26 C 489/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0, narozená dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 525 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 525 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 1. 9. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 92 954,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 22. 12. 2022 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 525 000 Kč spolu s 15 % úrokem z prodlení z této částky od 1. 9. 2022 do zaplacení. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne 1. 7. 2012 uzavřel s žalovanou smlouvu o využití společných prostor, technického a provozního vybavení a společných finančních prostředků k provozování zastaváren (dále jen „smlouva ze dne 1. 7. 2012“). Na základě této smlouvy se účastníci dohodli o sloučení prostředků k provozování zastavárenské a obchodní činnosti v provozovně na adrese adresa. Žalobce ze svých prostředků vnesl do takto vzniklého sdružení částku 525 000 Kč, a to při podpisu smlouvy v hotovosti částku 275 000 Kč a vložením na účet u právnická osoba dne 21. 5. 2012 částku 250 000 Kč. Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou s účinností ode dne 1. 7. 2012 s tím, že tu bylo možno vypovědět vždy k 31. 12. příslušného roku výpovědí podanou nejméně šest měsíců předem. Žalobce dopisem ze dne 22. 6. 2020 vypověděl smlouvu ze dne 1. 7. 2012. Tato výpověď byla žalované doručena dne 25. 6. 2020 a účast ve sdružení tak skončila ke dni 31. 12. 2020. Následně žalobce dopisem ze dne 1. 8. 2022 s ohledem na odst. 9 smlouvy ze dne 1. 7. 2012 požádal žalovanou, která v zastavárenské činnosti na shora uvedené adrese pokračovala, o vrácení poskytnuté částky 525 000 Kč. Žalovaná však toto odmítla.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Žalovaná sice potvrdila, že účastníci uzavřeli smlouvu ze dne 1. 7. 2012, ale touto smlouvou se nikdy necítili být vázáni a nikdy podle této smlouvy neprobíhala jejich obchodní spolupráce. Žalobce sice dlouhodobě spolupracoval se žalovanou v její podnikatelské činnosti, ale nikdy nebyl společníkem ani členem sdružení. Spolupráce mezi účastníky probíhala na základě příkazních či mandátních smluv. Žalovaná dále popřela, že by v souvislosti s uzavřením smlouvy ze dne 1. 7. 2012 převzala v hotovosti částku 275 000 Kč. Dále tvrdila, že účet, na který žalobce v květnu 2012 zaslal částku 250 000 Kč, není jejím účtem, ale účtem jejího manžela, a platba neměla představovat žádný vklad do vznikajícího sdružení, ale úhradu ceny v souvislosti s prodejem osobního motorového vozidla žalobcem (Hyundai jméno FO RZ SPZ), jehož původním vlastníkem byl manžel žalované tituly před jménem jméno FO. Žalovaná tvrdila, že uzavřená smlouva ze dne 1. 7. 2012 byla smlouvou fiktivní a je neplatná z důvodu nedostatku vůle jednající osoby, tj. žalované. Smlouva byla sepsána a podepsána pouze účelově jako určitá pojistka pro případ náhlého úmrtí žalované či jejího manžela, zejména na zahraničních turistických cestách, které v té době často absolvovali, aby tak žalobce měl zajištěno místo v podnikání žalované.

3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o využití společných prostor, technického provozního vybavení a společných finančních prostředků k provozování zastaváren ze dne 1. 7. 2012, živnostenského listu žalobce ze dne 24. 1. 1995, živnostenského listu ze dne 14. 8. 2001, mandátní smlouvy ze dne 1. 7. 2003, dohody o hmotné odpovědnosti ze dne 8. 7. 2003, žádosti o registraci a vydání evidenčního čísla ze dne 3. 1. 2005, oznámení o provedené změně údajů v živnostenském rejstříku ze dne 14. 5. 2004 a ze dne 12. 3. 2001, výpisů z běžného účtu č. 1720768389 za říjen a listopad 2005, karty vozidla RZ SPZ, karty vozidla RZ SPZ, výpisu vozidel pro osobu, kupní smlouvy ze dne právnická osoba. 2014, pojistné smlouvy ze dne 13. 12. 2010 č. tel. číslo, výpisu pojistných dat ke dni 8. 1. 2013, přehledu sjednaných pojištění ke dni 8. 1. 2014, potvrzení právnická osoba. ze dne 19. 3. 2014, sdělení právnická osoba. ze dne 28. 2. 2024, sdělení právnická osoba. ze dne 24. 5. 2024 a ze dne 31. 5. 2024, příjmového dokladu ze dne 15. 12. 2017, příkazní smlouvy ze dne 1. 2. 2015, mandátní smlouvy ze dne 30. 4. 2020, sdělení Finančního úřadu pro Středočeský kraj, Územní pracoviště v Kladně, ze dne 13. 2. 2024 a 28. 2. 20214, sdělení Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště v Karviné ze dne 4. 3. 2024, sdělení Magistrátu města Karviné, obecního živnostenského úřadu, ze dne 26. 2. 2024, výpovědi smlouvy ze dne 22. 6. 2020, dopisu žalované adresovaného žalobci ze dne 25. 6. 2020, listiny označené jako „inventura dne 31. 7. 2020“, výzvy k vrácení věcí do sdružení vnesených ze dne 1. 8. 2022 včetně dodejky, repliky žalované ze dne 9. 8. 2022 a dále čtením podstatného spisu obsahu Policie České republiky sp. zn. KRPT-17006/ČJ-2023-070381 a dále výslechem svědků tituly před jménem jméno FO a jméno FO a přehráním zvukově-obrazové nahrávky předložené žalobcem. Soud naopak neprovedl důkaz čtením listin předložených žalovanou u jednání dne 17. 6. 2024 (mandátní smlouva ze dne 1. 7. 2003 a mandátní smlouva ze dne 1. 7. 2024), jelikož ty byly navrženy žalovanou až po provedené koncentraci řízení. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.

4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy ze dne 1. 7. 2012 bylo zjištěno že byla uzavřena mezi žalovanou a žalobcem, oběma jako podnikateli, kteří se dohodli sloučit prostředky k provozování zastavárenské a obchodní činnosti v provozovně adresa. Dle smlouvy celková hodnota provozovny byla stanovena na 1 050 000, přičemž žalobce měl 50 % této hodnoty naplnit platbou na účet právnická osoba v adresa ve výši 250 000 Kč dne 21. 5. 2012 a složením částky 275 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Tato smlouva byla sjednána s účinnosti od 1. 7. 2012 na dobu neurčitou s tím, že ji lze zrušit dohodou kdykoliv a jednostranně výpovědí k 31. 12. s tím, že musí být podána nejméně 6 měsíců předem, a to v písemné formě. Společná činnost měla být uskutečňována v pronajatých prostorách v prvním patře budovy na adrese adresa, na samostatné živnostenské listy obou účastníků s tím, že každý z účastníků nese odpovědnost za závazky z jejich činnosti vzešlé vůči třetím osobám. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 12. 6. 2020 bylo zjištěno, že žalobce dne 21. 5. 2012 provedl platbu částky 250 000 Kč na účet č. č. účtu vedeného na jméno jméno FO.

5. Z živnostenských listů žalobce bylo zjištěno, že od 23. 1. 1995 má živnostenské oprávnění pro obor koupě zboží za účelem dalšího prodeje a prodej, a od 13. 8. 2021 má živnostenské oprávnění v oboru zastavárenská činnost. Z oznámení o provedené změně údajů v živnostenském rejstříku ze dne 14. 5. 2004 bylo zjištěno, že žalobce zahájil provozování živnosti v provozovně adresa, od 1. 1. 2004 a z oznámení ze dne 12. 3. 2021 bylo zjištěno, že odpovědným zástupcem žalobce je tituly před jménem jméno FO. Z žádosti o registraci a vydání evidenčního čísla bylo zjištěno, že žalobce tuto adresoval Puncovnímu úřadu pro provozovnu adresa, a v této uvedl, že spolupracoval s žalovanou, která přerušila činnost ze zdravotních důvodů. Z mandátní smlouvy ze dne 1. 7. 2003 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovanou jako mandantem a žalobcem jako mandatářem s tím, že mandatář převezme zastoupení firmy mandanta od 1. 7. 2003, a to zejména provozovny na adrese adresa. Smlouva byla sjednána na dobu jednoho roku. Ve smlouvě bylo sjednáno předpokládané měsíční hodnocení mandatáře ve výši 20 000 Kč. Na základě této mandátní smlouvy byla uzavřena mezi účastníky dohoda o hmotné odpovědnosti za svěřené hodnoty. Z výpisů z běžného účtu žalobce za říjen 2005 a listopad 2005 č. 172/868389 bylo zjištěno, že 3. 10. 2005 došla na účet platba ve výši 464 334 Kč od realitní kanceláře a v listopadu 2005 byla odeslána z téhož účtu platba ve výši 300 000 Kč.

6. Z karty vozidla RZ SPZ zn. Anonymizováno jméno FO bylo zjištěno, že žalobce byl evidován jako vlastník tohoto vozidla v době od 8. 2. 2009 do právnická osoba. 2024, provozním vlastníkem byl tituly před jménem jméno FO v době od 27. 12. 2005 do 8. 1. 2009. ???? době od právnická osoba. 2024 do 27. 5. 2020 jako vlastník vozidla byla evidována paní jméno FO. Z karty vozidla RZ SPZ zn. jméno FO bylo zjištěno, že žalobce je vlastníkem a provozovatelem tohoto vozidla od 27. 12. 2017, předchozím vlastníkem do 11. 9. 2013 byl tituly před jménem jméno FO. Z kupní smlouvy ze dne 3. 3. 2014 bylo zjištěno, že v tomto žalobce prodal paní jméno FO vozidlo zn. Anonymizováno jméno FO RZ SPZ. Z výpisu pojistných dat ke dni 8. 1. 2013 a ke dni 8. 1. 2014 a dále z pojistné smlouvy ze dne 13. 12. 2010 č. 71385325 bylo zjištěno, že vozidlo RZ SPZ bylo pojištěno u právnická osoba. kde pojistníkem byl žalobce. Pojištění zaniklo dne 13. 3. 2014 oznámením změny vlastníka vozidla. Z listiny označené jako výpis vozidlo pro osobu neučinil soud žádná skutková zjištění. Ze sdělení právnická osoba. bylo zjištěno, že žalobce je vlastníkem účtu č. hodnota, kdy se jedná o investiční účet pro peníze i cenné papíry a dále, že dne 2. 5. 2012 byla na tento účet vložena částka 255 857,98 Kč jako bezhotovostní vklad z účtu č. č. účtu a téhož dne byla převedena částka 255 000 Kč na účet č. č. účtu. Ze sdělení právnická osoba. ze dne 28. 2. 2024 bylo zjištěno, že dle přiloženého výpisu z účtu č. č. účtu za květen 2012 je na tomto účtu dne 2. 5. 2012 evidována příchozí platba z jiné banky z účtu vedeného na jméno žalobce č. č. účtu ve výši 255 000 Kč. Z příjmového dokladu ze dne 15. 12. 2017 bylo zjištěno, že tituly před jménem jméno FO přijal od žalobce částku 221 900 Kč za prodej vozu Anonymizováno jméno FO.

7. Ze sdělení Finančního úřadu pro Středočeský kraj, Územní pracoviště v Kladně, soud neučinil žádná skutková zjištění. Ze sdělení Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště v Karviné a ze sdělení Magistrátu města Karviné, obecního živnostenského úřadu, bylo zjištěno, že z daňového spisu žalované nebylo zjištěno uložení oznámení o společné podnikatelské činnosti na základě smlouvy ze dne 1. 7. 2012 a dále, že účastníci živnostenského úřadu ohlásili provozování volné živnosti provozovny na adrese adresa, a to žalobce od 1. 1. 2004 do 31. 8. 2020 a žalovaná od 1. 11. 2003 do 31. 8. 2021, přičemž informacemi o provozování společné podnikatelské činnosti jmenovaných živnostenský úřad nedisponuje. Z příkazní smlouvy ze dne 2. 1. 2015 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovanou jako příkazcem a žalobcem jako příkazníkem. Předmětem byla správa finančních prostředků a poskytování zastavárenských služeb v provozovně v budově ESAM na adrese adresa, pro dobu nepřítomnosti příkazce, kdy po tuto dobu příkazník měl povinnost přijímat a vydávat veškeré finanční prostředky, které souvisejí se zastavárenskou činností a vykonávat veškerou činnost spojenou se zastavárenskou činností. Příkazci z příkazní smlouvy žádné další povinnosti nevyplývaly, zejména pak nebyla sjednána žádná odměna příkazníka. Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou. Z mandátní smlouvy ze dne 3. 4. 2020 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovanou jako mandantem a žalobcem jako mandatářem, kdy mandatář se zavázal zajistit jménem mandanta náplň činnosti firmy, a to nejen na provozovně v Orlové-adresa. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 5. do 31. 7. 2020. Odměna mandatáře byla dohodnuta na 1 500 Kč denně.

8. Dopisem ze dne 22. 6. 2020 označeným jako výpověď smlouvy vypověděl žalobce smlouvu ze dne 1. 7. 2012. Na tuto výpověď reagovala žalovaná dopisem ze dne 25. 6. 2020, ve kterém potvrzuje převzetí výpovědi ze smlouvy s tím, že podotýká, že takovou smlouvu v evidenci nemá a platná byla příkazní smlouva ze dne 2. 1. 2015. Dopisem ze dne 1. 8. 2022 označeným jako Vrácení věci do sdružení vnesených vyzval žalobce žalovanou k úhradě částky 525 000 Kč do 31. 8. 2022 s tím, že se jedná o prostředky vnesené do sdružení na základě smlouvy ze dne 1. 7. 2012, kdy tato byla sjednána na dobu neurčitou, byla ukončena jednostrannou výpovědí žalobce ze dne 22. 6. 2020 a účast žalobce ve sdružení zanikla také ke dni 31. 12. 2020. Na tuto výzvu žalobce žalovaná reagovala dopisem ze dne 9. 8. 2022, ve kterém nárok žalobce žalovaná odmítla. Z listiny označené jako Inventura dne 31. 7. 2020 neučinil soud žádná skutková zjištění, jelikož tato listina se týká ukončení mandátní smlouvy uzavřené na období od 1. 5. 2020 do 31. 7. 2020 a nikoliv smlouvy, která je předmětem tohoto řízení.

9. Ze shora uvedeného spisu Policie ČR bylo zjištěno, že tento obsahuje jak listiny, které již byly čteny k důkazu v řízení poté, co byly předloženy účastníky, tak listiny další, a to zejména úřední záznam o podaném vysvětlení žalobce ze dne 30. 12. 2022, kdy z toho soud neučinil žádná skutková zjištění, jelikož obsah podaného vysvětlení žalobce odpovídá skutkovým tvrzením žalobce v žalobě. Dále spis obsahuje úřední záznam o podaném vysvětlení jméno FO, kdy tento byl v řízení slyšen jako svědek, a tudíž ze samotné listiny soud neučinil žádná skutková zjištění. Nad rámec listin předložených v tomto řízení a čtených k důkazu pak spis policie obsahuje pouze doklady o odeslání dopisů, a to podací stvrzenku a dodejku ze dne 24. 6. 2020 a dodejku ze dne 1. 8. 2022 a dále pak přepisy SMS zpráv ze dne 15. 3. 2021 a 19. 4. 2021, dle obsahů, kterých žalobce vyzýval žalovanou k předání účetních závěrek.

10. Z výpovědi svědka tituly před jménem jméno FO, manžela žalované a bývalého tchána žalobce, bylo zjištěno následující: svědek potvrdil, že sepsal text smlouvy ze ne 1. 7. 2012, kdy pouze část textu dopisoval žalobce. Dle svědka smlouva nikdy nebyla realizována, její sepsání požadoval žalobce pro případ, kdy by se svědkovi a žalované něco stalo na zahraničních cestách. Žalobce žádal o potvrzení, že má 50 % podíl v zastavárně pro případ úmrtí svědka či žalované. Svědek potvrdil, že účet u právnická osoba č. č. účtu je jeho osobním účtem. Platba ze dne 21. 5. 2012 dle svědka byla za prodej osobního vozidla, kdy se tyto situace mezi svědkem a žalobcem opakovaly několikrát a to tak, že svědek po určité době předával do užívání žalobci své osobní motorové vozidlo a kdy pak následně toto žalobce prodával další osobě, tak platil určitou částku na účet svědka v souvislosti s převodem na vyrovnání toho, co svědek dříve uhradil jako daň. Dle svědka ohodnocení zastavárny v Orlové učiněné ve smlouvě ze dne 1. 7. 2012 je reálné. Žalobce pracoval v zastavárně na základě mandátní smlouvy, a to po celou dobu spolupráce. Dále svědek potvrdil, že žalovaná fakticky podnikatelskou činnost nevykonávala, obchodní problematice příliš nerozuměla a její podnikání řídil on sám. Z výpovědi svědkyně jméno FO, dcery žalované a bývalé manželky žalobce, bylo zjištěno, že žalovaná fakticky nepodnikala, zastavárnu vedl otec svědkyně. Dle svědkyně žalobce v zastavárně pracoval na živnostenský list. Jeho jméno muselo být uváděno na dveřích zastavárny pro případ kontroly ze strany živnostenského úřadu či finančního úřadu. Žalovaná dle svědkyně problematice nerozuměla, pouze podepisovala smlouvy. Žalobce v zastavárně pobýval celé dny, podnikání však řídil otec svědkyně. Svědkyně potvrdila, že žalobce v minulosti posílal určité finanční částky jejímu otci v souvislosti s prodejem osobních motorových vozidel. Ze zvukově-obrazové nahrávky pořízené v roce 2020, u které žalovaná potvrdila identitu žalobce a svého manžela, tak rovněž svůj hlas patrný na nahrávce, bylo zjištěno, že na nahrávce je zachycen rozhovor, ve kterém účastníci a svědek tituly před jménem jméno FO si zřejmě vyjasňují svá stanoviska ohledně podnikání. Svědek popíral, že by žalobce vložil jakékoliv peníze do podnikání žalované. Žalovaná v určitém okamžiku přiznává žalobci, že v podnikání jedou „na půl“. Soud důkaz touto nahrávkou provedl, jelikož se nejedná o porušení zásady koncentrace řízení. Důkaz byl sice označen a předložen soudu až po uplynutí 30denní lhůty od skončení prvního jednání, kterou soud poskytl účastníkům pro doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů, nicméně žalobce v řízení doložil, že nahrávku získal až později, a to po provedené opravě starého mobilního telefonu, na kterém byla nahrávka uložena. Dle soudu se tedy jedná o důkaz nový, který byl žalobci znám až po skončení lhůty pro doplnění tvrzení důkazních návrhů a žalobce důkaz označil poté, co se byl objektivně schopen seznámit s obsahem nahrávky, kterou dodatečně získal.

11. Soud vyhodnotil všechny provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a na základě dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: smlouva ze dne 1. 7. 2012 byla účastníky uzavřena, a to nikoliv jako zdánlivý právní úkon. Žalovaná potvrdila, že smlouvu podepsala, byť fakticky její text sestavil manžel žalované, který však dlouhodobě podnikatelskou činnost žalované vedl a řídil. V řízení byla prokázána dlouhodobá obchodní spolupráce účastníků, byť za žalovanou fakticky podnikání vedl její manžel. Žalobce měl živnostenské oprávnění na zastavárenskou činnost již od roku 2001 a tuto činnost vyvíjel v provozovně na adrese adresa, již od roku 2004. Před rokem 2012 účastníci spolupracovali na základě mandátních smluv uzavíraných vždy na dobu jednoho roku tak, jak v případě řízení čtené smlouvy ze dne 1. 7. 2003, ve které byly stanoveny povinnosti žalobce jako mandatáře i jeho odměna za vykonávanou činnost. Naopak za dobu po roce 2012 nebyly soudu předloženy žádné smlouvy, vyjma smlouvy z roku 2015 a smlouvy z roku 2020. Smlouva příkazní z roku 2015 však dle soudu nemohla být podkladem pro dlouhodobou obchodní spolupráci účastníků. Řešila pouze zástup žalované žalobcem v době nepřítomnosti. Ve smlouvě nebyla sjednána žádná odměna pro žalobce a je tedy zřejmé, že na základě této smlouvy nemohl žalobce podnikat a dosahovat jakéhokoliv zisku. Mandátní smlouva z roku 2020 byla uzavřena pouze na velice krátkou dobu několika měsíců, a to již v době, kdy vztahy mezi účastníky byly zjevně vyhrocené a v době účinnosti této smlouvy žalobce sám vypověděl smlouvu ze dne 1. 7. 2012. Dále bylo dokazováním vyvráceno, že by platba částky 250 000 Kč na účet, byť ne samotné žalované, ale jejího manžela, který její podnikání vedl, měla souvislost s prodejem osobního automobilu žalobcem, zejména pak se nemohlo jednat o vozidlo Anonymizováno jméno FO RZ SPZ. Žalobce totiž nabyl vlastnictví k tomuto vozidlu od manžela žalované již v roce 2009 a další osobě vozidlo prodal až v roce 2014. V roce 2012 tedy nebyl žádný důvod platby v souvislosti s převodem tohoto vozidla. V roce 2012 nedošlo k žádnému nabytí či převodu vlastnického práva k osobnímu vozidlu žalobcem, se kterým by mohla mít souvislost platba částky 250 000 Kč. V řízení bylo doloženo, že žalobce touto částkou ke dni převodu disponoval. Původ této částky je na investičním účtu žalobce vedeném právnická osoba. Dále soud konstatuje, že pokud by žalobce nepodnikal společně s žalovanou, ale pouze pro ni pracoval na základě uzavřené mandátní smlouvy či postupně uzavíraných smluv za sjednanou podnikatelskou odměnu, nebyl by žádný důvod k vytváření tzv. pojistek pro případ nenadálé smrti žalované či jejího manžela. Nebyl by žádný důvod, aby žalobce jakýmkoliv způsobem participoval na podnikání žalované a jeho výsledcích, pokud by byl skutečně pouhým mandatářem, tedy pro žalovanou jakožto mandanta v rámci jejího podnikání vykonával určitou sjednanou činnost, a to za odměnu. Dále z výpovědi svědka jméno FO je patrné, že ohodnocení provozovny zastavárny, jak bylo učiněno ve smlouvě ze dne 1. 7. 2012, je reálné a pravdivé a odpovídá skutečnému stavu věci. To, že vznik sdružení nebyl nahlášen účastníky ani finančnímu úřadu, ani živnostenskému úřadu, nemá žádný vliv na platnost sjednané smlouvy. Pokud se jedná o účel uzavření smlouvy ze dne 1. 7. 2012, tj. zda se jednalo o smlouvu s reálným základem či pouze určitou fiktivní pojistku, soud neuvěřil výpovědím slyšených svědků, kteří jsou blízkými příbuznými žalované, kdy je přitom zjevné, že mezi žalobcem a jeho manželkou, tj. dcerou žalované, došlo k vyhrocení vzájemných osobních vztahů a ukončení manželského soužití. Ze shora uvedených důvodů soud dovodil závěr o skutkovém stavu, tak že smlouva ze dne 1. 7. 2012 byla skutečně účastníky vážně uzavřena. Dále pak bylo v řízení prokázáno, že žalobce tuto smlouvu vypověděl v červnu 2020 s účinností ke dni 31. 12. 2020, tj. v souladu s uzavřenou smlouvou, která předpokládala výpověď vždy ke dni 31. 12. příslušného roku s tím, že tato musí být podána minimálně šest měsíců předem.

12. Podle ust. § 829 odst. 1, 2 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., dále jen obč. zák.) několik osob se může sdružit, aby se společně přičinili o dosažení sjednaného účelu. Sdružení nemají způsobilost k právům a povinnostem.

13. Podle ust. § 833 obč. zák. poskytnuté peníze nebo jiné věci určené podle druhu jsou ve spoluvlastnictví všech účastníků v poměru k jejich výši, a to sdělením o jejich oddělení od ostatního majetku účastníka nebo předáním pověřenému účastníků. Věci jednotlivě určené jsou v bezplatném užívání všech účastníků.

14. Podle ust. § 834 obč. zák. majetek získaný při výkonu společné činnosti se stává spoluvlastnictvím všech účastníků.

15. Podle ust. § 841 obč. zák. při rozpuštění sdružení mají účastníci nárok na vrácení hodnot poskytnutých k účelu sdružení a vypořádají se mezi sebou a majetek získaný výkonem společné činnosti sdružení způsobem stanoveným ve smlouvě, jinak rovným dílem.

16. Podle ust. § 3028 odst. 3 obč. zák. (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen o.z.) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práva a povinnosti z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

17. Žaloba byla jako nedůvodná v plném rozsahu zamítnuta. V řízení sice byl prokázán vznik sdružení žalobce a žalované na základě smlouvy ze dne 1. 7. 2012, a to podle ust. § 829 a násl. obč. zák. (kdy předmětem činnosti sdružení mělo být provozování zastavárny). Nebylo však tvrzeno, že by po zániku sdružení ve smyslu § 841 obč. zák. došlo k vypořádání majetkových hodnot vznesených do sdružení a získaných výkonem společné činnosti. Žalobce vnesl do sdružení s žalovanou finanční prostředky ve výši 525 000 Kč. Peníze, stejně jako i jiné věci druhově určené, se staly podílovým spoluvlastnictvím všech členů sdružení, a to na rozdíl od věcí určených individuálně, u kterých nedochází ke změně vlastnických poměrů a ostatní členové sdružení nabývají pouze právo jejich bezplatného užívání. Po zániku sdružení se vlastník individuálně určené věci vnesené do sdružení může domáhat jejího vydání, není-li tato v jeho držení. Naopak u věcí určených pouze druhově (tedy i peněz) je třeba provést vypořádání podílového spoluvlastnictví členů sdružení buď dohodou anebo v soudním řízení. V daném případě se jednalo o sdružení pouze dvou členů, žalované a žalobce. Z tohoto dvoučlenného sdružení vystoupil žalobce výpovědí podanou za podmínek stanovených smlouvou. Nedošlo však k vystoupení žalobce ze sdružení, které by dále fungovalo, ale sdružení zaniklo, jelikož nemohlo pokračovat v činnosti pouze s jedním členem a počet účastníků klesl pod občanským zákoníkem pojmově vyžadovaný minimální počet dvou účastníků. Jelikož tedy došlo k zániku sdružení jako takového a nedohodnou-li se členové zaniklého sdružení mezi sebou na vypořádání majetku získaného činností sdružení a jejich majetkových hodnot vnesených do sdružení, pokud se jedná o věci druhově určené, nezbývá než, aby některý z účastníků podal u soudu žalobu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k takovému majetku. Dle tvrzení žalobce však k žádnému vypořádání majetku zaniklého sdružení nedošlo. Žaloba na vydání finančních prostředků ve výši odpovídající prostředkům vneseným do sdružení tak nemůže obstát a byla soudem zamítnuta.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně plně úspěšné žalované byla přiznána jejich plná náhrada v požadované výši 92 954,40 Kč, kdy tato částka sestává z odměny právní zástupkyně žalované ve výši 72 940 Kč, cestovného ve výši 981,82 Kč, náhrady za ztrátu času ve výši 800 Kč, režijních paušálů k úkonům právní pomoci ve výši 2 100 Kč a dále z částky odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty ze všech shora uvedených nákladů řízení ve výši 16 132,58 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř., přičemž zástupkyně žalované předložila soudu osvědčení o registraci plátce DPH. Odměna a režijní paušály byly přiznány za celkem sedm úkonů právní pomoci (sepis vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu dne 27. 4. 2023, účast u jednání soudu dne 23. 11. 2023, které trvalo déle než dvě hodiny, sepis návrhu na doplnění dokazování, účast u jednání soudu dne 29. 1. 2024 a účast u jednání soudu dne 17. 6. 2024), přičemž odměna za jeden úkon činí 10 420 Kč dle § 7 advokátního tarifu a režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Jízdné bylo přiznáno za čtyři cesty k jednání soudu z Havířova do Karviné a zpět vždy v rozsahu 32 km za jednu jízdu, a to dne 27. 4. 2023 osobním vozidlem zn. Volvo XC60 RZ SPZ při průměrné spotřebě 6,4 litrů nafty na 100 km ceně paliva dle platné vyhlášky, tj. 44,10 Kč s připočtením paušální náhrady 5,20 Kč za jeden ujetý kilometr, tj. jízdné celkem 256,70 Kč. Další tři jízdy byly konány osobním vozidlem Volkswagen Tiguan RZ SPZ při průměrné spotřebě 5,6 litrů nafty na 100 km ceně paliva dle platné vyhlášky, tj. v roce 2023 34,40 Kč za jeden litr a v roce 2024 38,70 Kč za jeden litr s připočtením paušální náhrady 5,20 Kč za jeden ujetý kilometr v roce 2023 a 5,60 Kč v roce 2024, tj. jízdné za cestu konanou dne 23. 11. 2023 činí 228 Kč a jízdné za cesty konané v roce 2024 činí 2 x 248,56 Kč. Náhrada za ztrátu času byla přiznána za 4 x 2 půlhodiny strávené cestou zástupkyně žalované ke každému z jednání soudu po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu. Soud při určení výše náhrady nákladů řízení vycházel z vyúčtování provedeného zástupkyní žalované, které bylo soudu doručeno dne 19. 6. 2024. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.