26 C 201/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 111 738,51 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 83 378,49 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 1. 8. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 326,49 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 111 738,51 Kč od 18. 7. 2019 do 31. 7. 2019 a z částky 28 360,02 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 10,9 % ročně z částky 111 738,51 Kč od 18. 7. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 12 908 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.</b> 1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 12. 4. 2022 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 111 738,51 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení z této částky od 18. 7. 2019 do zaplacení, s 10,9 % úrokem z částky 111 738,51 Kč od 18. 7. 2019 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem za dobu od 7. 12. 2018 do 17. 7. 2019 ve výši 7 478,58 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu od 20. 12. 2018 do 17. 7. 2019 ve výši 487,89 Kč. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že předmětnou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 12. 2021 od původního věřitele [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba] (dále jen„ banka). [příjmení] uzavřela se žalovaným dne 21. 2. 2018 smlouvu o úvěru č. 2018 CZ [číslo], na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 118 552 Kč. Žalovaný se tento úvěr zavázal splatit včetně sjednaného úroku ve výši 10,9 % ročně. Žalovaný tento úvěr řádně nesplácel a banka rozhodla o jeho zesplatnění k datu 17. 7. 2019, kdy k tomuto dni činila nesplacená jistina 111 738,51 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že banka řádně a s odbornou péčí provedla zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

3. K nařízenému jednání se předvolaná zástupkyně žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupkyně žalobkyně svoji neúčast omluvila, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 111 odst. 3 o. s. ř. přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 20. 2. 2018 č. 2018 CZ [číslo], akceptace návrhu na uzavření smlouvy ze dne 21. 2. 2018, souhrnného výpisu k úvěru ze dne 18. 11. 2021, výzvy k úhradě dlužné částky po splatnosti ze dne 22. 5. 2019, oznámení okamžité splatnosti úvěru a výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 17. 7. 2019 včetně poštovního podacího archu ze dne 18. 7. 2019, smlouva o postoupení pohledávky ze dne 17. 12. 2022 včetně seznamu postupovaných pohledávek, prohlášení o okamžiku postoupení ze dne 17. 12. 2021, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 12. 2021, předžalobní upomínky ze dne 30. 3. 2022 včetně sdělení pošty o doručení zásilky, výstupu z insolvenčního rejstříku ze dne 14. 7. 2022, výpisu z účtu č. [bankovní účet] za únor 2018, potvrzení o výši pracovního příjmu ze závislé činnosti ze dne 20. 2. 2018 a doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 20. 2. 2018. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.

5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkových stav: ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 17. 12. 2021 mezi [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem smlouvy byly pohledávky uvedené v seznamu postoupených pohledávek, který obsahuje i pohledávku z předmětné smlouvy za žalovaným. Dopisem ze dne 10. 7. 2020 oznámila banka žalovanému, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Následně žalobkyně upomínala žalovaného o úhradu dlužné částky v předžalobní upomínce ze dne 30. 3. 2022, která byla dle sdělení pošty dne 4. 4. 2022 vložena do PO boxu žalovaného.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru a z akceptace návrhu na uzavření smlouvy bylo zjištěno, že dne 21. 2. 2018 byla uzavřena mezi [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným, kdy banka přijala nabídku učiněnou žalovaným. [příjmení] se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 118 552 Kč, přičemž částka 100 000 Kč měla být poukázána na běžný účet žalovaného k volnému použití, částka 1 500 Kč měla být použita na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru a částka 17 052 Kč měla být použita na úhradu ceny pojištění schopnosti splácet úvěr. Ve smlouvě byl sjednán úrok 10,9 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou 84 měsíčních anuitních splátek po 2 024 Kč vždy k 20. dni v měsíci počínaje dubnem 2018. Ze souhrnného výpisu k úvěru ze dne 18. 11. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 118 552 Kč dne 21. 2. 2018, přičemž na běžný účet žalovaného byla poukázána částka 100 000 Kč, a dále že žalovaný na tento úvěr uhradil celkem 16 626,51 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za únor 2018 bylo zjištěno, že na tento účet byla bankou dne 21. 2. 2022 poukázána částka 100 000 Kč. Dopisem ze dne 17. 7. 2019 oznámila banka žalovanému, že rozhodla o okamžité splatnosti předmětného úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě celkového dluhu ve výši 119 704,98 Kč. Dle podacího archu byl tento dopis odeslán jako doporučená zásilka na adresu žalovaného dne 18. 7. 2019.

7. Z potvrzení o výši pracovního příjmu ze závislé činnosti bylo zjištěno, že žalovaný byl ke dni 20. 2. 2018 zaměstnancem [právnická osoba], a to od 5. 3. 2015 na dobu neurčitou jako horník-dělník a jeho průměrná čistá mzda za dobu posledních 12 měsíců činila 11 445 Kč. Z doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 20. 2. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný vůči bance prohlásil, že je svobodný, bydlí v nájmu, je vyučen a s nikým nevede společnou domácnost, jeho čistý měsíční příjem z pracovního poměru na dobu neurčitou dosahuje výše 11 445 Kč, nesplácí žádné úvěry, náklady na bydlení činí 5 000 Kč měsíčně a výdaje na domácnost 1 000 Kč měsíčně. Z listiny o nahlížení do insolvenčního rejstříku nebylo zjištěno ničeho, jelikož k nahlížení do insolvenčního rejstříku došlo nikoliv před uzavřením úvěrové smlouvy, ale až dne 14. 7. 2022, tj. bezprostředně před prvním jednáním ve věci a z této listin nelze dovodit, že by banka skutečně lustrovala žalovaného v insolvenčním rejstříku před uzavřením úvěrové smlouvy.

8. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by banka dostala svým povinnostem stanoveným v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smluv soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropského unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatnit pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

9. Soud dospěl k závěru, že banka řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr. Příjem žalovaného byl zjištěn dostatečným způsobem, avšak banka zcela pominula zjišťování výše pravidelných výdajů žalovaného a v tomto ohledu zcela vycházela z velmi kusého prohlášení žalovaného v žádosti o úvěr. Vzhledem k nízké výši mzdy žalovaného měla banka dbát na řádné zjištění výše výdajů (zejména výdajů na domácnost, ohledně kterých žalovaný prohlásil, že tyto činí toliko 1 000 Kč), kdy splátka úvěru dosahovala přibližně 18 % čistého příjmu žalovaného.

10. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) Žalovaný na základě neplatně uzavřené smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 100 000 Kč a dle listin předložených žalobkyní uhradil celkem 16 621,49 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu mezi částkami čerpaného úvěru a součtem všech provedených splátek, tj. v částce 83 378,49 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně do řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které nabyla žalobkyně od původního věřitele i tuto pohledávky za žalovaným, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 83 378,49 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v sazbě stanovené dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ale až za dobu od 1. 8. 2019 do zaplacení, a to v návaznosti na žalovanému doručené oznámení banky o zesplatnění úvěrů s výzvou k úhradě nedoplatku, ve kterém byla stanovena lhůta k zaplacení částky 119 704,98 Kč do 31. 7. 2019. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající z přímo z neplatně uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru.

11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 83 378,49 Kč, tj. 75 % předmětu řízení, a neúspěšná co do částky 28 360,02 Kč, tj. 25 % předmětu řízení a má tedy nárok na náhradu 50 % nákladů řízení ([číslo]). Celkové náklady řízení žalobkyně činí 25 815 Kč, a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 470 Kč, odměny zástupkyně žalobkyně ve výši 16 740 Kč, režijních paušálů k úkonům právní moci ve výši 900 Kč a z částky odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty ze všech uplatněných nákladů řízení vyjma zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 704 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř., přičemž za osvědčení o registraci plátce DPH zástupkyně žalobkyně je evidováno u zdejšího soudu pod Spr [číslo]. Odměna a režijní paušály byly přiznány za tři úkony právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby), přičemž odměna za jeden úkon činí 5 580 Kč dle § 7 advokátního tarifu a režijní paušál 300 Kč za úkon dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Žalobkyně doložila odeslání předžalobní výzvy žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady náklady řízení dle § 142a o. s. ř. Na nákladech řízení byla žalobkyni přiznána částka 12 908 Kč, tj. v zaokrouhlení 50 % z částky 25 815 Kč.