27 C 123/2023

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa o výživné manžela <b>I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna platit žalobci na jeho výživu částku 12 000 Kč měsíčně s účinností od 10. 3. 2023 do 20. 10. 2023 vždy k 15. dni v měsíci, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech řízení částku 20 715,20 Kč k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 4. 2023 a doplněnou v podání ze dne 5. 5. 2023 a obsahující mj. i návrh na rozvod manželství se domáhal žalobce na žalované rovněž placení výživného 12 000 Kč měsíčně po dobu do rozvodu manželství a v čase dané ze zákona po dobu 3 let, přičemž v doplnění žaloby uvedl, že výživné požaduje od března 2023. Vzhledem k tomu, že výživné manžela nelze projednávat společně v řízení o rozvod manželství, vyloučil soud tento nárok do samostatného řízení. Při jednání konaném dne 6. 12. 2023 žalobce upřesnil, že výživné požaduje od 10. 3. 2023 Měsíční příjem žalované činí 25 000 Kč. Žalobcovy výdaje činí: 8 689 Kč platby inkasa, 1 200 Kč obědy, 3 000 Kč doplnění domácnosti po opuštění manželkou, 2 100 Kč zdravotní nezpůsobilost od března 2023 (trvá i v květnu 2023). Kromě toho vlastní pozemky u Ostravy.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Od roku 2016, tedy od doby, kdy žalobce přestal pracovat a je příjemcem hornického důchodu vypláceného mu Českou správou sociálního zabezpečení a také hornického důchodu, který mu vyplácí orgány Slovenské republiky, nezaplatil ze svého nic na nájemné a péči o domácnost. Žalovaná od roku 2016 hradila v hotovosti ze své mzdy nájemné, zálohy za služby poskytované v souvislosti s užíváním bytu, inkaso. Výlučné ze svých prostředků nakupovala potraviny, hygienické potřeby, které ve společné domácnosti spotřebovávala jak ona, tak i žalobce. Žalobce dostává oba důchody na svůj účet v České spořitelně, s tím, že se jedná o účet vedený v českých korunách tak i účet vedený v eurech. Z tohoto účtu pak žalobce poskytoval žalované peníze na vedení společné domácnosti pouze sporadicky. Pravidelně z těchto, dle jeho názoru jeho výlučných prostředků hradil pouze společnou dovolenou obou účastníků. Žalovaná navrhuje, aby soud vyžádal zprávu České spořitelny, spolu s podrobným výpisem účtu žalobce, vedeného na jeho jméno v českých korunách i v eurech, a to od 1. 1. 2016 do současné doby, ze kterého bude dle jejího názoru zcela zřejmé, jaké částky žalobce vybíral v hotovosti, když manželka je přesvědčena, že se jedná o částky velmi nízké a výběry fakticky žádné. Žalovaná je přesvědčena, že nárok žalobce na výživné zcela nerespektuje její výdělkové možnosti. Žalovaná je dlouhodobě zaměstnána u stejného zaměstnavatele, [jméno] [příjmení], Potraviny u [jméno], [IČO], se sídlem [obec], jako prodavačka ve večerce. Její průměrný čistý výdělek, který jí zaměstnavatel vyplácí vždy v hotovosti, činí cca 17 000 Kč. S ohledem na shora uvedená tvrzení žalovaná požaduje nárok žalobce na přiznání výživného manžela za neoprávněný a navrhuje žalobu zamítnout. Její měsíční výdaje činí: 7 500 Kč nájemné, 1 200 Kč záloha na elektřinu, 300 Kč záloha na plyn, 700 Kč vitamíny a léky, 4 500 Kč až 5 000 Kč drogerie a potraviny, 500 Kč penzijní připojištění, 1 271 Kč životní a zdravotní pojištění. Dále musela žalovaná uhradit 9 075 Kč poplatek za zprostředkování nájmu bytu 10 000 Kč kauci a 2 000 Kč poplatek bytovému družstvu. Rovněž splácí úvěr 100 000 Kč na dovybavení bytu, a to měsíčními splátkami 2 750 Kč. I žalobce má nemovitosti, a to na Slovensku, které zde zdědil.

3. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to spisu zdejšího soudu sp. zn. 27 C 63/2023, zejména rozvodového rozsudku, slovenského starobního důchodu na čl. 6 spisu, českého starobního důchodu na čl. 7, inkasa na čl. 8, vkladu do VÚB, a.s., na čl. 29 + 2x následného převodu na čl. 78 verte a 79, českého starobního důchodu na čl. 33 verte, slovenského starobního důchodu na čl. 34, zprávy ČS, a.s., na čl. 62 a výpisů z 3 účtů, mzdového listu žalované na čl. 70, zprávy ČSSZ na čl. 90, smlouvy o zprostředkování podnájmu a smlouvy o podnájmu družstevního bytu, dvou výpisů z KN a odborného vyjádření k obvyklé ceně.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

5. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 27 C 63/2023 soud zjistil, že manželství účastníků bylo rozvedeno dne 16. 10. 2023 a rozsudek o rozvodu manželství nabyl právní moci dne 20. 10. 2023. Z potvrzení o výši slovenského starobního důchodu ze dne 20. 1. 2023 a 14. 7. 2023 soud zjistil, že žalobce do 30. 6. 2023 pobíral ze Slovenska starobní důchod ve výši 334,90 EUR a od 1. 7. 2023 ve výši 414,20 EUR. Z potvrzení ČSSZ o výši starobního důchodu ze dne 4. 1. 2023 a 22. 11. 2023 soud zjistil, že žalobce do 31. 5. 2023 pobíral v ČR starobní důchod ve výši 8 878 Kč a od 1. 6. 2023 ve výši 9 195 Kč. Z potvrzení o výši mzdy od zaměstnavatele žalované [jméno] [příjmení] soud zjistil, že průměrná mzda žalované od dubna 2023 do září 2023 činila 18 250 Kč. Ze zprávy [právnická osoba] soud zjistil, že žalobce u ní má vedeny tři účty. Z výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] v českých korunách soud zjistil, že žalobce je jediným majitelem účtu na začátku dubna 2023 činil počáteční zůstatek 46 768,59 Kč, na konci září 2023 činil konečný zůstatek na účtu 41 342,75 Kč. Z výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] v EUR soud zjistil, že žalobce je vlastníkem účtu, disponent je i žalovaná. V dubnu 2023 činil počáteční zůstatek 9 181,33 EUR, na konci září 2023 činil konečný zůstatek 7 465,39 EUR. Z výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] v českých korunách soud zjistil, že žalobce je majitel účtu, disponent byla i žalovaná, ale pouze do 22. 6. 2023. V lednu 2023 činil počáteční zůstatek: 407 847,17 Kč, koncem září 2023 konečný zůstatek: 361 516,09 Kč. Z internetového bankovnictví u účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] na jméno žalované soud zjistil, že aktuální zůstatek na tomto účtu činil ke dni rozhodnutí soudu 20 149 Kč. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalovaná vlastní ideální ½ nemovitostí p. [číslo] evidovaných na [list vlastnictví] v katastrálním území Heřmanice o výměře 67 m2 a 2 600 m2, kdy jde o jinou plochu a neplodnou půdu, a dále vlastní ideální ½ nemovitosti p. [číslo] na [list vlastnictví] v témže k.ú. o výměře 653 m2, s poznámkou, že jde o ornou půdu v dobývacím prostoru. Z výpisu z katastru nemovitostí a z odborného vyjádření k obvyklé ceně pro účely dědického řízení ze dne 8. 8. 2019 soud zjistil, že tyto pozemky žalovaná nabyla v rámci dědického řízení, kdy v roce 2019 byla tato ideální polovina zděděná žalovanou oceněna částkou 166 000 Kč. Z uznesenia Okresného súdu Levice, sp. zn. [spisová značka] ze dne 14. 5. 2021, které nabylo právní moci téhož dne, soud zjistil, že žalobce nabyl jako jediný dědic nemovitosti uvedené v usnesení a označené jako orná půda a travní porost na LV [číslo] v katastrálním území Kozárovce, obec Kozárovce, okres Levice, a družstevní podílnický list v Zemědělském družstvu Kozárovce, to vše v celkové hodnotě 2 232,33 EUR. Z potvrzení o inkasu ze dne 20. 3. 2023 soud zjistil, že platby žalobce za bydlení činí 8 589 Kč, a to 930 Kč elektřina, 45 Kč rozhlas, 135 Kč televize, 7 140 Kč nájem a 339 Kč telekomunikační poplatky. Ze smlouvy o zprostředkování podnájmu ze dne 10. 3. 2023 soud zjistil, že tohoto dne společnost DĚLÁME REALITY SRDCEM s.r.o. jako zprostředkovatel a žalovaná jako zájemce uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo zprostředkování podnájmu družstevního bytu specifikovaného ve smlouvě. Nájemné bude nastaveno ve výši 7 500 Kč měsíčně včetně záloh za služby + záloha na elektřinu a plyn. Kauce (jistota) bude činit 10 000 Kč. Dále bude uhrazen poplatek 2 000 Kč za poskytnutí souhlasu bytovým družstvem s podnájmem. Žalovaná se zavázala uhradit v hotovosti při podpisu smlouvy částku 24 823 Kč zahrnující jistotu a první nájemné od 10. 3. 2023 do 30. 4. 2023. Ze smlouvy o podnájmu družstevního bytu ze dne 10. 3. 2023 soud zjistil, že tohoto dne Bc. [jméno] [příjmení] jako nájemce a žalovaná jako podnájemce uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem byl podnájem bytu specifikovaného ve smlouvě. Strany si sjednaly měsíční nájemné ve výši 7 500 Kč včetně záloh za služby splatné vždy k 20. dni v měsíci předem. Ke dni podpisu smlouvy bylo uhrazeno nájemné ve výši 12 823 Kč za období od 10. 3. 2023 do 30. 4. 2023 a jistota ve výši 10 000 Kč. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

6. Podle § 697 odst. 1 občanského zákona manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Dle odst. 2 pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.

7. Podle § 922 odst. 1 občanského zákona lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Dle odst. výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Vzhledem k tomu, že manželství již bylo pravomocně rozvedeno ke dni 20. 10. 2023, soud se zabýval, zda žalobci vznikl nárok na výživné manžela jen za období od podání žaloby (viz § 922 odst. 1 občanského zákona), tedy od 21. 4. 2023, do právní moci rozvodu manželství, čili do 20. 10. 2023. Pokud žalobce požadoval výživné i za období předcházející podání žaloby, tedy od 10. 3. 2023 do 20. 4. 2023, na toto nemá ze zákona nárok, neboť výživné mezi manželi nespadá pod výjimky uvedené v § 922 odst. 1 a 2 občanského zákona, a nelze jej tedy žalovat zpětně, proto soud za toto období žalobu bez dalšího zamítnul. Soud však dospěl k závěru, že není důvodný nárok žalobce ani za období od 21. 4. 2023 do 20. 10. 2023. Podle citovaného ustanovení § 697 odst. 1 občanského zákona manželé mají mít vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Výživné mezi manželi nelze považovat za sankci postihující toho, kdo opustil společnou domácnost. Vznik tohoto nároku odůvodňují pouze objektivní skutečnosti, kdy mezi hmotnou a kulturní úrovní účastníků by musela reálně existovat taková disproporce, která by odůvodňovala vznik nároku žalobce jako hmotně slabší strany vůči žalované jako movitější straně. Žalobce však v řízení neprokázal, že by tomu tak bylo. I přes opakované poučení soudu žalobce neprokázal, že by žalovaná měla jím tvrzený příjem ve výši 25 000 Kč. Soud však poznamenává, že i pokud by byla tato výše příjmu žalované prokázána, neodůvodňovala by přiznání výživného žalobci ve výši 12 000 Kč měsíčně, neboť by byla požadovaná výše výživného nepřiměřená. Vzhledem k zjištěným příjmům žalobce ve výši cca 19 500 Kč (součet obou mu vyplácených důchodů po přepočtu na Kč při kursu cca 25 Kč za 1 EUR) by při požadovaném měsíčním výživném 12 000 Kč měsíčně musel dosahovat příjem žalované kolem cca 50 000 Kč, aby nárok mohl být shledán v žalované výši důvodný, popř. by žalovaná musela vlastnit natolik hodnotný majetek výrazně převyšující majetek žalobce. Soud v řízení vycházel z prokázaného průměrného příjmu žalované cca 18 250 Kč, jak je uveden v přehledu mzdy. Žalobce sice tvrdil, že žalovaná vlastní byt a automobil, ke svým tvrzením však ani přes výzvu soudu žádný důkaz nenavrhnul. Ani žalobcem tvrzené vlastnictví nemovitostí žalovanou v Ostravě nezakládá takovou disproporci, která by odůvodňovala přiznání jakéhokoliv výživného, když z provedeného dokazování vyplývá, že sice žalovaná zdědila v r. 2019 nemovitosti v hodnotě ve výši 166 000 Kč, a to ornou půdu a převážně neplodnou půdu, ale i žalobce v r. 2021 zdědil na Slovensku nemovitosti v hodnotě 2 232,33 EUR (tedy při kursu cca 25 kč za 1 EUR v hodnotě cca 55 800 Kč), které jsou dle jeho tvrzení lesními pozemky (byť jsou v usnesení slovenského soudu označené jako orná a travnatá půda), a dostává z nich dle svého tvrzení ročně rentu 44 EUR. Soud pak přihlížel k tomu, že jen dosud zjištěné úspory žalobce u [právnická osoba] činí v současné době cca 590 000 Kč, a to má výhradně ke své dispozici. Za situace, kdy příjmy obou účastníků jsou přibližně stejné, resp. příjem žalobce skládající se ze dvou starobních důchodů vyplácených Českou republikou a Slovenskou republikou po přepočtu na české koruny činí dohromady o cca 1 300 Kč více, než příjem žalované, kdy žalobce současně neprokázal, že by žalovaná měla výrazně cennější majetek než žalobce, kdy rovněž i výdaje účastníků na bydlení, energie a jídlo jsou rovněž přibližně stejné, a kdy žalobce má další úspory, které jen na třech účtech vedených žalobcem u České spořitelny, a.s. činily ke konci září 2023 dohromady výše zmiňovaných cca 590 000 Kč, nebyla shledána žalobcova žaloba na výživné manžela jako důvodná, neboť je zde zjevné, že žalobce v žádném případě nemá nižší hmotnou a kulturní životní úroveň, která by musela být dorovnávána výživným placeným mu žalovanou. Vzhledem k tomu, že již dosud provedené důkazy postačují k vyvození výše uvedených závěrů o nedůvodnosti žaloby, soud další dokazování ve věci, zejm. pak vyžádáním si výpisů z účtu žalobce vedeného v eurech u slovenské banky VÚB a.s., pro nadbytečnost neprováděl. Pro zjevnou nadbytečnost soud rovněž neprováděl výslech žalovanou navrhovaných svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], když tyto se navíc měly vyjadřovat k jinému období, než bylo v řízení projednáváno, tedy k období předcházejícímu žalobě.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a uložil zcela neúspěšnému žalobci povinnost nahradit úspěšné žalobkyni na nákladech částku 20 715,20 Kč Náklady řízení zde tvoří odměna právního zástupce žalované za 4 úkony právní pomoci po 3 980 Kč ze základu 72 000 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí věci, 2 vyjádření ve věci a účast u jednání), 4 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21% DPH. Soud při stanovení odměny pr. zástupce žalované vycházel z jím výslovně uváděného nižšího základu 72 000 Kč, což je výživné odpovídající období 21. 4.2023 až 20. 10. 2023, tedy 6 měsíců x 12 000 Kč, když žalovaná, resp. její pr. zástupce za období od 10. 3. 2023 do 20. 4. 2023 odměnu za pr. zastoupení nepožadovali, a soud tedy dospěl k závěru, že se odměny v této části částečně vzdali.