28 C 104/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 434 663,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 211 892 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč splatných vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude rozsudek právní moci, až do úplného zaplacení.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 222 771,24 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 831,45 Kč od 24. 1. 2025 do 12. 2. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 126 448,57 Kč za dobu od 13. 2. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 911,98 Kč od 4. 2. 2025 do 12. 2. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 308 214,67 Kč za dobu od 13. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 12. 2. 2025 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 126 448,57 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 831,45 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 126 448,57 Kč za dobu od 13. 2. 2025 do zaplacení, z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota ze dne 5. 5. 2021 a částky 308 214,67 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 911,98 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 308 214,67 Kč za dobu od 13. 2. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 5. 5. 2021 uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota na základě které žalovaná načerpala v průběhu trvání úvěrového vztahu částku ve výši 263 860 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem 194 532 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, využila žalobkyně svého práva a úvěr ke dni 9. 1. 2025 zesplatnila. Dne 14. 2. 2023 uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru č. hodnota na základě které žalovaná poskytla žalované úvěr ve výši 322 107 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem 179 542 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, využila žalobkyně svého práva a úvěr ke dni 20. 1. 2025 zesplatnila.

2. Žalovaná s nároky uplatněnými žalobou nesouhlasila. Namítala neplatnost obou smluv, z důvodu, že žalobkyně neposoudila s dostatečnou odbornou péčí její schopnost poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně neověřila náklady žalované, nezohlednila a neprověřila její další závazky. Žalovaná souhlasila s tvrzeními žalobkyně o výši poskytnuté finančních prostředků a celkových úhradách žalované na jednotlivé smlouvy. Žalovaná uvedla, že není v jejích možnostech uhradit celkovou dlužnou částku najednou, ale že je schopna hradit měsíční splátky ve výši 2 000 Kč. Je v tíživé finanční situaci, její příjem tvoří důchod ve výši 19 000 Kč.

3. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, soud věc projednal a rozhodl na jednání konaném v nepřítomnosti žalované; žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k soudu bez omluvy nedostavila, o odročení jednání nepožádala.

4. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí skutková zjištění.

5. Ze smlouvy nazvané Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr č. hodnota ze dne 5. 5. 2021, soud zjistil, že v této smlouvě se žalobkyně zavazuje poskytnou žalované bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 130 000 Kč, s roční úrokovou sazbou 12,88%, s minimální výší měsíční splátky 1,69 % z úvěrového rámce, tj. 2 197 Kč. Výše prvního čerpání byla sjednána ve výši 130 000 Kč na účet klienta č. č. účtu. Z listiny „Výpis čerpání, splátek a úhrad“ soud zjistil, že žalovaná celkem čerpala celkem jistinu ve výši 266 291 Kč a celkem uhradila 194 532,56 Kč.

6. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy vyšel soud z toho, že ve smlouvě samé ze dne 5. 5. 2021 jsou uvedeny údaje o osobních a majetkových poměrech žalované, a to zdroj a výše příjmu žalované (důchod 11 000 Kč), výše příjmu ostatních členů domácnosti (20 000 Kč). Z listiny „Potvrzení o ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik“ vzal soud za zjištěné, že žalobkyně při vyhodnocování úvěruschopnosti žalované pro úvěrový rámec 130 000 Kč vyšla z výše příjmu žalované 11 000 Kč, příjmů dalších členů domácnosti 20 000 Kč, měsíčních výdajů domácnosti uvedených v žádosti 7 000 Kč. Žalobkyně zadala dotaz ohledně žalované do registru NRKI, prověřovala evidenci žalované v registru Centrální evidence exekucí a insolvenčním rejstříku.

7. Žalovaná byla dopisem ze dne 9. 1. 2025, odeslaným dne 10. 1. 2025, vyzvána k uhrazení zesplatněného úvěru do 14 dní od sepsání dopisu (zjištěno z dopisu samého a poštovního podacího archu).

8. Ze smlouvy nazvané Smlouva o účelovém úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota ze dne 14. 2. 2023, soud zjistil, že v této smlouvě se žalobkyně zavazuje poskytnou žalované jednak účelový úvěr (úvěr slouží k úhradě dluhů žalované uvedených v Příloze č. bezúčelový revolvingový úvěr 1) ve výši 322 107 Kč, splatného v 96 měsíčních splátkách ve výši 9 530 Kč, s roční úrokovou sazbou 29,49 %, a jednak bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 30 000 Kč, s roční úrokovou sazbou 23,88 %, s minimální výší měsíční splátky 2,583 % z úvěrového rámce, tj. 775 Kč. Z listiny „Výpis čerpání, splátek a úhrad“ soud zjistil, že žalovaná celkem čerpala celkem jistinu ve výši 322 107 Kč a celkem uhradila 179 542 Kč.

9. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy vyšel soud z toho, že ve smlouvě samé ze dne 14. 2. 2023 jsou uvedeny údaje o osobních a majetkových poměrech žalované, a to zdroj a výše příjmu žalované (důchod 19 000 Kč), výše příjmu ostatních členů domácnosti (15 000 Kč). Z listiny „Potvrzení o ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik“ vzal soud za zjištěné, že žalobkyně při vyhodnocování úvěruschopnosti žalované pro úvěr ve výši 322 107 Kč vyšla z výše příjmu žalované 19 000 Kč, příjmů dalších členů domácnosti 15 000 Kč, měsíčních výdajů domácnosti uvedených v žádosti 29 000 Kč. Žalobkyně zadala dotaz ohledně žalované do registru SOLUS, NRKI, prověřovala evidenci žalované v registru Centrální evidence exekucí a insolvenčním rejstříku. Příjmy žalované žalobkyně ověřila oznámení – výměry důchodu ze dne 15. 12. 2022, tuto listinu předložila žalobkyně soudu k důkazu. Výše důchodu pro rok 2023 činní 19 493 Kč.

10. Žalovaná byla dopisem ze dne 20. 1. 2025, odeslaným dne 20. 1. 2025, vyzvána k uhrazení zesplatněného úvěru do 14 dní od sepsání dopisu (zjištěno z dopisu samého a poštovního podacího archu).

11. Žalovaná byla vyzván advokátem zastupujícím žalobkyni k uhrazení dluhu z obou výše uvedených smluv před podání žaloby dopisem ze dne 4. 2. 2025 (zjištěno z dopisu samého a poštovního podacího archu).

12. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.

13. Po právním vyhodnocení věci, s ohledem na shora uvedená skutková zjištění, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Žalobkyně zakládala nároky uplatněné žalobou na ujednání smlouvy ze dne 5. 5. 2021 a 14. 2. 2023, obě smlouvy jsou ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZoSÚ“), smlouvou o spotřebitelském úvěru a na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou tak dopadá regulace stanovená tímto zákonem, neboť žalovaná uzavírala smlouvy v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.). Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ věta prvá a třetí poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů, uvedené vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), v nichž soudy obsah odborné péče definovaly v návaznosti na účel zákona jako vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

16. Žalobkyně k tomu, jak postupovala při posouzení úvěruschopnosti žalované, uvedla, že vychází z kreditního skóre žadatele o úvěr, které zajišťuje oddělení úvěrových rizik. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Vyhodnocení vykonává automatizovaný systém. Pro získání informací důležitých pro vyhodnocení bonity žadatele o úvěr jsou využívány úvěrové registry SOLUS a NRKI. Žalobkyně uvedla, že při výpočtu úvěruschopnosti ohledně výdajů vychází buď z minimálních uvěřitelných výdajů domácnosti, což je statistický údaj obsahující součet životních minim členů domácnosti, splátky žadatele a očekávané minimální náklady na bydlení stanovené kontrolovanou osobou normativně pevně daným výpočtem založeným na statistických datech publikovaných Českým statistickým úřadem a Ministerstvem práce a sociálních věcí, který vychází z počtu osob v domácnosti, vč. vyživovaných dětí a velikosti obce, anebo vychází z celkových pravidelných měsíčních výdajů celé domácnosti, deklarovaných klientem v rámci žádosti o úvěr obsahující součet výdajů domácnosti na bydlení, splátek klienta a ostatních členů domácnosti, a dalších pravidelných nákladů spojených se zdravotní péčí, cestováním do zaměstnání atd.

17. Z provedeného dokazovaní soud uzavřel, že před uzavřením smlouvy ze dne 5. 5. 2021 žalobkyně neověřila příjem žalované ani další deklarované příjmy domácnosti, se kterými kalkulovala při výpočtu schopnosti žalované splácet. Před uzavřením smlouvy ze dne 14. 2. 2023 žalobkyně ověřila příjem žalované, neověřila další deklarované příjmy domácnosti, se kterými kalkulovala při výpočtu schopnosti žalované splácet Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované nevyšla ze skutečných výdajů žalované, ale z životního minima členů domácnosti a normativních nákladů na bydlení, jak žalobkyně sama uvedla v doplnění žaloby ze dne 24. 4. 2025, a toto tvrzení je v souladu se zjištěními učiněnými z předložených důkazů. Proto soud v projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, neboť nebyly ověřeny žalovanou deklarované údaje o dalších příjmech domácnosti, ačkoli s nimi při výpočtu schopnosti splácet bylo kalkulováno, a nebyly zjišťovány skutečné výdaje žalované na bydlení. Při výpočtu schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr, tak žalobkyně neměla k dispozici ověřené informace o příjmech a výdajích žalované, a jakýkoli výpočet z těchto údajů vycházející tak nemůže být řádným podkladem pro posouzení úvěruschopnosti. Požadavek na prokázání právního titulu bydlení a s ním spojeného objektivního určení skutečných výdajů na bydlení (např. nájemní smlouvou, když v dané věci platby za bydlení nebyly zjevné z předloženého výpisu z účtu) není požadavkem nepřiměřeným, jdoucím nad rámec řádného výkonu odborné péče, ani požadavkem obtížně splnitelným. Povinnost poskytovatele úvěru zjistit skutečnou výši výdajů alespoň na bydlení, neboť výdaje na bydlení jsou nutnou součástí životních nákladů a v zásadní výši v poměru k ostatním životním nákladům, nelze obcházet vytvořením modelu ze statistických dat a normativních nákladů na bydlení, a nahradit skutečné výdaje částkou dle určení poskytovatele úvěru.

18. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, tedy poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Ve vztahu ke smlouvě ze dne 5. 5. 2021 soud poznamenává, že zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy stanovoval ve větě druhé předmětného ustanovení, že námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě, což vyvolávalo interpretační potíže, zda soud může k neplatnosti přihlédnout i v případech, že námitka není spotřebitelem vznesena. Tato otázka však již byla judikatorně vyřešena, a to i v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020, OPR-Finance s.r.o. v. GK., ve věci C-679/18, tak, že soud musí z úřední povinnosti posoudit, zda došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru), způsobující neplatnost právního jednání dle § 580 o.z. Soud tak vyšel z toho, že postup poskytovatele úvěru v rozporu s § 86 ZoSÚ je jednáním, které je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání a podle § 588 o. z. se k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.

19. Jsou-li smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru absolutně neplatné podle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že právní žalobkyně poskytla na základě neplatných smluv žalované celkem 263 860 Kč a 322 107 Kč, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti jí z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaná již podle smlouvy žalobkyni, zaplatila, což byla souhrnná částka 194 532,56 Kč a souhrnná částka 179 542 Kč. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 211 892 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovanou zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovanou a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny, vycházeje přitom z toho, že žalovaná je dle předmětného ustanovení zákona povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná uváděla, že není v jejích možnostech uhradit celou dlužnou částku najednou a k tomu, jaké jsou její možnosti vrátit zůstatek na poskytnuté jistině uvedla, že nejvýše je schopna hradit až 2 000 Kč měsíčně, je v tíživé finanční situaci, má příjem ze starobního důchodu ve výši 19 000 Kč. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná pobírá starobní důchod, pro rok 2023 ve výměře 19 493 Kč. K této výši příjmu se pak splátka ve výši 2 000 Kč nejeví jako nepřiměřená. Soud proto zavázal žalovanou, aby dlužnou jistinu uhradila ve splátkách ve výši 2 000 Kč. K určení lhůty pro uhrazení zůstatku na jistině dle § 87 ZoSÚ soud uvádí, že nelze vyjít k judikatury vymezující podmínky pro určení splátek dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť se jedná o dva odlišné právní instituty, kdy v případě určení lhůty k vrácení jistiny dle § 87 ZoSÚ zákon stanoví toliko jedné kritérium a to možnosti spotřebitele, hlediska na straně poskytovatele úvěru (věřitele) jsou irelevantní, soud tedy do své úvahy nemůže zahrnout to, aby délka splácení nepřiměřeně nezasáhla do majetkové sféry věřitele, tak jako při určení pariční lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ostatně je nutno nepouštět ze zřetele, že právo spotřebitele na uhrazení zůstatku jistiny v době přiměřené jeho možnostem je součástí sankčního následku stíhajícího poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostál svým povinnostem dle § 86 ZoSÚ.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla procesně úspěšná co do více než jedné poloviny uplatněného nároku a žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.