27 C 37/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce a žalované proti; žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zrušení výživného rozvedené manželky <b>I. Výživné stanovené žalobci pro žalovanou naposledy rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 23. 3. 2017, č.j. 23 C 48/2016–100, ve výši 2 000 Kč měsíčně se od 1. 2. 2021 snižuje na částku 500 Kč měsíčně.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 2. 2021 domáhal se žalobce na žalované zrušení výživného rozvedené manželky. Svou žalobu odůvodnil tím, že rozsudkem zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen platit na výživu žalované výživné rozvedené manželky v částce 2 000 Kč měsíčně od 1. 6. 2016 nadále. V době rozhodování soud vycházel z příjmů žalobce, který byl zaměstnán u [právnická osoba], ve výši cca 30 000 Kč měsíčně. Rovněž byl nezl. syn účastníků [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], v péči žalované. Od doby posledního rozhodnutí však došlo ke změně poměrů na straně účastníků. Žalobce již není zaměstnancem [právnická osoba], ale stal se starobním důchodcem, a rovněž o syna účastníků pečuje od 13. 5. 2020 výlučně žalobce. Jsou proto dány důvody, aby výživné rozvedené manželky bylo zcela zrušeno, ev. bylo adekvátně sníženo. Žalobci byl od 1. 7. 2019 přiznán starobní důchod ve výši 20 013 Kč. Jiné příjmy žalobce nemá. Má tyto výdaje: bydlení 9 490 Kč (nájem) + 1 570 Kč (elektřina, plyn), povinné ručení na automobil 1 100 Kč měsíce. Žalobce vlastní pouze osobní automobil Renault Scenic rok výroby 2002, jehož hodnotu odhaduje na cca 15 000 Kč. Žalobce má vyživovací povinnost k nezl. synovi [jméno] [celé jméno žalobce], na nějž původně hradil výživné stanovené soudem ve výši 3 000 Kč. Toto výživné po dohodě s žalovanou již na syna neplatí, a to od června 2020, neboť od 13. 5. 2020 je syn se souhlasem žalované trvale u otce a otec požádal o svěření do jeho výlučné péče. Syn navštěvuje 7. třídu ZŠ, stravuje se doma, dužinu ani kroužky nenavštěvuje. Nikdo další s nimi ve společné domácnosti nežije. Navrhuje proto, aby soud vyživovací povinnost k žalované ode dne podání návrhu zrušil, ev. snížil na 500 Kč měsíčně.

2. Žalovaná k věci uvedla, že k návrhu na zrušení vyživovací povinnosti na její osobu nic nenamítá, a ponechává v této věci na rozhodnutí soudu. Je rok a půl na úřadu práce. Pobírá z ÚP dávky hmotné nouze 980 Kč a příspěvek na bydlení 6 900 Kč. Žalobce jí platí výživné na rozvedenou manželku 2 000 Kč měsíčně. Žalovaná žije sama v domácnosti od 13. 5. 2020. Měsíční nájem činí 8 340 Kč (od května 8 000 Kč) + 200 Kč plyn + 590 Kč elektřina + 120 Kč [příjmení] + ČT 140 Kč. V žádosti o osvobození od soudních poplatků dále uvedla, že pobírá od března 2021 dávku hmotné nouze 4 143 Kč, v rámci níž od 5. března 2021 pobírá v rámci projektu Příležitost dělá zaměstnance 3 000 Kč, a od 1. 5. 2021 má nastoupit do zaměstnání. Příspěvek na bydlení aktuálně činí 6 985 Kč.

3. Vzhledem k výše uvedenému vyzval soud dne 9. 3. 2021 účastníky, aby se ve lhůtě 8 dnů od doručení výzvy vyjádřili, zda také souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř. na základě obsahu spisu a účastníky předložených listinných důkazů. Současně byli poučeni podle § 101 odst. 4 o.s.ř., že nevyjádří-li se v této lhůtě, bude soud předpokládat, že nemají proti takovému postupu soudu námitek. Výzva podle § 115a o.s.ř. byla účastníkům doručena dne 15. 3. 2021, 8denní lhůta k vyjádření jim uplynula dne 23. 3. 2021 marně. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že účastníci nemají proti postupu soudu podle § 115a o.s.ř. námitek, a rozhodnul ve věci bez jednání na základě obsahu spisu a účastníky předložených listinných důkazů.

4. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z těchto listinných důkazů, a spisu zdejšího soudu sp. zn. 23 C 48/2016, přehledu vyplacených dávek žalované, 3 evidenčních listů, potvrzení vz. 058 a shodných skutkových tvrzení účastníků.

5. Z obsahu spisu a výše uvedených listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav:

6. Ze spisu Okresního soudu v Karviné vedeného pod sp. zn. [spisová značka], zejm. rozsudku ze dne 23. 3. 2017, č.j. [číslo jednací], který anbyl právní moci dne 30.6. 2021, soud zjistil, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum], které bylo rozvedeno rozsudkem [název soudu] dne 3. 12. 2015, který nabyl právní moci dne 19. 12. 2015. Z manželství účastníků se narodily 4 děti, již zl. [jméno], [datum narození], již zl. [jméno], [datum narození], zl. [jméno], [datum narození], a nezl. [jméno], [datum narození], [anonymizováno]. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 3. 9. 2015, č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 8. 10. 2015, byla schválena dohoda rodičů, dle které byly nezl. děti svěřeny do péče žalobkyně a žalovanému bylo stanoveno hradit na výživu nezl. [jméno] částku 4 000 Kč měsíčně, nezl. [jméno] částku 3 500 Kč měsíčně a nezl. [jméno] částku 3 000 Kč měsíčně. Usnesením [název soudu] ze dne 5.10.2015, č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 5.10.2015, byl schválen smír účastníků, na základě kterého se žalovaný zavázal platit žalobkyni výživné manželky v částce 1 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 10. 2015 nadále. Žalobkyně v době od rozvodu manželství se žalovaným dosud neuzavřela nové manželství. Soud při stanovení výživného v rozsudku ze dne 23. 3. 2017, č.j. [číslo jednací] vycházel z toho, že žalovaná (vystupující v citovaném řízení jako žalobkyně) pobírá dávky pomoci v hmotné nouzi, a to doplatek na bydlení od 6/ 2016 ve výši 1 311 Kč měsíčně, od 8/ 2016 ve výši 1 147 Kč měsíčně, od 9/ 2016 ve výši 320 Kč měsíčně a od 1/ 2017 ve výši 78 Kč měsíčně a příspěvek na živobytí od 6/ 2016 ve výši 1 823 Kč měsíčně, od 7/ 2016 ve výši 1 724 Kč měsíčně, od 9/ 2016 ve výši 2 044 Kč měsíčně, od 11/ 2016 ve výši 1 638 Kč měsíčně a od 1/ 2017 ve výši 1 695 Kč měsíčně. Žalovaná pobírá dávky státní sociální podpory, a to příspěvek na bydlení, který činil za měsíce listopad 2016 až leden 2017 částku 5 815 Kč, přídavky na děti, a to na nezl. [jméno] ve výši 610 Kč měsíčně, na nezl. [jméno] ve výši 700 Kč měsíčně a zl. [jméno] ve výši 700 Kč měsíčně. Žalovaná pracuje u podnikatelky [jméno] [příjmení], [IČO], s místem podnikání [adresa], na dohodu o provedení práce na pozici prodavačka se sjednaným rozsahem práce 300 hodin ročně, když počet odpracovaných hodin se průměrně pohybuje kolem 20 hodin měsíčně s hrubou mzdou za 4/ 2016 ve výši 696 Kč, za 5/ 2016 ve výši 1 102 Kč, za 6/ 2016 ve výši 1 044 Kč, za 7/ 2016 ve výši 1 102 Kč, za 8/ 2016 ve výši 1 044 Kč, za 9/ 2016 ve výši 1 276 Kč, za 10/ 2016 ve výši 1 218 Kč, za 11/ 2016 ve výši 1 160 Kč a za 12/ 2016 ve výši 1 160 Kč, když je uplatněna sleva na dani na poplatníka ve výši 2 070 Kč měsíčně a jedná se o čistý příjem. Žalovaná bydlí v nájemním bytě, který je ve vlastnictví obch. spol. [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), na nákladech za bydlení hradí částku 7 800 Kč měsíčně za nájemné, částku 500 Kč měsíčně na zálohách za dodávku elektřiny a částku 200 Kč měsíčně na zálohách za dodávku plynu. Zdravotní stav žalované je zhoršený, žalovaná trpí onemocnění lumbálních a jiných meziobratlových plotének, onemocněním páteře, s onemocněními se léčí na neurologickém oddělení [anonymizována čtyři slova], kde byla naposledy hospitalizována v období od 19. 2. 2017 do 7. 3. 2017, dle doporučení lékaře má zákaz staticky a dynamicky přetěžovat páteř, zvedat těžká břemena, vyhýbat se prudkým a nekoordinovaným pohybům, má plánovanou rehabilitaci po zklidnění zdravotního stavu. K poměrům žalobce (vystupujícího v citovaném řízení jako žalovaný) soud ze sdělení [právnická osoba] ze dne 1. 2. 2017 o zaměstnání a výši příjmů včetně mzdového listu pracovníka za období od 1/ 2016 do 12/ 2016 (č.l. 57-59 spisu) a z nesporných tvrzení účastníků zjistil, že žalobce je zaměstnancem obch. spol. [právnická osoba] ode dne 28. 6. 1982 dosud s pracovní smlouvou uzavřenou na dobu neurčitou, v současné době pracuje na důlním závodě 1, lokalita [obec], na úseku centrální dopravy jako lokomotivář, průměrný měsíční příjem za období od ledna do prosince 2016 činil částku 26 497 Kč, srážky ze mzdy nebyly prováděny. Žalobce žije ve společné domácnosti se zl. [jméno] [celé jméno žalované], která pracuje jako prodavačka. Žalobce má vyživovací povinnost k nezl. [celé jméno žalobce], [datum narození], kterému na výživu přispívá částku 3 500 Kč měsíčně a k nezl. [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], kterému na výživu přispívá částku 3 000 Kč měsíčně, výživné hradí k rukám žalobkyně. Účastníci uzavřeli dne 21. 6. 1997 manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem [název soudu] dne 3. 12. 2015, č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 19. 12. 2015. Žalovaná v době od rozvodu manželství se žalovaným neuzavřela nové manželství. Žalobce žalované neposkytnul žádnou částku na výživné rozvedené manželky. Žalovaná je nezaměstnaná, evidovaná na Úřadu práce v [obec], pobírá dávky státní sociální podpory ve výši 5 815 Kč měsíčně, přídavky na děti v celkové výši 2 010 Kč měsíčně a dávky hmotné nouze ve výši 1 773 Kč měsíčně, pracuje jako prodavačka na zkrácený pracovní úvazek na dohodu o provedení práce, a to 3 až 4 hodiny denně v ranních nebo odpoledních směnách a dosahuje měsíčního příjmu okolo 1 100 Kč v čistém. Žalobce žije ve společné domácnosti s dcerou [jméno] [celé jméno žalované], která pracuje jako prodavačka. Žalobce má vyživovací povinnost k nezl. [jméno] a k nezl. [jméno], kterým na výživu přispívá částku v souhrnné výši 6 500 Kč měsíčně, výživné hradí k rukám žalované. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků vzal soud za zjištěno, že před odchodem do důchodu činil čistý příjem žalobce u [právnická osoba], a.s. cca 30 000 Kč. Žalobce přestal být zaměstnancem [právnická osoba], a.s., a byl mu od 1. 7. 2019 přiznán starobní důchod ve výši 20 013 Kč. Jiné příjmy žalobce nemá. Má výdaje na bydlení ve výši 9 490 Kč (nájem) a 1 570 Kč (elektřina, plyn), dále platí povinné ručení na automobil 1 100 Kč jednou za 3 měsíce. Žalobce vlastní pouze osobní automobil Renault Scenic rok výroby 2002. Nezl. syn [jméno] [celé jméno žalobce] od 13. 5. 2020 bydlí trvale s ním. A proto žalobce již na něj žalované výživné ve výši 3 000 Kč nehradí. Se synem nemá žádné zvýšené náklady. Z přehledu vyplacených dávek žalované, 3 evidenčních listů a potvrzení vz. 058 vyplněného žalovanou soud zjistil, že žalovaná je rok a půl na úřadu práce. Pobírá z ÚP dávky hmotné nouze 980 Kč a příspěvek na bydlení 6 900 Kč. Žalobce jí dosud platí výživné na rozvedenou manželku 2 000 Kč měsíčně. Žalovaná žije sama v domácnosti od 13. 5. 2020. Měsíční nájem činí 8 340 Kč (od května 8 000 Kč) + 200 Kč plyn + 590 Kč elektřina + 120 Kč [příjmení] + ČT 140 Kč. V žádosti o osvobození od soudních poplatků dále uvedla, že pobírá od března 2021 dávku hmotné nouze 4 143 Kč, v rámci níž od 5. března 2021 pobírá v rámci projektu Příležitost dělá zaměstnance 3 000 Kč, a od 1. 5. 2021 má nastoupit do zaměstnání. Příspěvek na bydlení aktuálně činí 6 985 Kč.

7. Podle § 760 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů. Při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud zřetel, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zda a) si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka, b) si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním majetkem, c) se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost, d) se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, nebo e) je dán jiný obdobně závažný důvod. Pro vyživovací povinnost rozvedených manželů platí obdobně obecná ustanovení o výživném.

8. Podle ust. § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

9. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána z větší části důvodně. Soud má stále za to, že jsou splněny obě zákonné podmínky pro plnění vyživovací povinnosti žalobce k žalované – rozvedené manželce, a to že žalovaná není schopna sama živit se dostatečným způsobem a tato neschopnost rozvedené manželky sama se živit, popřípadě živit se dostatečným způsobem má svůj původ v manželství. Důvodem neschopnosti žalované živit se dostatečným způsobem a nastoupit do odpovídajícího zaměstnání na plný úvazek jako prodavačka, je zejm. přetrvávající špatný zdravotní stav. Současně jí však oproti předchozí úpravě odpadla péče o dvě nezletilé děti, které jí byly svěřeny, když jedno dítě se již stalo zletilým a druhé je nyní v péči žalobce. Bylo přitom již v původním řízení prokázáno, že žalovaná má zdravotní problémy, trpí onemocněním páteře, kostrče a meziobratlových plotének, v jejichž důsledku nesmí staticky a dynamicky přetěžovat páteř a zvedat těžká břemena, nesmí dlouhodobě sedět ani dlouhodobě stát, přičemž tato onemocnění souvisí se zlomeninou kosti křížové, kterou žalobkyně utrpěla po fyzickém napadení žalovaným. Při zkoumání aktuálního rozsahu vyživovací povinnosti žalobce jako bývalého manžela vůči žalované soud přihlédl podle ust. § 760 odst. 3 o. z. ve spojení s ust. § 913 odst. 1 o. z. k aktuálním odůvodněným potřebám žalované a jejím majetkovým poměrům, jakož i ke schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalobce. Ve smyslu ust. § 760 odst. 1 o. z. soud přitom vycházel ze skutečnosti, že rozvedený manžel již nemá právo na stejnou životní úroveň jako druhý z bývalých manželů, nýbrž má pouze právo na výživu v přiměřeném rozsahu, která je nižšího rozsahu než výživa v rozsahu stejné životní úrovně. Soud má za to, že zde v této chvíli ještě není důvod pro úplné zrušení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalované (tato situace by však mohla nastat poté, co si žalovaná najde nové zaměstnání, viz její tvrzení o zapojení do projektu Příležitost dělá zaměstnance). Soud však považuje v daném případě za přiměřené od 1. 2. 2021, tedy od podání žaloby žalobcem, snížení výživného rozvedené manželky z částky 2 000 Kč na částku 500 Kč měsíčně, která na jedné straně odpovídá aktuálním odůvodněným potřebám žalované a jejímu právu na výživu v přiměřeném rozsahu a na druhé straně odpovídá aktuálním schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalobce. Na straně žalobce došlo v důsledku přiznání starobního důchodu k snížení příjmu o třetinu z částky cca 30 000 Kč na cca 20 000 Kč, navíc se žalobce začal starat o nez. syna účastníků, zatímco příjmy a výdaje, zejm. na bydlení, na straně žalované prakticky nedošly změn. Soud proto podle ust. § 761 odst. 2 o. z. soud uzavřel, že žalobce má jako bývalý manžel vůči žalované i nadále vyživovací povinnost, a je povinen přispívat jí na přiměřenou výživu, aniž by taková povinnost byla ve smyslu ust. § 2 odst. 3 o. z. v rozporu s dobrými mravy nebo by této povinnosti nebylo ve smyslu ust. § 760 odst. 1 o. z. možné po žalobci spravedlivě požadovat, byť vzhledem k aktuálním změnám poměrů na straně obou účastníků je povinen přispívat manželce na výživném výrazně nižší částku, než jakou platil doposud, přičemž v tuto chvíli považuje za přiměřenou částku 500 Kč měsíčně.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce požadoval zrušení výživného stanoveného dosud ve výši 2 000 Kč, soudem bylo rozhodnuto o snížení na 500 Kč, tedy na 25 % původně stanoveného výživného. Soud proto pro účely rozhodnutí o nákladech řízení dospěl k závěru, že žalobce měl ohledně svého požadavku úspěch 75 %, neúspěch 25 %. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem činí 50 %. Žalovaná je proto povinna nahradit žalobci 50 % nákladů řízení. Žalobce za podání žaloby zaplatil soudní poplatek ve výši 1 200 Kč. Jiné náklady řízení neuplatňoval, ani ze spisu na jeho straně žádné další náklady nevyplývají. 50 % z částky 1 200 Kč činí 600 Kč. Tuto částku proto soud uložil žalované k povinnosti nahradit na nákladech žalobci. Soud zde poznamenává, že žalovaná byla sice soudem v usnesení ze dne 5. 5. 2021 osvobozena od soudních poplatků, toto osvobození se však vztahuje pouze na platební povinnosti mezi žalovanou a státem (typicky soudní poplatky, zálohy a platby za znalecké posudky a jiné důkazy), nikoliv však na náhradu nákladů řízení mezi účastníky. Soud zde pak neshledal důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by úspěšnějšímu žalobci vůči žalované náhradu nákladů řízení zcela nepřiznal. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Porovnání dopadu uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkových sfér účastníků může mít z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. vliv pouze tehdy, přistupují-li ke skutečnosti, že by jejich přiznání přivodilo jednomu účastníku větší újmu, než účastníku druhému, okolnosti další (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1529/2017). Takové okolnosti zdejší soud v řízení neshledal.