27 C 90/2023

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený zmocněnkyní údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zvýšení výživného zletilého dítěte <b>I. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobci naposledy stanovená rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 14. 1. 2020, č.j. 100 P 452/2011-71, který nabyl právní moci dne 20. 2. 2020, ve výši 3 500 Kč měsíčně, se od 1. 9. 2022 zvyšuje na částku 4 500 Kč měsíčně, splatnou vždy každého prvého dne v měsíci předem.</b> <b>II. Dlužné výživné, vyplývající ze zvýšení výživného za dobu od 1. 9. 2022 do 31. 10. 2023 ve výši 14 000 Kč, je žalovaný povinen zaplatit ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy k prvnímu dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>III. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zvýšení vyživovací povinnosti o 300 Kč měsíčně nad částku 4 500 Kč za dobu od 1. 9. 2022 nadále, zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 5. 2023 se žalobce domáhal na žalovaném zvýšení výživného od 1. 9. 2022 z částky 3 500 Kč na částku 4 800 Kč měsíčně. Svou žalobu odůvodnil tím, že naposledy bylo o výživném rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 14. 1. 2020, č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 20. 2. 2020, kdy bylo žalobci přiznáno výživné 3 500 Kč měsíčně od 1. 9. 2018. Toto výživné žalovaný dosud platí, avšak výše výživného již nepostačuje k pokrytí potřeb žalobce. Žalobce od 1. 9. 2022 začal studovat v 1. ročníku vysoké školy, a to na Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, studijní obor biochemie, studijní program bakalářský. Náklady na koleje činí 3 500 Kč měsíčně, stravné kolem 9 000 Kč měsíčně (300 Kč/den), cestovné 1 200 Kč měsíčně, školní potřeby 3 000 Kč ročně, osobní potřeby a ošacení 1 500 Kč měsíčně, lékařské ošetření – zuby od r. 2019 do září 2022 cca 9 000 Kč měsíčně a od září 2022 do dubna 2023 dalších 19 000 Kč (tyto náklady hradila pouze matka), další jiné výdaje od r. 2019 počítač na doma 40 000 Kč, notebook 30 000 Kč (do školy), 20 000 Kč mobily, 15 000 Kč autoškola. Žalovaný se se synem již 3 roky nestýká, nad rámec výživného nepřispívá na žádné další aktivity. V r. 2019 byl otec zaměstnán u [anonymizována dvě slova] [obec] jako řidič s čistým příjmem 21 300 Kč + 2 000 Kč diety. Žalovaný má další vyživovací povinnost na dceru ve výši 4 100 Kč. Matka žalobce a současně jeho zmocněnkyně pracuje u společnosti [právnická osoba] a v r. 2019 činil její měsíční příjem 40 000 Kč. Žalobce navrhuje proto zvýšit výživné od 1. 9. 2022 z částky 3 500 Kč na 4 800 Kč. V průběhu řízení pak žalobce doplnil skutková tvrzení, že v mezidobí od podání žaloby u něj došlo k podstatné změně, a to ke změně vysoké školy žalobce, kdy i vzhledem k nákladům na ubytování v Olomouci žalobce od 1. 9. 2023 přestoupil do Ostravy na VŠB TUO.

2. Žalovaný se zvýšením výživného nesouhlasil. Výdaje uváděné žalovaným považuje za neadekvátní, a to jak na počítače a mobily, tak má výhrady k nutnosti žalobce mít řidičský průkaz, a má výhrady k výši stravného. S žalobcem se nestýká, ale ani žalobce nejeví zájem o kontakt s ním. Nesouhlasí rovněž s požadavkem žalobce doplatit výživné zpětně od 1. 9. 2022, a to z důvodu, že se žalobce s ním nestýká, nekontaktuje jej, ani nejeví zájem o kontakt s ním. Kromě placení výživného na dceru ve výši 4 100 Kč měsíčně a na žalobce ve výši 3 500 Kč činí jeho měsíční výdaje na bydlení: inkaso (elektřina, plyn, rozhlas, televize) 6 190 Kč, úvěr na bydlení (hypotéka) + úroky 5 115 Kč, vodné cca 130 Kč, náklady na zdravotní ošetření u zubaře od 1. 1. 2023 činí 9 750 Kč. V řízení v r. 2019 na rozdíl od zmocněnkyně žalobce neuváděl výdaje spojené s vlastnictvím vozidla, přestože s tím má rovněž výdaje. Pokud jde o studium žalobce, žalovaný tuto skutečnost nerozporuje. Rovněž i on má výdaje na stomatologické klinice, jde o mimořádné výdaje, kdy byl po X letech na zubním vyšetření.

3. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to rozsudku na čl. 5-6 spisu, rozsudku na čl. 7-9, potvrzení o studiu na čl. 10, potvrzení o studiu ze dne 6. 9. 2023, usnesení zdejšího soudu ze dne 19. 12. 2019, č.j. [číslo jednací], výpisu z účtu na čl. 15, rozpisu vodného na čl. 16, účtenek stomatologické kliniky na čl. 17, smlouvy o ubytování na čl. 20-21, příjmových dokladů čl. 22-28, přehledu příjmů žalovaného na čl. 32, příjmového dokladu ze 7. 9. 2023, potvrzení z 3. 10. 2023.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

5. Z potvrzení o studiu ze dne 7. 5. 2023 soud zjistil, že žalobce od 1. 9. 2022 začal studovat v 1. ročníku vysoké školy, a to na Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, studijní obor biochemie, studijní program bakalářský. Z Potvrzení o studiu ze dne 6. 9. 2023 soud zjistil, že žalobce od 1. 8. 2023 přestoupil do [obec] do 1. ročníku prezenčního bakalářského studia na VŠB TUO, fakulta materiálově-technologická, chemické a enviromentální inženýrství. Z rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 14. 1. 2020, č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 20. 2. 2020, soud zjistil, že tímto rozsudkem bylo žalovanému zvýšeno od 1. 9. 2018 na žalobce výživné z částky 2 000 Kč na částku 3 500 Kč měsíčně. Zvýšení výživného zdejší soud odůvodnil tím, že k aktuálním osobním a majetkovým poměrům matky soud zjistil, že matka je rozvedená. Matka má vyživovací povinnost k zletilé [jméno], která studuje vysokou školu. Matka zletilé [jméno] dává asi 10 000 Kč měsíčně. Matka nemá partnera, se kterým by společně hospodařila. Za bydlení hradí celkovou částku asi 7 100 Kč měsíčně. Matka je zaměstnána u společnosti [právnická osoba], její čistý průměrný měsíční příjem činí 40 000 Kč měsíčně. Splácí úvěr na auto ve výši 5 500 Kč měsíčně, dále hradí nezletilému pojištění se spořením ve výši 352 Kč měsíčně a 9 500 Kč ročně za pojištění automobilu. Matka vlastní automobil značky Dacia Duster, rok výroby 2015. Na dojíždění do zaměstnání hradí minimálně 3 000 Kč měsíčně. Matka je zdravá, hradí 100 Kč čtvrtletně na léky. K aktuálním osobním a majetkovým poměrům otce soud zjistil, že otec je rozvedený. Otec má vyživovací povinnost k zletilé [jméno], což bylo stanoveno soudem ve výši 4 100 Kč měsíčně a 600 Kč dlužné výživné. Otec nemá žádnou partnerku. Žije v rodinném domě, který má v osobním vlastnictví, za bydlení hradí 10 000 Kč měsíčně. Je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] s čistým průměrným měsíčním příjmem ve výši 21 300 Kč, diety se pohybují okolo 2 000 Kč měsíčně. Otec splácí úvěr na bydlení ve výši 1 300 Kč měsíčně. Hradí si důchodové připojištění 1 000 Kč měsíčně. Za dojíždění do zaměstnání hradí 3 000 Kč měsíčně. Vlastní automobil značky Renault Clio, rok výroby 2009. Otec je zdráv. Nezletilý je žákem 2. ročníku SŠ Heyrovského, nastoupil zde 1. 9. 2018, stravné hradí matka ve výši 700 Kč měsíčně, cestovné 1 300 Kč za půl roku. Zdravotní stav nezletilého je dobrý, žádné hrazené kroužky nenavštěvuje. Styk otce s nezletilým [jméno] naposledy probíhal asi o letních prázdninách 2019. Z přehledu příjmů žalovaného soud zjistil, že průměrný příjem žalovaného činil u společnosti [právnická osoba] za období od září 2022 do července 2023 cca 30 147 Kč včetně diet. Ze skutkových tvrzení otce vzal soud za zjištěno, že za srpen 2023 činil čistý příjem otce u společnosti [právnická osoba] 29 000 Kč. Z výpisů z účtu a SIPO soud zjistil, že žalovaný platí na úvěru za bydlení částku 5 114 Kč měsíčně, zálohu na elektřinu 3 185 Kč a zálohu na plyn 3 005 Kč. Na vodném platí čtvrtletně 420 Kč. Ze skutkových tvrzení zmocněnkyně žalobce (matky žalobce) soud zjistil, že zmocněnkyně má hrubý mzdový výměr u [právnická osoba] 35 700 Kč. Zmocněnkyně prodává pozemky ve vlastnictví zaměstnavatele, a tudíž má z prodeje provize a bonusy, takže měsíčně dosahuje výdělku cca 50 000 Kč. Stejně jako její syn a žalovaný, i ona výdaje na zubaře, byla u ní zjištěna špatná konzistence zubů, takže si musí nechat vyměnit celý vršek, což vyjde na cca 120 000 Kč a už teď vydala cca 30 000 Kč. Rovněž dcera má špatné zuby, takže jí musely být dva zuby vytrženy a dělány dva můstky, což vyšlo na cca 60 000 Kč. Pokud jde o náklady na bydlení, bydlí u matky zmocněnkyně s tím, že to má vyřešeno tak, že neplatila inkaso kromě vody, ale měla na sebe naspanou polovinu domu a jako kompenzaci tedy investovala do opravy domu. Její matka však přepsala polovinu domu na bratra, takže teď zmocněnkyně čeká, kolik jí bude vyměřeno, dokud zde ještě bude bydlet a musí si hledat jiné bydlení, přičemž nájemné bytu 3+1 pro tři soboty se pohybuje od 17 000 do 20 000 Kč měsíčně. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

6. Podle § 910 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále o.z.) Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o.z. Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 o.z. Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

7. Podle § 922 odst. 1 o.z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla v převážné části podána důvodně. Jak u žalobce, tak u žalovaného došlo ke změně poměrů odůvodňující podle § 163 o.s.ř. změnu dosavadního rozhodnutí o výživném. V prvé řadě poslední úprava výživného proběhla již před cca 3 lety a s rostoucím věkem se zpravidla potřeby dětí zvyšují. Žalobce oproti poslední úpravě nastoupil ke studiu na vysoké škole Univerzita Palackého v městě Olomouc (kde studoval v 1. ročníku prezenčně bakalářský studijní program), které je poměrně dost vzdálené od jeho bydliště, s čímž byly spojeny zvýšené výdaje v podobě nutnosti platit koleje, menzu a studijní pomůcky. Byť po roce právě z finančních důvodů spojených s náklady na ubytování na kolejích přestoupil od 1. 9. 2023 na bližší vysokou školu VŠB-TUO v Ostravě, kde studuje v 1. ročníku rovněž prezenčně bakalářský studijní program, stále pokračuje ve studiu a s tímto jsou stále spojené zvýšené náklady. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobce se studiem stále připravuje na výkon budoucího povolání, a po dobu studia není žalobce schopen se samostatně zcela živit a vyživovací povinnost žalovaného trvá. U žalovaného došlo od roku 2019 ve sledovaném období od 1. 9. 2022 dosud ke zvýšení průměrného čistého výdělku o částku cca 6 900 Kč měsíčně ve srovnání s výdělkem na konci roku 2019, kdy naposledy bylo rozhodováno o zvýšení výživného na žalobce (z 23 300 kč na 30 200 Kč). Pokud jde o výdaje žalovaného a matky žalobce na bydlení, provoz jejich automobilů a výdaje na zubní ošetření, soud je nezohlednil, když rodiče mají primárně zajišťovat výživu svých dětí a tyto náklady jsou u obou rodičů obdobné. Výdaje na bydlení na straně žalovaného se navíc od poslední rozhodnutí zvýšily jen nepatrně, o cca 300 Kč Tyto výše uvedené skutečnosti proto odůvodňují zvýšení výživného. Při stanovení výše zvýšeného výživného soud přihlédl k potřebám žalobce, které vzrostly studiem na vysoké škole, a rovněž k možnostem žalovaného, který má oproti roku 2019 nyní vyšší příjem. Soud přihlédl i k tomu, že žalovaný dle usnesení zdejšího soudu ze dne 19. 12. 2019, č.j. [číslo jednací], platí od 1. 9. 2019 na svou již zletilou dceru (sestru žalobce) výživné ve výši 4 100 Kč. Soud přihlédl i ke skutečnosti, že od posledního zvýšení výživného ve prospěch žalobce došlo k zvýšení příjmů i u matky žalobce, která má k žalobci rovněž vyživovací povinnost a má se podílet na vyšších nákladech na studium syna, a to o cca 10 000 Kč. Soud při stanovení zvýšeného výživného vycházel z toho, že v r. 2019 při posledním zvýšení výživného na částku 3 500 Kč tato činila 15 % čistého příjmu žalovaného ve výši 23 300 Kč včetně diet. Od září 2022, odkdy požadoval žalobce zvýšení výživného, dosud činil průměrný výdělek žalovaného cca 30 200 Kč. Pokud bude soud při téměř nezměněných pravidelných výdajích žalovaného od r. 2019 vycházet i nyní ze stejné procentuální výše výživného, tedy 15 % z čistého příjmu žalovaného, má soud za adekvátní aktuální měsíční výši výživného částku 4 500 Kč, což činí právě 15 % z částky 30 200 Kč. Soud proto stanovil jako zvýšené měsíční výživné právě částku 4 500 Kč, a co do rozdílu mezi žalobcem požadovaným výživným 4 800 Kč a přiznaným zvýšeným výživným 4 500 Kč, tedy co do částky 300 Kč měsíčně žalobu v III. výroku rozsudku jako nedůvodnou zamítnul. Pokud jde o požadavek žalobce na zpětné přiznání výživného od 1. 9. 2022, tento soud shledal legitimní a důvodný. Podle § 922 odst. 1 o.z. lze u výživného pro děti toto přiznat i za dobu nejdéle tří let zpět od zahájení soudního řízení (zde tedy od podání žaloby), což požadavek žalobce splňuje, neboť jej chce zpětně o cca 9 měsíců. Jak již soud uvedl výše, nástup na vysokou školu se dle soudní praxe sám o sobě považuje za změnu poměrů na straně žalobce – vyživovaného dítěte, přičemž současně od předchozí úpravy již uplynula delší doba cca 3 let, která rovněž sama o sobě odůvodňuje přezkum výše výživného. Soud proto přiznal žalobci zvýšené výživné od 1. 9. 2022, kdy žalobce nastoupil na vysokou školu.

9. Žalující strana potvrdila, že na dosud přiznaném výživném 3 500 Kč není ke dni rozhodnutí soudu žádný dluh, a že toto výživné žalovaný zatím stále řádně platí. Jelikož došlo ke zvýšení výživného od 1. 9. 2022 o částku 1 000 Kč (z 3 500 Kč na 4 500 Kč), činí ke dni rozhodnutí soudu za měsíce září 2022 až říjen 2023 (neboť za říjen je zvýšené výživné ke dni rozhodnutí soudu již rovněž splatné) dlužné výživné celkem 14 000 Kč (14x 1 000 Kč). Soud proto uložil žalovanému v II. výroku rozsudku povinnost uhradit tento dluh s přihlédnutím k jeho aktuálním výdělkům ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení výslovně nepožadoval, tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.