26 C 213/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 991 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 991 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 5,99 % ročně z částky 991 000 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 991 000 Kč od 18. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 62 012 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 6. 8. 2024 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 991 000 Kč spolu s 5,99% úrokem z této částky od 29. 8. 2023 do zaplacení a s 15% úrokem z prodlení z této částky od 18. 9. 2023 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od , právnická osoba, . na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 5. 6. 2024. Tato banka je právním nástupcem zaniknuvší , právnická osoba, ., která uzavřela s žalovaným dne 20. 3. 2017 smlouvu o hypotečním úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , na základě které byl žalovanému poskytnut hypoteční úvěr na bydlení ve výši 2 464 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit včetně sjednaného úroku v původní výši 1,99 % ročně ve 324 měsíčních splátkách po tehdy 9 836,24 Kč. Aktuální úroková sazba 5,99 % ročně platí od 25. 2. 2022. Banka úvěr sesplatnila ke dni 28. 8. 2023 v důsledku dlouhodobého porušování smluvních povinností žalovaným.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízeným jednáním se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o hypotečním úvěru reg. č. , Anonymizováno, ze dne 15. 3. 2017, všeobecných obchodních podmínek , právnická osoba, ., žádosti o čerpání úvěru ze dne 28. 3. 2017, evropského standardizovaného informačního přehledu, produktových obchodních podmínek , právnická osoba, pro hypoteční úvěry, seznamu úrokových sazeb, specifikace úvěru, souhrnného výpisu pohybu na účtu, přehledu transakcí, výzvy ke splacení hypotečního úvěru ze dne 28. 8. 2023 včetně dodejky, smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 5. 6. 2024, vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 12. 6. 2024, předžalobní upomínky ze dne 12. 7. 2024 včetně podacího archu z téhož dne, protokolu o ověření schopnosti žadatele splácet spotřebitelský úvěr na bydlení, žádosti o hypoteční úvěr – zápisu z jednání ze dne 13. 12. 2016, přiznání k dani z příjmu právnických osob za rok 2015 a sdělení , právnická osoba, . ze dne 21. 2. 2025. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.

4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o hypotečním úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 15. 3. 2017 mezi , právnická osoba, . jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému měl být poskytnut spotřebitelský úvěr na bydlení ve výši 2 464 000 Kč, a to na koupi ve smlouvě specifikované nemovité věci. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně úroku formou 324 anuitních měsíčních splátek. Úroková sazba pro první úrokové období do 24. 2. 2022 činila 1,99 % ročně a měsíční splátka činila 9 836,24 Kč. Žalovaný požádal banku o čerpání úvěru v plné výši na účet č. , č. účtu, dne 18. 4. 2017. Čerpání úvěru a jeho splácení má soud za prokázané ze souhrnného výpisu pohybů na účtě a z přehledu transakcí. Dle přehledu úrokových sazeb činila úroková sazba v období od 25. 2. 2022 do 24. 2. 2027 5,99 % ročně. Za skutečnost, která je soudu známa z jeho činnosti, považuje soud zánik , právnická osoba, . ke dni 1. 1. 2022 fúzí sloučením s nástupnickou společností , právnická osoba, . Dopisem ze dne 28. 8. 2023, který byl žalovanému dle dodejky odeslán dne 29. 8. 2023, oznámila , právnická osoba, . žalovanému, že rozhodla o okamžité splatnosti předmětného úvěru a vyzvala jej ke splacení celého úvěru ve lhůtě do 17. 9. 2023, kdy dluh ke dni 28. 8. 2023 činil 2 121 531,29 Kč.

5. Z protokolu o ověření schopnosti žadatele splácet spotřebitelský úvěr na bydlení bylo zjištěno, že úvěrující banka vycházela z výše výdajů na živobytí 11 858 Kč měsíčně, kdy výpočet této částky uveden nebyl. Z žádosti o úvěr – zápisu z jednání ze dne 13. 12. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný o svých poměrech bance uvedl následující údaje: žije sám, je svobodný, bydlí v družstevním bytě, ale bude kupovat rodinný dům v hodnotě 2 900 000 Kč, podniká ve společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . v oboru nákup a prodej , Anonymizováno, a, Anonymizováno, , Anonymizováno, . Tato společnost v roce 2014 měla tržby ve výši 1 734 000 Kč a hospodářský výsledek 81 000 Kč a roce 2015 tržby 3 259 000 Kč a hospodářský výsledek byl 0. Z přiznání k dani z příjmů za rok 2015 společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . bylo zjištěno, že čistý obrat činil 3 259 000 Kč, základ daně činil 17 000 Kč a daň z příjmu dosáhla výše 3 230 Kč. Ze sdělení , právnická osoba, . bylo zjištěno, že žalovaný při podání žádosti o úvěr předložil daňová přiznání společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . za roky 2014 a 2015, měsíční příjem byl napočten dle daňového přiznání za rok 2015 dle metodiky jako 2 % ze sumy tržeb, tj. 65 180 Kč (2 % z 3 259 000 Kč). Výpočet příjmu ze zisku by činil 0 Kč. Obchodní podíl žalovaného ve společnosti činil 100 %.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 5. 6. 2024 mezi , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byla pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy o hypotečním úvěru. Postoupení pohledávky mělo být postupitelem oznámeno žalovanému dopisem ze dne 12. 6. 2024, jeho odeslání ani doručení žalovanému však nebylo v řízení prokázáno. O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 12. 7. 2024, která byla dle podacího lístku téhož dne odeslána jako doporučená zásilka.

7. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o úvěru jako smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by , právnická osoba, . dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smluv soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

8. Dle soudu úvěrující banka řádně nezjišťovala výši příjmu žalovaného. Vycházela z metodického vzorce, dle kterého měsíční příjem odpovídá 2 % z ročních tržeb společnosti, jejímž jediným společníkem je žalovaný. Roční příjem by tedy odpovídal 24 % z tržeb. Soudu není zřejmé, zda banka hodnotila (a případně jak) skutečnost, že v předcházejícím roce byly tržby poloviční, proč nebrala do úvahy i rok 2014, zda banka hodnotila skutečnost, že společnost v roce 2015 prakticky nedosáhla žádného zisku a zda poměr příjmu společníka a tržeb společnosti odpovídá předmětu podnikání této společnosti (nákup a prodej zbraní). Výdaje žalovaného nebyly zjišťovány vůbec. Soudu není zřejmé, jak banka dospěla k částce výdajů na živobytí 11 858 Kč měsíčně, kdy žalovaný ve své žádosti žádnou částku neuvedl. Soud dospěl tedy k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla bankou řádně zjišťována.

9. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru jsou absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalovaného vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaný tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázán k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a netvrdil nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalovaného do splátek, ale zavázal jej k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému byla poskytnuta ze strany předchůdkyně žalobkyně částka 2 464 000 Kč. Žalovaný uhradil 902 922,30 Kč. Aktivní legitimace žalobce v tomto řízení je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky, kterou banka postoupila na žalobkyni v řízení uplatněnou pohledávku za žalovaným, byť tato byla označena jako pohledávka ze smlouvy o úvěru. Žalovaný tak byl zavázán uhradit žalobkyni podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. v řízení uplatněnou částku 991 000 Kč, která je nižší než rozdíl mezi částkami 2 464 000 Kč a 902 922,30 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků, přičemž zohlednil i výši příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 991 000 Kč, tj. 76 % předmětu řízení, a neúspěšná co do částky 308 882 Kč, tj. 24 % předmětu řízení, a má tedy nárok na náhradu 52 % nákladů řízení (74-26). Celkové náklady žalobkyně činí 119 254 Kč a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 39 640 Kč, odměny zástupkyně žalobkyně ve výši 61 500 Kč, režijních paušálů k úkonům právní pomoci ve výši 1 650 Kč, nákladů spojených s cestou zástupce žalobkyně k jednání soudu dne 13. 3. 2025 ve výši 2 647 Kč a z částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty ze všech uplatněných nákladů řízení vyjma zaplaceného soudního poplatku v celkové výši 13 817 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř., přičemž zástupkyně žalobkyně předložila soudu osvědčení o registraci plátce DPH. Odměna a režijní paušály byly přiznány dle advokátního tarifu za pět úkonů právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, účast u jednání soudu dne 19. 12. 2024 a účast u jednání soudu dne 13. 3. 2025). Odměna za jeden úkon činí 12 300 Kč dle § 7 advokátního tarifu a režijní paušál za jeden úkon 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, resp. u posledního úkonu 450 Kč dle téhož ustanovení, ale ve znění účinném od 1. 1. 2025. Náklady spojené s cestou k jednání dne 13. 3. 2025 sestávají z náhrady za ztrátu času za šest půlhodin po 150 Kč za cestu z Olomouce do , adresa, a zpět dle § 14 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 a z cestovného ve výši činí 1 747 Kč za cestu osobním automobilem při ujetí celkem , hodnota, km při ceně benzinu dle platné vyhlášky, tj. 35,80 Kč za 1 litr a průměrné spotřebě dle technického průkazu 5,4 l na 100 km s připočtením paušální náhrady 5,80 Kč za jeden kilometr. Dle obsahu spisu žalobkyni v souvislosti s tímto řízením další náklady nevznikly. Žalobkyně doložila odeslání předžalobní výzvy žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení dle § 142a o. s. ř. Na nákladech řízení byla žalobkyni přiznána částka 62 012 Kč, tj. 52 % z částky 119 254 Kč.