26 C 395/2020

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobce a žalobkyně oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 60 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům částku 60 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 1. 11. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na nákladech řízení částku 53 578 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců.</b> 1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 8. 12. 2020 domáhali se žalobci a) a b) po žalované zaplacení částky 60 000 Kč spolu s 8,25 % úrokem z prodlení z této částky od 1. 11. 2020 do zaplacení. Žalobci tvrdili, že v jejich společném jmění manželů se nachází nemovitosti zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Karviná, a to pozemky p. [číslo] (jehož součástí je stavba – rodinný dům [adresa]), [číslo] a [číslo]. Žalovaná nemovitosti užívala na základě smlouvy o podnájmu domu ze dne 1. 8. 2018, který byl ukončen dne 10. 5. 2020. Žalovaná přes nesčetné výzvy žalobců k vyklizení tyto nemovitosti neoprávněně užívala od 11. 5. 2020 do 15. 9. 2020, kdy žalobcům zaslala klíče od domu. Žalované užíváním těchto nemovitosti bez právního důvodu vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši běžného nájemného, a to za dobu od 11. 5. 2020 do 10. 7. 2020 ve výši 40 000 Kč, tj. 20 000 Kč měsíčně, a za dobu od 11. 7. 2020 do 15. 9. 2020 ve výši 20 000 Kč, tj. 10 000 Kč měsíčně, tj. celkem ve výši 60 000 Kč. Žalovaná byla vyzvána dopisem ze dne 2. 10. 2020 k uhrazení částky 60 000 Kč ve lhůtě do 31. 10. 2020, což neučinila. Žalobci popřeli, že by v minulosti se žalovanou uzavřeli jakoukoliv smlouvu řešící otázku užívání těchto nemovitosti, zejména pak smlouvu nájemní.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, navrhla její zamítnutí. Žalovaná tvrdila, že předmětné nemovitosti užívala se svým druhem [celé jméno svědka] na základě písemné nájemní smlouvy ze dne 4. 5. 2011 uzavřené na dobu neurčitou mezi žalovanou jako nájemcem a žalobci jako pronajímateli. Na základě této smlouvy pak žalovaná byla přihlášena k trvalému pobytu na adrese v tomto domě, stejně tak jako její děti. Pan [celé jméno svědka] opustil společnou domácnost vedenou se žalovanou dne 10. 5. 2020. Žalovaná po celou dobu nájemního vztahu vlastním jménem hradila náklady na elektřinu, plyn i pojištění domácnosti. Dále žalovaná tvrdila, že původním vlastníkem domu byl [celé jméno svědka], který dům v roce 2004 účelově převedl, aby jej ochránil před věřiteli v rámci probíhající exekuce. Žalovaná dům užívala od roku 2011 do května 2020 bez žádných výhrad ze strany žalobců. O žádosti žalobců na vyklizení domu se žalovaná dozvěděla až dne 1. 9. 2020, kdy jí byla doručena písemná výzva žalobců, od 10. 9. 2020 bydlí na jiné adrese a dne 15. 9. 2020 si žalobci převzali klíče od domu zaslané jim prostřednictvím České pošty.

3. Žalobci odmítli tvrzení žalované o existenci nájemní smlouvy z roku 2011, naopak tvrdili, že dne 21. 2. 2011 uzavřeli jako prodávající s žalovanou jako kupující kupní smlouvu na předmětné nemovitosti. Žalovaná měla kupní cenu uhradit ve lhůtě do 31. 12. 2011, což neučinila a smlouva se tímto zrušila. Na základě uzavření této smlouvy udělil žalobce svůj souhlas k přihlášení žalované a jejich dětí k trvalému pobytu na adrese předmětného domu. Žalobci dále tvrdili, že žalovanou vyzvali k vyklizení domu dne 10. 5. 2020 a opětovně pak dne 14. 5. 2020 a 22. 5. 2020. Následně žalovaná upřesnila obsah tvrzené nájemní smlouvy z roku 2011. Dle ní nájemné ve smlouvě nebylo určeno. Obsahově se tato smlouva shodovala se smlouvou, kterou uzavřel s žalobci v roce 2018 pan [celé jméno svědka] Tyto smlouvy tak by bylo možno považovat za výprosu či výpůjčku.

4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: výpisu z katastru nemovitosti ze dne 22. 5. 2020 pro [list vlastnictví] katastrální území Karviná, smlouvy o podnájmu domu z 1. 8. 2018, ukončení podnájmu domu ze dne 10. 5. 2020, tržního posouzení nemovitosti ze dne 23. 11. 2020, předžalobní upomínky ze dne 14. 8. 2020 včetně poštovního podacího archu z téhož dne a obálky od doporučené zásilky adresované žalované, předžalobní výzvy ze dne 2. 10. 2020 včetně podacího archu z téhož dne, sdělení Magistrátu města Karviná ze dne 13. 7. 2020, kupních smluv ze dne 9. 7. 2004 a ze dne 30. 4. 2004, rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 6. 2021 č.j. P 66/2021-178, smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 8. 1. 2014, požadavku na vypnutí elektrického zařízení ze dne 22. 7. 2020, faktury ze dne 16. 7. 2020, zprávy o revizi plynových zařízení ze dne 17. 7. 2020 a podstatného obsahu přestupkového spisu Magistrátu města Karviné sp. zn. SMK/067698/20, výslechem svědků [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědka], [celé jméno svědka], [jméno] [příjmení] a [celé jméno svědka] a dále přehráním audionahrávky zachycující jednání účastníků dne 22. 5. 2020.

5. Další důkazy původně účastníky navržené nebyly provedeny, jelikož účastníci od těchto důkazních návrhů v průběhu projednávání věci odstoupili. Ze strany žalované se jednalo o čtení kupní smlouvy ze dne 4. 1. 2011, faktury č. 2020, smluv a faktur na dodávku elektřiny a plynu do roku 2018 včetně výpisů z účtu žalované prokazujících tyto platby, pojistné smlouvy ze dne 8. 1. 2013, vyžádání zprávy z Městské policie [obec] včetně přepisu telefonního hovoru, vyjádření společnosti [právnická osoba] (které soudu nebylo předloženo), výslech svědkyně [příjmení] [celé jméno žalované] a výslech žalované. Na straně žalobců se jednalo o jejich účastnický výslech a důkaz fotodokumentací stavu předmětného domu. Jiné důkazy nebyly účastníky navrhovány. Mezi účastníky je nesporné, že obvyklá cena za užívání předmětného domu činila v roce 2020 20 000 Kč měsíčně, a to i s přihlédnutím k odpojení plynového kotle, resp. 10 000 Kč měsíčně po dobu, po kterou dům nebyl napojen na přívod elektřiny. Toto shodné tvrzení účastníků vzal soud za své skutkové zjištění.

6. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: dle výpisu z katastru nemovitosti jsou žalobci vlastníky (v rámci jejich společného jmění manželů) nemovitosti zapsaných na [list vlastnictví] pro katastrální území Karviná, obec Karviná, a to i pozemku [parcelní číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, a to rodinný dům [adresa] v [obec]. Vlastnictví žalobci nabyli na základě kupní smlouvy ze dne 9. 7. 2004 od manželů [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří toto právo nabyli kupní smlouvou ze dne 30. 4. 2004 od prodávajícího [celé jméno svědka]. Ze smlouvy o podnájmu domu ze dne 1. 8. 2018 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobci jako pronajímateli a [celé jméno svědka] jako nájemcem, přičemž jako příslušníci jeho domácnosti jsou uvedeni žalovaná a dále [anonymizováno] [celé jméno žalované] a [jméno] [celé jméno svědka]. Nájem byl uzavřen na dobu neurčitou od 1. 8. 2018, ujednání o úplatě, tj. o výši nájemného, není ve smlouvě obsaženo. Předmětem užívání byl dům [adresa] na ulici [příjmení] v [obec]. Tento smluvní vztah byl ukončen dohodou ze dne 10. 5. 2020 mezi žalobci a [celé jméno svědka]. Předžalobní upomínkou ze dne 14. 8. 2020 odeslanou téhož dne žalované doporučeně dle poštovního podacího archu žalobci žalovanou vyzvali k vyklizení nemovitosti na [list vlastnictví] katastrální území Karviná ve lhůtě do 31. 8. 202 s tím, že tyto nemovitosti užívá neoprávněně, a to i přes opakované výzvy žalobců. Předžalobní výzvou ze dne 2. 10. 2020 žalobci žalovanou vyzvali k zaplacení částky 60 000 Kč jako bezdůvodného obohacení za užívání předmětných nemovitostí v době od 11. 5. 2020 do 15. 9. 2020 a dále k náhradě škody ve výši 60 000 Kč za z domu odvezenou kuchyňskou linku, to vše ve lhůtě do 31. 10. 2020. Dle podacího archu byl tento dopis žalované odeslán jako doporučená zásilka dne 2. 10. 2020. Ze sdělení Magistrátu města Karviné, odboru správního ze dne 13. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná a její děti ([anonymizováno] [celé jméno žalované] a [jméno] [celé jméno svědka]) jsou hlášeny k trvalému pobytu na adrese [adresa žalované a svědka]. Ze čteného přestupkového spisu Magistrátu města Karviné bylo zjištěno, že přestupek byl oznámen dne 26. 5. 2020 žalovanou, pachatelem měl být pan [celé jméno svědka], který se měl od roku 2014 dopustit vůči žalované opakovaně hrubého jednání a schválností, a to vyhazováním oděvů z domu, vypínáním topení, elektřiny, vody a plynu a dne 9. 5. 2020 vynadal dceři žalované [příjmení] [celé jméno žalované], že nic nedokázala a že je nicka. Usnesením ze dne 23. 6. 2020 byla věc odložena, neboť došlé oznámení neodůvodňovalo zahájení řízení o přestupku nebo předání věci. Z faktury č. 2020 bylo zjištěno, že byla vystavena dne 22. 6. 2020 odběrateli panu [jméno] [příjmení] v částce 713 Kč za pročištění odpadu spirálou. Z faktury ze dne 16. 7. 2020 (zřejmě chybně datované dne 16. 7. 2021) bylo zjištěno, že odběratelem je žalovaná s bydlištěm [obec], [ulice a číslo] a jednalo se o úhradu ceny za dovoz a montáž měděného potrubí a dalšího materiálu včetně vyhotovení revizní zprávy a tlakové zkoušky. Ze zprávy o revizi plynových zařízení ze dne 18. 7. 2020 bylo zjištěno, že byla vystavena pro žalovanou, dle této zprávy je plynové zařízení je schopno bezpečného provozu. Z těchto dvou listin tedy soud zjistil, že žalovaná v červenci 2020 nechala opravit plynové zařízen a provést jeho revizi. Z požadavku na vypnutí elektrického zařízení ze dne 22. 7. 2020 bylo zjištěno, že tento podal žalobce společnosti [právnická osoba] ohledně vypnutí elektrického zařízení na adrese [adresa žalované a svědka], ke kterému mělo dojít dne 23. 7. 2020. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 8. 1. 2014 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi dodavatelem [právnická osoba] a žalovanou jako odběratelem a předmětem smlouvy byla dodávka elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa žalované a svědka]. Z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 6. 2021 bylo zjištěno, že tímto rozsudkem byl návrh matky, tj. žalované, na zvýšení výživného na nezletilého [jméno] [celé jméno svědka], zamítnut. Z odůvodnění bylo zjištěno, že otec, tj. [celé jméno svědka], bydlel do března 2021 u své matky [jméno] [příjmení] a od dubna 2021 bydlí v rodinném domě ve vlastnictví pana [celé jméno žalobce]. Užívá sám celý rodinný dům, vlastníkovi za užívání domu nic nehradí, neboť tento je jeho dlouholetým známým. Z tržního posouzení nemovitosti neučinil soud žádná skutková zjištění, jelikož výše obvyklé ceny za užívání předmětných nemovitosti je mezi účastníky nesporná.

7. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně], matky žalované, bylo zjištěno, že žalovaná se nastěhovala do předmětného domu za panem [celé jméno svědka] těsně před narozením jejich syna [jméno]. Po narození syna svědkyně jela s žalovanou a žalobcem na magistrát za účelem přihlášení žalované k trvalému pobytu na této adrese. V autě vezli písemnou nájemní smlouvu. Svědkyně viděla pouze její první stranu, obsah smlouvy svědkyni znám není. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka], bývalého druha žalované, bylo zjištěno, že ten kdysi předmětný dům vystavěl, následně jej převedl na rodiče, kteří ho následně prodali žalobcům. Z domu se i s žalovanou nastěhoval těsně před narozením syna, tj. v roce 2011. Žalovaná si tento dům měla odkoupit, ale k tomu nedošlo. V domě bydleli, za bydlení nic neplatili, ale o dům se starali. Svědek prováděl údržbářské práce a zhodnocoval dům. V roce 2018 uzavřel s žalobci nájemní smlouvu, aby svůj pobyt v domě určitým způsobem legalizoval. Žalovaná tam totiž měla nahlášený trvalý pobyt. V té době již byly mezi nimi nějaké spory ohledně financí. Svědek se z domu odstěhoval dne 10. nebo 11. 5. 2021. Odvezl si všechny své osobní věci, žádné pokoje neuzavřel. O existenci nájemní smlouvy z roku 2011 mu není nic známo. Při stěhování svědek odpojil s pomocí dalších osob přívod elektřiny, vody a plynu. Na popud žalobce však ještě večer téhož dne opětovně vše vrátil do původního stavu, kromě plynového kotle, který nefungoval. Svůj odchod z domu svědek zdůvodnil tím, že dne 9. 5. 2020 jej napadla dcera žalované, volal policii a byl ošetřen. Bál se do domu vrátit, aby neskončil ve vazbě, zřejmě na základě případného křivého obvinění. V květnu 2020 se svědek odstěhoval ke své matce. Do předmětného domu se vrátil v dubnu 2021. Z výpovědi svědků [celé jméno svědka], [celé jméno svědka] a [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že pomáhali [celé jméno svědka] na jeho prosbu dne 10. 5. 2020 a 11. 5. 2020 se stěhováním jeho věcí dodávkou z domu na adrese [adresa žalované]. Svědek [celé jméno svědka] dále odpojil přívod vody do domu na žádost [celé jméno svědka]. Přítomná žalovaná dle svědka byla překvapená vzniklou situací. V provádění odvozu věcí nijak nebránila. Přítomný [celé jméno svědka] jí říkal, že má toho všeho dost a že už nemá na to, aby vše dále platil, a že se všichni musí vystěhovat, což ona odmítla. Ten den [celé jméno svědka] odpojil plynoměr a elektroměr. Večer však tyto věci zpět zapojil. Z výpovědi svědka [příjmení] [celé jméno svědka] bylo zjištěno, že v minulosti v předmětném domě bydlel po dobu jednoho nebo dvou let. Platil pouze za vodu a energie, nájemné neplatil, o dům se staral. Po určitou dobu uvažoval, že dům koupí, přičemž uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí, ale pak z toho sešlo.

8. Soud dále provedl důkaz přehráním audionahrávky předložené žalobci. Mezi účastníky je nesporné, že tato nahrávka zachycuje rozhovor žalobců (převážně žalobce a)) s žalovanou dne 22. 5. 2020 u předmětného domu. V průběhu nahrávky si účastníci vyměňují své názory na existenci právního vztahu ohledně užívání domu žalovanou, kdy v tomto se zásadně liší, a dále nabízejí možnosti řešení vzniklé situaci. Spor je veden i o vlastnické právo k domu. Žalobci jednoznačně poukazují na to, že dům řádně zakoupili. Dle žalované nemovitosti byly na ně pouze„ napsané“. Dle žalované dům měl v budoucnu patřit jejímu synovi [jméno], což žalobce odmítá. Žalovaná v rozhoru poukazuje na existenci nájemní smlouvy z roku 2011 uzavřené mezi ní a žalobci. Považuje smlouvu uzavřenou v roce 2018 mezi žalobci a [celé jméno svědka] za neplatnou, jelikož předchozí smlouva nebyla řádně ukončena. Žalobci odmítají, že by v minulosti s žalovanou nájemní smlouvu uzavřeli, nic o této neví. Dle žalované byla smlouva uzavřena v době, kdy žádala o mateřskou, tj. v roce 2011. K trvalému pobytu byla žalovaná dle žalobců přihlášena na základě kupní smlouvy, která se následně nerealizovala. Žalobce vyzývá žalovanou k vystěhování z domu bez ohledu na existenci případné nájemní smlouvy, přičemž ji pobízí, nechť tuto smlouvu předloží případně u soudu. Žalobce uvádí, že dá žalované výpověď s tříměsíční lhůtou k vystěhování. Dále žalobce po žalované požaduje placení úhrady za užívání domu do doby vystěhování, a to ve výši obvyklého nájemného, tj. přibližně 25 000 Kč měsíčně. Žalobce se dále zmiňuje o tom, že žalovanou navštívil již„ desátého“ (zřejmě je míněn den 10. 5. 2020) a požádal jí o vystěhování, dal jí čas na rozmyšlenou. Žalovaná byla tehdy tímto překvapena. Žalovaná tato slova žalobce potvrzuje. Žalovaná dále má za to, že nájemní vztah mezi ní a žalobci trvá. Poukazuje na zákaz zvyšování nájemného a vystěhování v době do 31. 12. 2020, případně až do 31. 5. 2021, a to s ohledem na přetrvávající nouzový stav. Žalovaná tvrdí, že případné soudní vystěhování by mohlo trvat přibližně tři roky. Žalobce odmítá, že by žalovaná mohla po tak dlouhou dobu dům bezplatně užívat. Dle žalobce žalovaná nemá smlouvu a v domě chce bydlet. Naopak smlouvu měl [celé jméno svědka], ale ten už tam bydlet nechce. Žalovaná dále předkládá žalobcům k nahlédnutí listiny prokazující placení služeb v letech 2011 až 2018. Na závěr žalobce shrnuje, že se nejsou schopni s žalovanou domluvit. Žalovaná se odmítá vystěhovat, zašle jí tedy výzvu k vyklizení s tříměsíční lhůtou a bude požadovat po ní běžné nájemné a dále podá žalobu na vyklizení a na náhradu újmy, a bude požadovat i náhradu nákladů na právní zastoupení.

9. Vzhledem k námitkám žalované soud se zabýval přípustnosti provedení důkazu touto audionahrávkou. Dle ust. § 88 odst. 1 občanského zákoníku svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo chráněných zájmů jiných osob. Žalovaná nesouhlasila s použitím audionahrávky při dokazování. Tvrdila, že tato byla pořízena bez jejího souhlasu či vědomí. Soud poměřoval konkurující se subjektivní práva žalobců a žalované a dospěl k závěru, že důkaz audionahrávkou lze provést i bez souhlasu žalované, i když tato by byla pořízena bez jejího svolení či alespoň vědomí. Nahrávka zachycuje toliko projevy účastníků řízení, a to rozhovor týkající se předmětné věci, tj. ukončení užívání nemovitosti žalobců žalovanou včetně dalšího postupu při ochraně práv účastníků. Na nahrávce nebyly zachyceny žádné projevy čistě osobní povahy, neobsahuje intimní či difamující informace. Nebyla pořízena při jiné události např. oslavě či návštěvě, ale celá se týkala pouze této konkrétní právní věci.

10. Na základě provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: žalobci jsou vlastníky domu [adresa] na ulici [příjmení] v [obec], resp. pozemku, jehož součástí je tento dům, a to od roku 2004. Žalovaná v tomto domě žila se souhlasem žalobců od roku 2011 společně se svým druhem [celé jméno svědka] a svými dětmi. Žádná konkrétní smlouva řešící užívací právo žalované k domu nebyla uzavřena, resp. v řízení nebyla prokázána její existence. Žalovaná byla žalobci, resp. žalobcem a) vyzvána k vystěhování dne 10. 5. 2020. Ve stejný den se z předmětného domu odstěhoval pan [celé jméno svědka]. Žalovaná předmětný dům vyklidila nejpozději dne 15. 9. 2020, kdy byly žalobcům doručeny klíče od domu. Obvyklá cena za užívání tohoto domu v roce 2020 činila 20 000 Kč měsíčně, resp. 10 000 Kč měsíčně, pokud dům nebyl napojen na přívod elektřiny, přičemž k odpojení přívodu elektřinu do domu došlo dne 23. 7. 2020.

11. Soud vyhodnotil žalobu jako důvodnou a této v plném rozsahu vyhověl. Žalobci jsou vlastníky předmětných nemovitostí od roku 2004. Okolnosti nabytí vlastnického práva nejsou rozhodné pro posouzení důvodnosti uplatněného nároku. Platnost kupních smluv z roku 2004 nebyla nijak zpochybněna. Žalovaná v předmětném domě bydlela od roku 2011 do 15. 9. 2020. V řízení nebyla prokázána existence nájemní smlouvy mezi žalobci a žalovanou. Mělo se jednat o písemnou smlouvu s obdobným obsahem jako smlouva o podnájmu z roku 2018 pouze s tím rozdílem, že byla uzavřena mezi žalobci a žalovanou a nikoli mezi žalobci a panem [celé jméno svědka]. Soud má za to, že existence nájemní smlouvy ze dne 4. 5. 2011 uzavřené mezi účastníky nebyla prokázána, a to z následujících důvodů. O nájemní smlouvě se zmiňuje pouze svědkyně [celé jméno svědkyně], která viděla pouze její první stranu. Pamatuje si pouze na slova„ nájemní smlouva“. Dle žalované však smlouva byla obsahově shodná se smlouvou uzavřenou v roce 2018 mezi [celé jméno svědka] a žalobci (kromě uvedení osoby oprávněné k užívání domu). Ta však není označena jako nájemní smlouva, ale smlouva o podnájmu domu. V řízení smlouva z roku 2011 nebyla předložena, nebyla předložena ani žádná listina na tuto smlouvu odkazující, např. žalovanou zmiňované a nedoložené sdělení dodavatele [právnická osoba] Pokud by skutečně byla nájemní smlouva uzavřena dne 4. 5. 2011, zřejmě by tato byla předložena Magistrátu města Karviné s žádosti o zápis trvalého pobytu žalované a jejích dětí na adrese tohoto domu a nebyl by nutný souhlas žalobce udělený přímo na úřadě, jak k tomu nakonec došlo. Kdyby existence smlouvy byla skutečně prokázána, a to v tvrzeném znění, nemohlo se jednat o smlouvu nájemní, jelikož chybí podstatný znak smlouvy, a to určení nájemného, a ani o výpůjčku, jelikož nebyla ujednána konkrétní doba dočasného užívání bytu. Mohlo se jednat toliko o výprosu. Existenci výprosy má však soud za prokázanou, ale nikoli na základě uzavření písemné smlouvy, ale konkludentně, kdy žalovaná dlouhodobě bezplatně užívala předmětný dům se svolením žalobců a tito nepodnikli žádné kroky k jejímu vyklizení v letech 2012 až 2018, tj. poté, co se dle žalobců neuskutečnil připravovaný prodej předmětných nemovitostí žalované, až do doby uzavření podnájemní smlouvy s [celé jméno svědka].

12. Žalovaná bydlela v předmětném domě od roku 2011 se zjevným souhlasem žalobců. Až do května 2020 nebyly ze strany žalobců činěny žádné kroky k vyklizení předmětného domu žalovanou. Vzhledem ke shora uvedeným okolnostem je možno považovat vztah mezi žalobci a žalovanou ohledně užívání předmětného domu od roku 2011 za výprosu dle ust. § 2189 a násl. občanského zákoníku (dále jen o. z.). Podle ust. § 2189 o. z. přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má užívat, vzniká výprosa. Podle ust. § 2190 odst. 1 o. z., kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti. Uzavření smlouvy o podnájmu domu mezi žalobci a [celé jméno svědka] v roce 2018 nemělo vliv na existenci výprosy ve vztahu mezi žalobci a žalovanou, jelikož žalovaná nebyla smluvní stranou smlouvy z roku 2018 a nebylo prokázáno, že by o této smlouvě měla povědomí, případně s uzavřením této smlouvy vyslovila souhlas. Výprosa zanikla dne 10. 5. 2020, jak bylo prokázáno audionahrávkou, která sice zachycuje jednání účastníků až ze dne 22. 5. 2020, ale v rozhovoru je i zmínka o návštěvě žalobce u žalované dne 10. 5. 2020, kdy žalobce požadoval po žalované vyklizení domu. Výprosa zaniká okamžitě, tj. podle libosti půjčitele a tedy v tomto případě sdělením žalobce dnem 10. 5. 2020 o povinnosti dům vyklidit. Zánik výprosy ale v případě nemovitosti určené k bydlení neznamená, že tuto je třeba vyklidit okamžitě. U obývané nemovitosti musí být poskytnuta určitá delší lhůta k vyklizení, ale to nic nemění na skutečnosti, že od zániku výprosy, jakožto jediného užívacího titulu žalované k nemovitosti, se jednalo na straně žalované o bezdůvodné obohacení na úkor žalobců jakožto vlastníků za užívání nemovitosti. Dne 10. 5. 2020 zanikl žalované užívací titul k nemovitosti a od tohoto dne je povinna nahradit žalobcům finanční částku odpovídající bezdůvodnému obohacení za užívání domu bez právního důvodu. O tom, že žalobci budou požadovat po žalované finanční náhradu, žalovaná věděla minimálně ode dne 22. 5. 2020, jak vyplývá z k důkazu provedené audionahrávky. Žalovaná v řízení neprokázala, že by ji bylo znemožněno užívat část domu, a to dva pokoje, jak tvrdila. Výše obvyklé ceny za užívání předmětné nemovitosti je mezi účastníky nesporná. Výzva k vydání bezdůvodného obohacení byla žalované řádně zaslána. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla vyzvána k opuštění nemovitostí ústně již 10. 5. 2020 a tohoto dne zanikla výprosa, nezabýval se soud již dále otázkou, zda žalovaná měla či neměla přístup k poštovní schránce, kdy tyto okolnosti se řešily v rámci prokazování doručení předžalobní upomínky ze dne 14. 8. 2020, byť sama žalovaná k dotazu soudu uvedla, že jí nic nebránilo zajistit si náhradní způsobu doručování poštovních zásilek. Za této situace byla žalovaná zavázána zaplatit žalobcům částku 60 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 o. z. spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 11. 2020 do zaplacení dle § 1970 o. z. sazbě stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to v návaznosti na předžalobní výzvu ze dne 2. 10. 2020.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně plně úspěšným žalobcům byla přiznána jejich náhrada ve výši 53 578 Kč, přičemž ve zbytku se žalobci práva na nároku náhradu řízení výslovně vzdali. Uplatněná částka nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000 Kč, odměny zástupce žalobců ve výši 38 500 Kč, režijních paušálů k úkonům právní pomoci ve výši 3 300 Kč a dále z částky odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z přiznané odměny a režijních paušálů dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 8 778 Kč, přičemž zástupce žalobců předložil soudu osvědčení registrace plátce DPH. Odměna a režijní paušály byly přiznány dle advokátního tarifu za 11 úkonů právní pomoci: příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis repliky k vyjádření žalované, účast u jednání dne 19. 5. 2021, sepis doplnění skutkových tvrzení, účast u jednání dne 1. 10. 2021, které trvalo bez započtení přestávek 4:45 hod., a účast u jednání dne 23. 11. 2021. Odměna za jeden úkon byla přiznána dle § 7 advokátního tarifu ve výši 3 500 Kč, tj. v žalobci požadované výši bez navýšení za zastupování v řízení dvou osob. Režijní paušál činí 300 Kč za úkon dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Žalobci doložili odeslání předžalobní výzvy žalované a splnili tak podmínku pro přiznání náhradu řízení dle § 142a o. s. ř.