28 C 112/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro vypořádání společného jmění manželů

I. Ze zaniklého společného jmění žalobce a žalované se přikazuje do výlučného vlastnictví žalované - stojanový věšák zn. Classic, bílé barvy, dřevěný, v hodnotě 1 000 Kč; - koš na prádlo dřevěný, bílé barvy, v hodnotě 800 Kč; - botník zn. Madilo, černé barvy, v hodnotě 250 Kč; - botník jedle, se třemi policemi, v hodnotě 150 Kč; - kovový věšák zn. SADIK, bílé barvy, v hodnotě 800 Kč; - 3 kusy vnitřních okenních žaluzií v hodnotě 2 000 Kč; - šatní skříň bílá/dub sonoma, v hodnotě 1 000 Kč; - 4 kusy sklenic k výrobníku SODASTREAM, v hodnotě 200 Kč; - výrobník SODASTREAM, v hodnotě 800 Kč; - kávovar zn. Siemens, hodnotě 8 000 Kč; - ohrádka pro psy, v hodnotě 800 Kč; - elektrický grill v hodnotě 2 500 Kč; - manželská postel v hodnotě 8 000 Kč; - pes rasy jorkširský teriér, v hodnotě 14 000 Kč; - pes rasy jorkširský teriér, v hodnotě 8 000 Kč;

II. Do majetku žalované připadá zůstatek na běžném účtu č. č. účtu vedeném u banka ve výši 12 910,78 Kč ke dni 28. 12. 2023.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu částku 30 605,39 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 280 Kč, splatných vždy ke každému 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 27 715,38 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 155 Kč, splatných vždy ke každému 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

V. Žaloba se zamítá co do vypořádání a) movitých věcí: židlička dřevěná, bílé barvy, teflonový hrnec 5 l, červené barvy, 18dílná sada talířů zn. Pierre Lamart, 2 kusy košů na prádlo, imitace proutí, komoda se 3 šuplíky, bílé barvy, 3 deky, 6 ozdobných polštářů, zastřihovač pro psy, obraz s motivem makového pole, nástěnné nalepovací hodiny; b) zůstatku na běžném účtu č. č. účtu vedeném u banka.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 4. 4. 2024 domáhal vypořádání společného jmění manželů s tím, že manželství s žalovanou bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne 10. 11. 2023, který nabyl právní moci dne 28. 12. 2023. Rozvodem společné jmění žalobce a žalované zaniklo a nebylo dosud vypořádáno. Žalobce požadoval jednak vypořádat movité věci specifikované v žalobě, jednak společné dluhy, vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené s banka. ze dne 7. 10. 2022, a ze smlouvy uzavřené s banka ze dne 23. 1. 2023, která byla následně převedena do banka., a dále učinil předmětem vypořádání též částku 78 180 Kč z titulu vratky na dani, která byla připsána na účet žalované a částku 25 000 Kč z titulu přeplatku na vodném a stočném, rovněž uplatnil k vypořádání zůstatky na účtech č. č. účtu a č. č. účtu. Žalobce navrhoval, aby movité věci byly přikázány do vlastnictví žalované, neboť tato je má po celou dobu od ukončení společného bydlení ve své dispozici a užívá je, s tím, že mu bude hodnota věcí kompenzována vyplacením vypořádacího podílu. Žalobce se poté, co jej žalovaná vykázala ze společného bytu, snažil s žalovanou dohodnout na vydání některých movitých věcí, avšak bezúspěšně, žalobce si tak musel zakoupit do své nové domácnosti nové vybavení, a pro věci které si ponechala žalovaná tak již nemá využití.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila jednak tak, že nesouhlasila s tím, aby veškeré movité věci byly přikázány do jejího vlastnictví, a to z důvodu, že nemá dostatek finančních prostředků k uhrazení vypořádacího podílu, a dále u některých movitých věcí nesouhlasila s tvrzením žalobce, že byly zakoupeny za trvání manželství. Konkrétně navrhovala, aby do vlastnictví žalobce byly přikázány položky číslo 16 a 17 žaloby, výrobník SODASTREAM a kávovar. Finanční prostředky získané vratkou na dani z příjmu a přeplatkem z vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu použila na hrazení běžných životních nákladů domácnosti, tedy svých potřeb a potřeb jejích dětí. Ke dni podání návrhu na vypořádání byly prostředky zcela spotřebovány. Ohledně závazků ze smluv o spotřebitelských úvěrech namítala, že tyto smlouvy žalobce uzavřel bez jejího souhlasu a nejednalo se o obstarávání běžných potřeb rodiny. Žalovaná navrhovala, aby soud rozhodl v její prospěch o disparitě podílů ve vztahu k hodnotě dvou psů, kteří jsou rovněž předmětem vypořádání, a to s ohledem na to, že se o psy stará ona, tak že nebude povinna za psy poskytnout žalobci žádnou náhradu. Dále navrhovala, aby jí bylo umožněno případný vypořádací podíl v penězích uhradit žalobci ve splátkách, což odůvodňovala svými osobními a majetkovými poměry s akcentací majetnosti žalobce.

3. Žalovaná požadovala, aby do společného jmění byl zahrnut zůstatek na účtu žalobce č. č. účtu ve výši 150 268,52 Kč ke dni 28. 12. 2023. Na obranu proti tomuto nároku žalobce uvedl, že na účtu došlo ke smísení jeho výlučných prostředků s prostředky náležejícími do společného jmění, neboť dne 27. 6. 2023 byla na účet připsána částka 70 000 Kč a dne 22. 8. 2023 částka 230 000 Kč, což bylo plnění na základě dohody o vypořádání společného jmění s předchozí manželkou, zůstatek na účtu byl ke dni právní moci rozvodového rozsudku 150 268,52 Kč, tedy činil méně než suma výlučných prostředků a současně společné prostředky tvořené mzdou žalobce připisovanou na předmětný účet byly zcela spotřebovány na obvyklé životní výdaje, a tedy je nutno uzavřít, že na účtu byly k rozhodnému dni toliko výlučné prostředky žalobce.

4. Žalovaná rozporovala, že součástí společného jmění je manželská postel, o níž tvrdila, že byla pořízena z prostředků, které ji darovali její rodiče u příležitosti sňatku s žalobcem a dále oba psi, o kterých tvrdila, že sice byli koupeni za trvání manželství, ale jako dar jejím dětem, tedy nikoli do společného jmění. Žalovaná rovněž sporovala, že movité věci: vnitřní okenní žaluzie, židlička dřevěná, bílé barvy, teflonový hrnec 5 l, červené barvy, 18dílná sada talířů zn. Pierre Lamart, 2 kusy košů na prádlo, imitace proutí, komoda se 3 šuplíky, bílé barvy, 3 deky, 6 ozdobných polštářů, zastřihovač pro psy, obraz s motivem makového pole, nástěnné nalepovací hodiny, jsou součástí společného jmění, a tvrdila, že tyto nabyla před uzavřením manželství, resp. že zastřihovač nikdy nevlastnili. Skutkový stav 5. Z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 10. 11. 2023 č. j. spisová značka soud zjistil, že manželství účastníků uzavřené dne 22. 2. 2022 bylo rozvedeno předmětným rozsudkem, který nabyl právní moci dne 28. 12. 2023. Z nesporných tvrzení účastníků soud uzavřel, že účastníci společně hospodařili do května 2023, v této době došlo k odstěhování žalobce od žalované.

6. Z dopisu ze dne 22. 9. 2023 vyhotoveného advokátkou zastupující žalobce, adresovaného žalované, navazující e-mailové korespondence, a výzvy před podáním žaloby ze dne 29. 1. 2024, soud zjistil, že mezi účastníky probíhala komunikace ohledně vypořádání společného jmění, konkrétně v dopise ze dne 22. 9. 2023 je žalovaná vyzvána k uzavření dohody o vypořádání společného jmění, aby mohlo být o rozvodu manželství rozhodnuto v režimu tzv. nesporného rozvodu, jsou vymezeny movité věci požadované k vypořádání, žalobce navrhuje, aby si všechny žalovaná ponechala až na kávovar, o který má žalobce zájem, s tím, že nebude žádná strana ničeho vyplácet na vyrovnání podílu, dále pak si žalovaná má ponechat psy a vyplatit žalobci kompenzaci 11 000 Kč, dále je jako společný dluh k vypořádání uveden úvěr od banka ze dne 7. 10. 2022 a úvěr od banka ze dne 23. 1. 2023, žalobce dále požaduje vypořádat vratku od finančního úřadu. Druhou částí dopisu je výzva k vypořádání věcí zakoupených před uzavřením manželství do společné domácnosti žalobcem, a vynaložené prostředky na rekonstrukci bytu, žalobce žádá o vydání svých věcí, které zůstaly v bytě, v němž zůstala bydlet žalovaná. Na to žalovaná reaguje e-mailovými zprávami, ze kterých vyplývá, že žalovaná měla umožnit žalobci, aby si z bytu odnesl věci, které požaduje. V předžalobní výzvě je pak uvedeno, že žalovaná vydání věcí neuskutečnila.

7. Soud ohledně movitých věcí: stojanový věšák zn. Classic, bílé barvy, dřevěný, koš na prádlo dřevěný, bílé barvy, botník zn. Madilo, černé barvy, stojanový věšák zn. Classic, bílé barvy, dřevěný, koš na prádlo dřevěný, bílé barvy, botník zn. Madilo, černé barvy, botník jedle, se třemi policemi, kovový věšák zn. SADIK, bílé barvy, šatní skříň bílá/dub sonoma, 4 kusy sklenic k výrobníku SODASTREAM, výrobník SODASTREAM, kávovar zn. Siemens, ohrádka pro psy, elektrický grill; vyšel nesporných tvrzení žalobce a žalované ohledně existence věcí, jejich nabytí za trvání manželství ze společných prostředků žalobce a žalované, a o hodnotě movitých věcí, kterážto tvrzení vyhodnotil jako pravdivá. Tvrzení korespondovala s obsahem listinných důkazů – dokladů o nákupu předmětných věcí označených čísly 1 až 8 připojených jako příloha k žalobě.

8. Ohledně vnitřních okenních žaluzií soud vyšel z výpisu z účtu žalobce č. č. účtu, ze kterého zjistil odchozí platbu dne 12. 10. 2022 ve výši 2 890,61 Kč obchodníkovi CASTORAMA CIESCZK a z faktury prodejce CASTORAMA POLSKA SP nr Anonymizováno (č. l. 198) přičemž faktura obsahuje 4 položky „roleta elin“ datum prodeje 10. 10. 2022. Z toho soud dospěl k závěru, že žaluzie, jejichž vypořádání se žalobce domáhá, byly zakoupeny za trvání manželství. Žalobce a žalovaná učinili u jednání konaném dne 9. 12. 2025 nesporným, že aktuální hodnota žaluzií je 2 000 Kč, toto nesporné tvrzení soud převzal, neboť je v souladu se zjištěnou pořizovací cenou.

9. K prokázání svého tvrzení ohledně toho, že postel byla darem od rodičů žalovaná k důkazu předložila písemné čestné prohlášení své matky jméno FO a svého otce jméno FO ze dne 20. 5. 2025, v němž je uvedeno, že v roce 2023 darovali žalované manželskou postel, přičemž rok 2023 je dopsán ručním písmem do vytištěného textu do vynechaného volného místa. Žalovaná výslovně uvedla, že soud nemá předvolávat její rodiče k výslechu, a to s ohledem na jejich věk a zdravotní stav. Předmětným čestným prohlášením nemá soud za prokázané tvrzení žalované, neboť čestné prohlášení má v porovnání s výslechem svědka marginální důkazní hodnotu, kdy pouze při výslechu může soud jednak kladením otázek a jednak z celkového projevu svědka vyhodnotit pravdivost toho co svědek uvádí a jeho věrohodnost.

10. K prokázání skutečnosti, že movité věci uvedené v odstavci 7. byly pořízeny za trvání manželství žalobce předložil výpisu z účtu (č. l. 83 – 95 spisu), ve kterých poukazoval na konkrétní platby, které měly být platbou za nákupy, jejichž součástí měly být předmětné movité věci, avšak jednalo se vždy o souhrnnou platbu za nákup vícero položek, přičemž žalobce tvrdil, že jednou z položek měla být ta která movitá věc, to však z předložených důkazů nijak nevyplývá, soud proto uzavírá, že předloženým důkazem, výpisem z účtu žalobce, nebyl prokázán nákup jednotlivých věcí sporovaných žalovanou v době trvání manželství. Z fotografií tvořících přílohu žaloby, na kterých byly zachyceny jednotlivé věci navržené v žalobě k vypořádání, soud mohl učinil toliko zjištění, že věci v době pořízení fotografie existovaly.

11. Ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 10. 2022 soud zjistil, že byla uzavřena mezi banka. jako úvěrující bankou a žalovaným jako úvěrovaným klientem, banka se zavazuje poskytnou žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný spolu s úrokem zavazuje splácet v 96měsíčních splátkách ve výši 823 Kč, celý úvěr má být splacen nejpozději do 21. 10. 2030, jedná se o bezúčelový spotřebitelský úvěr. Úvěr je veden na úvěrovém účtu č. č. účtu. Dle potvrzení o zůstatku úvěru pro účely jeho předčasného splacení činil zůstatek ke dni 9. 8. 2023 47 665,50 Kč. Z výpisu z účtu žalobce soud zjistil, že v měsíci říjnu 2022 činil počáteční zůstatek na účtu – 47,47 Kč, dne 7. 10. 2022 byla připsána částka 50 000 Kč z předmětného úvěru a dne 10. 10. 2022 připsána mzda žalobce ve výši 42 015 Kč. Dle sdělení banka. ze dne 24. 4. 2025 činil ke dni 28. 12. 2023 zůstatek k doplacení celkem 45 720,67 Kč, ke dni 24. 4. 2025 činil 39 871,39 Kč, úvěr byl doplacen dne 21. 7. 2025 částkou 38 044,59 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu č. č. účtu soud zjistil, že ke dni 1. 1. 2024 činil zůstatek úvěru 45 770,80 Kč, byl řádně splácen z účtu žalobce č. č. účtu, a byl doplacen dne 21. 7. 2025 mimořádnou splátkou ve výši 37 996,59 Kč, a splátkou poplatku ve splatnosti ve výši 48 Kč. Z uvedeného učinil soud závěr, že za dobu od 28. 12. 2023 žalobce uhradil celkově na závazek 45 770,80 Kč a závazek je v celém rozsahu splněn.

12. Z výpisu z účtu žalobce za období od 1. 10. 2022 do 31. 12. 2022 č. č. účtu za období od 1. 10. 2022 do 31. 12. 2022 soud zjistil, že částka úvěru 50 000 Kč byla připsána na tento účet žalobce dne 7. 10. 2022, počáteční zůstatek na účtu ke dni 1. 10. 2022 byl – 47,47 Kč, po připsání částky na účet jsou jednotlivé odchozí platby do řádové výše stovek korun, několik větších nákupů do 3 000 Kč, současně byla na účet připisována mzda žalobce ve výši cca 42tis. Kč, dne 10. 10. 2022 proveden výběr částky 10 000 Kč, dne 11. 10. 2022 proveden výběr částky 12 000 Kč, dne 13. 10. 2022 proveden výběr částky 7 000 Kč, dne 20. 10. 2022 proveden výběr částky 4 000 Kč, dne 22. 10. 2022 proveden výběr částky 8 000 Kč.

13. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota ze dne 23. 1. 2023 soud zjistil, že smlouvu uzavřel žalobce s poskytovatelem úvěru banka, vystupujícím pod obchodní značkou Anonymizováno a na základě smlouvy byla poskytnuta částka 16 974 Kč, kterou měl žalobce uhradit spolu s úrokem ve splátkách ve výši 835 Kč. K tomu žalobce uvedl, že původní úvěr od Anonymizováno byl převeden na banka., s čímž koresponduje výpis z úvěrového účtu č. č. účtu vedeného u banka., výše čerpaného úvěru uvedená ve výpise je shodná, tj. 16 974 Kč, stejně tak datum čerpání (23. 1. 2023). Z výpisu z úvěrového účtu č. č. účtu soud zjistil, že ke dni 1. 1. 2024 činil zůstatek úvěru 9 659,96 Kč, byl řádně splácen z účtu žalobce č. č. účtu, a byl doplacen dne 6. 11. 2024 mimořádnou splátkou ve výši 2 211,46 Kč, a splátkou poplatku ve splatnosti ve výši 21,61 Kč a splátkou řádného úroku ve výši 21,80 Kč. Z uvedeného učinil soud závěr, že za dobu od 28. 12. 2023 žalobce uhradil celkově na závazek 9 659,96 Kč a závazek je v celém rozsahu splněn. Ohledně úvěru žalobce uvedl, byl účelově použit na koupi kávovaru (který je předmětem vypořádání) téhož dne kdy došlo k uzavření smlouvy o úvěru, což má soud za prokázané fakturou o koupi zboží ze dne 23. 1. 2023, kdy kupní cena je stejná jako výše čerpaného úvěru a předmětem koupě je kávovar.

14. Ohledně vratky na dani z příjmu žalobce vyšel soud z daňového přiznání žalobce k dani z příjmu za rok 2022 a potvrzení o jeho podání k finančnímu úřadu, z nichž soud zjistil, že žalobci vznikl nárok na vrácení přeplatku na dani z příjmu ve výši 78 180 Kč a žalobce požádal o jeho vyplacení. Z výpisu z účtu č. č. účtu soud zjistil, že se jedná o účet vedený pro žalovanou a dne 27. 4. 2023 byla na účet připsána částka 78 180 Kč od finančního úřadu pro moravskoslezský kraj.

15. Ze sdělení Stavebního bytového družstva Anonymizováno soud zjistil, že výše přeplatku za vyúčtování topné sezóny za rok 2022 za byt, v němž bydleli společně žalobce a žalovaná byl ve výši 25 025 Kč. Žalovaná nesporovala, že se disponovala předmětným přeplatkem, uvedla, že v částku utratila po odstěhování žalobce na běžné výdaje domácnosti.

16. Co se týče zůstatku na účtu a skutečností relevantních ve vztahu k otázce smísení výlučných a společných prostředků na účtu žalobce, tak z výpisů soud zjistil, že ke dni 28. 12. 2023 zůstatek činil 153 004,52 Kč. Ohledně výlučných prostředků žalobce připsaných na jeho účet učinil soud zjištění z dohody o vypořádání zaniklého společného jmění manželů ze dne 19. 7. 2023 uzavřené mezi žalobcem a jméno FO, ve které se dohodli na vypořádání společného jmění vzniklého za trvání jejich manželství uzavřeného dne 1. 9. 2012, které zaniklo rozvodem dne 14. 12. 2021, a manželka se zavazuje zaplatit žalobci na vypořádacím podílu mimo jiné částku 230 000 Kč na účet žalobce do tří dnů po doručení vyrozumění katastrálního úřadu o zápisu vlastnického práva manželky k nemovité věci, která je rovněž vypořádávána předmětnou dohodou (článek V. dohody). Na účet žalobce byla částka 230 000 Kč připsána dne 22. 8. 2023, jak soud zjistil z výpisu z účtu. Soud provedl k důkazu výpisy z účtu žalobce za období od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023, a to jednak ke zjištění zůstatku na účtu ke dni 28. 12. 2023 a jednak k posouzení plateb a výběrů z tohoto účtu k tomu, zda žalobce provedl tzv. odklon společných prostředků, spotřeboval společné prostředky pro sebe nad rámec běžného hospodaření, jak namítala žalovaná. Vyhodnocení zjištěných skutečností je pak uvedeno v odstavci 41. odůvodnění rozsudku v rámci právního posouzení.

17. Počáteční zůstatek na účtu žalobce ke dni 1. 8. 2023 činil 67,40 Kč, celkem bylo za měsíc srpen 2023 připsáno na účet 292 850 Kč, z toho 230 000 Kč jako platba na vypořádání dle dohody ze dne 19. 7. 2023, a celkem odešlo 66 880,97 Kč. Za měsíc září byla připsána celkem částka 57 789 Kč a odepsáno celkem 77 096,27 Kč. V měsíci říjnu byla připsána celkem částka 45 574 Kč a odepsáno celkem 57 930,22 Kč. V měsíci listopadu byla připsána celkem částka 67 444 Kč a odepsáno celkem 68 833,72 Kč. V měsíci prosinci byla připsána celkem částka 60 294 Kč a odepsáno do 28. 12. 2023 celkem 105 774,70 Kč.

18. Z výpisu z účtu žalované č. č. účtu soud zjistil tyto relevantní skutečnosti. Ke dni 28. 12. 2023 činil zůstatek na účtu 12 910,78 Kč (k zůstatku ke dni 29. 12. 2023 uvedeném na výpise soud přičetl platby provedené dne 29. 12. 2023 v celkové výši 919,60 Kč). Za období od 2. 1. 2023 do 29. 12. 2023 bylo na účet připsáno 507 670,84 Kč a odepsáno 496 259,88 Kč. Jak bylo uvedeno výše na účet byla připsána vratka ve výši 78 180 Kč, dne 27. 4. 2023 odepsána platba ve výši 25 000 Kč na účet otce žalované a dne 18. 5. připsána platba ve výši 25 000 Kč z účtu otce žalované. Byly provedeny výběry dne 26. 5. 2023 ve výši 22 000 Kč, 17. 8. 2023 ve výši 17 000 Kč, 29. 9. 2023 ve výši 10 000 Kč, 26. 10. 2023 ve výši 14 700 Kč, 27. 11. 2023 ve výši 10 000 Kč, 21. 12. 2023 ve výši 14 700 Kč, 27. 11. 2023 ve výši 10 000 Kč, 21. 12. 2023 ve výši 14 700 Kč. Bylo připsáno několik plateb z účtu matky žalované ve výši 1 000 Kč, 2 000 Kč, 3 000 Kč.

19. Pro posouzení majetkové situace žalované za účelem rozhodnutí o návrhu žalované o stanovení povinnosti k zaplacení vypořádacího podílu ve splátkách soud vyšel z listin, na základě kterých posuzoval žádost žalované o osvobození od soudních poplatků a následně také, zda nedošlo ke změně, která by odůvodňovala odejmutí osvobození a vyšel proto ze závěrů učiněných při rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků, tedy že žalovaná je nemajetná, nadále pobírá dávky státní sociální podpory (č. l. 113), v době od 6. 1. 2025 do 14. 5. 2025 byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání s podporou v nezaměstnanosti (č. l. 141, 142, 143), otcem dětí není pro syna Anonymizováno a dceru Anonymizováno placeno výživné (č. l. 145, 146). Žalovaná uzavřela pracovní smlouvu se zaměstnavatelem anonymizováno, s nástupem do práce dne 15. 5. 2025 se sjednanou mzdou 23 500 Kč (č. l. 147).

20. Z další provedených důkazů soud neučil žádná skutková zjištění právně relevantní k rozhodnutí ve věci. Právní posouzení 21. Podle § 708 odst. věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen "společné jmění").

22. Podle § 709 odst. 1 o. z. součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

23. Podle § 710 o. z. součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

24. Podle § 714 odst. 1 o. z. v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud. Podle odst. 2 jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.

25. Podle § 735 neuzavřou-li spolu manželé, kteří mají v úmyslu dosáhnout rozvodu manželství způsobem uvedeným v § 757, dohodu o uspořádání majetkových povinností a práv pro případ rozvodu, v níž pod podmínkou, že manželství bude rozvedeno, rovněž ujednají, jak budou v době odděleného hospodaření nabývat práva a zavazovat se, platí pro dobu odděleného hospodaření manželů ustanovení o společném jmění přiměřeně, ledaže tento zákon stanoví jinak.

26. Podle § 736 o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

27. Podle § 742 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění, g) přihlédne se k tomu, že se jeden z manželů dopustil vůči druhému domácího násilí nebo činu povahy úmyslného trestného činu, zejména k jeho povaze, závažnosti, době trvání a okolnostem spáchání.

28. Soud po vyhodnocení výše uvedených skutkových zjištění dospěl k právnímu závěru, že manželství účastníků trvalo od 22. 2. 2022 a zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu ke dni 28. 12. 2023, a tím došlo také k zániku společného jmění. K vypořádání zaniklého společného jmění nedošlo dohodou účastníků.

29. Žaloba, vzájemný návrh žalované a jeho doplnění byly soudu doručeny před uplynutím lhůty 3 let stanovené v § 741 o. z., tedy před nastolením fikce vypořádání. Soud proto vyhodnocoval položky a nároky uplatněné těmito podáními.

30. Zákon v § 709 odst. 1 o. z. stanoví vyvratitelnou domněnku, že to, co bylo manželi nabyto za trvání manželství je součástí společného jmění. Z toho pak vyplývá rozdělení důkazního břemene mezi účastníky. Žalobce, který tvrdí, že nějaká věc je součástí společného jmění nese důkazní břemeno k tvrzení, že věc byla nabyta za trvání manželství, a v případě, že je prokázáno, že věc byla nabyta za trvání manželství a žalovaná sporuje, že věc součástí společného jmění není, tedy konkrétně postel s odůvodněním, že se jednalo o darování do jejího výlučného vlastnictví, dále a psi, s odůvodněním, že se jednalo o darování dětem, pak ohledně těchto tvrzení stíhá břemeno důkazní žalovanou. Žalobce neunesl břemeno důkazní ohledně tvrzení, že movité věci specifikované ve výroku V. rozsudku byly nabyty za trvání manželství. Soud proto ohledně těchto věcí nemohl uzavřít, že jsou součástí společného jmění. Proto ohledně vypořádání těchto věcí byla žaloba zamítnuta. Žalovaná pak neprokázala, že postel jí byla darována, a že psi byli darováni dětem, proto soud učinil závěr, že jsou součástí zaniklého společného jmění účastníků, a zahrnul předmětné do masy společného jmění.

31. Při rozhodnutí o tom, komu z účastníků budou přikázány do vlastnictví movité věci soud vyšel z toho, že tyto má ve svém držení po celou dobu od odstěhování žalobce z poslední společného bydliště žalovaná, tato je užívá a opotřebovává. V důsledku toho, že žalovaná žalobci žádnou z věcí nevydala ačkoli k tomu byla vyzvána, musel si žalobce pořídit nové vybavení domácnosti, a pro předmětné věci tak nemá žádné využití. Soud si je vědom toho, že při přikázání movitých věcí do vlastnictví jednoho z bývalých manželů má mít na zřeteli zásadu minimalizace vyrovnávacího podílu, avšak tato zásada nemůže zcela konzumovat obecnou zásadu, že věci mají být přikázány do vlastnictví toho z manželů, který věci po celou dobu užívá a má je v držení, to by se soudu v dané věci jevila jako nespravedlivé. Skutečnost, že žalovaná bude muset žalobci uhradit vypořádací podíl je v této věci kompenzována ve prospěch žalované tím, že soud vyhověl návrhu žalované na umožnění uhrazení podílu ve splátkách.

32. Soud neshledal důvod pro stanovení disparity podílů, odchýlení se od zásady dle § 742 odst. 1 písm. a) o. z., že podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, ohledně hodnoty psů, neboť žalovaná vynaložila jen náklady na běžnou péči, o níž si musela být vědoma, že ji bude muset zvířatům poskytnout a uhradit, když se rozhodla si psy ponechat.

33. Při posouzení, zda jsou závazky z úvěrové smlouvy ze dne 7. 10. 2022 a z úvěrové smlouvy ze dne 23. 1. 2023 součástí společného jmění soud vyšel z ust. § 710 o. z. a dospěl k závěru, že jsou součástí společného jmění, neboť byly převzaté za trvání manželství a nebyly naplněny zákonné premisy pro vyslovení výjimky ze zákonného pravidla, že v takovémto případě spadají do společného jmění.

34. V případě smlouvy ze dne 23. 1. 2023 bylo provedeným dokazováním zjištěno, že smlouva byla uzavřena za trvání manželství a úvěr byl použit na nákup vybavení společné domácnosti – kávovaru, tuto skutečnost žalovaná po provedeném dokazování nesporovala, netvrdila, že by k uzavření smlouvy nedala souhlas.

35. Žalovaná však sporovala, že součástí společného jmění jsou závazky z úvěrové smlouvy ze dne 7. 10. 2022, uvedla, že o smlouvě nevěděla, tedy k jejímu uzavření nedala souhlas a současně se jednalo o právní jednání překračující rámec běžných záležitostech týkajících se společného jmění.

36. Pro závěr o tom, že závazek nespadá do společného jmění tak soud musí vyhodnotit, zda došlo ke kumulativnímu splnění obou podmínek dle písm. b) ust. § 709 o. z., tedy zda žalobce převzal závazek bez souhlasu žalované a současně se nejednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Žalovaná neuvedla, že by v daném měsíci, kdy byla půjčka čerpána a kdy dle výpisu z účtu byly peníze i utraceny, si žalobce zakoupil nějakou hodnotnější věc pro sebe, učinil nějaký excesivní nákup, naopak z celkového kontextu a z přehledu plateb dle výpisu z účtu žalobce má soud za to, že prostředky byly utraceny v rámci běžného provozu rodinné domácnosti, tedy při převzetí závazku se jednalo o obstarávání každodenních a běžných potřeb rodiny. Druhá ze zákonných podmínek tak není splněna, a soud proto uzavřel, že závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 10. 2022 je součástí společného jmění. Žalovaná argumentuje, že úvěrová smlouva ze dne 7. 10. 2022 je s ohledem na výši závazku 50 000 Kč neběžnou záležitostí, a směřuje tak na ust. § 714 o. z. avšak relevantně nevznesla námitku neplatnosti právního jednání. Dle posouzení soudu při zohlednění výše poskytnuté částky, která odpovídá přibližně výši mzdy žalobce, výše měsíční splátky a sjednané době splácení, se ve smyslu § 714 o. z. bylo uzavření smlouvy běžnou záležitostí, k níž nebylo zapotřebí souhlasu žalované.

37. Žalovaná tvrdila, že o uzavření smlouvy nevěděla, toto tvrzení se soudu nejeví jako věrohodné, když v té době sdíleli s žalobcem společnou domácnost a společně hospodařili. Soud vyšel z toho, že v předmětné době byly potřeby společné domácnosti, tedy i dětí žalované, uspokojovány z příjmu žalobce, tedy, že vše platil žalobce, tedy žalovaná musela mít povědomí o tom, kolik je utráceno a za co, a jistě i znala výši příjmu žalobce, tedy minimálně musela mít povědomí o tom, že bylo utraceno více než činní mzda žalobce a v takové situaci lze jistě dovozovat, že se žalobce zeptala, na původ peněz, které za daný měsíc jako rodina utratili a musela být srozuměna s tím, že náklady rodinné domácnosti byly uhrazeny též z půjčky, která bude ze společného jmění v budoucnu splácena.

38. Dále se soud zabýval otázkou smísení prostředků na účtu žalobce, tedy posuzoval, zda je dán nárok na vypořádání zůstatku na účtu žalobce ke dni zániku společného jmění.

39. Na účet manžela byla připsána částka 230 000 Kč, která byla jeho výlučnými prostředky, neboť tyto prostředky žalobce nabyl právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému majetku ve smyslu § 709 odst. 1 písm. d), když základem nároku je nárok na vypořádání zaniklého společného jmění, jenž vznikl před uzavřením manželství s žalovanou. Dále na účet byla připisována mzda žalobce, tedy prostředky náležející do společného jmění. Počáteční zůstatek na účtu žalobce ke dni 1. 8. 2023 činil 67,40 Kč, následně byla v tomto měsíci připsána předmětná platba 230 000 Kč a do 28. 12. 2023 byly další připsané platby tvořeny již jen mzdou žalobce. Žalobce do 28. 12. 2023 utratil více než činil součet příchozí mzdy na účet za měsíce srpen až prosinec 2023, tedy pokud zůstatek ke dni 28. 12. 2023 činil méně než výše výlučných prostředků, nelze než uzavřít, že prostředky na účtu ke dni 28. 12. 2023 byly zcela tvořeny výlučnými prostředky žalobce (žalobce utratil veškeré prostředky spadající do společného jmění, svou mzdu, a část výlučných prostředků).

40. Navazují otázkou je pak to, zda žalobce utratil prostředky nacházející se na jeho účtu a spadající do společného jmění v souladu se zásadami § 714 odst. 1 o. z.

41. Žalobce ohledně plateb a výdajů za období od května 2023 uvedl, že zaplatil částku 6 500 Kč za běžný pravidelný servis auta, nakoupil si boty, oblečení a sportovní vybavení, protože v době, kdy žil s žalovanou veškerý jeho příjem byl spotřebován na běžný provoz domácnosti (tedy i na potřeby 4 dětí žalované) a na jeho osobní potřeby už peníze nezbývaly, tak si po dvou letech (s žalovanou žil již v roce 2021) pořídil nové věci, a pak musel vynaložit náklady na vybavení nového bydlení. žalobce tvrdil, že vybral v hotovosti ve výši 12 000 Kč do října 2023, aby zaplatil v hotovosti nájemné, od listopadu pak bylo nájemné hrazeno platbou z účtu, toto tvrzení je ve shodě se zjištěními z výpisu z účtu. Jednotlivé platby jsou v řádech stokorun, dle označení obchodníka se jedná o běžné nákupy potravin, oblečení apod., byly učiněny výběry v hotovosti, a to dne 15. 9. 2023 ve výši 15 000 Kč, dne 29. 11. 2023 ve výši 12 000 Kč, dne 11. 12. 2023 ve výši 15 000 Kč a dne 13. 12. 2023 ve výši 15 000 Kč. Soud uzavírá, že po vyhodnocení jednotlivých plateb a výběrů z účtu žalobce a z účtu žalované po odstěhování žalobce z rodinné domácnosti, dospěl k závěru, že tyto svou výší a četností odpovídají obvyklé spotřebě, ze strany žalobce nebyly učiněny žádné výběry či platby, které by mohly vést k závěru, že žalobce vybočil ze zákonného rámce ve smyslu, že se jedná exces podle § 714 o. z. Soud nevyhodnotil, že by na straně žalobce došlo k tzv. odklon společných prostředků.

42. Při výše uvedeném posouzení soud vyšel též z toho, že podle § 691 odst. 1 o. z. nemají-li manželé rodinnou domácnost, nese každý z nich náklady své domácnosti; to je nezbavuje povinnosti navzájem si pomáhat a podporovat se. Zákon tedy pamatuje na to, že manželé mohou mít dvě domácnosti, nelze tak tedy uzavřít, jak činí žalovaná, že pokud žalobce platil nájemné jedná se o prostředky, které použil pro sebe nad rámec obvyklého hospodaření, stejně tak pokud musel uhradit kauci v souvislosti s uzavřením nájemní smlouvy za účelem zajištění bydlení po odstěhování se z rodinné domácnosti.

43. Soud proto uzavírá, že došel k závěru, že pokud se jedná o utracení peněz žalobcem z jeho účtu za období od května 2023 do 28. 12. 2023 a utracení peněz žalovanou z jejího účtu za období od května 2023 do 28. 12. 2023, tj. tedy spotřebování částky vratky na dani z příjmu a přeplatku na zálohách na služby, sice oba účastníci spotřebovali prostředky pro sebe, avšak pro uspokojování svých běžných potřeb a běžných potřeb rodiny a v takovém případě nelze zahrnout spotřebované prostředky do masy společného jmění a provést jejích vypořádání (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1027/2018 ze dne 24. 5. 2018). Skutečnost, že žalovaný utratil defacto vždy celou svou výplatu nelze bez toho, že by bylo prokázáno, že by část prostředků užil jinak než na běžnou potřebu, vyhodnotit tak, že má povinnost v nějaké části utracené peníze nahradit v rámci vypořádání společného jmění.

44. Soud odmítá názor žalované, že by žalobce měl do společného jmění nahradit to, co zaplatil na výživném pro své děti, neboť se jedná o jeho výlučný závazek, který byl hrazen ze společného jmění. Za situace, kdy žalovaná využila částku 103 718 Kč ze společného jmění (vratka, přeplatek) na faktické zajištění výživy svých 4 dětí, tak rozlišování mezi faktických plnění vyživovací povinnosti a plněním vyživovací povinnosti placením výživného (ve výši 8 500 Kč měsíčně, tj. za předmětné období 7 měsíců celkem 59 500 Kč), by se soudu jevilo jako hrubě nespravedlivé.

45. Vypořádací podíl soud vypočetl tak, že sečetl hodnotu věcí a zvířat, která přikázal do vlastnictví žalované a dále výši zůstatku na účtu žalované, výslednou částku vydělil jednou polovinou a zavával žalovanou uhradit žalobci na vypořádacím podílu částku 30 605,39 Kč.

46. Dále soud zavázal žalovanou k uhrazení částky 27 715,38 Kč, představující jednu polovinu toho, co žalobce uhradil po zániku manželství na závazcích spadajících do společného jmění smlouva o úvěru ze dne 7. 10. 2022 a smlouva o úvěru ze dne 23. 1. 2023).

47. Soud podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. uložil žalované uhradit částku dle výroku III. ve splátkách ve výši 1 280 Kč a částku dle výroku IV. ve splátkách ve výši 1 155 Kč, vyšel přitom z majetkových poměrů žalované shrnutých v odstavci 19. odůvodnění tohoto rozsudku, když dospěl k závěru, majetkové poměry toto odůvodňují a současně nebude nepřiměřeně zasaženo do majetkové sféry žalobce, když žalobce má pravidelný dostatečný příjem ze mzdy.

48. Výrokem V. rozsudku byla žaloba zamítnuta co do položek, které byly uplatněny k vypořádání a u nichž nebylo prokázáno, že by náležely do společného jmění manželů a co do nároku na vypořádání zůstatku na účtu žalobce ke dni zániku manželství z důvodu, že prostředky, které se na účtu k tomuto dni nacházely, byly výlučnými prostředky žalobce, jak bylo odůvodněno výše.

49. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s recentní judikaturou ústavního soudu (stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23 ze dne 13. 9. 2023, následované např. v nálezu ze dne 10. 1. 2024 sp. zn. III. ÚS 2148/23), když v řízení neshledal důvody zvláštního zřetele hodné k tomu, aby některé ze stran byla přiznána náhrada nákladů řízení, tak že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.