28 C 254/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro výživné zletilého dítěte

I. Výživné, které je povinen žalovaný hradit na výživu žalobkyně, naposledy stanovené rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 18. 4. 2017, č. j. spisová značka, ve výši 2 300 Kč měsíčně, se s účinností od 9. 4. 2026 do budoucna snižuje na částku 500 Kč měsíčně.

II. Výživné za dobu od 9. 4. 2026 nadále je žalovaný povinen platit tak, že částky výživného dospělé do konce měsíce, v němž tento rozsudek bude doručen, jsou splatné do tří dnů od doručení rozsudku, další pak vždy každého dvacátého dne v měsíci předem.

III. Žaloba, aby výživné, které je žalovaný povinen hradit na výživu žalobkyně naposledy stanovené rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 18. 4. 2017, č. j. spisová značka, bylo s účinností od 1. 9. 2023 zvýšeno na částku 6 000 Kč, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala, aby výživné, které je povinen platit žalovaný jako její otec bylo s účinností od 1. 9. 2023 zvýšeno na částku 6 000 Kč. Výživné bylo stanoveno soudem naposledy v roce 2017, tedy v době, kdy žalobkyně studovala střední školu, v současné době studuje na vyšší odborné škole, v souvislosti se studiem se její potřeby navýšily. Dle jejích informací otec nepracuje a nemá zdravotní omezení.

2. Žalovaný se zvýšením výživného nesouhlasil a uvedl, že s ohledem na jeho ekonomickou situaci a špatný zdravotní stav není zvýšení výživného na místě, navrhl, aby soud s účinností od svého rozhodnutí snížil stanovené výživné na částku 500 Kč. Ke svým osobním a majetkovým poměrům uvedl, že v důsledku jeho zhoršeného zdravotního stavu mu byl od 7. 9. 2025 přiznán invalidní důchod. V předcházejícím období z důvodu nepříznivého zdravotního stavu pracoval převážně na základě dohod o provedení práce, vyššího výdělku nebyl schopen dosahovat. Žije ve společné domácnosti s manželkou, jejím nezletilým synem z předchozího manželství a s jejich společným nezletilým synem Matyášem, který nastoupil na druhý stupeň základní školy, a má zvýšené náklady na stravu v důsledku alergie na laktózu a histaminovou intoleranci. Skutkový stav 3. Z rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 18. 4. 2017, č. j. spisová značka soud zjistil, že rozsudkem bylo žalovanému uloženo platit na výživu žalobkyně částku 2 300 Kč měsíčně.

4. Z nesporného tvrzení účastníků a z výpisu transakcí z účtu žalovaného má soud za prokázané, že žalovaný hradí žalobkyni pravidelně měsíčně výživné ve výši 2 800 Kč. Dluh na výživném není.

5. Z maturitního vysvědčení žalobkyně soud zjistil, že ukončila středoškolské studium maturitní zkouškou ve školním roce 2021/2022. Z jednotlivých potvrzení o studiu soud zjistil, že žalobkyně ve školním roce 2022/2023 byla studentkou jednoletého pomaturitního studia na jazykové škole Anonymizováno, od školního roku 2023/2024 je studentkou denního studia na Vyšší odborné škole Anonymizováno, ve školním roce 2025/2026 je studentkou 3. ročníku. Studium na Vyšší odborné škole Anonymizováno je zpoplatněno, žalobkyně uhradila pro školní rok 2023/2024 školné ve výši 31 080 Kč, pro školní rok 2024/2025 školné ve výši 41 800 Kč, pro školní rok 2025/2026 školné ve výši 41 800 Kč (příloha č. 1, 2, 3, ke smlouvě, potvrzení o úhradě školného ze dne 3. 12. 2025). V souvislosti se studiem uhradila 850 Kč za ISIC kartu (potvrzení ze dne 6. 12. 2025), a zakoupila si přenosný počítač MacBook za 27 290 Kč (faktura č. hodnota ze dne 17. 4. 2024). Žalobkyně si hradí ubytování v místě studia, ve školním roce 2023/2024 hradila na základě smlouvy o ubytování ze dne 30. 8. 2023 částku 3 700 Kč měsíčně za jednolůžkový pokoj, ve školním roce 2024/2025 na základě smlouvy ze dne 1. 8. 2024 nájemné za podnájem ve výši 9 000 Kč, a ve školním roce 2025/2026 na základě smlouvy ze dne 1. 7. 2025 nájemné za podnájem ve výši 9 000 Kč.

6. Žalobkyně má příjem z brigád, v období od srpna 2022 do srpna 2024, pracovala pro společnost právnická osoba. s průměrným příjmem za období od srpna 2022 do ledna 2023 ve výši 4 348 Kč, za období od února 2023 do července 2023 ve výši 8 158 Kč, za období od srpna 2023 do ledna 2024 ve výši 8 918 Kč, a za období od února 2024 do července 2024 ve výši 8 892 Kč, v měsíci srpnu 2024 ve výši 1 040 Kč. V období od srpna 2024 do prosince 2024 měla příjem od zaměstnavatele právnická osoba, od ledna 2025 do 3. 2. 2026 od zaměstnavatele právnická osoba. s průměrným měsíčním příjmem za období od ledna do června 2025 ve výši 12 702 Kč, v období od července do prosince 2025 ve výši 16 562 Kč, za leden 2026 ve výši 17 008 Kč a za únor 2026 ve výši 6 285 Kč. Žalobkyně uvedla, že ukončila zaměstnanecký poměr, protože získala práci v rámci své studijní praxe a nyní dosahuje průměrného příjmu 12 000 Kč.

7. Z výpovědi svědka jméno FO soud zjistil, že svědek finančně vypomáhá žalobkyni, na dobrovolné bázi, z důvodů osobní vazby, svědek byl po nějakou dobu partnerem matky žalobkyně a spolu s ní a žalobkyní žili ve společné domácnosti. Svědek poskytuje žalobkyni měsíčně částku 6 000 Kč, a dále jí hradí školné, dal jí také peníze, aby si mohla koupit notebook, který potřebovala ke studiu.

8. Příjmy a zaměstnání žalovaného soud zjistil z jednotlivých potvrzení od zaměstnavatelů žalovaného, pracovních smluv, výpovědi dohody o pracovní činnosti ze dne 16. 1. 2024, a sdělení od České správy sociálního zabezpečení a Úřadu práce České republiky, a zjistil, že žalovaný byl v době od 2. 8. 2023 do 31. 12. 2023 zaměstnán u společnosti právnická osoba, od 4. 6. 2024 do 26. 6. 2024 u právnická osoba, od 15. 7. 2024 do 31. 7. 2025 u právnická osoba. V období od 7. 2. 2023 do 1. 8. 2023, dále v období od 26. 8. 2023 do 3. 6. 2024 byl v evidenci uchazečů o zaměstnání a od 7. 10. 2025 do dosud je v evidenci uchazečů o zaměstnání, za říjen 2025 mu byla vyplacena dávka podpory v nezaměstnanosti ve výši 10 944 Kč. Příjmy žalovaného v jednotlivých měsících rozhodného období (od září 2023) soud zjistil takto: prosinec 2023 ve výši 3 066 Kč (zaměstnavatel právnická osoba), červen 2024 dávka nemocenského pojištění ve výši 4 277 Kč, červenec 2024 ve výši 10 246 Kč ze zaměstnání (zaměstnavatel právnická osoba.) a částka 8 859 Kč jako dávka nemocenského pojištění, srpen 2024 ve výši 18 757 Kč (zaměstnavatel právnická osoba), září 2024 ve výši 23 462 Kč (zaměstnavatel právnická osoba), říjen 2024 ve výši 23 336 Kč (zaměstnavatel právnická osoba), listopad 2024 ve výši 28 407 Kč FlexI (zaměstnavatel právnická osoba), prosinec 2024 ve výši 23 068 Kč (zaměstnavatel právnická osoba.), leden 2025 ve výši 25 184 Kč (zaměstnavatel Anonymizováno právnická osoba), únor 2025 ve výši 27 182 Kč (zaměstnavatel právnická osoba.), březen 2025 ve výši 5 666 Kč (zaměstnavatel právnická osoba.) a 10 327 Kč dávka nemocenského pojištění, duben 2025 dávka nemocenského pojištění 17 829 Kč, květen 2025 dávka nemocenského pojištění 19 902 Kč, červen 2025 dávka nemocenského pojištění 19 260 Kč, červenec mzda ve výši 21 573 Kč (zaměstnavatel právnická osoba.), srpen 2025 dávka nemocenského pojištění 11 909 Kč, září 2025 dávka nemocenského pojištění 3 654 Kč a invalidní důchod 10 795 Kč, říjen 2025 dávka nemocenského pojištění 10 944 Kč a invalidní důchod 10 795 Kč, dále měl pak žalovaný již jen příjem z invalidního důchodu (10 795 Kč) a v listopadu 2025 příspěvek v nezaměstnanosti ve výši 10 944 Kč. Od listopadu 2025 je žalovaný nezaměstnaný. Žalovaný pobírá příspěvek na dítě 1 470 Kč a příspěvek na bydlení 2 354 Kč.

9. Dle rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 26. 9. 2025 se žalovanému od 7. 9. 2025 přiznává invalidní důchod II. stupně ve výši 10 795 Kč.

10. Z posudku o invaliditě ze dne 11. 8. 2025 a posudku o invaliditě ze dne 25. 2. 2026 soud zjistil, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalovaného poklesly pracovní schopnosti žalovaného o 55 %, byla u něj uznána invalidita II. stupně, jako den vzniku invalidity je uvedeno datum 3. 6. 2025. Žalovaný je schopen vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti. Rozhodující příčinou je astma bronchiale presistens gr. III. Dle lékařské zprávy ze dne 20. 1. 2026 z alergologické ambulance není u žalovaného vhodná práce ve znečištěném prostředí, se zvýšenou prašností, kontakt s chemikáliemi, čistícími a desinfekčními prostředky, kontakt se svářeckým plynem apod. Z lékařské zprávy ze dne 13. 11. 2023 od očního lékařky MUDr. jméno FO soud zjistil, že se žalovaný léčí pro glaukom s širokým úhlem, a z toho důvodu je kontraindikována práce v noci a na směnách.

11. Ohledně syna žalovaného, jméno FO, soud zjistil skutečnosti z přihlášky do zájmového kroužku na školní rok 2025/2026, propouštěcí zprávy z lázní adresa ze dne 27. 8. 2025, lékařské zprávy ze dne 5. 9. 2025, zprávy z pedagogicko-psychologické poradny ze dne 29. 8. 2025, potvrzení o diagnóze ze dne 28. 6. 2022, a to že syn je narozen datum, úplata za zájmový kroužek pro školní rok 2025/2026 činila 1 500 Kč, jméno FO je doporučena opakovaná lázeňská péče pro astma bronchiale, byl v lázních v termínu 30. 7. 2025 až 27. 8. 2025, má diagnostikovánu poruchu ADHD, má stanovenou diagnózu celiakie.

12. Příjem manželky soud zjistil z výplatních pásek, manželka je zaměstnána u společnosti právnická osoba se základní hrubou mzdou 24 600 Kč, a průměrná mzda za období od 1. 1. 2025 do 30. 10. 2025 činila 21 034 Kč.

13. Dle přehledu od Úřadu práce ČR manželka žalovaného pobírá příspěvek na dítě na syna narozeného 19. 2. 2008.

14. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že měsíční náklady na bydlení žalovaného činní 12 290 Kč.

15. K doloženým účtenkám za nákup potravin a nezbytných běžných životních potřeb a léků soud uvádí, že tyto jednotlivě neprováděl k důkazu, neboť žalovaným uváděná výše nezbytných měsíčních výdajů domácnosti, kterou takto dokládal, včetně zvýšených nákladů na dietní stravu syna jméno FO, soud vyhodnotil jako korespondující s obecnou životní realitou, ke které není nutné vést dokazování. Nadto by bylo toto dokazování nadbytečné, neboť soud nezaložil své rozhodnutí na konkrétní výši výdajů žalovaného, a ani na tom, že by žalovaný měl zvýšené výdaje. Žalovaný tvrdil, že za měsíc leden 2026 činily nezbytné výdaje rodinné domácnosti (tedy jeho syna ročník 2014, manželky a syna manželky ročník 2008) celkem 16 055,48 Kč, a za měsíc únor 2026 celkem 22 000 Kč.

16. Výše uvedená dílčí skutková zjištění má soud za dostačují pro rozhodnutí ve věci. Výše uvedené je tak závěrem o skutkovém stavu. Právní posouzení 17. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

18. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

19. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

20. Žalovaný má tedy jako otec vyživovací povinnost k žalobkyni podle § 910 odst. 1 o. z. přičemž je splněna podmínka § 911 o. z. že žalobkyně není schopna se sama živit, neboť žalobkyně se soustavným studiem na vysoké škole připravuje na budoucí povolání, 21. Soud se proto dále zabýval požadovanou výši výživného ze strany žalobkyně a výší výživného navrhovanou žalovaným, pro dobu od rozhodnutí soudu do budoucna, a výši výživného vyhodnocoval co do oprávněnosti dle kritérií stanovených v § 913 odst. 1 o. z.

22. K tomu soud uvádí, že není možné vycházet toliko z odůvodněných potřeb oprávněné vyplývající zejména z jejího věku a studia na vyšší odborné škole, ale rovněž také z možností a schopností a majetkových a osobních poměrů žalovaného. Žalovaný je objektivně omezen ve svých výdělkových možnostech ze zdravotních důvodů, a to dlouhodobě, má v osobní péči syna ve školním věku, sdílí společnou domácnost s manželkou a jejím synem, manželka dosahuje nízkého výdělku řádově do 22 000 Kč. Jediným současným příjmem žalovaného je invalidní důchod ve výši 10 795 Kč, je nezaměstnaný a pro svá zdravotní omezení, kdy nemůže pracovat v noci, na směny, v prašném prostředí, přijít do styku s chemikáliemi, desinfekcí, je jen obtížně zaměstnatelný. Je zjevné, že uvedené příjmy žalovaného a jeho manželky postačí k uhrazení pouze nejnutnějších základních životní potřeb dvou dospělých osob a dvou dětí.

23. Žalobkyně tak nemůže po žalovaném spravedlivě požadovat výživné ve výši, která zcela zjevně neodpovídá jeho možnostem, když žalovaný si není schopen zajistit vyšší výdělek, z něhož by mohl hradit zvýšené výživné, z důvodu jeho zdravotního stavu. Odůvodněné potřeby žalobkyně nejsou nadřazeny poměrům žalovaného, v tom smyslu, že žalobkyně prostě nemůže požadovat na žalovaném, aby jí tyto potřeby hradil, když nezaviněně a objektivně k tomu nemá dostatečný příjem a ani není schopen ho získat.

24. Naopak soud dospěl k závěru, že současná situace žalovaného odůvodňuje snížení výživného, kdy ze strany žalovaného navrhovanou částku 500 Kč soud shledává přiměřenou.

25. Při zvažování, zda od 1. 9. 2023 neměl žalovaný v nějakém období příjmy ve výši odůvodňující zvýšení výživného soud zjistil, že tomu tak bylo v měsících září 2024 (23 462 Kč), říjen 2024 (23 336 Kč), listopad 2024 (28 407 Kč), prosinec 2024 (23 068 Kč), leden 2025 (25 184 Kč) a únor 2025 (27 182 Kč), avšak po zhodnocení toho, že žalovaný žalobkyni poskytoval měsíčně částku 2 800 Kč i v obdobích, kdy jeho příjem neodpovídal této výši, kdy jeho příjem byl nižší než 20 000 Kč, což bylo téměř po celé předmětné období, tj. od 1. 9. 2023 dosud, soud dospěl k závěru, že by zvýšení výživného za uvedených 6 měsíců, a uložení povinnosti žalovanému k jeho doplacení v jeho současné těžké sociální situaci, bylo v rozporu s obecným principem spravedlnosti, když současně na straně žalobkyně nedojde tímto k jejímu existenčnímu ohrožení, jak by tomu bylo v opačném případě na straně žalovaného. Již v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 9. 1968 sp. zn. 1 Cz 27/68 bylo vyloženo, že při stanovení povinnosti splatit dlužné výživné je nutno zvažovat reálné možnosti tento závazek splnit, musí být tedy respektována určitá kritéria přiměřenosti, která i v zájmu oprávněných zabrání tomu, aby se povinná osoba dostala do situace, kdy své povinnosti nebude moci plnit ani v budoucnu.

26. Ústavní soud v nálezu ze dne 24. 1. 2024 sp. zn. IV. ÚS 2173/23 zdůraznil, že při skutečně důvodně nízkém příjmu rodiče je nezbytné, aby soudy určovaly výši výživného obzvlášť pečlivě a citlivě s respektem k lidské důstojnosti, jakož i s úctou ke každé stokoruně. Soudy mají brát v potaz minimálně nutné výdaje povinného rodiče na jeho život, bedlivě přihlížet k sociální situaci povinného rodiče a poměřovat jeho životní úroveň s životní úrovní dětí. Shrnul přitom svou dřívější judikaturu takto: „Je třeba mít na paměti, že smyslem výživného je zajistit důstojnost těch, v jejichž prospěch je někomu uloženo platit výživné [srov. nález ze dne 28. 6. 2010 sp. zn. IV. ÚS 2795/09 (N 129/57 SbNU 583)]. Zároveň ovšem nelze přehlížet, že je třeba respektovat rovněž důstojnost toho, kdo má výživné platit. Zejména u sociálně slabých povinných rodičů by tak mohla v důsledku nepřiměřeně vysokého výživného nastat situace, že poměry (životní úroveň) povinného rodiče budou horší než jím vyživovaných dětí, a to do takové míry, že bude zasažena jeho důstojnost [srov. nález ze dne 17. 5. 2016 sp. zn. I. ÚS 1437/15 (N 87/81 SbNU 449)].“ 27. S ohledem na výše uvedené soud zamítl žalobu žalobkyně na zvýšení výživného na částku 6 000 Kč s účinností o 1. 9. 2023 do budoucna, a vyhověl návrhu žalovaného na snížení výživného na částku 500 Kč s účinností od rozhodnutí soudu.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, kdy procesně úspěšnému žalovanému náleží právo na náhradu nákladů řízení, avšak žalovaný se tohoto práva výslovně vzdal, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.