27 C 189/2023

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 120 320 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 120 320 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení- z částky 420 320 Kč od 25. 9. 2021 do 8. 10. 2021,- z částky 390 320 Kč od 9. 10. 2021 do 13. 10. 2021,- z částky 360 320 Kč od 14. 10. 2021 do 15. 10. 2021,- z částky 350 320 Kč od 16. 10. 2021 do 19. 10. 2021,- z částky 340 320 Kč od 20. 10. 2021 do 25. 10.2021,- z částky 330 320 Kč od 26. 10. 2021 do 27. 10. 2021,- z částky 320 320 Kč od 28. 10. 2021 do 5. 11. 2021,- z částky 310 320 Kč od 6. 11. 2021 do 19. 11. 2021,- z částky 300 320 Kč od 20. 11. 2021 do 26. 11. 2021,- z částky 290 320 Kč od 27. 11. 2021 do 3. 12. 2021,- z částky 280 320 Kč od 4. 12. 2021 do 10. 12. 2021,- z částky 260 320 Kč od 11. 12. 2021 do 31. 12. 2021,- z částky 250 320 Kč od 1. 1. 2022 do 25. 1. 2022,- z částky 240 320 Kč od 26. 1. 2022 do 31. 1. 2022,- z částky 230 320 Kč od 1. 2. 2022 do 14. 2. 2022,- z částky 220 320 Kč od 15. 2. 2022 do 28. 2. 2022,- z částky 210 320 Kč od 1. 3. 2022 do 25. 3. 2022,- z částky 200 320 Kč od 26. 3. 2022 do 1. 6. 2022,- z částky 170 320 Kč od 2. 6. 2022 do 7. 6. 2022,- z částky 155 320 Kč od 8. 6. 2022 do 14. 6. 2022,- z částky 140 320 Kč od 15.06.2022 do 4. 7. 2022,- z částky 130 320 Kč od 5. 7. 2022 do 8. 7. 2022,- z částky 120 320 Kč od 9. 7. 2022 do zaplacení,zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 49 113,90 Kč k rukám právního zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 8. 2023 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 120 320 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že si žalovaný si od žalobce půjčil dne 24. 9. 2020 finanční částku ve výši 599 900 Kč, kterou žalobce jako zápůjčku převedl na účet žalovaného u , právnická osoba, ., č. účtu , č. účtu, dne 24. 9. 2020. Smlouva o zápůjčce byla ústní a žalobce se s žalovaným dohodli, že žalovaný bude zápůjčku splácet na účet žalobce u , právnická osoba, , č. účtu , č. účtu, tak, aby zápůjčka byla vrácena do 1 roku od jejího poskytnutí, tedy do 24. 9. 2021. Jelikož žalovaný svůj závazek neplnil, tak jak byli účastníci dohodnuti, byl vyzván písemně poprvé dne 29. 6. 2021 k vrácení celé dlužné částky. Po obdržení výzvy zaplatil žalovaný na jistinu 479 580 Kč (a to postupně ve splátkách). Zůstatek dlužné částky, která činí 120 320 Kč již žalovaný nezaplatil, ačkoliv byl o úhradu dlužné částky opakovaně upomínán, naposledy dopisem ze dne 6. 10. 2022. Žalovaný zaplatil na dlužnou částku postupně v několika splátkách celkem 479 580 Kč, zbytek dluhu ve výši 120 320 Kč dosud neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě uvedl, že je skutečností, že žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 599 900 Kč, a to na základě ústně uzavřené smlouvy o zápůjčce. Dle dohody účastníků pak žalovaný žalobci poskytnuté finanční prostředky průběžně a pravidelně vracel. Není však pravdou, že byl splatnost zápůjčky byla sjednaná na dobu jednoho roku, tedy do 24. 9. 2021, jak se snaží žalobce tvrdit. Toto jeho tvrzení činí žalovaný jednoznačně sporným. Účastníky bylo dohodnuto, že žalovaný bude na půjčku průběžně a dle svých možností hradit, až do jejího úplné splacení. Žalobce toto akceptoval, kdy bez dalšího přijímal platby po datu 21. 9. 2021, o němž nyní tvrdí, že bylo sjednáno pro termín splatnosti zápůjčky. Je pak na žalobci, aby své tvrzení o splatnosti zápůjčky k tomuto datu prokázal. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhuje, aby byla žaloba v dané věci zamítnuta (jako předčasná a nedůvodná) a žalobci uložena povinnost k náhradě nákladů řízení a právního zastoupení.

3. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to výzvy ze dne 26. 9. 2021, sjetiny , právnická osoba, a předžalobní výzvy ze dne 6. 10. 2022. Dále soud provedl dokazování výslechem svědků , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, .

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

5. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků vzal soud za zjištěno, že žalovanému byla žalobcem dne 24. 9. 2020 poskytnuta částka ve výši 599 900 Kč, a to na základě ústně uzavřené smlouvy o zápůjčce. Dále vzal soud ze shodných skutkových tvrzení za zjištěno, že žalovaný uhradil žalobci 23.10.2020 částku 10 500 Kč, dne 24.11.2020 částku 10 500 Kč, dne 22.12.2020 částku 10 500 Kč, dne 23.01.2021 částku 10 500 Kč, dne 29.01.2021 částku 20 000 Kč, dne 3.02.2021 částku 10 500 Kč, dne 24.03.2021 částku 10 500 Kč, dne 26.03.2021 částku 20 000 Kč, dne 26.04.2021 částku 9 450 Kč, dne 24.05.2021 částku 9 450 Kč, dne 02.06.2021 částku 20 000 Kč, dne 24.06.2021 částku 9 180 Kč, dne 23.07.2021 částku 9 500 Kč, dne 25.08.2021 částku 9 500 Kč, dne 24.09.2021 částku 9 500 Kč, dne 08.10.2021 částku 30 000 Kč, dne 13.10.2021 částku 30 000 Kč, dne 15.10.2021 částku 10 000 Kč, dne 19.10.2021 částku 10 000 Kč, dne 25.10.2021 částku 10 000 Kč, dne 27.10.2021 částku 10 000 Kč, dne 05.11.2021 částku 10 000 Kč, dne 19.11.2021 částku 10 000 Kč, dne 26.11.2021 částku 10 000 Kč, dne 03.12.2021 částku 10 000 Kč, dne 10.12.2021 částku 10 000 Kč, dne 10.12.2021 částku 10 000 Kč, dne 31.12.2021 částku 10 000 Kč, dne 25.01.2022 částku 10 000 Kč, dne 31.01.2022 částku 10 000 Kč, dne 14.02.2022 částku 10 000 Kč, dne 28.02.2022 částku 10 000 Kč, dne 25.3.2022 částku 10 000 Kč, dne 01.06.2022 částku 30 000 Kč, dne 07.06.2022 částku 15 000 Kč, dne 14.06.2022 částku 15 000 Kč, dne 04.07.2022 částku 10 000 Kč a dne 8. 7. 8022 částku 10 000 Kč. Z výzvy ze dne 29. 6. 2021 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k plnění dlužné částky. Žalobce žalovanému poskytnul dne 24. 9. 2020 zápůjčku ve výši 599 900 Kč vložením na účet žalovaného. Žalovaný od doby poskytnutí zápůjčky uhradil splátku 9 450 Kč pouze dvakrát dne 26. 4. 2021 a 24. 5. 2021, tedy částku 18 900 Kč. Tuto částku připsal věřitel na sjednané úroky ze zápůjčky. Žalobce nyní požaduje, aby žalovaný uhradil celou dlužnou částku 599 900 Kč nejpozději do 9. 7. 2021, jinak bude dlužná částka vymáhána soudně. Ze Sledování zásilek soud zjistil, že doporučená zásilka byla žalovanému odeslána prostřednictvím , právnická osoba, dne 29. 6. 2021 a dodána dne 1. 7. 2021. Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že žalobcem navržený svědek neví, jestli si účastníci mezi sebou vzájemně půjčovali peníze. Částka cca 600 000 Kč mu nic neříká, neví o žádné půjčce mezi účastníky v září 2020 ve výši 599 900 Kč. Pokud se má k dotazu právní zástupkyně žalobce vyjádřit, zda se mu něco nedoneslo, zda někdy slyšel nějaký rozhovor, například v hospodě, zda jeden z účastníků dluží druhému nějakou větší částku, pak svědek říká, že ne, určitě o takové částce neslyšel. Co bylo napsáno v předvolání, a to částka cca 120 000 Kč, o tom taky neslyšel. Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že účastníci jsou bývalí kamarádi, s žalovaným se ještě kamarádí, ale s žalobcem už ne, protože zjistil, co je to za člověka, fyzický konflikt neměli. Pokud se má vyjádřit, proč žalobce považuje za špatného člověka a nikdo by se s ním nechtěl stýkat, pak proto, že žalobce podvádí, okrádá kamarády, to jsou svědkova fakta, které jsou podložená. Okradl kamarády v práci, ty kamarády mu svědek dohodil, protože kdysi se spolu s žalobcem kamarádili, a žalobce udělal ostudu všude, kam přišel, chtěl všechny okrást a podvést, někde ve skladu stáčel víno, burčák, kradl to a přeprodával. Konkrétně ve vztahu ke mně nic takového neprovedl, spíš jen pomluvy z jeho strany, kamarádit jsme se přestali asi 3 nebo 4 roky zpátky, konkrétně asi rok po uzavření té půjčky s panem Orságem. Přestal jsem se bavit já s ním, protože je nespolehlivý člověk. Svědek byl přímo u toho, když žalobce naznačoval, že by potřeboval investovat nějaké peníze, tak se potkali s žalobcem na náměstí a svědek mu navrhnul žalovaného, že by žalobce žalovanému mohl půjčit ty peníze, kdyby si chtěl něco přivydělat. Tak svědek zavolal žalovanému a žalobce se s ním domluvil, že mu ty peníze půjčí. Bylo to asi v r. 2019 nebo 2020 a šlo o částku nějakých 600 000 Kč, svědek už neví přesně, je to už dávno. Svědek říkal žalobci, že pokud bude chtít peníze zhodnotit, tak ho spojí se žalovaným, a ten je schopný s ním něco pořešit, protože potřeboval peníze na podnikání, tak žalobce souhlasil. Svědek zavolali žalovanému a po telefonické domluvě šel s žalobcem do bankomatu, kde poslal žalovanému ty peníze, bylo to vkladem přes bankomat. Byli domluveni tak, že neměli dohodnuty žádné podmínky, žalobce chtěl, ať mu to žalovaný vrátí, až bude peníze mít, u toho svědek přímo byl, to slyšel výslovně, říkali si to do toho telefonu. Žalobce to chtěl natáhnout co nejdéle, říkal, že z toho bude platit aspoň byt, takže říkal, čím déle, tím lépe, že ty peníze nepotřebuje, tak že až bude mít, tak se nějak dohodnou na vrácení. Pokud se má svědek podrobněji vyjádřit, jak probíhal ten telefonický hovor s panem Orságem, tak uvádí, že se sešli svědek se žalobcem, šli na kávu a on se zeptal, jestli by mu svědek nepomohl investovat ty peníze. Potom volali žalovanému a proběhlo to, že se domluvili přes telefon, šli jsme do toho bankomatu a žalobce poslal ty peníze. Když volali žalovanému, byl svědek u celé konverzace, celou dobu to probírali i se žalobcem. Pokud se má svědek vyjádřit, zda účastníci mluvili o nějakém zhodnocení těch peněz, o nějakých úrocích, říkali, že se domluví na nějakých úrocích, ale v tom telefonátu se nedomlouvali na ničem konkrétním, jen žalobce říkal, že čím déle bude mít žalovaný ty peníze půjčené, tím bude radši, a až bude mít žalovaný ty peníze, tak pak se domluví na vrácení, to mu říkal žalobce. Potom už nic neproběhlo, žalobce poslal ty peníze z bankomatu a pak už se svědek o to nezajímal. Tato půjčka mezi žalobcem a žalovaným je jediná, o které svědek ví. Pokud se má vyjádřit, zda u té půjčky bylo nějaké zajištění, např. směnka, tak uvádí, že nebylo, byla to půjčka mezi kamarády. Úrok si u předmětného telefonátu ohledně půjčky nedomlouvali a svědek neví, kolik žalovaný žalobci nakonec zaplatil na úrocích, to už šlo mimo svědka, nikdy se s žalovaným o téhle věci nebavil. Z výpovědi svědka , jméno FO, soud dále zjistil, že je možné, že se někdy s žalobcem hádali i u kavárny, hádali se často. Pokud je dotazován, zda mezi ním a žalovaným probíhaly nějaké finanční transakce, pak uvádí, že mezi námi o žádné podnikání nešlo, svědek žalovanému půjčil peníze. Bylo to ještě předtím, než žalobce půjčil peníze žalovanému, cca 5 let zpátky. Byla to jedna půjčka, ale dal ji žalovanému postupně v několika větších částkách. Šlo o 4 000 000 Kč. Žalovaný mu jistinu půjčky zatím nevrátil, dával mu a dosud dává pouze odměny za poskytnutí peněz, tedy něco jako úroky, za to, že mu půjčku dal. Se žalobcem ale ta půjčka nemá nic společného. Půjčka mu má být žalovaným vrácena v lednu 2026. Je možné, že i svědkova manželka půjčovala žalovanému nějaké částky a posílala je ze svého účtu. Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že svědek neví, zda si účastníci předávali nějaké peníze. Taky snad že mělo jít o nějaké napadení, ale svědek žádné fyzické napadení neviděl, jen ví, že mezi panem svědkem , jméno FO, a žalobcem byly nějaké hádky, že se pohádali. Svědek slyšel, že snad mezi nimi mělo k něčemu dojít, ale nic neví, nic takového neviděl. Ví, že se ti dva nemuseli. Je to záležitost stará asi pět let, už neví, jestli to bylo před nebo po covidu. Neví, kvůli čemu se hádali, co bylo předmětem sporu, zda šlo o peníze, o práci nebo něco jiného, už si to nepamatuje, tehdy to možná věděl, teď už si ale nevzpomíná. Mělo se to stát v kavárně, byla tam nějaká hádka mezi nimi, ale žádné fyzické napadení neviděl. Byly tam kamery, tak kdyby to tenkrát řešili, tak si mohli nechat stáhnout záznam. Svědek vlastně ani tu hádku neviděl, byl k svědkovi , jméno FO, a žalobci otočený zády, takže jsem to spíš slyšel, ale ani ta hádka nebyla extra hlučná. Svědek byl přítomen jen u této hádky, za jeho přítomnosti se ti dva už spolu nesetkali. Z výpisu z účtu žalovaného u , právnická osoba, . č. , č. účtu, za období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2024 soud zjistil, že dne 4. 1. 2021 bylo z tohoto účtu odesláno 20 000 Kč na účet č. 1151532360247/0100 označený jménem svědka , jméno FO, , dále dne 19. 1. 2021 odesláno 20 000 Kč účet č. 1151532360247/0100, dále dne 19. 2. 2021 na účet žalovaného přijato 500 000 Kč z účtu č. 1151532360247/0100 a dne 12. 4. 2021 přijato na účet žalovaného 380 000 Kč z účtu č. , č. účtu, . Dále byla dne 15. 1. 2021 zaslána na účet žalovaného z účtu značeného jako , jméno FO, částka 200 000 Kč, která byla na její účet žalovaným vrácena dne 19. 1. 2021, a dne 21. 1. 2021 částka 200 000 Kč, která byla na její účet žalovaným vrácena dne 9. 2. 2021. Z výpisu z účtu svědka , jméno FO, u , právnická osoba, . č. , č. účtu, v období od 1. 4. 2021 do 31. 12. 2024 soud zjistit, že v tomto období na něj přišlo několik desítek plateb z účtu žalovaného převážně ve střídající se výši 25 000 Kč a 10 820 Kč v každém měsíci. Platby ve výpisu svědek , jméno FO, označil jako odměnu za poskytnutí půjčky žalovanému ve výši 4 000 000 Kč. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

6. Podle § 2390 občanského zákona přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle § 1958 odst. 1 občanského zákona je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Dle odst. 2 neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

8. Podle § 1960 občanského zákona je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu.

9. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně, neboť byla podána předčasně. Účastníci učinili nesporným, že mezi nimi byla ústně uzavřena smlouva o zápůjčce, dle níž poskytl žalobce žalovanému částku 599 900 Kč, kterou žalobce převedl na účet žalovaného. Rovněž učinili nesporným, že ke dni podání žaloby uhradil žalovaný žalobci postupně částku 479 580 Kč a že žalovaný dosud žalobci neuhradil částku 120 320 Kč. Předmětem sporu tak pouze zůstalo, zda je pravdivá skutková verze žalobce o sjednání fixního termínu splatnosti zápůjčky do 1 roku od jejího poskytnutí, tedy do 24. 9. 2021, a zda tedy již nastala splatnost dluhu uplynutím sjednané doby, nebo zda byla sjednána splatnost dluhu s ponecháním na vůli dlužníka, jak tvrdil žalovaný. Tak jako v jiných otázkách sjednání obsahu závazkového vztahu může být způsob vyjádření dohody o splatnosti dluhu ponechané na vůli dlužníka rozličný, ale nejčastěji půjde o dohodu o tom, že dlužník zaplatí, až bude moci, až bude chtít nebo bude ochoten, až bude zboží užito apod. Důležité je, aby tu byla dohoda stran o tom, že závazek je splatný podle rozhodnutí dlužníka. O takovou dohodu jde i tehdy, kdy strany dohodly, že splnění závazku závisí na okolnosti, kterou může ovlivnit jen dlužník. Dlužník je tedy oprávněn plnit kdykoli, a věřitel je povinen plnění přijmout. Podobně jako v případech, na něž se vztahuje § 1958, nemůže dlužník plnit předčasně. Případná výzva věřitele k plnění je tak zde bez významu, dlužník na ni nemusí reagovat, neboť jen na jeho vůli závisí, kdy bude plnit. Věřitel také nemůže podat žalobu na plnění, protože jeho pohledávka není splatná, není tak uplatnitelná u soudu a žaloba by byla zamítnuta jako předčasná (viz též rozhodnutí NS 3 Cz 51/83, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, č.j. 28 Cdo 903/2021-241, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2020, č.j. 33 Cdo 2109/2020-220, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, č.j. 33 Cdo 2991/2022-309, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2022, č.j. 33 33 Cdo 3022/2021-369 a další). V tomto řízení bylo výpovědí svědka Radka Kavického jednoznačně prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření dohody právě v tomto smyslu, tedy že splatnost dluhu byla ponechána na vůli dlužníka, a jeho výpověď vyvrací skutkovou tvrzení žalobce o fixním termínu splatnosti dluhu. Svědek výslovně potvrdil verzi žalovaného, když ve své výpovědi uvedl, že ať mu to žalovaný vrátí, až bude peníze mít, což je jazykově typická formulace pro sjednání splatnosti dluhu ponechané na vůli dlužníka.

10. Za situace, kdy skutečnost ohledně splatnosti dluhu ze zápůjčky svou výpovědí výslovně potvrzoval svědek , jméno FO, , který byl vyslechnut pod sankcí trestní odpovědnosti, proto soud pro nadbytečnost zamítl navrhovaný účastnický výslech žalobce. Účastnický výslech jako důkazní prostředek dle § 131 o.s.ř. je až ultima ratio, tedy soud jej má nařídit až pouze tedy, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak. Dikce § 131 odst. 1 o. s. ř. navrátila výslechu (výpovědi) účastníků tradiční místo v systému důkazních prostředků, tj. místo podpůrného prostředku, kdy nelze materiální pravdu ve sporu prokázat jinak. Část textu ustanovení ve slovech „a jestliže s tím souhlasí účastník, který má být vyslechnut,“ pak jen zdůrazňuje psychologický aspekt této subsidiarity. V řízení by se k němu mělo sáhnout až tehdy, když byly vyčerpány všechny ostatní, v tom kterém sporu vůbec po ruce jsoucí důkazní prostředky vyjmenované příkladmo v § 125 až 130 o.s.ř., které ale nevedly k cíli. Soudce by se ve sporném řízení zásadně měl při svém rozhodování obejít bez důkazu výslechem účastníka. Co účastník hodlá soudu sdělit, měl by napsat do žaloby (vyjádření, repliky), uvést v jednací síni při přednesu žaloby (vyjádření), připomínek k důkazům, či v závěrečném návrhu. Soudní praxe potvrzuje, že většinou je zbytečné účastníka vyslýchat, dozvídat se od něj opakovaně jeho verzi příběhu, a proto je výslech účastníka třeba považovat za podpůrný důkaz. Přesto bývá často účastník k důkazu vyslýchán, a to i v řízeních sporných. Přispívají k tomu i návyky advokátů, kteří navrhují provedení tohoto důkazu automaticky, aniž by například do žaloby uvedli, proč nelze zjistit dokazované skutečnosti z jiných důkazů. Jestliže totiž účastník navrhne k důkazu svůj výslech, měl by soud přesvědčit, že nelze skutečnost prokázat jinak, proč a z jakých důvodů je nutné tento podpůrný důkaz provést (srov. např. usnesení Ústavního soudu z 15.4.2010, sp. zn. I. ÚS 2091/07). Nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2003, sp. zn. II. ÚS 182/02, k této problematice uvádí: „Důkaz výslechem účastníků, jak jej de lege lata upravuje ustanovení § 131 o. s. ř., není nadán nějakou zvláštní kvalitou, která by jej odlišovala od ostatních důkazních prostředků. Důkaz výslechem účastníků nemá před ostatními důkazními prostředky přednost (z hlediska systematického výkladu by dokonce bylo možno tvrdit opak) a ani v rámci hodnocení důkazů nelze bez dalšího tvrdit, že by poznatky jeho prostřednictvím získané byly pro soud spolehlivějšími či významnějšími.“ Jak již soud uvedl výše, soud má tvrzenou skutečnost za jednoznačně prokázánu výpovědí svědka , jméno FO, . Svědek jako procesní institut je dle § 126 o.s.ř. na rozdíl od účastníka povinen vypovídat pravdu a nic nezamlčovat pod sankcí trestní odpovědnosti dle § 346 odst. 2 trestního zákona. Účastník má sice rovněž povinnost vypovědět pravdu a nic nezamlčovat, avšak sankcí za případnou nepravdivou výpověď je zde pouze procesní neúspěch účastníka v podobě pro něj nevyhovujícího výroku civilního soudu v předmětném řízení, trestně právní postih mu v případě nepravdivé výpovědi nehrozí. Za této situace, kdy byla skutečnost ohledně splatnosti prokázána jiným způsobem, považuje soud účastnický výslech žalobce za nadbytečný.

11. Žalobce dále navrhoval ke zpochybnění věrohodnosti svědka , jméno FO, důkazy v podobě výslechu svědka , jméno FO, , který měl žalobci dosvědčit, že jej svědek , jméno FO, slovně a fyzicky v létě 2021 napadl v kavárně , adresa, , což svědek , jméno FO, popíral, a že měl mít svědek obchodní vztahy se žalovaným a měl s ním mít podnikatelské nebo finanční aktivity, kdy svědek , jméno FO, je tichým společníkem žalovaného, což mělo vyplynout z výpisů z účtů žalovaného a svědka , jméno FO, . Žalobci se však těmito důkazy zpochybnit věrohodnost svědka , jméno FO, nepodařilo. Svědek , jméno FO, i svědek , jméno FO, popsali potenciální incident u kavárny v roce 2021 zcela jinak, než žalobce, a oba svědci ohledně této skutečnosti vypověděli shodně, tedy že šlo o běžnou slovní rozepři mezi žalobcem a svědkem , jméno FO, , při které ani nedošlo ke zvýšení hlasu, přičemž oba svědci tvrzené fyzické napadení žalobce zcela vyloučili. Svědek , jméno FO, navíc uvedl, že v komunikaci mezi ním a žalobcem bylo hádání běžné. Svědek rovněž vysvětlil finanční toky zjištěné ve výpisech z účtu žalovaného u , právnická osoba, . č. , č. účtu, a ve výpisech z účtu svědka u , právnická osoba, . č. , č. účtu, v období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2024, že nejde o vzájemné podnikání či tiché společenství, ale o placení odměny žalovaným svědkovi za zápůjčku poskytnutou svědkem žalovanému ve výši 4 000 000 Kč předtím, než žalobce půjčil peníze žalovanému, cca 5 let zpátky, která je splatná v lednu 2026. Tyto uvedené skutečnosti se žalobci nijak nepodařilo vyvrátit.

12. Soud navíc při hodnocení pravdivosti a věrohodnosti skutkových verzí té které procesní strany přihlédnul i k tomu, že zatímco žalovaný setrval po celou dobu řízení na své verzi splatnosti dluhu, a k tomuto navrhnul jako důkaz výslech svědka , jméno FO, , který jeho verzi potvrdil, žalobce v řízení původně tvrdil, že prokázat jím tvrzenou fixní splatnost zápůjčky mohou i svědci , jméno FO, (jeho matka) a , jméno FO, (viz podání žalobce ze dne 18. 12. 2023), což se však v řízení nepotvrdilo. Sám žalobce posléze u jednání soudu dne 4. 9. 2024 prostřednictvím své zástupkyně připustil, že svědkyně , jméno FO, nebyla u sjednávání smlouvy, nicméně od žalobce ví, komu byla částka půjčována, na jak dlouho a v jaké výši, protože žalobci sama část sumy poskytovala (tedy šlo by nanejvýš o zprostředkovanou informaci), zatímco dle žalobce svědek , jméno FO, byl u sjednání smlouvy a slyšel i dohodu termínu splatnosti půjčky. Při jednání konaném dne 16. 1. 2025 však žalobce opět změnil skutková tvrzení ohledně toho, kdo byl přítomen při sjednání smlouvy, a co má svou výpovědí navrhovaný svědek , jméno FO, potvrdit, když uvedl, že tento svědek má dosvědčit, že peníze žalobce žalovanému půjčil, ale přímo u půjčky peněz svědek , jméno FO, nebyl. Vyslechnutý svědek , jméno FO, však nepotvrdil ani tuto poslední redukovanou verzi žalobce, neboť výslovně uvedl, že ani neví, jestli si účastníci mezi sebou vzájemně půjčovali peníze.

13. Vzhledem k výše uvedenému a prokázanému sjednání splatnosti dluhu ponechané na vůli žalovaného jako dlužníka se žalobce jako věřitel proto v tuto chvíli nemůže svého nároku domáhat žalobou na plnění, nýbrž by musel nejdříve postupovat podle § 1960 občanského zákona a podat speciální žalobu na určení lhůty k plnění (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2024, č.j. 20 Cdo 199/2024-604), a teprve poté, pokud by žalovaný dluh v soudem stanovené lhůtě neuhradil, by mohl podat žalobu na plnění. Za situace, kdy žalovaný prokázal, že byla mezi účastníky sjednána splatnost dluhu ze zápůjčky tak, že byla ponechána na vůli dlužníka, a tudíž zde ještě nenastala splatnost dluhu, a úkony žalobce jako věřitele spočívající ve výzvě k plnění jsou v tuto chvíli bez právního významu, soud proto žalobu pro její předčasnost zamítnul.

14. Soud nad rámec výše uvedeného uvádí, že pokud měl žalobce v úmyslu sjednat fixní splatnost zápůjčky a jako odměnu za poskytnutí finanční částky případné smluvní úroky, jak zde okrajově z jeho strany v průběhu řízení zaznělo, měl možnost se podle toho zachovat a své právo zajistit v souladu se zásadou „vigilantibus iura scripta sunt“ (práva bdělých jsou chráněna), neboť nic žalobci nebránilo, aby smlouvu o zápůjčce uzavřel se žalovaným písemně (byť zde není písemná forma smlouvy povinná), a vyhnul by se tak pro futuro právě problémům s dokazováním, jak byla sjednána splatnost zápůjčky, a zda a v jaké výši byly sjednány případné smluvní úroky.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a uložil neúspěšnému žalobci nahradit úspěšnému žalovanému na nákladech řízení částku 49 113,90 Kč. Náklady řízení zde tvoří odměna právního zástupce žalobkyně za 6 úkonů právní pomoci po 5 940 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí věci, odpor proti platebnímu rozkazu s vyjádřením se k věci a účast u 4 jednání soudu dne 4. 4. 2024, 16. 1. 2025, 14. 10. 2025 a 26. 11. 2025), 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 téže vyhlášky ve znění účinném do 31. 12. 2024 a 3 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 téže vyhlášky ve znění účinném od 1. 1. 2025, náhrada za ztrátu času za 2 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 téže vyhlášky ve znění účinném do 31. 12. 2024 a 6 půlhodin po 150 Kč dle § 13 téže vyhlášky ve znění účinném od 1. 1. 2025 za cestu k 4 jednáním soudu, náhrada cestovních nákladů za cestu automobilem k jednání dne 4. 4. 2024 ve výši 398,80 Kč dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. a k jednáním dne 16. 1. 2025, 14. 10. 2025 a 26. 11. 2025 ve výši 398,80 Kč dle vyhlášky č. 475/2024 a 21% DPH.