná o jeho zaměstnání a výši příjmu a skutečnost, že nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v družstevním bytě a nejsou mu prováděny žádné srážky ze mzdy či z účtu z důvodu exekuce. Banka takto prověřovala pohyby na bankovním účtu žalovaného, a to pravidelné měsíční příjmy ze zaměstnání a jeho výdaje, jiné příjmy a obrat na účtu č. bankovní účet za předcházející období před uzavřením smlouvy. Pokud se jedná o výši výdajů žalovaného, vycházela banka ze svého interního ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji o výši životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Dle banky příjem žalovaného byl v té době dostatečný k pokrytí splátek i životních nákladů. Příjmy žalovaného byly po odečtení minimální výše existenčních nákladů dostatečné pro poskytnutí požadovaného úvěru. Úvěruschopnost tak byla posouzena řádně a plně v souladu s metodikou banky. Úvěr ze dne 16. 2. 2018 měl být splácen formou 45 měsíčních splátek po 7 630 Kč a úvěr ze dne 25. 10. 2018 formou 73 měsíčních splátek po 1 090 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 111 odst. 3 o. s. ř. přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 6. 2020 včetně seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 2. 7. 2020, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 7. 2020 včetně podacího archu z téhož dne, smlouvy o úvěru ze dne 16. 2. 2018, smlouvy o úvěru ze dne 25. 10. 2018, výpisu z úvěrového účtu, dvou rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 26. 2. 2020 včetně podacího archu ze dne 2. 3. 2020, dvou listin označených jako„ stav úvěru v minulosti“ ze dne 21. 7. 2021, výpisu z insolvenčního rejstříku ze dne 22. 6. 2021, výpisu z evidence neplatných dokladů, žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 25. 10. 2010, dvou výpisů z CCB, dohody o ukončení revolvingového úvěru ze dne 16. 2. 2018, záznamu o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací ze dne 16. 2. 2018, 5x detailních informací k zásilkám a výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 1. 11. 2017 do 30. 10. 2018 a za období od 1. 3. 2017 do 28. 20. 2018. Jiné důkazy nebyly v řízení ani po poučení navrhovány. Důkaz čtením výpisů z účtů žalovaného za únor 2018, který si měl soud vyžádat od právnická osoba nebyl proveden pro nadbytečnost, jelikož čerpání úvěru dne 16. 2. 2018 dle soudu prokázáno z jiných čtených listin.

4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkových stav: ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 26. 6. 2020 mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem smlouvy byly pohledávky uvedené v seznamu postoupených pohledávek, který obsahuje i obě pohledávky z předmětných smluv za žalovaným. Dne 2. 7. 2020 potvrdila právnická osoba, že žalobkyně uhradila kupní cenu za postoupené pohledávky dne 1. 7. 2020 dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 6. 2020. Dopisem ze dne 10. 7. 2020 oznámila právnická osoba, že předmětné pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni. Ten dopis byl odeslán dle podacího archu na adresu žalovaného dne 10. 7. 2020. Následně žalobkyně upomínala žalovaného o úhradu dlužné částky v předžalobní upomínce ze dne 11. 11. 2020, která byla dle podacího archu téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalovaného.

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 2. 2018 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právnická osoba jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Banka se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč za sjednaný úrok ve výši 6,9 % ročně. Úvěr měl být veden na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Úvěr měl být poskytnut na konsolidaci čtyř úvěrů žalovaného u právnická osoba, a to splátkového úvěru ve výši 25 567 Kč, revolvingového úvěru ve výši 19 184 Kč, úvěru z kreditní karty ve výši 29 612 Kč a kontokorentního úvěru ve výši 20 634 Kč, tj. celkem 94 997 Kč, zbylá část úvěru byla poskytnuta k volnému využití. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou 45 měsíčních anuitních splátek po 7 630 Kč (poslední splátka 5 902 Kč). Ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 10. 2018 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právnická osoba jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Banka se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 50 000 Kč na jeho běžný bankovní účet. Úvěrový účet byl uveden pod č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně sjednaného 16,4 % úroku formou 73 měsíčních anuitních splátek po 1 095 Kč (poslední splátka 311 Kč). Z listin označených jako stav úvěru v minulosti bylo zjištěno, že úvěr ze dne 16. 2. 2018 čerpal žalovaný ve výši 300 000 Kč a na tento úvěr uhradil celkem 152 394,80 Kč a úvěr ze dne 25. 10. 2018 čerpal ve výši 50 000 Kč a na tento úvěr bylo uhrazeno celkem 13 116,06 Kč. Dopisem ze dne 26. 2. 2020 oznámila právnická osoba žalovanému, že u obou předmětných úvěrů rozhodla o okamžité splatnosti celkového dluhu ke dni 26. 2. 2020 a vyzvala současně žalovaného k úhradě dlužných částek ve výši 184 592 Kč a 50 013 Kč. Dle poštovního podacího archu byla tato rozhodnutí odeslána jako doporučené zásilky na adresu žalovaného dne 2. 3. 2020. Čerpání úvěru je dále patrné z výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíce únor a říjen 2018, kdy 16. 2. 2018 na tento účet žalovaného byly poukázány částky ve výši 205 256,75 Kč a 20 634 Kč a dne 25. 10. 2018 částka 50 000 Kč.

6. Z výpisů z tohoto běžného účtu žalovaného za období od března 2017 do února 2018 bylo zjištěno ohledně příjmů a výdajů žalovaného pro zkoumání jeho úvěruschopnosti u smlouvy ze dne 16. 2. 2018 následující: Na účet docházela každý měsíc mzda v průměrné výši 27 119 Kč, pouze v měsíci prosinci 2017 došla mzda ve výši 43 405 Kč. Z účtu každý měsíc byla poukazována částka 8 877 Kč na úhradu SIPO a dále splátky úvěrů v měsíční výši 2 228 Kč, 264 Kč a 1 000 Kč. Dále z účtu byly prováděny běžné platby kartou, inkasní platby a výběry hotovosti z bankomatu. Zůstatek na konci každého měsíce činil přibližně - 19 000 Kč, přičemž žalovanému byl povolen kontokorentní úvěr ve výši 20 000 Kč. Každý měsíc došlo u určitých inkasních plateb k jejich neprovedení, přičemž tyto platby byly provedeny až následně, jednalo se o splátky úvěrů. Měsíčně se jednalo o jednu až dvě platby s výjimkou měsíce listopadu 2017, kdy nedošlo k žádné neprovedené platbě a ledna 2018, kdy naopak došlo k celkem osmi neprovedeným inkasním platbám. Na účet došla v říjnu 2017 částka 101 769 Kč jako penzijní spoření od obec spořitelny. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za období od března 2018 do října 2018, tj. v rámci zkoumání příjmů a výdajů při posuzování úvěruschopnosti žalovaného k úvěrové smlouvě ze dne 25. 10. 2018 bylo zjištěno následující: Na účet docházela mzda žalovaného v průměrné výši 32 857 Kč, z účtu bylo placeno řádně SIPO ve výši 9 048 Kč měsíčně a úvěr ve výši 7 630 Kč měsíčně, vyjma měsíce dubna 2018, kdy tato splátka nebyla provedena v plánovaném termín, ale až dodatečně. Taktéž docházelo občas k neprovedení inkasní platby, a to v průměru jednou měsíčně. Od června 2018 bylo z účtu placeno výživné (označené jako alimenty na jméno), kdy proběhly dvě platby po 7 000 Kč, dvě platby po 9 500 Kč a jedna platba ve výši 3 500 Kč. Zůstatek účtu ke konci kalendářního měsíce byl většinou v nepatrném debetu či kreditu, pouze ve dvou měsících kreditní zůstatek přesahoval částku 9 000 Kč. U účtu v té době již nebyl povolen kontokorentní úvěr. Z listin o nahlížení do insolvenčního rejstříku a do databáze neplatných dokladů nebylo zjištěno ničeho, jelikož ty listiny byly vyhotoveny nikoliv před uzavřením úvěrových smluv, ale až v červnu 2021, tj. bezprostředně před prvním jednáním ve věci a z těchto listin nelze dovodit, že by banka skutečně lustrovala žalovaného v insolvenčním rejstříku a databázi neplatných dokladů.

7. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že obě smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou neplatné a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost právnická osoba dostala svým povinnostem stanoveným v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Přesněji řečeno, banka zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného za dostatečně dlouhé období z jeho běžného účtu, nicméně pokud by řádně vyhodnotila takto získané údaje, tak dle soudu, neměla spotřebitelský úvěr žalovanému poskytnout. K neplatnosti smluv soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropského unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo, dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatnit pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud nezpochybňuje způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to porovnání jeho příjmů a výdajů z jeho běžného účtu vedeného delší dobu úvěrujícím před uzavřením úvěrové smlouvy, a to za podmínky, že z výpisu z tohoto účtu budou patrné jak příjmy, tak i pravidelné i nepravidelné výdaje, jejich druh, účel a celková struktura. Výpis z běžného účtu dle soudu v případě žalovaného tyto podmínky splňoval. Byly předloženy výpisy za dobu několika měsíců před uzavřením každé jednotlivé smlouvy. Výpisy obsahují dostatečné množství položek pro posouzení struktury výdajů žalovaného a jejich výše, nicméně, jak již bylo řečeno, soud má za to, že pokud by banka řádně vyhodnotila takto získané informace, tak spotřebitelský úvěr žalovanému poskytnut být neměl. Mzda v dostatečné výši byla na účet řádně poukazována. Výdaje na bydlení jsou patrné, kdy tyto jsou z největší pravděpodobnosti zahrnuty v platbě sdruženého inkasa SIPO. Nicméně nelze přehlédnout skutečnost, že ke konci každého kalendářního měsíce, až na několik výjimek, byl běžný účet žalovaného v debetu, případně na účtu zůstávaly peněžní prostředky ve zcela zanedbatelné výši. Větší kreditní zůstatek byl pouze po došlé vyšší jednorázové platbě, např. poskytnutí úvěru na účet, výplaty penzijního spoření, vrácení přeplatku z vyúčtovaných služeb apod. Dále měla banka taktéž vyhodnotit skutečnost, že prakticky každý měsíc docházelo u žalovaného k situaci, že z jeho účtu nemohly být v daný den provedeny plánované inkasní platby, a to zejména splátek úvěrů v době do února 2018, kdy tyto splátky byly hrazeny až dodatečně, např. poté co na účet došla mzda či mimořádný příjem. Tato okolnost nasvědčuje zvýšenému riziku u žalovaného, pokud se jedná o řádné splácení úvěru, zejména pokud jeho splátka není zcela zanedbatelná. Úvěr ze dne 16. 2. 2018 byl zčásti použit na splacení čtyř úvěrů u stejného úvěrujícího, kdy tak zanikly závazky žalovaného k hrazení splátek ve výši celkem přibližně 3 500 Kč měsíčně, avšak toto bylo nahrazeno povinností žalovaného splácet úvěr částkou dvojnásobně vyšší, a to 7 630 Kč měsíčně. Větší část úvěru totiž byla poskytnuta žalovanému nikoliv na refinancování již stávajících spotřebitelských úvěrů, ale jednalo se o finanční prostředky k volnému využití. Soud má za to, že za této situaci úvěr ve výši 300 000 Kč se splátkou 7 630 Kč měsíčně neměl být žalovanému po řádném vyhodnocení údajů z výpisů z jeho běžného účtu poskytnut. Pokud se jedná o úvěr ve výši 50 000 Kč, tak je třeba zohlednit skutečnosti, že v té době žalovaný ze své mzdy, která dosahovala průměrné výše přibližně 33 000 Kč, hradil nejenom SIPO ve výši 9 048 Kč, splátky úvěru ve výši 7 630 Kč, ale od června 2018 docházelo k nepravidelným platbám výživného. Banka však zřejmě nezkoumala, o jaké výživné se jedná, zda na dítě či na jinou osobu, zda se jedná o běžné výživné či splátky dlužného výživného. Platby alimentů činily 7 000 Kč nebo 9 500 Kč v jednotlivých měsících a nejednalo se tedy o částku zanedbatelnou. Rovněž i v době, poté co byl žalovanému poskytnut první úvěr právnická osoba, docházelo k situacím, byť méně častým, že nebyly prováděny plánované inkasní platby, zřejmě z důvodu nedostatku finančních prostředků k příslušnému dni v měsíci. Ze shora uvedených skutečností má soud taktéž za to, že úvěr ze dne 25. 10. 2018 neměl být žalovanému po řádném vyhodnocení jeho poměrů z výpisů z běžného účtu poskytnut. A pokud banka oba dva tyto úvěry žalovanému poskytla, smlouvy o těchto spotřebitelských úvěrech soud vyhodnotil jako neplatné.

8. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou absolutně neplatné a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) Žalovaný na základě neplatně uzavřených smluv převzal od předchůdkyně žalobkyně částku v celkové výši 350 000 Kč a dle listin předložených žalobkyní uhradil celkem 165 510,68 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu mezi částkami čerpaného úvěru a součtem všech provedených splátek, tj. v částce 184 489,14 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně do řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které nabyla žalobkyně od původního věřitele i tyto pohledávky za žalovaným, byť byly označeny jako pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 184 489,14 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v sazbě stanovené dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ale až za dobu od 10. 3. 2020 do zaplacení, a to v návaznosti na žalovanému doručené oznámení banky o zesplatnění obou úvěrů s výzvou k úhradě nedoplatku. Doporučený dopis byl odeslán žalovanému dne 2. 3. 2020, k jeho doručení došlo třetí pracovní den od odeslání v souladu s ust. § 573 o. z., tj. 6. 3. 2020, následující pracovní den, tj. 9. 3. 2020 nastala splatnost a nejpozději 10. 3. 2020 je žalovaný v prodlení s úhradou částky 184 489,14 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající z přímo z neplatně uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 184 489,14 Kč, tj. 81 % předmětu řízení a neúspěšná co do částky 43 420 Kč, tj. 19 % předmětu řízení a má tedy nárok na náhradu 62 % nákladů řízení (81 – 19). Celkové náklady řízení žalobkyně činí 88 531 Kč, a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 9 117 Kč, odměny zástupkyně žalobkyně ve výši 55 320 Kč, režijních paušálů k úkonům právní moci ve výši 1 800 Kč, náhrady za ztrátu času stráveného cestou k jednání soudu ve výši 2 600 Kč, cestovného k jednáním soudu ve výši 5911 Kč a z částky odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty ze všech uplatněných nákladů řízení vyjma zaplaceného soudního poplatku ve výši 13 783 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř., přičemž za osvědčení o registraci plátce DPH zástupkyně žalobkyně je evidováno u zdejšího soudu pod Spr číslo. Odměna a režijní paušály byly přiznány za 6 úkonů právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast u tří jednání soudu), přičemž odměna za jeden úkon činí 9 220 Kč dle § 7 advokátního tarifu a režijní paušál 300 Kč za úkon dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu Náklady spojené s cestou k jednáním byly přiznány za cestu k celkem třem jednáním konaným v této věci, přičemž dvě z těchto cest byly provedeny z obec do obec a zpět a jedna z obec do obec a zpět. Náhrada za ztrátu času byla přiznána dle § 14 advokátního tarifu za 2 x 10 půlhodin strávených jednotlivými cestami z obec a 4 půlhodin strávených cestou z obec, to vše včetně zpátečních cest. Cestovné ke dvěma jednáním z obec bylo přiznáno za jízdu osobním automobilem při ujetí 2x 380 km v průměrné spotřebě 5,1 litrů benzínu na 100 km ceně paliva dle platné vyhlášky, tj. 27,80 Kč za 1 litr s připočtením paušální náhrady 4,40 Kč za jeden ujetý kilometr. Cestovné za jízdu z obec bylo přiznáno za celkem 248 ujetých kilometrů při průměrné spotřebě 5,9 litrů nafty na 100 km v ceně paliva dle platné vyhlášky, tj. 27,20 Kč za 1 litr s připočtením paušální náhrady 4,40 Kč za jeden ujetý kilometr. náhrada dalších nákladů procesně úspěšnější žalobkyně neúčtovala. Žalobkyně doložila odeslání předžalobní výzvy žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady náklady řízení dle § 142a o. s. ř. Na nákladech řízení byla žalobkyni přiznána částka 54 889 Kč, tj. 62 % z částky 88 531 Kč. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.