27 C 214/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , datum narození doručovací adresa adresa žalobkyně proti; žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 30 000 Kč <b>I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované na nákladech řízení částku 15 600 Kč k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 5. 2021 se domáhala žalobkyně na žalované (matce žalobkyně) zaplacení částky 30 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou v květnu 2020 smlouvu o zápůjčce částky. Ve smlouvě byla sjednána první splátka k 1. 1. 2021 ve výši 2 000 Kč měsíčně. V případě nedodržení řádného splácení byly domluveny, že dojde k odebrání nákladního automobilu BMW [registrační značka]. Žalovaná zapůjčila žalobkyni chybějící finanční prostředky k zakoupení výše uvedeného vozidla. Vozidlo bylo na dopravním inspektorátu dne 29. 6. 2020 převedeno na žalovanou do doby splacení dlužné částky. Žalovaná dala žalobkyni po předchozí domluvě dne 13. 7. 2020 úředně ověřenou plnou moc k veškerým úkonům souvisejícím se správním řízením k předmětnému automobilu. Žalobkyně automobil zakoupila od bývalého přítele [celé jméno svědka], přičemž částka 30 000 Kč byla uhrazena z výživného na společného syna [jméno] [celé jméno svědka] a částka 25 000 Kč byla uhrazena ze zapůjčených finančních prostředků žalované, kdy celková cena automobilu byla 50 000 Kč (správně 55 000 Kč). Žalovaná dne 27. 11. 2020 žalobkyni automobil vzala, odmítla jí vydat z vozidla osobní věci, přičemž musela být zavolána hlídka PČR. Dále žalovaná s žalobkyní přestala komunikovat, přičemž porušila jimi uzavřenou smlouvu, a tudíž žalobkyni náleží jí zaplacená částka 30 000 Kč, o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. K věci uvedla, že jest pravdou tvrzení žalobkyně, že žalovaná zapůjčila dne 27. 5. 2020 své dceři – žalobkyni značnou finanční částku. K dnešnímu dni žalobkyně na tento svůj dluh neuhradila ničeho. V návaznosti na sjednané splátky tak žalobkyně dluží k dnešnímu dni žalované částku 26 000 Kč. Není pravdou tvrzení žalobkyně, že„ ve smlouvě byla ujednána první splátka k 1. 1. 2021 ve výši 2 000 Kč měsíčně.“ Jak jest uvedeno ve výše zmíněné listině ze dne 27. 5. 2020:„ začátek splátky srpen 2020 35 měsíců po 2 000 Kč“ Není pravdou tvrzení žalobkyně, která ve svém podání uvádí, že„ ...v případě nedodržení řádného splácení byly s žalovanou domluveny, že dojde k odebrání nákladního automobilu tovární značky BMW, [registrační značka]“ Žádná takováto dohoda uzavřena nebyla. Je pravdou, že žalovaná zakoupila dne 29. 6. 2020 od [celé jméno svědka] výše zmiňovaný osobní automobil BMW, [registrační značka]. Žalovaná si není vědoma toho, že by porušila smlouvu uzavřenou s žalobkyní, pokud by se tato smlouva měla týkat zapůjčení předmětného automobilu, jak je tvrzeno v žalobě. Žalobkyně rovněž ve svém podání nijak nespecifikuje, čeho se bezdůvodné obohacení, ke kterému mělo dojít na straně žalované, týká a pro toto své tvrzení nepředkládá žádný důkaz. Žalobkyní tvrzené porušení povinnosti ze strany žalované, pro které se žalobkyně domáhá zaplacení částky 30 000 Kč, není žalobkyní nijak prokazováno a žalobkyně pro toto své tvrzení nenabízí žádné důkazy. Jak vyplývá z výše uvedeného, není požadavek žalobkyně na zaplacení částky 30 000 Kč důvodný. V průběhu řízení žalovaná uvedla, že zde jsou pohledávky vůči žalobkyni, které by měly být započteny, a to kromě částky 24 500 Kč na kauci bytu žalobkyně i částky zmiňované samotnou žalobkyni při minulém jednání ve výši 25 000 Kč (půjčka na auto) a 10 000 Kč (na výdaje spojené s vozidlem, a to na opravu čelního skla, které bylo rozbité, na pneumatiky, a dále na cestu do Břeclavi do věznice za tehdejším přítelem.).

3. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to kupní smlouvy z 28. 5. 2020, plné moci z 13. 7. 2020, smlouvy o postoupení pohledávky z 2. 12. 2021 a oznámení o provedení platby z 3. 8. 2021. Dále soud provedl dokazování výslechem svědků [celé jméno svědka], [celé jméno svědkyně] a [jméno] [příjmení].

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

5. Z kupní smlouvy z 28. 5. 2020 a z výpovědi svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že dne 28. 5. 2020 byla mezi svědkem [celé jméno svědka] jako prodávajícím a žalobkyní jako kupující uzavřena písemná kupní smlouva, jejímž předmětem byl prodej motorového nákladního vozidla BMW [registrační značka] svědkem žalované. Kupní cena byla sjednána na částku 55 000 Kč (30 000 Kč výživné, 25 000 Kč v hotovosti). Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] soud dále zjistil, že kupní cena měla být zaplacena tak, že něco bude na penězích a něco se odepíše z alimentů. K prodeji auta přemlouvaly svědka žalobkyně a žalovaná a auto prodal paní žalobkyni. Kupní smlouvu uzavírali papírovou. Pokud jde o kupní cenu, myslí, že to bylo 50 000 Kč, přičemž myslí, že 20 000 Kč bylo v alimentech a 25 000 Kč v hotovosti. Svědek po tom přemlouvání jednal už jen s žalobkyní. Pokud jde o alimenty, na to se sepisoval papír, žalobkyně to podepsala dopředu. Pokud jde o předání peněz, má svědek za to, že to bylo v [obec]. [příjmení] moc k autu se sepisovala na poště. Hotovost mu předala žalobkyně také na poště. Žalovaná u toho přítomna nebyla. U sepisu smlouvy na koupi auta kromě svědka a žalobkyně nikdo další nebyl, ani svědkova matka. Svědek při nahlédnutí do kupní smlouvy z 28. 5. 2020 potvrdil, že se jedná o onu písemnou kupní smlouvu jím uzavřenou se žalobkyní. Pokud jde o strukturu kupní ceny uvedenou ve smlouvě, tj. 55 000 Kč celkem, 30 000 Kč na výživném a 25 000 Kč v hotovosti, svědek uvedl, že to asi odpovídá, už si to nepamatuje, ale pokud je to tam psáno, takto musí odpovídat. Po prodeji auta žalobkyni už svědek se žalovanou o nějakém dalším prodeji auta nejednal, žádnou další kupní smlouvu se žalovanou neuzavíral, proč by dvakrát prodával auto. Žalovaná mu žádné peníze nedávala. Ve smlouvě je uvedeno, že je sepsána v [obec], protože jsme ji sepsali v [obec] u žalobkyně na bytě. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků vzal soud za zjištěno, že žalovaná žalobkyni půjčila částku 25 000 Kč na nákup vozidla, a dále částku 10 000 Kč na výdaje spojené s vozidlem, a to na opravu čelního skla, které bylo rozbité, na pneumatiky, a dále na cestu do Břeclavi do věznice za tehdejším přítelem. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázáno, že žalobkyni poskytl půjčku ve výši 24 500 Kč. Žalobkyně za ním přiběhla, že potřebuje půjčit peníze na byt, jinak by byla pod mostem. Svědek jsem poslal peníze na účet, který mu dala, na účet pronajímatele. Mluvili o tom, že mu to bude měsíčně splácet, o výši splátek se nebavili. Žalobkyně mu zatím nic neposlala. Na tuto půjčku mu zatím neposlala nic ani žalovaná. Ty peníze myslím posílal v listopadu. Posílal to přes internetové bankovnictví. O půjčce žádný písemný doklad nesepisovali, všechno bylo ústně. O té případné půjčce věděl předem, protože mu žalovaná volala, že dcera přijde. Svědek už si nepamatuje, zda to bylo v ten samý den nebo den předem, nebo s jakým časovým předstihem, takže už čekal na ni, že přijde. Jak se se žalobkyní domluvili ohledně splátek a jejich výše, svědek uvedl, že si myslel, že žalobkyně začne splácet hned další měsíc aspoň 1 000 Kč, ale o konkrétní výši se nebavili. Svědek žalobkyni ještě půjčil na ledničku, bylo to 9 000 Kč nebo tak nějak. Tato půjčka byla splacená, byť s upomínkami, neboť žalobkyně ze začátku platila, ale pak přestala a svědek ji musel urgovat. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2. 12. 2021 soud zjistil, že tohoto dne svědek [jméno] [příjmení] jako postupitel a žalovaná jako postupník uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávky svědka za žalobkyní z titulu zápůjčky poskytnuté žalobkyni dne 23. 11. 2020 na částku 24 500 Kč na žalovanou, a to za úplatu ve výši 24 500 Kč. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků vzal soud za zjištěno, že žalované volala policie, že jednak žalobkyně řídila auto pod vlivem amfetaminu, jednak už v té době měla soudní zákaz řízení, což žalovaná nevěděla, tak jí auto dne 27. 11. 2020 vzala, a dosud jí nebylo žalobkyni vozidlo vráceno. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

6. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

7. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Soud sice má za to, že žalobkyně prokázala, že kupní smlouva na automobil BMW původně ve vlastnictví svědka [celé jméno svědka] byla uzavřena mezi ní a svědkem, nikoliv mezi svědkem a žalovanou, což je prokazováno jak písemnou kupní smlouvu ze dne 28. 5.2020, tak výpovědí tohoto svědka, který potvrdil, že kupní cena činila 55 000 Kč, přičemž 30 000 Kč bylo na výživném, které si se žalobkyní započetli a fakticky žalobkyni nebylo svědkem vyplaceno, a 25 000 Kč v hotovosti. Pokud žalovaná tvrdila, že vozidlo bylo koupeno žalovanou od pana [celé jméno svědka], a to na základě ústní smlouvy, kdy kupní cena byla sjednána na částku 50 000 Kč, žalovaná si tuto částku musela půjčit, žalobkyně a pan [celé jméno svědka] ji vyzvedli autem z práce, tyto peníze dala žalobkyni s tím, že žalobkyně je měla dát panu [celé jméno svědka], a pokud jde přesné datum uzavření ústní kupní smlouvy, po několika mozkových mrtvicích má problém si vybavovat přesná data, ale bylo to v červenci, začátkem měsíce, pak tuto svou skutkovou verzi neprokázala. Svědek [celé jméno svědka] vyvrací tvrzení žalované, že s ní měl uzavřít ústní kupní smlouvou. Navíc i kdyby se žalované podařilo prokázat existenci této ústní kupní smlouvy uzavřené dle jejího tvrzení v červenci 2020, vzhledem k tomu, že by tato byla uzavřena později, než písemná smlouva mezi svědkem a žalobkyní, už by svědek v červenci 2020 nebyl vlastníkem vozidla. Nikdo nemůže převést na druhé víc práv, než má sám, tudíž by se žalovaná již z tohoto důvodu vlastníkem vozidla stát nemohla. Skutečnost, že žalovaná byla zapsána jako vlastník vozidla do registru vozidel, na tomto ničeho nemění, neboť registr vozidel (na rozdíl od katastru nemovitostí) není ovládán principem materiální pravdy, a je obecně známou skutečností, že často jsou v něm zapsání jako osoby vlastníci, kteří jimi právně ve skutečnosti již nejsou. Žalovaná pak netvrdila ani neprokázala, že by na ni žalobkyní bylo vozidlo převedeno na základě další kupní či jiné smlouvy. Pro nadbytečnost soud neprovedl návrh žalobkyně na provedení důkazu, aby si soud z ostravského registru vozidel vyžádal plnou moc vystavenou mezi žalobkyní a p. [celé jméno svědka], neboť existenci kupní smlouvy mezi ní a svědkem má za dostatečně prokázánu jinými důkazy. Jelikož žalovaná protiprávně zadržela žalobkyni vozidlo v hodnotě a nevrátila jí jej, obohatila se na její úkor věcí v hodnotě 55 000 Kč, a žalobkyně by proto měla právo požadovat po žalované bezdůvodné obohacení ve výši 55 000 Kč odpovídající kupní ceně vozidla.

9. Nicméně i tak soud žalobu zamítnul, neboť dospěl k závěru, že žalovanou následně uplatněná kompenzační námitka dle § 1982 občanského zákoníku byla v řízená namítnuta důvodně. Žalovaná vůči pohledávce žalobkyně 30 000 Kč (resp. vezme-li soud v úvahu hodnotu celého vozidla, pak 55 000 Kč) namítla započíst pohledávky ve výši 25 000 Kč na nákup vozidla, 10 000 Kč na výdaje spojené s vozidlem a 24 500 Kč z titulu zápůjčky od svědka [příjmení], celkem tedy ve výši 59 500 Kč. Poskytnutí zápůjček ve výši 25 000 Kč na nákup vozidla a 10 000 Kč na výdaje spojené s vozidlem, a to na opravu čelního skla, které bylo rozbité, na pneumatiky, a dále na cestu do [obec] do věznice za tehdejším přítelem učinila žalobkyně nespornými. Pokud jde o zápůjčku ve výši 24 500 Kč, žalobkyně poskytnutí částky v této výši sobě na kauci na byt nerozporovala, rozporovala pouze osobu, která jí tuto částku poskytla, a právní titul, když tvrdila, že to byl dar od žalované. Její tvrzení však vyvrací svědecká výpověď p. [příjmení], který uvedl, že to byl on, kdo žalobkyni ze svého účtu částku poskytl, a že šlo o jím poskytnutou zápůjčku, nikoliv o dar. Žalobkyni se pak pravdivost výpovědi svědka [příjmení] nepodařilo vyvrátit, neboť jí navrhované důkazy výslechem svědka [jméno] [příjmení] a Whats App konverzací mezi ním a žalovanou, kterou má svědek k dispozici, nejsou způsobilé tak učinit. Žalobkyně i svědek [příjmení] shodně uvedli, že na schůzce, na níž došlo k poskytnutí částky 24 500 Kč svědkem žalobkyni, nikdo další nebyl. I kdyby byl navrhovaný svědek [příjmení] dle tvrzení žalobkyně slyšel půl hodiny předtím, než pan [příjmení] poslal peníze, že žalovaná před p. [příjmení] řekla, že jde o dar pro žalobkyni, následný zjištěný skutkový děj se poté odehrál jinak, než případně před p. [příjmení] zaznělo, a smluvními stranami ohledně poskytnutí částky 24 500 Kč nebyla žalobkyně a žalovaná, ale žalobkyně a svědek [příjmení]. U samotného jednání žalobkyně se svědkem [příjmení] o poskytnutí částky 24 500 Kč žalobkyni p. [příjmení] již nebyl, což ani žalobkyně nezpochybňovala, takže tento nemůže svědectví p. [příjmení] nijak vyvrátit. Soud proto vychází z výpovědi svědka [příjmení], že to byl on, kdo žalobkyní částku 24 500 Kč poskytnul, a to z titulu zápůjčky, nikoliv daru, a tudíž žalobkyně byla povinna mu tuto částku vrátit. Z výše uvedených důvodů proto soud pro nadbytečnost zamítnul i návrh žalované na provedení důkazu listinou [příjmení] [jméno] [příjmení], které má potvrzovat, že dne 27. 11. 2021 svědek [příjmení] ani nemohl žalovanou slyšet, neboť tato byla pracovně v [obec], neboť vzhledem k výše uvedenému tuto skutečnost pro své závěry zjišťovat nepotřebobal. Žalobkyně netvrdila, že by svědkovi [příjmení] zápůjčku již uhradila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2. 12. 2021 se pak novou majitelkou této pohledávky stala žalovaná a je tudíž oprávněna provést její započtení vůči pohledávce žalobkyně. Tímto započtením pohledávky ve výši, ve které se střetly, zanikly. Jelikož v současné době z tohoto důvodu nemá žalobkyně žádnou splatnou pohledávku vůči žalované, musel soud žalobu v plném rozsahu zamítnout.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. l o.s.ř. a uložil neúspěšné žalobkyni povinnost nahradit úspěšné žalované na nákladech částku 15 600 Kč Náklady řízení zde tvoří odměna právního zástupce žalované za 6 úkonů právní pomoci po 2 300 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí věci včetně nahlížení do spisu po převzetí věci, vyjádření ve věci, účast u jednání dne 8. 11. 2021, 2 úkony za účast u jednání konané dne 6. 1. 2022 přesahující 2 hodiny a účast u jednání dne 20. 4. 2022), 6 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21% DPH. Pokud pr. zástupce žalované požadoval ještě další samostatný úkon právní pomoci za nahlížení do spisu po převzetí věci, soud jej nepřiznal, neboť má za to, že úkon převzetí věci v sobě zahrnuje i seznámení se s věcí formou studia spisu bezprostředně po převzetí věci, a že se tedy o samostatný úkon právní pomoci nejedná.