28 C 29/2023

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 42 500 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 21 250 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 25 800,04 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 21 250 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, částečně zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 290 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně za dobu od 16. 2. 2021 do zaplacení.

III. Žaloba se částečně zamítá co částky 9 960 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 25 911,60 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 21 150 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do 15. 2. 2021, zákonného úroku z prodlení z částky 9 960 Kč za dobu od 16. 2. 2021 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí částku 21 250 Kč s příslušenstvím a částku 21 250 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovaným byla uzavřena Smlouva o půjčce číslo na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem a poplatkem v pravidelných 52 týdenních splátkách po 480 Kč splatných tak, že splatnost poslední splátky byla dne 21. 2. 2006. Žalovaný v rozporu se smlouvou nehradil splátky řádně a včas, čímž se dostal do prodlení s úhradou dluhu. Dále pak právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným Smlouvu o půjčce číslo na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem a poplatkem v pravidelných 52 týdenních splátkách po 480 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 31. 1. 2006. Žalovaný uhradil celkem 3 710 Kč. Obě pohledávky byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020.

2. Podáním došlým soudu dne 14. 3. 2023 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 21 520 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 25 800,04 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 21 250 Kč od 19. 12. 2020, představující nárok ze smlouvy číslo. Podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť by byl případný nesouhlas žalovaného se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výroku II. a III. tohoto rozsudku.

1. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Předvolání bylo žalovanému doručeno více než deset dnů před jednáním, náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění.

4. Ve smlouvě o postoupení pohledávek datované dnem 18. 12. 2020 se společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec, jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodli (čl. I. smlouvy), že postupitel postoupí za podmínek stanovených smlouvou nezajištěné pohledávky vzniklé ze smlouvy o půjčce anebo smluv o zápůjčce specifikované v příloze č. 1 smlouvy, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými zákazníky jako dlužníky, postupník pohledávky podpisem smlouvy přijímá, smlouva je podepsána za obě smluvní strany, za žalobkyni statutární ředitelkou Ing. jméno příjmení, která byla oprávněna jednat za žalobkyni, jak bylo zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 7. 6. 2018. V příloze smlouvy jsou specifikovány pohledávky za žalovaným (označený jménem a příjmením) uvedením čísla smlouvy pod položkou číslo. V dopise„ Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 6. 1. 2021, který byl dle připojeného podacího lístku odeslán dne 1. 2. 2021, oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávek ze smlouvy číslo číslo na nového věřitele, žalobkyni, a současně jej vyzývá k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení oznámení.

5. Ze smlouvy o půjčce číslo soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 25. 1. 2005 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému částku 15 000 Kč, a žalovaný se zavazuje zaplatit vrátit poskytnutou jistinu a zaplatit poplatek ve výši 9 960 Kč, celkem tedy se zavazuje uhradit částku 24 960 Kč, to vše v 52 týdenních splátkách, ve výši 480 Kč, s tím, že 1. splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný podpisem smlouvy potvrzuje, že přijal v hotovosti celou výše uvedenou částku jistiny. Smlouva je vyhotovena vyplněním předtištěného formuláře.

6. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou vyhotovenou zástupcem žalobkyně ze dne 11. 11. 2021 k uhrazení pohledávek ze smlouvy číslo ze smlouvy číslo to do 26. 11. 2021 s upozorněním, že nebude-li dluh uhrazen, budou pohledávky vymáhány soudní cestou, dle připojeného podacího lístku byla výzva odeslána prostřednictvím České pošty s. p. dne 12. 11. 2021.

7. Z výpisu ze statických dat České národní banky (databáze časových řad ARAD) bylo zjištěno, že v měsíci leden 2005 byla výše úrokové sazby úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu 14,70 % ročně, nejvyšší úroková sazba byla u typu úvěru kreditní karty, a to 21,09 % ročně.

8. Uvedená dílčí zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.

9. Dle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, dále jen„ o. z.“, se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

10. Dle § 657, § 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 7. 3. 2006, dále jen„ obč. zák.“, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

11. Dle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

12. Dle § 39 zákona obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

13. Dle § 41 zákona obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

14. Dle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

15. Dle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

16. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem.

17. Aktivní legitimace žalobkyně je dána jako právní nástupkyně původního věřitele, na základě § 1879 a násl. o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 odst. 1 o. z.).

18. Právní vztah založený mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně smlouvou ze dne 25. 1. 2005 soud posoudil jako smlouvu o půjčce. Smlouva o půjčce má reálnou (nikoliv konsenzuální) povahu. Vznik půjčky předpokládá dohodu stran a odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Žalobkyně prokázala, že byla mezi právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce a že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ujednanou částku jako předmět půjčky. Ve smlouvě sjednaný poplatek ve výši 9 960 Kč pak soud posoudil jako úroky (smluvní úroky z půjčky), které představují úplatu za užívání přenechané jistiny, neboť poplatek nerozporně plní tuto funkci, a úroky lze sjednat v procentuální nebo pevné výši. Výši sjednané úplaty soud hodnotil korektivem dobrých mravů dle § 3 obč. zák., v tom smyslu, že výkon práv a povinností nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy chrání, resp. nemůže obstát pro zjevně nepřiměřené či nespravedlivé následky. Při přepočtu představuje poplatek ve výši 9 960 Kč za poskytnutí jistiny ve výši 15 000 Kč na dobu 52 týdnů úroky ve výši cca 65 % ročně z přenechaných peněžních prostředků. Takovouto výši úroků pak soud shledal rozpornou s dobrými mravy. Dle judikatury Nejvyššího soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015, všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). V řízení bylo prokázáno, že nejvyšší úroková sazba bank činila 21,09 % ročně, přičemž průměrná sazba činila 14,70 % ročně. Tuto sazbu se pak považovat za sazbu obvyklou. V daném případě sjednaná sazba úroků představuje více než čtyřnásobek zjištěné obvyklé sazby úroků u bankovních úvěrů. Takto sjednanou výši úroků je třeba považovat za rozpornou s dobrými mravy a tento rozpor je natolik zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Soud se dále musel zabývat otázkou, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy, či zda lze tuto část právního úkonu oddělit od ostatního obsahu ve smyslu § 41 obč. zák. Při tom soud vyšel zejména z úvahy, že úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky (v dané věci nazvané jako poplatek) představují cenu poskytnutého kapitálu nebo též cenu za užívání půjčených peněžních prostředků, tato úplata je materiálním zdrojem generování zisku poskytovatele půjčky, právní předchůdkyně žalobkyně, a došel k závěru, že neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celého právního jednání, neboť je nerozporné, že právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka, by neměl zájem uzavřít s žalovanou smlouvu o bezúročné půjčce, což plyne jednak z toho, že poskytování půjček bylo předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně a jednak z toho, že smlouva je smlouvou adhezní a ujednání o poplatku v ní není stanoveno jako alternativní, ale jako pevně dané ujednání, které se upravuje pouze doplněním výše samotného poplatku. Právní předchůdkyně žalobkyně by tak bez sjednání poplatku předmětnou smlouva zcela jistě neuzavřela. Z takto konstatovaného úmyslu stran pak vyplývá neoddělitelnost ujednání o poplatku od zbytku smlouvy. Uvedené úvahy soudu korespondují s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, který vychází z toho, že oddělitelnost je nutno posuzovat vzhledem k povaze právního úkonu, k jeho obsahu, anebo k okolnostem, za nichž k právnímu jednání došlo, tak aby byla respektována vůle subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala (např. rozsudek ze dne 26. 9. 1997, sp. zn. 3 Cdo 1248/96). Soud plně respektoval postoj judikatury v této otázce vycházející ze zásady autonomie vůle, že neoddělitelnost je nutno posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a podle zásady favor negotii je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 254/96, ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 26 Odo 822/2006, ze dne 15. 6. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2636/2008 nebo nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. I. ÚS 436/05, dostupné na www.usoud.cz).

19. Soud nárok žalobkyně po výše uvedeném závěru, že smlouva o půjčce je neplatná, posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle § 451 obč. zák. Žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 15 000 Kč, a tímto došlo k jejímu bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně jako právní nástupkyně původního věřitele, získáním majetkového prospěchu plněním z neplatného právního úkonu (smlouvy o půjčce). Dle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Soud proto považuje nárok žalobkyně na vrácení této částky za důvodný v části, v níž dosud nebyla povinnost vrátit poskytnuté plnění splněna. Žalobkyně v rámci žalobních tvrzení uvedla, že žalovaný na pohledávky ze smlouvy uhradil celkem 3 710 Kč, žalobkyně tak má nárok na zaplacení částky uvedené ve výroku I. rozsudku. V rozsahu požadavku na příslušenství pohledávky spočívající v zákonném úroku z prodlení soud uzavřel, že k určení splatnosti pohledávky došlo na základě výzvy věřitele k plnění, přičemž tyto právní účinky mělo až doručení výzvy k uhrazení dluhu obsažené v oznámení o postoupení pohledávky, zaslané žalovanému dne 1. 2. 2021, a to ve lhůtě 10 dnů, tj. do 15. 2. 2021 (při právní domněnce dojití dle § 573 o. z.), ode dne následujícího je pak žalovaný v prodlení. Výše úroku z prodlení je pak s ohledem na okamžik jeho vzniku v souladu s intertemporálním ustanovením § 3028 odst. 1 o. z. dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tedy jako normy patné a účinné v době vzniku práva na úrok z prodlení. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení a nároků vyplývajících z neplatné smlouvy byla žaloba pro nedůvodnost zamítnuta.

20. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastníků ve věci, když žalobkyně byla procesně neúspěšná co do více než poloviny uplatněného nároku (se zohledněním výše příslušenství pohledávky ke dni rozhodnutí soudu) a žalovanému dle obsahu spisu v řízení žádné náklady nevznikly. Ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. soud ve vztahu k nákladům řízení vyhodnotil učiněné částečné zpětvzetí žaloby tak, že na zastavení řízení v předmětném rozsahu nese procesní zavinění žalobkyně, neboť důvodem zpětvzetí nebylo chování žalovaného. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.