28 C 112/2026

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 130 131,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 56 587,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 73 544,66 Kč, úroku ve výši 6,9 % ročně z částky 127 881,86 Kč od 25. 2. 2026 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 130 131,86 Kč od 25. 2. 2026 do zaplacení ve výši 11,5 %, kapitalizovaného úroku ve výši 9 093,66 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 871,28 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Karviné do 3 dnů od právní moci rozsudku nedoplatek soudního poplatku za řízení před soudem I. stupně ve výši 1 301 Kč, na bankovní účet č. 3703-220791/0710, variabilní symbol , var. symbol, .

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí částku 130 131,86 Kč úrok ve výši 6,9 % ročně z částky 127 881,86 Kč od 25. 2. 2026 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 130 131,86 Kč od 25. 2. 2026 do zaplacení ve výši 11,5 %, kapitalizovaný úrok ve výši 9 093,66 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 871,28 Kč, s odůvodněním, že na základě smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 4. 9. 2020, žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v 96 měsíčních splátkách ve výši 3 397 Kč, žalovaný porušil svůj závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ocitl se v prodlení se splátkou splatnou ke dni 14. 3. 2025, žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru po opakovaném prodlení ke dni 14. 8. 2025. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 127 881,86 Kč, kapitalizovaného běžného úroku ve výši 9 093,66 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 871,28 Kč a poplatků v celkové výši 2 250 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil dílčí zjištění, z nichž vzal za prokázaný následující závěr o skutkovém stavu.

4. Ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 4. 9. 2020 soud vzal za prokázané, že žalobkyně uzavřela tuto smlouvu s žalovaným a ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku celkem 250 000 Kč, z toho účelově na předčasné splacení všech peněžitých závazků žalovaného ze smlouvy uzavřené s žalobkyní č. , Anonymizováno, ve výši zůstatku jistiny včetně naběhlých úroků, který ke dni podání žádosti činil 80 420,35 plus úroky a nebo poplatky úvěru od podání žádosti do data jeho splacení převodem na účet číslo , hodnota, , a bezúčelově ve výši případného rozdílu, bezúčelová část se poskytne na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavazuje poskytnutou částku splatit spolu s úroky a hradit poplatky za související služby. Výše měsíční splátky činní 3 397 Kč. Z výpisu z účtu a z přehledu transakcí k úvěru má soud za prokázáno, že žalovaný dne 7. 9. 2020 čerpal částku 80 490, 61 Kč a částku 169 509,39 Kč a celkem žalobkyni uhradil 193 412,80 Kč.

5. Z žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že pro posouzení úvěruschopnosti žalovaný uvedl tyto údaje o svých osobních a majetkových poměrech: čistý měsíční příjem 42 943 Kč, pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů 2 000 Kč, měsíční výše splátek 9 000 Kč. Bydlí v nájemním bytě, je zaměstnaný na dobu neurčitou.

6. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně předložila výstup z registru CBCB, v němž je evidováno, že žalovaný má 4 aktivní kontrakty, s měsíčními splátkami celkem 8 778 Kč, a to splátky ve výši 1 612 Kč, 2 994 Kč, 2 000 Kč a 2 172 Kč.

7. Z vyhodnocení žádosti o úvěr (CRIF) soud zjistil, že žalobkyně při posouzení žádosti žalovaného ze dne 4 9. 2020 o spotřebitelský úvěr ve výši 250 000 Kč, vyšla z toho, že platební kapacita žalovaného je 20 439,70 Kč, u žalobkyně má žalovaný úvěr se splátkou 2 172 Kč.

8. Z výpisu všech plateb na účet č. , hodnota, za období od 2. 6. 2020 do 31. 8. 2020 soud zjistil tyto příchozí platby: od , právnická osoba, 943 Kč, 61 609 Kč, 58 693 Kč, od , právnická osoba, : 824 Kč, 6 849 Kč, 2 107 Kč, 3 694 Kč, 1 007 Kč, od , právnická osoba, (půjčka): 20 000 Kč, od , Anonymizováno, : 11 260 Kč. Z odchozí plateb soud vyhodnotil s ohledem na jejich označení jako splátky spotřebitelských úvěrů tyto platby: v měsíci červnu - 2 994 Kč, 1 612 Kč, 2 000 Kč, platby na účet , Anonymizováno, : 5 500 Kč + 555 Kč, 9 800 Kč (úvěr u ČSOB), celkem 22 461 Kč, v měsíci červenci – 5 000 Kč, 2 994 Kč, 1 612 Kč, 2 000 Kč, platby na účet , Anonymizováno, : 5 000 Kč, 9 800 Kč (úvěr u ČSOB), 3 520 Kč, celkem 24 926 Kč, v měsíci srpnu - 2 994 Kč, 1 612 Kč, 2 000 Kč, platby na účet , Anonymizováno, : 5 020 Kč, 9 800 Kč (úvěr u ČSOB), TWISTO 6 291 Kč, celkem 27 717,18 Kč. Dále soud zjistil platby za bydlení označené „nájem , Jméno žalovaného, – byt , Anonymizováno, “, ve výši 9 800 Kč (13. 6. 2020), 10 000 Kč (14. 7. 2020) a 10 000 Kč (14. 8. 2020)

9. Dopisem ze dne 16. 8. 2025 oznámila žalobkyně žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala jej k uhrazení do 23. 8. 2025.

10. Žalovaný byl advokátem zastupujícím žalobkyni vyzván k úhradu dluhu před podáním žaloby písemně dopisem ze dne 3. 3. 2026.

11. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následovně.

12. Žalobkyně své nároky zakládala na smlouvě, kterou soud posoudil jako smlouvu o zápůjčce dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ Na smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.

13. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Obsah odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru při posouzení úvěruschopnosti, nutný pro naplnění účelu zákona, kterým je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), tak, že se jedná vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž poskytovatel spotřebitelského úvěru plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

15. Žalobkyně popsala proces posouzení úvěruschopnosti žalovaného v podání ze dne 21. 5. 2026. Uvedla, že úvěr byl poskytnut s doložením příjmu, příjem byl zjištěn na základě transakcí na běžném účtu žalovaného, za 3 měsíce (srpen 2020: 74 654 Kč, červenec 2020: 70 565 Kč, červen 2020: 47 362 Kč), v rámci kterého byl stanoven příjem na základě transakcí na běžném účtu, který vstupoval do platební kapacity ve výši 64 193,67 Kč. K určení výše výdajů žalovaného žalobkyně uvedla, že kalkulovala s částkou 22 503,30 Kč. Výdaje tvoří za prvé životní náklady zahrnující inkaso, SIPO, trvalé příkazy, pravidelné jednorázové platby, nepravidelné jednorázové platby (transakce debetní kartou včetně výběru z bankomatu) a tyto jsou ponižovány koeficientem dle velikosti příjmu, a za druhé náklady na úvěrové služby. Platební kapacita vypočtená systémem činila 41 690,37 Kč. Výdaje a platební kapacita byly vypočteny vnitřním systémem žalobkyně na základě vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalovaného.

16. Z tvrzení žalobkyně a z provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesprávně určila výši příjmu, se kterou v rámci výpočtu schopnosti splácet mohla kalkulovat, žalobkyně určila příjem vyšší než byl možný pravděpodobný pravidelný a stabilní příjem žalovaného ze zaměstnání, když do výpočtu průměrného příjmu zahrnula i příchozí platbu na účet (11 260 Kč), o níž není zjevné, z jakého titulu byla žalovanému poukázána, respektive o níž se dá předpokládat, že se jedná o čerpání spotřebitelského úvěru. Další zásadní pochybění spočívá v tom, že žalobkyně nezahrnula do výpočtu všechny splátky spotřebitelských úvěrů, které odcházely z účtu žalovaného, ale toliko ty, které byly evidovány v registru CBCB, přičemž rozdíl není zanedbatelný, ale naopak velmi významný, když žalobkyně kalkulovala s částkou 8 778 Kč a ve skutečnosti odcházelo z účtu žalovaného na splátky více než 20 000 Kč.

17. Z uvedených důvodů žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, tedy poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy.

18. Je – li smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 56 578,20 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovaného zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovaným a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovaným tvrzeno, že by nebylo v jeho možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaný opakovaně byl vyzván k uhrazení dluhu, naposledy předžalobní výzvou, a došel proto k závěru, že po žalovaném lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnil ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalovanému splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaný se dosud nedostal do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též do co požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy (poplatky, úrok), resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaný povinen dle § 87 odst. 1 ZoSÚ.

19. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. podle poměru úspěchu ve věci, tak že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla procesně úspěšná co do více než poloviny uplatněných nároků a procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

20. Výrokem IV. rozsudku soud uložil žalobkyni zaplatit na nedoplatku soudního poplatku za zahájené řízení částku 1 301 Kč. Žalobkyně uhradila za zahájené řízení soudní poplatek ve výši 5 206 Kč určené dle položky 2 bodu 1. Sazebníku, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V dané věci však elektronický platební rozkaz nebyl vydán, a proto dle položky 2 bodu 2 Sazebníku je žalobkyně povinna uhradit soudní poplatek ve výši 6 507 Kč dle položky 1 Sazebníku, a soud tak v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích doměřil nedoplatek soudního poplatku a zavázal žalobkyni k jeho úhradě.