26 C 361/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 74 285 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 435 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 21. 5. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 65 312,08 Kč spolu s úrokem z částky 53 846,70 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 21,27 % ročně a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 53 846,70 Kč od 16. 1. 2021 do 20. 5. 2021 a z částky 37 411,70 Kč od 21. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 6. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 74 285 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 376,64 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 085,44 Kč a s 21,27% úrokem z částky 53 846,70 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení z částky 53 846,70 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 31. 1. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 65 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 57 850 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 1 575 Kč. Žalovaný však uhradil toliko 48 565 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina úvěru úrokem ve výši 21,27 % ročně. Žalobkyně kapitalizovala úrok 21,27 % ročně z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení na částku 5 376,64 Kč a zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení, tj. do 15. 1. 2021, v částce 2 085,44 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdil žalovaný v kartě zákazníka. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni, svoji neúčast neomluvili. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. Soud neshledal důvod pro přerušení řízení podle ust. § 110 o.s.ř., jelikož s ohledem na celkovou pasivitu žalovaného v tomto řízení nelze důvodně předpokládat možnost mimosoudního vyřešení sporu.

4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 30. 1. 2019, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 včetně podacího lístku ze dne 22. 2. 2021, výzvy k plnění ze dne 13. 5. 2021 včetně podacího lístku ze dne 14. 5. 2020 a karty zákazníka ze dne 30. 1. 2019. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.

5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 30. 1. 2019 mezi právnická osoba jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 65 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a dále úrok a poplatky v celkové výši 57 800 Kč, tj. celkem 122 580 Kč v 78 týdenních splátkách po 1 575 Kč. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný úvěrující společnosti prohlásil, že žije s partnerkou, má jedno dítě, bydlí v nájmu, je zaměstnán jako lešenář od srpna 2017 s čistou mzdou 28 431 Kč, na bydlení vynakládá 4 400 Kč, splátky činí 4 200 Kč a osobní výdaje 5 000 Kč měsíčně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 15. 1. 2021 mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy číslo. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 2. 2021, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 22. 2. 2021 O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 13. 5. 2021, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 14. 5. 2021.

6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má však za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost právnická osoba dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo, dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně nedoložila přes výzvu soudu žádný doklad o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a o jeho výsledku.

7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 65 000 Kč, uhradil dle tvrzení žalobkyně toliko částku 48 565 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 16 435 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovaným, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o úvěru. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 16 435 Kč spolu s úrokem z prodlení v požadované procentní sazbě, avšak až ode dne 21. 5. 2021 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou formou doporučeného dopisu dne 14. 5. 2021, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 19. 5. 2021, následující den nastala splatnost a nejpozději od 21. 5. 2021 je žalovaný v prodlení s úhradou částky 16 435 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.