28 C 453/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 11 013 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 139 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí výrokem I. tohoto rozsudku řádně a včas, je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jehož výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, a to od prvého dne prodlení do úplného zaplacení dlužné částky.

III. Žaloba se zamítá co do částky 9 874 Kč.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 11 013 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalované dne 7. 8. 2023 spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč, splatný původně dne 9. 9. 2023. Žalovaná neuhradila úvěr řádně a včas. Žalobkyně uplatňuje nárok na vrácení poskytnuté jistiny a sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru, dále dle čl. 7.4. smlouvy uzavřené žalovanou na poplatek za odeslanou upomínku ve výš 450 Kč, resp. 650 Kč, a poplatek za předání k inkasnímu řízení ve výši 1 500 Kč. Žalovaná se v dohodě o narovnání uzavřené s žalobkyní zavázala uhradit pohledávku ve výši 15 874 Kč v deseti měsíčních splátkách po 1 588 Kč, splatných vždy ke každému 15. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje následujícím kalendářním měsícem, to vše pod ztrátou výhody splátek. Žalovaná uhradila 4 861 Kč, další splátky neuhradila a ztratila výhodu splátkového kalendáře a dluh se stal ve zbylé výši splatným.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána.

3. Žalovaná se z účasti u jednání neomluvila, ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Soud učinil z dílčích skutkových zjištění učiněných z jednotlivých listinných důkazů následující závěr o skutkovém stavu.

5. Ve smlouvě uzavřené dne 7. 8. 2023 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou, si účastníci sjednali, že žalobkyně poskytne žalované úvěr ve výši 6 000 Kč, a to na bankovní účet č. , č. účtu, , žalovaná se zavázala vrátit úvěr a zaplatit úrok, jednorázově, do 30 dnů od uzavření smlouvy, dále se žalovaná zavázala uhradit i ostatní finanční závazky vyplývající ze smlouvy. Výše úroku byla sjednána 39 % ročně, žalovaná se dále zavazuje uhradit jednorázový poplatek za sjednání úvěru ve výši 1 488 Kč. V článku 7. smlouvy je ujednána povinnost žalované uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, dále pak náhrada ve výši 450 Kč za první upomínku, ve výši 650 Kč za druhou upomínku a ve výši 1 500 Kč za předání pohledávky k vymáhání.

6. Dle potvrzení o provedené platbě žalobkyně platbou ze dne 7. 8. 2023 z účtu č. , č. účtu, (účet žalobkyně) na účet žalované č. , č. účtu, poskytla žalované částku 6 000 Kč. Shodné bylo prokázáno výpisem z účtu žalované č. , č. účtu, za měsíc srpen 2023.

7. Žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřovala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to tak, že z výplatních lístků za měsíce únor, březen a duben roku 2023 ověřila příjem žalované, což má soud za prokázané z žalobkyní předložených výplatních lístků, a dále prověřila žalovanou v centrální evidenci exekucí, což má soud za prokázané z předloženého výstupu z předmětného registru ze dne 7. 8. 2023.

8. V dohodě o narovnání ze dne 22. 2. 2024 uzavřené mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem je v čl. I. rubrikovaném „předmět narovnání“ uvedeno, že předmětem narovnání dle této dohody jsou veškerá práva věřitele, která plynou ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru na jejímž základě byla dlužníkovi poskytnuta půjčka ve výši 6 000 Kč a dle které byl dlužník povinen vrátit věřiteli nejpozději do 9. 10. 2023 poskytnutou finanční půjčku a dále poplatek ve výši 1 488 Kč a úrok ve výši 192 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že dlužník poskytnutou půjčku včetně sjednaného poplatku věřiteli řádně a včas nevrátil, je dle smlouvy je dlužník povinen uhradit věřiteli: jistinu půjčky 6 000 Kč, úrok za půjčku: 903 Kč, poplatek za poskytnutí půjčky 1 488 Kč, smluvní pokuty za porušení smluvních povinností a náhradu účelně vynaložených nákladů 7 483 Kč, z toho poplatek za uzavření splátkového kalendáře 1 500 Kč, z toho náklady na odeslání upomínek dle čl. 7.4 a), b), c) smlouvy 2 600 Kč, z toho náklady upomínání dle čl. 7.4 d), e), f) smlouvy 2 463 Kč, z toho zákonný úrok z prodlení 254 Kč, z toho smluvní pokuta dle čl. 7.1 c) smlouvy 666 Kč. Ke dni podpisu dohody eviduje věřitel za dlužníkem pohledávky ve výši 15 874 Kč. V odstavci 2. je uvedeno, že nárok na pohledávky věřitele ze smlouvy v celkové výši dle odst. 1 je pro dlužníka sporným a neuznává ho v plné výši. V článku II. dohody je uvedeno, že účastníci se dohodli, že veškerá vzájemná práva a veškeré vzájemné závazky či pohledávky mezi účastníky vzniklé ze všech vztahů uvedených v čl. I. nebo na jejich základě, nahrazují v celém rozsahu následujícími právy a povinnostmi: Dlužník se zavazuje že uhradí věřiteli dlužnou částku ve výši 15 874 Kč dle sjednaného splátkového kalendáře. Splátkový kalendář je specifikovaný v čl. 3 dohody, tak že se dlužník zavazuje uhradit dlužnou částku v 10 měsíčních splátkách po 1 588 Kč, splatných vždy ke každému 15. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje následujícím kalendářním měsícem, a to vše pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť i části jediné sjednané splátky, přičemž první splátka je splatná do 10 dnů od podepsání dohody dlužníkem. Nezaplacením byť i jen jedné splátky sjednané splátky řádně a včas se tedy stává splatnou celá zbývající část pohledávky.

9. Dopisem ze dne 14. 11. 2023, který byl žalované odeslán dle poštovního podacího lístku dne 14. 11. 2023, byla žalovaná vyzvána společností , Anonymizováno, k uhrazení dluhu vůči žalobkyni na základě půjčky ze dne 7. 8. 2023, ve výzvě je strukturován dluh co do jednotlivých nároků, přičemž tyto jsou co do výčtu shodné s výčtem nároků uvedeným v dohodě o narovnání, liší se výší nároků narůstajících plynutím času.

10. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobě lze vyhovět toliko co do částky 1 139 Kč.

11. Soud dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobou je dán na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 7. 8. 2023. Na tuto smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), když žalovaná jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Soud má zato, v souladu s ustálenou judikaturou, vycházející z premis stanovených Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutí 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a nálezu Ústavního soudu ČR sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, je nutno pro závěr o postupu s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, trvat na tom, že poskytovatel úvěru se nemá spokojit pouze s tvrzeními od spotřebitele, ale musí mít tato tvrzení ověřena z jiných zdrojů. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr. Soud došel k závěru, že žalobkyně nedostatečně zjišťovala (a ověřovala) výdaje žalované, spočívající v nákladech na bydlení. Požadavek na prokázání právního titulu bydlení a s ním spojeného objektivního určení skutečných výdajů na bydlení (např. nájemní smlouvou či výpisem z účtu, z nějž budou patrné platby za bydlení), není dle názoru soudu požadavkem nepřiměřeným, jdoucím nad rámec řádného výkonu odborné péče. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, tedy poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu žalované.

12. Nárok uplatněný žalobou nemůže žalobkyně nemůže být žalobkyni přiznán na základě dohody o narovnání ze dne 22. 2. 2024, neboť z důvodu dále uvedených, z této dohody žalobkyni nárok na zaplacení uplatněné částky nevznikl. Dohodu ze dne 22. 2. 2024 uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou soud vyhodnotil dle jejího obsahu tak, že se nejedná o dohodu narovnání podle § 1903 o. z. Na základě předmětné dohody tedy nedošlo k zániku právního vztahu založeného smlouvou o spotřebitelském úvěru a vzniku nového závazku žalované, který by nepodléhal ochraně dané spotřebiteli zákonem o spotřebitelském úvěru. Podstatou narovnání dle § 1903 a násl. o. z. je odstranění sporných nebo pochybných práv a povinností mezi smluvními stranami s tím, že se původní závazek ruší a zároveň je nahrazen novým závazkem vyplývajícím z dohody o narovnání. V dohodě ze dne 22. 2. 2024 jsou konstatovány nároky ze smlouvy, není uváděna konkrétní spornost, jen obecná formulace, že žalovaná činí spornými veškeré nároky, avšak proto, aby se jednalo o dohodu o narovnání nepostačuje, aby byla spornost pouze deklarována - musí jít o stav skutečný, byť pouze subjektivní. Žalovaná se v dohodě zavázala uhradit veškeré nároky, které žalobkyně ze smlouvy dovozovala, které dle deklarace v dohodě měly být sporné. Z toho jednoznačně vyplývá, že žalovaná nároky nikterak nesporovala, jejím úmyslem bylo uzavření dohody o uhrazení zesplatněného dluhu ve splátkách. Soud proto dohodu o narovnání ze dne 22. 2. 2024 podle jejího obsahu posoudil jako novaci závazku ze smlouvy o úvěru co do splatnosti ve smyslu § 1902 o. z., kterou však stíhá absolutní neplatnost následujíce právní osud smlouvy o úvěru (její neplatnost).

13. Dále soud podotýká, že i pokud by předmětná dohoda byla po právní stránce posouzena jako dohoda o narovnání dle § 1903 o. z., nemohla by být vyhodnocena jako platná, neboť závazek, který měla narovnávat v době uzavření dohody neexistoval, z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 8. 2023. Narovnání samo o sobě nemá hospodářskou kauzu. Jeho účelem je narovnání sporného závazku, proto v okamžiku narovnání musí trvat původní právní kauza trvat. Není-li taková kauza v okamžiku narovnacího jednání, nemůže z narovnání vzniknout vynutitelný závazek. Byla-li kauza původního závazku vadná (nedovolená, či neexistentní), nedochází narovnáním k odstranění takové vady.

14. Je – li smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalované 6 000 Kč, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti jí z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaná již podle smlouvy žalobkyni zaplatila, což byla částka 4 861 Kč. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 1 139 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovanou zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovanou a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovanou tvrzeno, že by nebylo v jejích možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaná byla vyzván k uhrazení dluhu předžalobní výzvou, došel proto k závěru, že po žalované lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnila ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalované splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaná se dosud nedostala do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též do co požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy (poplatky, smluvní pokuty), resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaná povinna dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Současně s uložením povinnosti k uhrazení zůstatku na jistině soud rozhodl o povinnosti žalované v případě, že se dostane do prodlení se splněním uložené povinnosti ve smyslu § 1968 o. z., tedy dluh řádně a včas nesplní, zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla úspěšná co do více než poloviny požadovaného nároku a procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.