26 C 88/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem titul Markem Heczkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 5 400 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 21. 10. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 3 900 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 975 Kč od 26. 7. 2019 do 20. 10. 2020 a z částky 975 Kč od 21. 10. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 21. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 13. 11. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 6 900 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení z částky 3 975 Kč od 26. 7. 2019 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 23. 6. 2019 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 3 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku a dále uhradit poplatek ve výši 975 Kč ve lhůtě do 25. 7. 2019, což však neučinil. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně [webová adresa]. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny 3 000 Kč, poplatku 975 Kč, účelně vynaložených nákladů na upomínání (3 písemné výzvy po 500 Kč, tj. 1 500 Kč) a smluvní pokuty ve výši 1 425 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaná nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni, svoji neúčast neomluvili. Soud neshledal důvody pro přerušení řízení podle § 110 o. s. ř., jelikož vzhledem k pasivitě žalovaného zde nění reálný předpoklad mimosoudního vyřešení sporu. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o zápůjčce ze dne 23. 6. 2019, všeobecných obchodních podmínek, výpisu z účtu ze dne 25. 6. 2019, upomínek ze dne 1. 8. 2019, 8. 8. 2019 a 15. 8. 2019, předžalobní upomínky ze dne 14. 10. 2020 včetně podacího archu z téhož dne, sdělení [právnická osoba] ze dne 11. 3. 2021, fotokopie občanského průkazu žalovaného a dvou výplatních lístků žalovaného. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.

5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dne 25. 6. 2019 poukázala na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 3 000 Kč. Dle sdělení [právnická osoba] byl žalovaný v té době vlastníkem a jediným disponentem účtu, na který byla tato platba poukázána. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 23. 6. 2019 mezi žalobkyní a žalovaným. Žalovaný listinu obsahující tuto smlouvu sice nepodepsal, ale předložil žalobkyni fotokopii svého občanského průkazu a dva výplatní lístky. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 3 000 Kč za poplatek ve výši 975 Kč, to vše se splatností do 23. 7. 2019. Ve smlouvě byl mezi jinými sjednán poplatek za odeslání písemné upomínky v případě prodlení s úhradou dlužné částky, a to ve výši 500 Kč za každou upomínku, přičemž maximálně může být odesláno 5 upomínek a dále byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalované, a to ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Odeslání či doručení žalovanému tří upomínek vyhotovených v období od 1. 8. 2019 do 15. 8. 2019 nebylo v řízení prokázáno. Z výplatních lístků žalovaného bylo zjištěno, že jeho čistá mzda činila 15 345 Kč za březen 2019 a 16 702 Kč za květen 2019 O úhradu dlužné částky byl žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní upomínce ze dne 14. 10. 2020, která byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalované.

6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jakou úvěrovaným, a to za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Obsah smlouvy je zachycen v listinné podobě. Listina sice nebyla řádně podepsaná žalovaným, ale soud má za to, že účastníci jednali o uzavření smlouvy, jelikož žalovaný zaslal žalobkyni fotokopii svého občanského průkazu a výplatních lístků. Žalovaný nenamítal, že by obsah smlouvy zachycený v žalobkyní předložené listině neodpovídal obsahu smlouvy, kterou si smluvní strany sjednaly.

7. Soud má za to, že tato smlouva o úvěru je neplatná a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby s úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě. Žalobkyně předložila toliko dva výplatní lístky žalovaného. Z těchto listin zjistit celkové osobní poměry žalovaného, zejména pak nelze zjistit ničeho o jeho pravidelných výdajích na bydlení, energie či domácnost. Z tohoto důvodu soud považuje smlouvu o zápůjčce jako smlouvu o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou.

8. Nárok uplatněný v tomto řízení však bylo možno, byť z části posoudit z jiného právního titulu, a to jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, kdy žalovanému bylo vyplaceno ze strany žalobkyně 3 000 Kč a to na bankovní účet žalovaného. Žalovaný přitom netvrdil, že by žalobkyni cokoliv uhradil. Bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně tak činí 3 000 Kč a tuto částku byl žalovaný zavázán žalobkyni uhradit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z. v procentní sazbě stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. K prvnímu dni prokázaného prodlení (8,25 % ročně), avšak až za dobu od 21. 10. 2020 do zaplacení v návaznosti na odeslanou předžalobní upomínku, ve které žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, byť z jiného právního titulu. K odeslání této upomínky došlo dne 14. 10. 2020, k doručení došlo třetí pracovní den od odeslání, tj. 19. 10. 2020 v souladu s ust. § 573 občanského zákoníku, další den nastala splatnost uplatněné pohledávky a žalovaný se dostal do prodlení nejpozději dne 21. 10. 2020. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný byl již dříve vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.