Okresní soud v Karviné · Rozsudek

26 C 25/2022

č. j. 26 C 25/2022-45

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2022-05-11 · VYHOVENI,ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSKI:2022:26.C.25.2022.1

Citované zákony (6)

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 20 420,71 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 923 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 8. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 065,12 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 029 Kč od 22. 6. 2021 do 7. 1. 2022 a z částky 6 106 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 13 421,17 Kč od 15. 7. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 22. 6. 2021 dosáhne částky 29 354 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 25. 1. 2022 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 20 420,71 Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení z částky 17 029 Kč od 22. 6. 2021 do zaplacení, dále zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 567,41 Kč a 8,25% úroku z částky 13 421,17 Kč od 15. 7. 2021 do zaplacení, avšak maximálně do doby, kdy úrok za dobu od 22. 6. 2021 dosáhne částky 29 354 Kč. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 1. 12. 2020 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. 9103031045, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se jej zavázal splatit spolu s 68,95% úrokem z úvěru (efektivní úroková sazba) v 18 měsíčních splátkách po 1 359 Kč vždy k 15. dni v měsíci počínaje lednem 2021. Žalovaný však uhradil toliko 3 splátky po 1 359 Kč. V důsledku prodlení žalovaného po dobu 65 dnů došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 20. 6. 2021 s tím, že k tomuto datu přirostly k nesplacené jistině i splatné úroky a nová jistina tak činila 15 631,27 Kč. Dále žalovaný měl povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 998 Kč z důvodu prodlení s úhradou splátek (2 x 499 Kč) a náhradu paušalizovaných nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč, tj. celkem 17 029 Kč. Částka 3 391,71 Kč představuje smluvní pokutu dle smlouvy za prodlení po zesplatnění, jejíž výše činí 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení a žalobkyně ji vyúčtovala za dobu od 22. 6. 2021 do dne vyhotovení žaloby. Celková výše požadovaných smluvních úroků z úvěru je limitovaná v souladu se smlouvou na 120 % částky, kterou měl žalovaný zaplatit dle smlouvy, tj. na částku 29 354 Kč, sazba úroků je požadována v souladu s ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

3. K nařízenému jednání se předvolaná zástupkyně žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni, svoji neúčast neomluvili. Soud neshledal důvod pro přerušení řízení podle § 110 o.s.ř. za situace, kdy žalovaný je v řízení zcela pasivní a nelze se domnívat, že by účastníci vedli jednání o mimosoudním vyřešení sporu. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: výpisu z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, předžalobní výzvy ze dne 3. 1. 2022 včetně podacího archu ze dne 3. 1. 2022, výpisu záznamů z registru SOLUS, výpisu z nebankovního registru klientských informací, dokladu o vyplacení úvěru, prohlášení klienta, hodnocení klienta, předsmluvního formuláře, potvrzení o platbě, výzev k zaplacení ze dne 15. 6. 2021 a ze dne 17. 5. 2021, oznámení o schválení úvěru ze dne 3. 12. 2020 včetně dodejky, karty klienta, oznámení o zesplatnění ze dne 20. 6. 2021, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 1. 12. 2020 včetně dodatku č. 1, fotokopie občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného, výpisu SMS zpráv a výpisů pohybů na účtu žalovaného. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.

5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že nabídku na uzavření smlouvy podal žalovaný žalobkyni dne 1. 12. 2020 pod číslem 9103031045. Dle smlouvy o úvěru měla žalobkyně žalovanému poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Nabídka byla podána žalobkyni elektronicky bez řádného podpisu žalovaného, ale vzhledem k tomu, že žalovaný zaslal žalobkyni fotokopii svých osobních dokladů a detaily pohybu na svém bankovním účtu, má soud zato, že k podání nabídky žalovaným skutečně došlo. Úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 68,94 % ročně měl žalovaný žalobkyni splatit formou 18 měsíčních splátek po 1 359 Kč a celkem tak měl uhradit částku 24 462 Kč. Žalobkyně tuto nabídku smlouvy přijala, jak vyplývá z oznámení o schválení úvěru č. smlouvy 9103031045 dne 3. 12. 2020 a toto oznámení bylo žalovanému dle doručenky zasláno dne 3. 12. 2020. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že dne 2. 12. 2020 poukázala žalobkyně na bankovní účet [číslo] [bankovní účet] částku 15 000 Kč pod variabilním symbolem 9103031045. Z listiny, označené jako prohlášení klienta bylo zjištěno, že tato obsahuje prohlášení žalovaného ze dne 1. 12. 2020, že nemá žádné dluhy, není v úpadku ani jí úpadek nehrozí, a že veškeré poskytnuté údaje jsou pravdivé a úplné. Z výpisu z registru SOLUS a NRKI bylo zjištěno, že žalobkyně nahlížela před uzavřením úvěrové smlouvy do těchto registrů, a že žádné negativní záznamy ohledně žalovaného zjištěny nebyly. Dopisem ze dne 20. 6. 2021, jehož doručení žalovanému nebylo v řízení prokázáno, oznámila žalobkyně, že úvěr č. 9103031045 byl zesplatněn ke dni 20. 6. 2021 a vyzvala jej k úhradě částky 17 029 Kč O úhradu dlužné částky byl žalovaný upomínán předžalobní výzvou ze dne 3. 1. 2022, která byla dle podacího archu téhož dne odeslána žalovanému.

6. Z listiny označené jako hodnocení klienta bylo zjištěno, že tato obsahuje i prohlášení žalovaného, ve kterém uvedl, že je svobodný, je vyučen, bydlí v obecním bytě a dále, že je zaměstnán, jeho příjem činí 22 700 Kč, jeho výdaje jsou v rozsahu životního minima ve výši 3 860 Kč a na bydlení vynakládá 2 603 Kč měsíčně. Celkové výdaje tak činí 6 463 Kč měsíčně. Z dalších čtených listin neučinil soud žádná skutková zjištění. Z detailu pohybu na účtu bylo zjištěno, že žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy byl zaměstnán u [právnická osoba] a táto společnost mu vyplatila jako mzdu dne 10. 8. 2020 částku 28 500,70 Kč, dne 8. 9. 2020 částku 26 725,40 Kč, dne 8. 10. 2020 částku 28 022 Kč a dne 6. 11. 2020 částku 26 702 Kč.

7. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má však za to, že smlouva o úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. V daném případě soud shledal, že příjmy žalovaného byly doloženy dostatečným způsobem, a to ve výši přibližně 27 500 Kč měsíčně. Nicméně nebyly dostatečným způsobem zjišťovány výdaje žalovaného. Žalobkyně vycházela toliko s ničím nedoloženého tvrzení žalovaného, že jeho běžné výdaje odpovídají výši životního minima. Žalovaný taktéž žádným způsobem nedoložil výši svých nákladů na bydlení. Žalovaným uváděná výše nákladů na bydlení 2 600 Kč měsíčně je dle soudu příliš nízká, a aby bylo možno z této vycházet, bylo by třeba tuto řádně doložit, a to například nájemní smlouvou, smlouvami s dodavateli služeb a energií, případně rozpisem SIPO. Žádné takovéto doklady však žalovaný nepředložil, žalobkyně tyto po něm nepožadovala, podle soudu tak výdaje žalovaného nebyly zjišťovány dostatečným způsobem.

8. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok, by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od žalobkyně částku 15 000 Kč a uhradil toliko částku 4 077 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 10 923 Kč. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 10 923 Kč spolu s úrokem z prodlení v procentní sazbě dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb, avšak toliko za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení v návaznosti na předžalobní upomínku odeslanou dne 3. 1. 2022, přičemž k doručení došlo v souladu ust. § 573 o. z. dne 6. 1. 2022, další den nastala splatnost uplatněného nároku a žalovaný je v prodlení nejpozději od 8. 1. 2022. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému (s přihlédnutím i k výši uplatněného příslušenství) dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.